sobota 1. srpna 2015

Její temný anděl - 7. kapitola



Serenity cítila bolest na všech správných místech a tím správným způsobem. Kráčela vedle Apollyona po širokém chodníku Champs Elysees, držela ho za ruku a usmívala se od ucha k uchu. Jak se mu podařilo, že se usmívala tak lehce? Nebylo to sexem. Byl úžasný, ale nebyl důvodem jejího úsměvu. Bylo to jím samotným. Stačilo jí, se na něj jen podívat a znovu se usmívala, i proti své vůli.

Díval se kupředu, sledoval míjející lidi, dopravu, všechno. Zdálo se, že ho všechno zajímalo. Když se dívala na jeho pohledný profil asi minutu, otočil hlavu a podíval se na ni. Usmál se a jí se zatřepotalo srdce. Efekt, který na ni měl, byl určitě ilegální.
Odvrátila se od něj a vzhlédla k tmavé obloze. Byla nádherná noc, a i když hvězdy slabounce svítily, měla pocit, jako by na ni zářily.
Byli téměř na konci dlouhé nákupní třídy blízko Louvru, povzdechla si. Nechtěla už znovu Edwarda konfrontovat, ale Apollyon trval na splnění své povinnosti, takže ho hledali. Nebyl v prvním baru, který zkusili, a ani ve druhém. Bylo pár klubů, které jí Edward zmínil víc než jednou, takže tam mířili.
Serenity se tajně podívala na Apollyona. Byla ráda, že mohla vidět skrz jeho kouzlo. Ujistil ji, že má znovu na sobě tmavý oblek. Pohled na něj tak málo oblečeného mělo pro ni své nevýhody, teď když se dostala přes své zábrany k němu.
Nutilo ji chtít ho vzít do temné uličky a jít s ním na to velmi zlým způsobem.
Ušklíbl se, jako by věděl, na co myslela, a přejel po ní modrým pohledem. Ten hlad v něm jí řekl, že myslel na to samé, co ona. Vybrala si své nejlepší malé, tmavě modré letní šaty a podprsenku, která jí umožňovala největší výstřih. Dnes večer chtěla na sobě cítit Apollyonův pohled. Potřebovala, aby se na ni díval, zvyšoval jí sebedůvěru tím způsobem, jakým se jeho pozornost táhla k ní po celý čas, a způsobem, jakým se na ni díval, jako by ji chtěl sníst.
Něco na něm ji přivedlo k životu, uvolňovalo to její zábrany. Nikdy nebyla s chlapem tak dobrodružná a nikdy se necítila tak krásně nebo zbožňovaně. Být s Apollyonem bylo Nebe.
Ten klub byl někde tady.
Chvíli jim zabralo ho najít a pak mohla jen zírat na růžový, neonový nápis nad dveřmi.
Nebyl to ten typ klubu, jaký si představovala.
Nikdy dřív nebyla v exotickém, tanečním klubu. Předpokládala, že to znamenalo přesně to, co její mysl vyvolala. Tanec na klíně. Erotické akty na jevišti. Všechny druhy špinavých věcí.
Všechny, které vypadaly, že je velmi špatný nápad ukazovat andělovi, i když s ní dělal posledních dvacet čtyři hodin nejspíš i horší věci.
„Nějaký problém?“ Apollyonův hlas byl hudbou pro její uši, zahříval její tělo stejně tak rychle, jako představa jich dvou spolu, která jí vyskakovala v hlavě.
„Je to striptérský klub.“ Poukázala.
„Co kdybychom prostě šli dovnitř a podívali se, jestli tam není?“ vedl ji ke dveřím a muž je pustil bez toho, aby jen mrkl, a aniž by platili.
Apollyon měl moc a nebál se ji použít. Přála si, aby si byla taky tak jistá svými vlastními silami. Máma jí vždycky říkala, že má skvělou moc a mohla by udělat cokoli, po čem by toužila, pokud by dostatečně tvrdě trénovala. Nikdy necítila dostatek sebevědomí, aby čelila síle a přijala ji. Teď ačkoli ano. Být s Apollyonem jí dalo sílu, aby se přestala schovávat a naskočila na vlak. Chtěla být lepší čarodějkou a ovládat ji a to taky udělá.
Sklonil se, když procházeli nízkými veřejemi, a ona se usmála. Hlavou by to zvládl, ale jeho složená křídla by neprošla. Nedokázala si představit, jak divně vypadal všem okolo, jak se skláněl, i když nemusel.
Pár žen se k němu okamžitě přiblížilo, byly oblečené ve skrovném spodním prádlu a měly široký úsměv.
Apollyon si ji přitáhl k sobě a ona se cítila divně, když si jí ženy všimly a toho sevření, kterým ji držel, šly znovu pryč a zamířily k dalším mužům, kteří byli sami. Chtěl, aby všichni věděli, že byli spolu? Chtěl být s ní? Být s ním v noci a dnes bylo neuvěřitelné a jen ho kvůli tomu chtěla víc, ale pořád si nebyla jistá, kam tohle všechno vedlo a jestli to skončí způsobem, jakým chce její srdce.
Její příjemný sen, jak jsou spolu, zmizel, když spatřila Edwarda napravo ve skupince lidí, kde polovina z nich byly krásné, mladé ženy. Všichni se smáli, pili a zastrkávali peníze za tanga tanečnic na pódiích.
Odvrátila se od žen u tyče, tváře jí plály. Podívala se na Apollyona. Očekávala, že ho najde, jak se dívá na ty ženy, ale modrým pohledem byl zaměřený na ni a okamžitě se setkal s jejím.
„Chceš odejít?“ zamračil se a dotkl se její tváře volnou rukou, jemně ji hladil a uklidňoval jí nervy.
Zavrtěla hlavou, hledala kuráž a místo, kde by si jich Edward všiml, ale ne nikdo druhý. Nechtěla, aby se Apollyon díval na ty druhé ženy. Bylo to od ní dětinské, ale chtěla ho celého pro sebe.
„Měli bychom odejít.“ Rozešel se, ale zastavila ho. Ohlédl se za ní. „Nejsi tu šťastná.“
„Jen… já…“ Skousla si spodní ret, hluboce se mu podívala do očí a pokusila se najít slova, která mu chtěla říct. „Nedívej se na ty ženy.“
Bylo to jednodušší, než si myslela.
Usmál se a naklonil hlavu. „Bojíš se, že bys mi ublížila nebo mě dostala do problému?“
„Ne.“ Podívala se na jeho ruku, kde ji držel. „Tak to vůbec není.“
Apollyon udělal krok zpátky k ní, vzal do dlaně její tvář volnou rukou a pak ji zvedl, takže se mu dívala do očí. Bylo v nich tolik pochopení. Nechtěla, aby věděl o jejím strachu, že ji možná opustí kvůli jedné z těch nádherných žen v místnosti, že ho možná ztratí. Ani nevěděla, co k němu cítí, ale pomyšlení na něj s jinou ženou, se do ní hluboce zařízlo, přímo do jejího srdce, a ona se ho potřebovala zeptat. Díky tomu, že byli tady, si něco uvědomila. Ať už k němu cítila cokoli, chtěla, aby jí byl nablízku, až bude po všem konec.
Nechtěla, aby odešel.
Zavřela oči, když ji políbil měkkým polibkem plným ujišťování a něhy. Jeho ruka se v její posunula a pevně ji sevřel. Následovala ho skrz místnost směrem k boxům, které lemovaly stěnu na druhé straně, kde Edward seděl, takže byli přímo v jeho zorném poli.
Apollyon k ní natáhl druhou ruku a usmál se. Vklouzla do setmělé, kožené sedačky ve tvaru podkovy. Posadil se vedle ní, pozornost směřoval celou na ni a ona mu poděkovala polibkem.
Nemyslela, že to bude víc než jen krátké setkání rtů, ale políbil ji nazpět a jazykem cestoval po linii jejích rtů. Otevřela je pro něj, zvala jeho jazyk dovnitř svým vlastním, hladila ho a tahala z něj sténání. Pohnul se k ní na sedadle blíž, až byli bok po boku. I tak to ale pořád nebylo blízko.
Usmál se, když odtlačila kulatý stolek dál, aby jim udělala místo, a pak se mu posadila na klín s pažemi kolem jeho krku. Jazyky se jim propletly a on sténal, když tím svým lehce přejela po dolním rtu a škádlila ho. Vklouzl rukou kolem jejího pasu a ona svými přejížděla po jeho pažích, milovala dotek jeho skálově pevných bicepsů pod putujícími prsty.
Klub zmizel, dokud neměli pocit, jako by byli jediní dva lidé ve světě. Líbali se a dotýkali, probouzeli plameny jejich vášně a potřeby.
Serenity se necítila nikdy tak naživu, tak plná touhy. Apollyon si ji přitáhl blíž a tlačil ruce nahoru po jejím břichu k prsům. Jedno vzal do dlaně, čímž si od ní vysloužil zasténání, a políbil ji hluboce a pomalu. Jemně přikládal uhlíky do ohně uvnitř ní, vytrvale je přetvářel do inferna, takže se ho chystala prosit o to, aby ho uhasil.
Někdo se blízko nich zastavil. Zírala s doširoka otevřenýma očima na sotva oblečenou tmavovlasou ženu. Apollyon se zamračil a mávl rukou. Žena přikývla a šla pryč.
„Co jsi udělal?“ vyhýbala se Serenity jeho polibkům. Vypustil temný zvuk frustrace a pokusil se ji znovu políbit. Když se mu vyhnula podruhé, povzdechl si a opřel se o koženou židli.
Jasná světla klubu se blýskala po jeho tváři a ponechávala tak pravou stranu jeho profilu v temnotě. Hudba byla hlasitější, než si všimla při vstupu, a zdálo se, že tu taky bylo víc lidí, z nichž někteří zírali jejich směrem. Nejspíš jim dávala show zadarmo. I když to zašlo jen po líbání. Nechystala se odhalovat se na veřejnosti a zajezdit si na Apollyonovi, bez ohledu na to, jak moc to chtěla.
„Přinutil jsem ji, aby nám donesla nějaké pití.“
Spokojená s jeho odpovědí ho nechala znovu ji políbit a ukradla si pohled Edwardovým směrem. Jeden z mužů u jeho stolu je sledoval. Zavřela oči a znovu se ztratila v Apollyonových hladových polibcích. Omotala mu kolem krku paže a pohladila ho po peří. Zasténal stejně jako ona. Na balkóně si uvědomila, že má rád, když se dotýkala jeho křídel, a od té doby, když byli kdekoli venku, zjistila, že je chce hladit. Černá peří byla nejměkčí u ramen a pod prsty bylo cítit jako hedvábí. Každé pohlazení jejích rukou z něj vytáhlo další zasténání a jeho polibky byly ještě žhavější, dokud nehltal její pusu tou svou. Levou ruku usadil na jejích prsou a palcem hladil bradavku skrz tenký materiál jejích šatů.
Teplo se jí rozlévalo při vrcholu stehen a zavrtěla se mu na klíně, třela nohy o sebe, aby vytěžila co nejvíc z toho pocitu.
Přála si, aby byli zpět v jejím bytu na gauči nebo kdekoli jinde, takže by mohla pokračovat až za líbání a tápání. Apollyonovy ruce cestovaly dolů, pravou ji popadl za zadek a levou se jí plížil po stehnech a odtahoval tak pryč její šaty. Zasténala a zamotala jazyk do jeho, líbala ho se zoufalou potřebou a povzbuzovala ho, aby zašel nejdál, až kam mohli, na veřejnosti.
Znovu u nich někdo blízko stál.
Prolomila polibek, očekávala, že tam najde servírku, ale oči se jí doširoka rozevřely, když spatřila Edwarda.
Apollyon se ledabyle opřel a líně ji hladil po stehnech prsty tam a zpět.
„Serenity?“ řekl Edward nevěřícně, což se shodovalo s šokem v jeho tváři.
„Prase?“ zírala na něj. Neodešel. „Můžu ti s něčím pomoct?“
„Jo… to bys mohla.“ Edward ji popadl za zápěstí a zatáhl, ale Apollyon obtočil ruce kolem jejího pasu a držel si ji na místě v klínu. Edward se pousmál. „Jen si chci promluvit.“
„Promluvit?“ vytrhla mu ruku a třela si zápěstí. „Na to je trochu pozdě, nemyslíš?“
Edward pořád stál, zíral na ni a pohledem přejížděl po jejích odhalených stehnech. Uhladila si šaty a byla překvapena, když ji Apollyon posadil na sedačku vedle sebe.
Stoupl si a čelil Edwardovi. Edward ho zpražil pohledem.
Serenity seděla velmi klidně, bála se pohnout a prolomit boj vůlí, který se mezi nimi odehrával. Když ani jeden z nich nevypadali, že couvnou nebo něco řeknou, vstala ze sedačky a vkročila mezi ně.
„Nemáme o čem mluvit, Edwarde.“ Ta sebedůvěra v jejím hlase ji potěšila. Myslela si, že bude roztřesený a prozradí její napínající se nervy.
Nebyla si jistá, co dělat, nebo co říct. Teď byla její velká šance podívat se Edwardovi do očí a říct mu, co za bastarda byl, když ji podvedl, a jak chtěla, aby trpěl, ale nemohla najít sílu, aby ho konfrontovala, a ani s Apollyonem v zádech.
Edward k ní vykročil, temný pohled změnil na okouzlující úsměv. Předtím mu propadla kvůli tomuto úsměvu a znovu se to už nestane. Zlomil jí srdce a to mu nikdy neodpustí. Nevěřila ani slovu, co řekl, kvůli tomu.
„Nikdy jsem tě takovouto neviděl, Serenity… tak vášnivou… smyslnou… jen si se mnou promluv. Byl jsem hlupák a udělal chybu… nikdy jsem si neuvědomil, jak skvělá jsi pro mě byla.“ Edward se pro ni natáhl, zírala na jeho ruku a srdce jí bolestivě bilo proti žebrům. Otřásla se, bála se, že udělá špatný pohyb, a byla zmatená. „Chci tě zpět.“
Podívala se mu do očí. Říkal pravdu. Nepotřebovala kouzlo, aby to viděla. Proč ale? Proč měl o ni náhle znovu zájem, když se ani neohlédl, když mu dala kopačky za to, že ji podváděl?
„Jen si se mnou promluv.“ Usmál se Edward. „Chci tě zpátky… udělám cokoli.“
Chlad se skrz ni plížil, když ucítila, že Apollyon udělal krok zpět, pryč od ní, jakoby si myslel, že už se rozhodla a odchází. Nebyla si jistá, co se chystá udělat. Edward ji podváděl. Zradil její důvěru. Zranil ji tak moc, že musela požádat o pomstu a tu jí Apollyon dal a taky mnohem víc.
Spravil její srdce.
Přivedl zpět její úsměv a znovu se díky němu cítila naživu.
To teď Edward viděl? Byly to ty pocity, které v ní Apollyon probudil k životu, štěstí a vášeň, co od ní chtěl? To mu nemohla dát. Nikdy se kvůli němu necítila stejně jako s Apollyonem.
Serenity se ohlédla přes rameno na Apollyona přímo do jeho modrých očí a viděla city. Ten stejný pohled zářil v jejích hlubinách jako dřív, když byli v kuchyni a on řekl, že byl sám až příliš dlouho. Už nechtěl být sám.
Chtěl být s ní.
Všechno se to zdálo tak nemožné, tak absurdní, ale chtěla s ním být taky a ve svém srdci věděla proč.
Propadla mu.
Zamilovala se do anděla.
Serenity se podívala na Edwarda a couvala, dokud znovu necítila Apollyonovo tělo. Zezadu kolem ní obalil jeho silné paže, spojil ruce na jejích prsou a držel ji přitisknutou na něm tak blízko, až cítila, že ji nepustí. A ona ani nechtěla. Chtěla, aby ji držel na věčnost.
„Už tě nemiluju,“ řekla Edwardovi a zavrtěla hlavou. „Doufám, že se cítíš stejně mizerně, jako jsem se cítila já.“
Zavřela oči, když ji Apollyon políbil na nahé rameno.
Edward zaklel a Apollyon si ji přitáhl blíž. Vyhledávala pohodlí jeho objetí a to, jak bezpečně se díky němu cítila. Otevřela oči a v hlavě proklínala Edwarda vším, co měla. Neměla dost odvahy na to, aby ho náležitě proklela a odsoudila stejně jako Apollyon, ale podařilo se jí projít si skrz několik sexuálně přenosných chorob, než se polepšila a přestala.
Serenity chladně držela Edwardův pohled. Zíral na ni a pak na Apollyona.
„Tohle jsi s ní udělal,“ vyplivl slova na Apollyona a oči mu ztmavly obviněním. „Změnil jsi ji.“
„Jen jsem ji udělal šťastnou.“ Apollyon ji znovu lehce líbnul na rameno. „To je všechno, co pro ni chci.“
Edwardovy oči se znovu setkaly s jejími. „Myslíš si, že tě miluje? Znám tento typ, Serenity, a jakmile ho znudíš, přesune se k někomu lepšímu.“
Serenity vystoupila z Apollyonovy náruče a přiblížila se k Edwardovi.
„Vůbec není jako ty.“ Držela jeho pohled, nebála se temnoty v jeho očích, cítila se bezpečně a silně s Apollyonem za zády. Bylo od Edwarda zlomyslné říkat takovéto věci o Apollyonovi a pokoušet se to obrátit ji proti němu. Zasít semínko pochybností do její hlavy. Apollyon by ji nikdy nezradil. Viděl, jak moc ji Edward zranil a přišel, aby odehnal její bolest pryč, a ve stejné době ji přinutil cítit se milovaná víc, než kdy předtím.
Edward vypadal, že se ještě něco chystá říct a pak se vyřítil pryč.
Serenity se otočila, vkročila do jeho čekající náruče a vzhlédla k němu. Položil jí ruce na horní část paží, pak jimi vklouzl za ni a přidržel si ji blízko.
„Myslím, že jsem ho zranila dost. Pojďme domů,“ řekla.
V Apollyonových očích byl pohled, který ji znejistěl. Byly modřejší než obvykle a bledá místa vypadala jasnější, jak se do nich dívala, dokud mu oči skoro nezářily. Čelist se napjala a podíval se směrem k Edwardovu stolu.
„Ještě ne,“ zamumlal a posunul ji na stranu.
Znovu se postavila před něj a natáhla ruce, aby mu zablokovala cestu. „Co to děláš?“
„Beru si svou pomstu.“ Podíval se na ni dolů. „Neboj se. Udělám to smrtelným způsobem a se smrtelnou silou. Moje síly jsou zde omezeny v momentě, kdy se rozhodnu bojovat s člověkem.“
I tak se jí to nelíbilo a nechtěla, aby se kvůli ní dostal do rvačky. Nepochybovala, že by přemohl Edwarda, ale nechtěla klesnout k násilí. Edward věděl, že ji má nechat na pokoji a taky že byla kvůli němu zraněná. Nemuselo to dojít až k rvačce.
Apollyon se jí vyhnul, když se ho pokusila popadnout za paži, a prošel kolem ní směrem k Edwardovi na druhé straně osvětleného klubu. Edward zpozorněl, když se Apollyon přiblížil, a Serenity spěchala za ním. Vrhala se přes servírky a mecenáše.
Než si Edward mohl vůbec stoupnout, Apollyon se na něj vrhl pravou pěstí a tvrdě ho praštil do čelisti, čímž ho poslal k zemi.
Serenity lapala po dechu a zírala na Edwarda. Bála se, že se Apollyon pletl v tom, že měl omezené síly, a mohl ho vážně zranit. Edward zasténal a třel si bradu, když vstával.
Boj vypukl dřív, než mohla zasáhnout. Edward se vrhl na Apollyona, který se přikrčil z dosahu jeho rány a vrátil mu to pevným levým hákem. Edward klopýtl a Apollyon se znova přiblížil, jeho mohutné tělo působilo dojem, že je Edward v porovnání s ním maličký.
Apollyonova křídla jí blokovala výhled na útok. Nechtěla se dívat, ale nedokázala odtrhnout oči od jejich boje. Oba dva se mlátili a vrhali se na sebe. Edwardovi přátelé, zdá se, taky nevěděli, co mají dělat. Všichni stáli na jedné straně shromáždění kolem stolu a ženy, které jim poskytovaly zábavu, byly pryč.
Serenity se otočila ke dveřím klubu, když ucítila nebezpečí. Tři statní muži oblečení v černém rychle přicházeli. Bezpečnost. Otočila se včas, aby viděla, jak Apollyon vrazil pravou pěst do Edwardova žaludku, na což se začal svíjet, a pak ho levým hákem udeřil tvrdě do brady.
Edward narazil do špinavé podlahy klubu a rozplácl se. Tvář měl pokrytou šrámy.
Bezpečnostní tým popadl Apollyona dřív, než k němu mohla dojít a táhl ho ke vchodu. Pohledem ho následovala a oči se jí rozšířily, když viděla krev a šrámy na jeho tváři. Proč? Už dostala svou pomstu. Edward už trpěl dost a věděl, jak moc ji zranil. To bylo všechno, co chtěla.
Ano. Všechno, co chtěla.
Ten krvavý binec zrozený z násilí byl tím, co chtěl Apollyon. Pomstil ji.
Oči se jí potulovaly zpět k místu, kde Edward ležel v bezvědomí na zemi. Oba se pomstili Edwardovi. Nemohla být naštvaná na Apollyona. Jen bojoval s Edwardem, protože k ní něco cítil a chtěl ji ochraňovat, ujistit se, že ji Edward nechal na pokoji.
Byl statečnější než ona. V srdci chtěla Edwarda zranit a potrestat ho a Apollyon to za ni udělal. Byla ráda, že ano. Poskytlo jí to uzavření, které potřebovala, a taky jí teď jeho city byly jasné.
Edwardovi přátelé ho obklopili, otočila se a šla ke dveřím.
Noc byla pořád teplá, když vyšla z klubu. Apollyon stál na chodníku a přecházel kousek od tří mužů strážících vchod do klubu. Mohla cítit jeho neklid a touhu. Nebyl spokojený. Chtěl, aby boj mezi ním a Edwardem trval déle.
Vzhlédl, když se přiblížila, a pak se odvrátil. Ve chvíli, kdy položila ruku na jeho rameno, přejela po něm a obešla ho, podíval se na ni. Zamračila se, když viděla šrámy na jeho tváři. Nelhal jí. Nebe mu odebralo sílu, když se rozhodl zaútočit na nevinného smrtelníka, a ponechalo mu lidskou sílu. Teď byla ta síla zpět, vlévala se do jejího těla skrz ruku, kde ji měla položenou na jeho horké, obnažené kůži.
Serenity zvedla druhou ruku, vzala do dlaně jeho tvář a setkala se s jeho temným pohledem. Slabé světlo ukradlo z jeho očí barvu, ale něco jí říkalo, že pořád hořely, plné planoucí energie, jako byly v klubu. Držela jeho pohled a byla na něj zaměřená, na pocit jeho bolesti a to, kde byl zraněný, takže to mohla napravit. Šrámy na jeho tváři se pomalu léčily a zanechaly po sobě jen krev.
„Děkuju ti.“ Apollyonova ruku chytila její a on uzamkl jejich prsty a pevně je držel. Kousek šel a pak se zastavil na začátku náměstí na konci Champs Elysees.
„Chceš mluvit s Edwardem?“ zeptal se nízkým hlasem tak tiše, že si myslela, že se přeslechla, dokud se jí nepodíval přímo do očí.
„Ne.“ Mohla vidět, že ho to uklidnilo. Stoupla si k němu čelem, vzala ho i za druhou ruku a pokoušela se mu dát to, co potřeboval. Bylo divné uklidňovat tak silného muže, ale taky to bylo dojemné. Uvědomila si, že nebyla sama, kdo něco cítil. Oba se báli, ale vědomí, že v tomto byli spolu, její pocity míň děsilo. „Už mám dost pomsty. Je konec. Teď chci jít jen domů.“
Podíval se dolů k nohám se vzdáleným výrazem. „Domů.“
Serenity se tam taky podívala. Věděla, o čem přemýšlí, a nechtěla, aby odešel. Chvěla se na pokraji toho, aby ho požádala, aby zůstal, aby zůstal s ní na Zemi stejně jako druzí andělé s ženami, které milovali. I když ukázal, že je loajální ke své povinnosti, a žádostí, aby zůstal s ní, bylo jako požádat ho o spáchání obrovské oběti.
A co když by řekl ne?
Vyděsila se, když se jemné prsty dotkly její tváře a pohladily ji po křivce brady.
„Dnes večer půjdu domů s tebou… pokud je to přijatelné?“ zašeptal a přitiskl polibek na její čelo.
Serenity zavřela oči a přikývla. Odtáhla se a očima se setkala s jeho. A zítra? Nedokázala se přinutit to říct. Pomyšlení, že odejde, ji stahovalo dolů. Jak by ho mohla přesvědčit, aby zůstal, když nemohla najít svůj hlas, aby ta slova řekla? Nebyla dost statečná, aby přiznala své city, ne po tom, co se stalo s Edwardem.
Apollyon ji popadl do náruče, kolébal ji a usmál se. „Je krásná noc k letu.“
Serenity vzhlédla k temné obloze. Byla pořád čistá. Byla krásná noc pro létání, ale cítila, jako by padala. Opřela si hlavu o Apollyonovo rameno, držela se ho za krk jednou rukou a druhou za štít na hrudi, nechtěla ho nechat jít.
Bála se, že je to naposledy, co s ním letí.

Bála se, že odejde.

10 komentářů:

  1. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat