pátek 10. července 2015

Zášť - 16. kapitola


Namířila jsem si to přes palubu za Elliotem Slaterem a snažila se nepoutat na sebe příliš pozornosti. Zrovna v téhle chvíli mi tři stovky popíjejících lidí korzující po palubě, hrajících karty nebo na automatech, přišly jako výhoda. Mezi takovým množstvím lidí nebyl problém se ztratit.

Pokud někoho chcete sledovat, nejdůležitější je předstírat jako by ani neexistoval. Že se stejným směrem pohybujete jen díky náhodě. Takže jsem se pomalu pohybovala davem, usmívala se na ženy a muže kolem sebe a občas se zastavila u některého z hracích stolů jako by mě zaujala rozehraná partie baccaratu.
Finn si také všiml, že se Slater zvednul a že jdu za ním. Když jsem kolem něj procházela, kývnul na mě, aby mě povzbudil. Kývnutí jsem mu oplatila. Neměla jsem v úmyslu se zastavit, dokud se ze Slatera nestane potrava pro ryby v řece.
Ten asi třicet stop přede mnou zrovna zahnul za roh a zmizel mi z dohledu. Počkala jsem na konec jedné další hry, pak ještě pár vteřin a pak se vydala za ním.
Za rohem se široká paluba zúžila na úzký průchod podél boku lodi. Tahle strana byla obrácená směrem k řece a bylo tu jen několik párů, které se snažily vyhledat trochu soukromí, užít si výhled a promluvit si bez překřikování davu. Nevšímala jsem si jich, oči jsem měla jen pro svou kořist.
Slater kus přede mnou pokračoval dál volným tempem, které naznačovalo, že mu nejde o nic víc než o protažení kostí a cigaretu. Minul poslední pár a prošel otevřenými dveřmi. Bylo tam ticho, takže jsem si dávala pozor, abych na sebe neupozornila klapotem podpatků. Zvolnila jsem tempo a nahlédla dovnitř.
V téhle části byla kolem paluby okna, pravděpodobně aby návštěvníci mohli sledovat řeku i za špatného počasí. Hned za dveřmi byl malý salónek se stolky, křesly a barem, kde mohli pasažéři během plavby odpočívat a kochat se výhledem. Zasklená část měřila asi třicet stop, pak znovu následovala otevřená paluba.
Slater na ní těsně za dveřmi zastavil a zatřásl zapalovačem, který svíral v ruce jako by si myslel, že ho tak snáz probudí k životu. Byli jsme tam jen my dva. Perfektní.
Šla jsem za ním. Prošla jsem zaskleným salónkem a znovu se ponořila do tmavé noci na druhé straně. Přímo přede mnou stál Slater a pořád dokola mačkal zapalovač. Spustila jsem paži dolů připravená vytáhnout jeden ze svých nožů.
Zrovna v tu chvíli se otevřely dveře z toalety a mezi mnou a Slaterem se objevila mužská postava. Muž se otočil mým směrem jako by chtěl jít na hlavní palubu. Stříbrná hříva, tvrdé hnědé oči, tvář bez vrásek. Okamžitě si mě všimnul a oči se mu zúžily.
Jonah McAllister vypadal, že je ze setkání stejně ´nadšený´ jako já.
„Co tady k čertu děláte?“ Vyštěknul.
Vlastně jsem nebyla ani překvapená, že je McAllister tady. Koneckonců, viděla jsem ho přicházet na palubu a pokud jsem se za svých Pavoučích časů něco naučila, tak to, že sebelepší plán nemá šanci, pokud se proti němu spiknou okolnosti. Jako když si slizký právník vybere tu nejnevhodnější chvíli, kdy se postavit mezi mě a mou oběť. Úplně jsem slyšela, jak se mi vesmír vysmívá. Ha, ha, ha.
Na chvíli jsem zvažovala, že se na právníka vrhnu s nožem v ruce a na místě ho probodnu. Jen proto, že mě vyrušil. Mohlo by se to podařit. Rychlý úder proti McAllisterovi, překročit jeho tělo a věnovat se Slaterovi. Dva za cenu jednoho. Věděla jsem ale, že by to nebylo jednochodé. McAllister by mohl křičet, Slater by mohl zaslechnout zvuky boje a zasáhnout, nebo ještě hůř, přivolat si na pomoc svou šéfku, Mab Monroe. Ta by mě se svým nedostatkem zábran klidně na místě usmažila. Zvlášť, když by bylo na první pohled patrné, o co jsem se snažila.
Ne, Jonah McAllister se bohužel dožije dalšího dne. A vypadalo to, že i Elliot Slater, takže Roslynino trápení ještě zdaleka není u konce.
Sakra.
Založila jsem si ruce na hrudi a věnovala právníkovi chladný pohled. „Co bych tady asi tak dělala? Procházím se po lodi a dívám se na řeku. Máte s tím snad nějaký problém?“
Při zvuku našich hlasů se Slaterova hlava otočila naším směrem. Schoval zapalovač a vydal se k nám. Čím dál tím lepší.
Při mém jedovatém tónu se McAllisterovy oči přivřely ještě víc. „Mě spíš zajímalo, jak se na palubu vůbec dostal někdo jako vy? Delta Queen je velmi exluzivní a musím Phillipu Kincaidovi přiznat, že si dává velký pozor, aby mu sem nelezla kdejaká chátra.“
„Chátra? To mě mělo jako urazit?“
„Někoho jako vy neurazí vůbec nic,“ zasyčel, „a právě to z vás dělá chátru.“
„Aspoň vypadám na svůj věk,“ utrousila jsem jedovatou poznámku k jeho napjaté kůži na obličeji. „Prozraďte mi, kolik každý týden utratíte za kosmetiku, asi tak tisíc babek? Dva? Nebo možná ještě víc? Čas je nemilosrdný a vy už jste muž v letech.“
Věděla jsem, že bych měla být zticha, nechat si líbit McAllisterovu urážku a zmizet ve tmě, ale byla jsem už unavená. Nebavilo mě nechat se od právníka při každé příležitosti popichovat a urážet, jen proto, že mu to přinášelo zvrácené potěšení. Navíc mě zdržoval od splnění mého dnešního úkolu a možnosti přinést Roslyn aspoň malou úlevu.
Při mých slovech McAllister zrudnul zlostí tak, že by to sebelepší krém nespravil. Otevřel ústa, aby mě zavalil dalším proudem jedovatostí, když v tom se u nás objevil Elliot Slater.
Podíval se na McAllistera a pak svůj pohled obrátil ke mně. Poznal mě. Sice byl plně zaujatý Roslyn, ale to mu nebránilo, aby si pečlivě neprohlédl celé moje tělo, přestože nebylo tak výstavní jako to její.
„Gin Blanco,“ zabručel. „Dala jste se do pořádku.“
Při tom pochybném komplimentu se mi obrátil žaludek.
„Elliote,“ řekl McAllister. „Byl bys tak hodný a vyprovodil slečnu Blanco z lodi? Zdá se, že nepochopila, kde je její místo. Asi by bylo na místě jí to připomenout.“
Slater se zašklebil. „Mám ji hodit přes palubu? Přímo tady?“
„Nebuď surový,“ odpověděl McAllister. „Musíme udržovat dekorum. Slečna Blanco si zaslouží projít uličkou hanby mezi dnešními hosty. Pak se s ní můžeš vypořádat, jak budeš chtít. Vypadá to, že jí normální výprask nestačil, takže bys to možná rád zkusil nějak jinak.“
Obrovi se na tváři rozhostil nepěkný úsměv.
Takže Jonah McAllister chtěl, aby mě Slater odvedl z lodi a někde stranou si to se mnou vyřídil. Sice moje původní plány na dnešní večer vypadaly trochu jinak, ale občas se musíte spokojit s tím, co máte.
Dřív, než jsem se mohla pohnout nebo jinak zareagovat, obr mě neuvěřitelně rychle chytil za paži. Jeho dlouhé silné prsty se mi zaťaly do masa jako ocelové svěráky, ale zaťala jsem zuby a obrnila se proti bolesti. Rozhodně mu neposkytnu takové zadostiučinění, abych křičela a žebrala o milost. Už nikdy.
Nechám Slatera, aby mě vyvlekl z lodi do některé z temných uliček v okolí. Čeká ho ošklivé překvapení. Stejně tak McAllister, pokud se rozhodne jít taky a vychutnat si představení. Už jsem byla unavená ze skrývání se a chození po špičkách kolem Mab a jejích poskoků. Chtěla jsem se zbavit Tří mušketýrů jednou pro vždy – a při té příležitosti také prokázat malou službu Roslyn a zbavit ji jejího problému. Konečně pak snad budu mít čas zjistit, jak je to bude mezi mnou a Briou a kdo skutečně jsem.
Kdyby se mi podařilo zabít oba najednou, vyřešilo by to hned několik problémů najednou. A navíc by to mohlo být zábavné. Na rozdíl od většiny svých kolegů nájemných vrahů, na které jsem během let narazila, mi zabíjení nepřinášelo žádné potěšení. Dělala jsem to, protože jsem v tom byla dobrá. Ale i sebelepší profesionál si může sem tam dovolit udělat malou výjimku, a já jsem o ní uvažovala v případě Slatera a McAllistera.
„Jdeme,“ řekl Slater.
Jonah McAllister ustoupil stranou a Slater mě začal postrkovat před sebou směrem k přídi. Nevydala jsem ani zvuk. Nekřičela jsem, neprotestovala, ani se nepokoušela vytrhnout z obrova sevření. Hlavně proto, že jsem nechtěla, aby Slater přesunul ruku jinam – mohl by narazit na některý z mých nožů. Navíc křik by mi k ničemu nebyl, nikdo by mi na pomoc nepřišel. Ne proti těm dvěma, zvlášť když tu byla i jejich zaměstnavatelka.
„Škoda, že jste nepoučitelná, slečno Blanco.“ Prohodil McAllister konverzačním tónem a připojil se k nám. „Že nedokážete akceptovat, jak to v Ashlandu funguje.“
„Poučit se? Akceptovat?“ Ohlédla jsem se po něm. „Ve skutečnosti máte na mysli, proč nedržím hubu a krok, nestrkám hlavu do písku a nedělám přesně to, co se čeká.“
McAllister pokrčil rameny. „Říkejte tomu, jak chcete, ale pokaždé, když se zapomenete, dostane se vám stejného upozornění jako před pár dny. Dokud nám nezačnete projevovat respekt nebo nebudete mrtvá. Každá jiná možnost je pro mne nepřijatelná.“
Zahnuli jsme za roh a vstoupili na hlavní palubu. Elliot Slater byl těžko k přehlédnutí a nejeden člověk se podíval naším směrem. Když si přihlížející uvědomili, že mě Slater vede za paži, rychle se odvrátili a věnovali se dál svým drinkům a hrám.
Všichni s výjimkou Roslyn Phillips. I když byla víc jak padesát stop daleko, viděla jsem, jak se jí stáhla tvář. Roslyn si myslela, že mi nevyšel vražedný útok na Slatera. Nenapadlo ji, že jsem jen nešťastnou náhodou narazila na Jonaha McAllistera, který mě podezříval z vraždy svého syna.
Štěstí je přelétavá mrcha. Opustilo mě už tolikrát, že jsem to přestala počítat.
Finn si taky všimnul, že mě Slater drží. Naše oči se na moment setkaly, pak jsem lehce zavrtěla hlavou. Říkala jsem mu tím Ne. Aby se do toho nepletl. Zatím. Finn pevněji sevřel páku hracího automatu, u kterého seděl, ale nepohnul se. Věděla jsem, že pokud ho budu potřebovat, bude připravený.
Slater se naklonil a zašeptal i do ucha „Prokaž mi laskavost a udělej scénu nebo si dám o to víc záležet, až budeme někde sami. Čistě pro to potěšení.“ Dech mu páchnul cibulí, což dělalo jeho hrozbu ještě odpornější.
Ach ano, až mu zabořím nůž do těla, vychutnám si to. Jen pro to potěšení.
Dál jsem ale hrála roli oběti a nechala se trpně popostrkovat směrem k můstku. Slater zakýval prstem na svoje dva poskoky, kteří hlídali Roslyn a ukázal na mě. Samozřejmě, Slater potřeboval někoho, kdo mě podrží, až mě bude mlátit. Bylo by tak otravné, kdyby to musel udělat osobně.
Jonah McAllister spokojeně pokýval hlavou a pak se přesunul do středu paluby k Mab a jejím obdivovatelům. Mab si taky všimla, jak mě Slater vleče přes palubu. McAlliser se k ní naklonil a něco ji šeptal do ucha. Po chvilce kývla. Asi právě odsouhlasila můj rozsudek smrti. Aspoň jsem věděla, jak si stojím.
Mab nebyla jediná, kdo si nás všimnul. Phillipa Kincaida malé drama taky zaujalo. Majitel kasina se nakláněl přes jeden z hracích stolů a zvědavě si mě prohlížel. Očividně se snažil přijít na to, kdo jsem a proč se mě Elliot Slater snaží vyvléct z lodi. Podíval se přes palubu na Mab, která si ho bezvýrazně změřila. Jasné varování, aby se do věci nepletl. Kincaid pokrčil rameny a vrátil se ke hře. Neznal mě a bylo mu jedno, co se mnou Mabiini muži provedou. Sice to bylo jeho kasino, ale i tady, na jeho území byl proti živlu Ohně bezmocný.
Na palubě byla ještě jedna osoba, která se nesnažila předstírat, že jsem neviditelná – Owen Grayson. Musel Slatera zahlédnout koutkem oka, protože se otočil naším směrem. Když zjistil, že mě obr drží v sevření, překvapeně sebou trhnul. Sledoval mě pohledem fialkových očí, když mě Slater vedl kolem hracích automatů. Nedívala jsem se na něj, ani jsem se mu nepokoušela nic naznačit. Byl to můj problém, můj zmatek, můj trest za to, že jsem si pustila před McAllisterem pusu na špacír.
K mému překvapení, místo aby se vrátil ke svému toniku, Owen Grayson vyskočil na nohy, hodil na bar hrst žetonů na pokrytí jeho účtu a zamířil k nám.
No, právě to začalo být zajímavé.
Owen se s námi setkal uprostřed paluby před stoly nad blackjack. Protože stál v uličce, Elliot Slater před ním musel zastavit. Muž, který mu stál v cestě, byl dostatečně bohatý a vlivný, než aby ho jen tak odstrčil.
„Nějaký problém?“ Zeptal se Owen. Jeho hlas byl hluboký a tichý, ale s agresivním podtónem. Oči se mu ve tváři blýskaly jako ametysty.
Elliot Slater zesílil stisk na mé paži, mělo mě to varovat a přimět, abych byla zticha. „Žádný problém, pane Graysone, jenom se snažím dostat z lodi nějaký odpad.“
Odpad nebyl nejhorší titul, jakého se mi kdy dostalo. Nestálo mi to ani za protočení  panenek. Zato Owenovy oči zahořely fialovým ohněm. Najednou jsem ucítila chlad, který se šířil z jeho těla. Manifestace jeho živelné síly – a taky vzteku. Owenova tvář zůstala klidná, až na jizvu pod bradou, která zbělala a vystoupila na zaťaté čelisti.
„Slečna Blanco je tady dnes večer jako můj doprovod,“ Odpověděl Owen klidným tónem, „takže ji těžko můžete považovat za odpad. Měl byste z ní sundat ruku, většina dam nemá důvěrné dotyky ráda.“
„Pokud to není v posteli,“ podotkla jsem. „Ale i tam mám ráda věci pod kontrolou.“
Jeho ústa sebou při mé poznámce zacukala a naše oči se setkaly. Šedé a fialkové. V Owenových očích pod vztek probleskla touha a já jsem věděla, že on vidí v mých očích to samé. Ale bylo tam ještě něco jiného – starost. O mě.
Sevřela se mi hruď, nemohla jsem se nadechnout. Už se nestalo hodně dlouho, že by o mě měl někdo kromě Fletchera, Finna nebo sester Devarauxových starost. I když Owen Grayson se pravděpodobně zhostil role gentlemana jen pro dnešní večer. Ale právě teď tím u mě hodně získal.
Owen obrátil svou pozornost ke Slaterovi a  usmál se na něj s pohledem plným ošklivého násilí. Obr znejistěl. Jedna věc byla odvléct z lodi nějakou nezajímavou nicku, jenomže když se ke mně hlásil jeden z nejbohatších obchodníků z Ashlandu, to bylo něco jiného. To přinutilo k zamyšlení i Elliota Slatera.
Za námi se ozvaly kroky a šustění látky, spolu s náporem živelné magie – magie Ohně. Do kůže se mi zabodly tucty neviditelných jehliček a sevřely se mi čelisti. Vší silou jsem se pokoušela udržet nezúčastněný výraz. Nedat najevo, že cítím něco neobvyklého. Zvlášť ne magii, která z Mab odkapávala jako vosk z hořící svíčky. Slater ustoupil, aby udělal své nadřízené místo. Evidentně Slater upoutal příliš mnoho pozornosti a Mab se rozhodla zjistit, o co jde.
„Nějaký problém?“ Zopakovala Owenova slova. Její hlubohý, zastřený hlas mi vždycky připomínal šustění hedvábí. Ve zvuku ale byla i síla, moc, kterou nebylo radno podceňovat, jednoduché varování začni si se mnou a zemřeš.
Nějakou chvíli si mě měřila černým pohledem. Na rozdíl od mnoha ostatních živlů, kterým oči zesvětlaly a jasně zářily, když se natáhli po své magii, ty Mabiiny ztmavly. Získaly barvu její prohnilé duše. Uvědomila si, kdo jsem a vypadalo to, že je stejně překvapená, že mě tady vidí jako byl Jonah McAllister. Jednoduše v šoku. Konec konců, vlastnila jsem jen malou restauraci, běžně jsem se nepohybovala mezi nejbohatšími obyvateli města. Aspoň ne jako Gin Blanco. Jako Pavouk už jsem měla co dočinění s většinou zdejších hostů.
Klidně jsem jí pohled oplatila. Nemínila jsem před ní předstírat, že se bojím. Ne před tou mrchou, která chladnokrevně zavraždila mou matku a sestru a která si před třinácti lety tak užívala moje mučení a která včera vydala rozkaz k vraždě Brii. Ne, před Mab Monre strach předstírat nebudu. Už nikdy.
„Vlastně ani ne,“ odpověděl Owen klidně. „Jen si asi vaše ochranka spletla můj doprovod s někým jiným.“
Natáhnul se a poklepal na Slaterovu ruku ukazovákem. Obr se podíval na Mab, ta zase nevěřícně zírala na Owena, který jí pohled oplácel. Neuhnul, stejně jako Mab. Hovor kolem nás utichnul, odmlčely se i hrací automaty, lidé do nich přestali hrát mince a věnovali se mnohem zajímavější hře, která se odehrávala přímo před jejich očima.
Po chvilce Mab trhla hlavou. Při tom pohybu se jí měděné vlasy rozlily kolem ramen jako krvavý proud. Elliot Slater po přímém rozkazu něco nespokojeně zabručel, ale pustil mě. Owen natáhl ruku, takže jsem popošla k němu a moje dlaň vklouzla do jeho.
Slater na mě hleděl, ale na místo, kde mě držel, jsem si nesáhla. Takovou satisfakci, abych dala najevo, že mi svým ocelovým stiskem skoro rozdrtil kost, jsem mu neposkytla.
„Pokud o nic nejde, vrátíme se k baru.“ Řekl Owen Mab „Než znovu zkusíme štěstí u stolu. Vypadá to, že se mi dnes večer daří.“
Mab se v očích objevil záblesk vzteku. Owen dráždil spícího medvěda. Napjala jsem se, připravená sáhnout po jednom ze svých nožů. Nevěděla jsem, o co Owenovi jde, proč se mě rozhodnul zachránit ze spárů Elliota Slatera. Nejlogičtější vysvětlení by bylo, že se mu prostě líbím. Ale v mém životě takhle věci obvykle nefungovaly a byla jsem zvyklá ve všem hledat skryté motivy. Možná jsem trochu paranoidní, ale lepší paranoidní než mrtvá.
Jenže jsem z postoje sexy obchodníka postoje cítila něco ochranářského. Přestože to nebylo rozumné, vystoupil na mou obranu. Pokud by ho Mab napadla, vytáhla bych na ni nůž a s následky se vypořádala později. Nebo bych se aspoň pokusila ji zabít dřív, než by mě na místě usmažila.
Ona se ale ovládla a nasadila nečitelný výraz. „Samozřejmě,“ zamumlala, „Ale až se příště rozhodnete hrát, pane Graysone, měl byste si uvědomit, co je v sázce. Muž jako vy má o co přijít. Peníze, postavení, rodinu…“
Rodinou Mab myslela Owenovu mladší sestru Evu – osobu, která pro něj byla na celém světě nejdůležitější. Z Owenova těla se vyvalil další výboj magie a na chvíli přehlušil pichlavé jehličky magie Ohně, které vyvolávala Mabiina přítomnost. Mab výboj ucítila a usmála se. Věděla, že na Owena její skrytá hrozba zapůsobila.
Prsty jsem sevřela jeho ruku a zaťala mu nehty do kůže jako němé varování.
Owen mi stisk oplatil. Neuvolnil se, ale dokázal na Mab kývnout. Dnes večer už nebude situaci dál hrotit. Nemohla jsem se mu divit. Jen si chvíli hrál na rytíře v lesklé zbroji. Škoda, že si nevšiml, že žádnou záchranu nepotřebuju. I když bych nejradši hned teď a tady s chutí zabořila do Mab jeden ze svých nožů, bylo rozumnější nechat věci tak, jak jsou a odejít. Přesto mi jeho rytířství lichotilo. Donovan Caine by pro mě nikdy nic takového neudělal.
Mab ustoupila a Owen mě odvedl k baru. Cestou jsme minuli Finna, který pořád seděl u hracího automatu. Zamyšleným zkoumavým pohledem zelených očí si prohlížel Owena, pak se podíval na mě. Pokrčila jsem rameny. Teď už se nedalo nic moc dělat. Musela jsem zbytek večera předstírat, že jsem tu s Owenem.
Lidé se rozestoupili, abychom mohli projít, takže jsme se bez problémů dostali k baru. Ti, co už tam byli, se od nás odtáhli jako bychom byli nakažliví. Owen nám objednal pití. Tonik pro něj, gin pro mě. Nepromluvili jsme, dokud nám barman nepřinesl pití.
„Takže,“ ozval se Owen, „chceš mi říct, proč jsi Slatera sledovala na druhý konec lodi? Nebo začneš tím, proč vypadal jako by ti chtěl utrnout ruku a umlátit tě s ní?“
Bod pro něj. Všimnul si, že jdu po Slaterovi. To jsem ale neplánovala. Neplánovala jsem nic z toho, co se stalo.
Podívala jsem se na Owena. Spolu se zvědavostí bylo v jeho pohledu ještě něco jiného – respekt. K čemu? Ke mně? Proč? Neudělala jsem zatím vůbec nic. Nezabila jsem ani Slatera, ani McAllistera. K čertu, za celou noc jsem neudělala nic, co by stálo za povšimnutí.
Jenže Owen kvůli mně riskoval krk, riskoval kvůli mně Mabiin hněv. Dlužila jsem mu aspoň nějaké vysvětlení, i kdyby to měl být výmysl skrz naskrz. Otevřela jsem ústa, abych mu něco napovídala---
A v tom mi zazvonil telefon.


17 komentářů:

  1. Moc děkuji za pokračování, překlad a korekci!

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Diky za pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Kdo najde chybu, hlaste pls kde. Zaškrtnutí je pro mě známkou, že je něco špatně, ale nechci si přečíst nějaký spoiler - nestíhám číst všechno hned, jak to přibývá. Sice na to asi přijdu při re-korekci, ale ani já nejsem neomylná, tak aby tam pak ta chyba nezůstala. Díky za pochopení. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Taky děkuji moc za překlad !

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D
    Chyba: Slater se zašklebil. „Mám "NI" hodit přes palubu? Přímo tady?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A hneď odstavec pod tým vyššie uvedením:
      "Nebuď... ...Pak se s ní (může) můžeš vypořádat, jak budeš chtít.

      Vymazat
    2. Paráda, taky opraveno. Díky. :)

      Vymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat