sobota 15. srpna 2015

Její temný anděl - 8. kapitola

Ahoj všichni,
jelikož se jedná o poslední kapitolu této knihy, budeme rádi, pokud se vyjádříte, zda máte zájem o překlad dalšího dílu. Předem díky a přeji příjemné čtení. Paty

Apollyon máchl černými opeřenými křídly a vzlétl se Serenity. Nesl ji vysoko nad střechami starých budov, které lemovaly Champs Elysees. V dálce Louvre zářil, pyramida byla zlatá a okna starší, klasické kamenné budovy byly pořád plné teplého světla.

Otočil se se Serenity a letěl pomalým tempem k Eiffeolovce, užíval si, že ji má v náruči a ten teplý letní vánek ve své tváři.
Byla tiše usazená v jeho náruči a ponořená hluboce v myšlenkách. Nechtěl ji rušit, tak ji nesl a přitáhl si ji blíž, byl opatrný se svým vzácným nákladem. Nebyl si jistý, co dělat. Město plynulo pod nimi, proud světel a zvuků, a on se zaměřil na vzdálenou věž a zvažoval všechno, co Serenity řekla. Ulevila mu od jeho povinnosti, i když si toho nebyla vědoma. Teď s ní mohl jen na tak dlouho zůstat. Jeho pozice chránit bezednou jámu v Pekle by ho mohla zavolat zpět, ať by se mu to líbilo nebo ne. Bez důvodu zůstat na Zemi, aby tu splnil povinnosti, by se musel vrátit.
I když nechtěl jít zpět.
Apollyon se na ni koutkem oka podíval a přál si, aby ji mohl pořádně vidět a aby s ním mluvila. Vzduch ztěžkl, bylo pro něj těžké jím letět. Uvnitř ho zabolelo. Chtěl s ní zůstat.
Ovinula ruce kolem jeho krku a on si uvědomil, že ani jeden z nich nevěděl, co říct.
Ani let kolem Eiffelovky z ní tentokrát nevymámil reakci. Neusmála se. Zůstala s hlavou na jeho rameni, její dech pomalý a mělký a s prsty pořád na jeho krku.
Chtěl, aby se znovu usmála.
Chtěl, aby věci byly stejné jako předtím, než na ni Edward promluvil.
Apollyon letěl výš, nechal za nimi svět a hledal to ticho, které mohl najít jen tehdy, když se díval dolů na Zem z nebesy nad ní.
Serenity se ho držela pevněji a schoulila se mu v náruči.
„Nikdy tě nenechám jít,“ zašeptal blíž k jejímu čelu a držel si ji bezpečně v náruči. Zastavil jeho vzestup a vznášel se nad Paříží. Široká křídla pomalu mávala, jen tak rychle, aby neklesaly. „Nemusíš se bát, Serenity. Chytil bych tě, pokud bys padala.“
Odtáhla se od něj, poupravil sevření na ní a držel ji za bok, takže mu nevyklouzne z náruče. Oříškové oči měla rozšířené, ale věděl, že to nebylo proto, že ho chtěla vidět v malém světle. Bylo to proto, že byla překvapená, že jeden z nich našel kuráž říct to, co potřebovalo být řečeno.
„Chytil?“
Věděl, na co se ptala. Přikývl. „Ano. Pokud bys skočila, chytil bych tě.“
Přitáhl si ji blíž, takže byla ve větším bezpečí, a podíval se jí hluboko do očí.
„Moje povinnost skončila... Budu se muset vrátit. I když si přeju, aby to tak nemuselo být.“
Zavrtěla hlavou. „Ne. Nemůžeš zůstat o trochu dýl.“
„Jak dlouho?“
Usmála se. „Co třeba navždy?“
„To zní báječně.“ Přitiskl polibek na její rty a pak si povzdech, když se od ní odtáhl. Setkal se s jejíma očima. „Ale není pro mě jednoduché opustit Peklo.“
„Pak to beru zpět.“ Utáhla sevření na jeho ramenech. „Moje pomsta ještě neskončila.“
Apollyon zavrtěl hlavou. „Tak to nefunguje. Smlouva je zlomená.“
Paříž se roztahovala pod nimi okolo třiceti metrů, světla blikala a zářila, všechno vystavené pro Serenity. Přivedl by ji sem každou noc, pokud y ho o to požádala. Udělal by pro ni cokoliv. Oči se mu postupně rozšiřovaly.
Podíval se na ni. „Zavolej mě.“
„Apollyone?“ řekla a vypadala  zmateně.
„Ne. Zavolej mě...“Oči mu těkaly z jednoho jejího oka k druhému a puls se mu zrychloval. Mohla to fungovat. Jeho kolegové válečníci museli udělat něco podobného, aby změnili jejich oddanost k Bohu na objekt jejich lásky. Nemohl prostě skončit. Andělé nedostali takovýto druh výběru. Jeho život byl nevolnictví, trávil ho tak, jak Pán přikázal. Serenity mu přikázala, aby jí pomohl s její pomstou. Mohla mu přikázat, aby byl její. „Jako předtím u fontány, přej si mě nebo tak něco. Řekni mi, abych byl s tebou na věčnost, dokud už dál nebudeš potřebovat mé služby.“
Serenity zavřela oči a podržela ruce u srdce. Bledé světlo odtud začalo zářit, stabilně sílilo, dokud neosvítilo její ruce a tvář a nezářilo taky na něj. Kouzelné. Tak slyšel její volání. Její síla zesílila hlas a jeho city k ní ho nutily odpovědět.
Apollyon ji sledoval, poslouchal všechno zoufalý slyšet znovu její volání, a aby na něj odpověděl. Nejdřív to bylo tiché jako tehdy v Pekle, ale pak to cítil uvnitř něj. Tlouklo to v jeho srdci a přesvědčovalo ho to, aby poslechl. Přijal volání, odpověděl na to a svázal je smlouvou.
„Podívej se na mě,“ zašeptal.
Světlo v jejích rukou vybledlo a pak zmizelo po pár zamrkání.
„Fungovalo to?“ v jejích očích byl tak nádherný pohled plný naděje. Usmál se, když viděl, jak moc to pro ni znamenalo a jak moc to chtěla.
Přikývl. „Jaký je tvůj rozkaz?“
„Abys se mnou zůstal až do konce věků.“ Úsměv jí zkřivil rty a on byl rád, že ho viděl.
„To můžu udělat.“ Ani se nepozastavil nad důsledky toho, co dělal. Jeho bývalý pán najde někoho jiného na střežení bezedné jámy. Bylo nejméně tucet andělů, kteří chtěli tuto pozici víc než on teď. Byl unavený z pobytu v Pekle. Chtěl zůstat tady na Nebi se Serenity.
Apollyon ji políbil pomalu a lehce, sotva to bylo setkání rtů, které ho zahřály od srdce ven. Přejela rukama na jeho ramena a políbila ho nazpět. Rty měla měkké a pak vklouzla rukou kolem jeho krku. Máchl křídly a padal spolu s ní spirálně k Zemi. Usmíval se, zatímco ji líbal.
Přitiskla se k němu způsobem, který ho nikdy neomrzí a bude vždycky zbožňovat. Nebylo to strachem, že se ho držela tak pevně. Bylo to láskou. Oba padali.
Roztáhl křídla a vynesl je znovu vzhůru nad střechy Paříže. Serenity se rozhlédla po městě a on se na ni podíval. Znovu se usmívala, oči jí jiskřily štěstím, které v ní mohl cítit. Nemohl si pomoct, musel se usmívat taky. Nepotřeboval se dívat, aby našel cestu k jejímu domu. Místo toho se na ni díval a využíval smysly, aby ho navedli k bytu. Bylo o tolik jednoduší najít věci shora, stačilo jednou někam letět a zřídkakdy zapomněl cestu.
Když byli blízko, rozhlédl se po jejím bytu a snesl se dolů, kde jemně přistál na černém kovovém zábradlí kolem balkónu. Vkročil s ní na dlaždice a položil ji na zem.
S velkým úsilím složil Apollyon křídla a donutil je zmizet.
Serenity ho pohladila po paži, podívala se na jeho hrudník a pak do očí. V oříškových hlubinách byla známka smutku.
„Ztratíš svá křídla?“ řekla. Usmál se nad jejími obavami.
Když ho teprve před dvěma dny potkala, bála se jich a toho, co představovaly. Teď vypadala, jako by je v tomto okamžiku chtěla zpátky.
„Ne.“ Projel jí prsty skrz dlouhé, blonďaté vlasy a užíval si ten hedvábný pocit. „Pokud bych to udělal, už bych nebyl nikdy schopen vzít tě létat.“
Přitiskla mu ruku na hruď, stoupla si na špičky a políbila ho.
„Díky tobě se cítím, jako bych létala, když jsou mé nohy pevně na zemi,“ zašeptala mu do rtů a on ji znovu políbil, tentokrát tvrději. Rozdmýchával vášeň, která mezi nimi divoce hořela.
„Pokud létáš teď, tak jak se budeš cítit za minutku?“ popadl ji do náruče a nesl ji bytem.
Zachichotala se a políbila ho, její pusa byla horká a sladká a tlačila na jeho kontrolu. Chtěl ji položit právě tady v kuchyni a milovat se s ní.
„Počkej.“ Vysoukala se mu z náruče a zatáhla ho zpátky na balkón.
Usmála se a znovu ho políbila. Zamračil se a přemýšlel, co má v plánu, a pak zvedl obočí, když mu začínala rozepínat brnění na hrudi.
„Tady?“ vrhl pohled po malém balkónku a pak k těm po stranách. Všude byla tma s malou pevnou zdí mezi nimi, ale to neznamenalo, že někdo nevyjde ven a neuvidí je.
„Nikdo nás neuvidí.“ Serenity rozepnula první z přezek a šibalsky se usmála. „Pokud nás neskryješ ty, pak já ano.“
Na to nepomyslel. Lehce je mohl zamaskovat od očí smrtelníka, tak dlouho, jak se soustředil.
Serenity mu přejela rukama po klíční kosti až k ramenu a on zavřel oči při tom lehkém, smyslném pohlazení.
Pokud by se vůbec dokázal soustředit.
Serenity luskla prsty a tlustá, polstrovaná přikrývka pokryla balkónové dlaždice pod jejich nohama. Apollyon vytvořil svíčky podél stěn a udělal z nich hloučky v rozích. Knoty se rozhořely k životu a osvítily temnotu teplou září. Serenity se na všechny podívala a pak zpět na něj. Znovu luskla prsty a jeho oblečení zmizelo.
Tuto hru mohli hrát oba.
V okamžiku byly její šaty stejně tak pryč krátce následované boty na vysokém podpatku a pak jejím spodním prádlem.
Zalapala po dechu a přikryla se.
Apollyon je oba zakryl, zamaskoval je od smrtelných očí a rudnoucí si ji přitáhl ke svému nahému tělu. Políbil ji a přejel jí rukama dolů po bocích. Její kůže byla pod jeho prsty horká a otřásla se, když ji pohladil po pasu a pak vklouzl rukama pod její zadek. Pocit jejího klínu na jeho bocích vyprovokoval jeho penis.
Chystal se ji znovu políbit, když před ním padla na kolena a vzala jeho pořád tvrdnoucí délku do horké pusy. Krev se jím prohnala a pták sebou trhnul, když ho sála do plné tvrdosti. Bolelo to a jeho to bolelo taky, chtěl se jí znova obalit. Věděl, že tentokrát ji nemusel opustit a že znovu už sami nebudou, protože měli sebe.
Když už to bylo až moc, odtlačil ji, takže ho pustila a poklekl před ní. Znovu ji políbil a naklonil se k ní, přinutil ji si lehnout a přikryl ji svým tělem. Měkce mu do pusy zasténala a pak se s ním přetočila, takže byla nahoře.
Zasténal a přejel jí rukama vzhůru po stehnech. Vypadala nádherně, jak tak na něm seděla, sebedůvěra jí šuměla v očích, tělo nahé a pro něj otevřené.
Serenity se usmála a sledovala vzory na jeho hrudi prsty a škádlila mu bradavky. Přejela jimi dolů k bokům a přitáhla tam jeho pozornost. Její horké teplo pokrylo jeho ptáka a uvěznilo ho mezi jejich těly. Otřel se o ni, pomalu přirazil a užíval si jí obkročmo na něm. Zavřela oči a zaklonila hlavu. Zasténala a to bylo příliš. Musel být znovu uvnitř ní, když udělala toto, chtěl, aby si na mě zajezdila, stejně tak moc, jak byl pro ni bolavý v tom exotickém klubu.
Prsty ho škrábala na bocích, přejela po pupku a pak k údolí mezi cihličkami. Jeho pohled zůstal pevně na její tváři, vstřebával způsob, jak sledovala své prsty hladovýma očima. Roztáhla prsty a metala jimi po jeho hrudi, ve stejnou chvíli si zuby tahala za spodní ret a pak se nad něj naklonila.
Apollyon zavřel oči, když se nahá prsa otřela o jeho břicho, a vklouzl rukou dolů po jejích bocích k jejímu zadku. Vjela mu prsty do dlouhých, tmavých vlasů a položila si lokty po stranách jeho hlavy. Teplá pusa našla jeho, jazyk mu vklouzl mezi rty a on zasténal, jak ho líbala. Bylo to pomalé a sladké, uklidňovalo to jeho touhu být uvnitř ní. Když ho takto líbala, mohl počkat navěky. Ukradlo mu to jeho pozornost a srdce.
Zamračil se, když se pohnula pryč. Líbala ho na čelisti, krku a dál po hrudi. Jazyk jí zavířil kolem jeho levé bradavky a pak se na něj znovu posadila, přejížděla mu prsty po těle a pohledem je sledovala.
Zlomyslně se usmála a zavrtěla, čímž z něj vymámila hrdelní zasténání, když její horké teplo znovu zahalilo jeho penis. Musel být hned teď uvnitř ní.
Popadl ji za boky a zvedl. Erekce vystřelila nahoru, tvrdá a dychtivá, a usadil ji pod ni. Zasténal, když klesla na jeho délku, uvolnila se na něm a znovu se vytáhla nahoru. Vynikající mučení. Pevně ji držel za boky, odolával pokušení přirazit hluboko do jejího vítajícího těla.
Když byl celou délkou uvnitř, zakroutila se na něm, vytrhla z něj další nízké zasténání a pak se znovu zvedla.
Apollyon ji popadl za boky, vedl ji na jeho penis a pomáhal jí, když na něj pomalu dosedala a opětovně se zvedala. Vyrazil vzhůru do ní, jak znova klesala, setkal se s ní tak na půli cesty a stabilně mezi nimi budoval tempo, dokud zároveň s ním nesténala pokaždé, když se jejich těla setkala. Jeho tvrdý bolavý penis se nořil hluboko do jejího horkého jádra.
Držel oči uzamčené na ní, zvedal ji a vedl dolů a sledoval to nesčetné množství emocí, které se jí každou chvíli objevovaly ve tváři. Zalapala po dechu, když se do ní ponořil, sténala, jak se vytahoval, rty rozdělené extází a poskakující prsa. Byla božská, Edward se v ní pletl. Nikdy se z ní neunaví. Nikdy by ji neopustil.
Bez ohledu na to, co k němu cítila, věděl, že se do ní zamiloval a že už to trvalo dlouho.
Očima se setkala s jeho a celý svět zmizel. Ztratil přehled o jejich pohybech, dokud se jen nedíval do jejích očí a necítil vše, čím byla. Naplněný způsobem, jakým se cítil jen s ní, uvnitř ní, spolu s ní. Ohromovalo ho to. Ohromovala ho její krása, a jaké to bylo být s ní. Ne jen takto. Udělal ji šťastnou a zmírnil její utrpení, ale ona pro něj udělala to stejné. Alespoň byl zase šťastný, spokojený a už ne sám. Věděl, že by ho nikdy neopustila.
Mohl cítit její lásku, jak jí buší v žilách, a skrz něj, mohl cítit efekt, který na něj měla, a že taky chtěla, aby tohle trvalo navěky. Bylo to víc, než jen intimita, víc než chtíč. Bylo to o tom, být s ním jediným člověkem a sdílet jejich lásku.
A ona ho milovala.
Její srdce bilo spolu s jeho, ruce přitisklé k jeho břichu, jak se na něm pohybovala a brala ho hluboko do těla, spojovala je v jedno. Byla nádherná.
Hvězdy za ní zářily, dokud nesvítily skrz světla města a nejiskřila. Vycítil, jak se jí zvedá hladina síly, volala jeho a kombinovala se s ní, stejně jako jejich těla. Noc se stala krásnou kulisou Serenity, jak na něm jezdila s očima zamčenýma s jeho. Vzal ji za ruku a přitiskl dlaň k její. Magie proudila do něj, zahřívala mu prsty a nechal svou vlastní, aby se připojila k té její.
Padající hvězda ozářila noc za ní, rychle následovaná další.
Dělala noc stejně nádhernou, jako by měla být – magickou.
Apollyon se hluboce zadíval do jejích oříškových očí. Pod její kouzlo. Navždy a vždycky.
Ať už to věděla nebo ne, seslala na něj kouzlo a on byl bezmocný, aby ho zlomil. On ani nechtěl. Chtěl poslouchat její příkazy, když byli přesně takto, a stejně tak u v životě. Chtěl tu být, aby ji chránil, aby se usmívala, byla šťastná a všechno další, co si jeho andílek zasloužil.
Svíjela se na něm a brala ho výš, dokud nebyl v Nebi a nelétal s ní.
Serenity se naklonila dopředu, takže se její dlouhé, blonďaté vlny stočily kolem prsou a skryly je od jeho hladového pohledu. Pustila jeho ruku a dlaně mu položila na hrudník. Popadl ji za boky, téměř celou ji zvedl z jeho penisu a znovu se do ní tlačil, tentokrát ale už tvrději. Vykřikla a zaryla mu nehty do hrudi. Udělal to znovu a znovu, tlačil ji výš, dokud necítil, jak se jí tělo naplo. Chtěl být naprosto s ní, chtěl se s ní dostat do stavu blaženosti a držet si ji blízko, dokud oba neklesnou dolů. Znovu jí pohnul, přivedl si ji dolů na penis. Hodila hlavu dozadu a zařvala jeho jméno, její tělo se stahovalo kolem jeho.
Apollyon se nezastavil. Pohnul jí na jeho penisu, nořil se do ní hlouběji, tělo se mu napínalo s každým dlouhým přírazem, což ho vedlo blíž k okraji. Zavřel oči, sténal pokaždé, kdy se bořil do ní a její tělo ho svíralo, chvělo se kolem něj, lákalo ho k blaženosti. Chtěl ji. S hlubokým, vrčivým zasténáním, zrychloval tempo, dokud nehraničilo s šílenstvím, hledalo propuštění. Celé jeho tělo napjaté a připravené explodovat.
„Apollyone,“ sténala Serenity a najala tělo kolem něj, čímž ho vrhla přes okraj.
Ponořil se do ní tvrději a udělal se. Přírazy zpomalovaly, dokud se sotva pohyboval, celé tělo se mu třáslo z orgasmu a mlhavé blaženosti, která mu proudila v žílách.
Serenity se na něj zhroutila, rychle dýchala, její srdce mu bušilo proti tomu jeho. Obtočil kolem ní paži a držel ji. Usmál se, když se objevila deka a přikryla je. Nebylo to na jeho povel. Byla to jeho čarodějka.
Přitiskl polibek na její čelo, vychutnával si pocit, že ji má v náruči a tělo na sobě.
Blaženost.
Serenity se zvedla s rukama na jeho ramenech a políbila ho. Líně jí vracel polibek, ztratil se v ní a myslel na jejich budoucnost. Létal by s ní takto každou noc, spal s ní bezpečně v jeho pažích a dával na ni pozor, takže by už nebyla nikdy sama. Byl by s ní navždy, přesně jak mu přikázala, a nikdy ji nenechal jít. Udělal by cokoli, aby se usmála, bez ohledu na to, jak hloupě by vypadal nebo jak hloupá by byla její žádost.
Pro jednou v dlouhých tisíciletích, byl šťastný a nebyl sám.
Jeho mise se změnila ve chvíli, kdy se s ní setkal. Změnil se a jeho oddanost nyní patřila jí, jeho nové paní. A co za božské stvoření byla.
Apollyon ji políbil, zpomaloval tempo, dokud se navzájem jen nevdechovali, a držel ji blízko sebe. Čekal na to zavolání, novou misi po dlouhá staletí, a když konečně přišlo, dalo mu to víc, než jen splněný úkol. Dalo mu to Serenity.
Jeho malá čarodějka.
Jeho bohyně.
A on ji bude uctívat navěky.


KONEC

19 komentářů:

  1. To bylo heeezkeee!!! Tleskám vám holky a určitě nebudu proti, když bude další příběh. Moc děkuji, Bedrunka<3

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, díky moc za poslední kapitolu a pokud je chuť do dalšího překladu, já jsem rozhodně pro. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
  4. Vdaka :-) a pokračovanie by bolo skvelé :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad poslednej kapči i celej prvej čati série. A poteším sa i ďalšej časti!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za tenhle krásný překlad. A prosím, prosím o pokračování. :-D

    OdpovědětVymazat
  7. moc se mi začátek série líbil,rozhodně jsem pro pokračování.Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za krásnou knihu,skvělou práci a prosím o pokračování;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad. Pokračování by bylo bezva :-)

    OdpovědětVymazat
  11. ďakujem za preklad:-) som všetkými desiatimi za ďalší diel:-))))

    OdpovědětVymazat
  12. vdaka bolo to super a pokracovanie by boo super

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za skvělý překlad a jsem také pro další díl. Karla

    OdpovědětVymazat
  14. Ďakujem krásne a teším sa že sa prekladá aj další diel :)

    OdpovědětVymazat
  15. Díky moc za překlad a korekturu celé knihy :-D

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat