pátek 3. července 2015

Zášť - 15. kapitola


Finn si všimnul, jak se mi tvář stáhla vztekem. „Stalo se něco?“ Zeptal se polohlasně, přestože znal odpověď dopředu.
„Nenapadlo mě, že tu bude i Mab, když kasino patří Phillipu Kincaidovi,“ zamumlala jsem. „Ti dva se nesnáší. Myslela jsem, že Slater bude sám, zvlášť když jsou podle tvých informací karty jeho oblíbená zábava.“

„Kincaid ji musel pozvat, stejně jako Slatera. V tomhle městě si nikdo nemůže dovolit vynechat Mab a její poskoky ze seznamu hostů, ani Kinncaid ne, i když by si nejradši zatančil na jejím hrobě a převzal všechny její aktivity.“ Finn ukázal hlavou jejich směrem. „A navíc to vypadá, že Mab má taky ochranku.“
Seděli jsme u baru a celou čtveřici pozorovali. Elliot Slater následovaný Roslyn korzoval po palubě a každých pár kroků zastavoval, aby si s někým potřásl rukou. V černém smokingu vypadal ještě vyšší než na svých sedm stop a celkově rozložitější a hrozivější. Kmeny stromů by vedle něho vypadaly malé.
Zdálo se, že Roslyn se daří hrát roli oddané přítelkyně.  Aspoň něco dnes večer klaplo. Měla na sobě rudou dlouhou toaletu posetou flitry a nějak se jí dařilo v šatech, které se jí lepily na tělo jako druhá kůže, vypadat vkusně.
Jejím směrem se otáčely nejedny oceňující oči, ale Slaterův postranní pohled stačil, aby rychle uhýbaly jinam. Pečlivě si prohlížel drzouny jako by si chtěl zapamatovat jejich jména a tváře, aby je mohl později zmlátit do bezvědomí. Zakýval prstem na jednoho ze svých bodyguardů a zašeptal mu něco do ucha. Ten přitakal a zmizel v davu. Vzápětí byl jeden z mužů, co mlsně sledoval Roslyn, diskrétně vyprovázen z lodi. Pokud mě tušení neklamalo, brzy se mu dostane stejné pozornosti jako mně onehdy večer v kampusu.
Elliot Slater se pořád držel poblíž Roslyn, vlastně pouštěl její paži, jen když si chtěl vzít od číšníka skleničku šampaňského. Když dokončili kolečko po palubě, usadili se u jednoho z hracích stolů. Vzal ji za ruku a šeptal ji do ucha sladké nesmysly kdykoliv nebyl zaneprázdněný sledováním karet.
Navzdory make-upu vypadala Roslyn pod přímým osvětlením bledě. Měla jsem pocit, že nechybí moc, aby se zvedla a pokusila se utéct. Nemohla bych jí to vyčítat, i když by to situaci jen zhoršilo.
Jonah McAllister a Mab Monroe se zapojili do zábavy nebo spíš zůstali stát na palubě se skleničkami v rukou a nechali se obklopit patolízaly.
Jonah měl na sobě také smoking, ke kterému tvořila kontrast jeho stříbrná hříva a Mab si oblékla černé šaty podobné těm mým. Na tmavé látce vypadaly její měděné vlasy ještě zářivější. Samozřejmě si ani dnes nezapomněla svůj náhrdelník. Rubín se na smetanové kůži v jejím výstřihu vyjímal jako čerstvá krvavá skvrna. I na vzdálenost, která nás dělila, jsem slyšela jeho pyšný šepot o kráse, bohatství, ohni a zkáze. Trnuly mi z toho zuby. Nějaká moje základní, primitivní část toužila rozdrtit ten ohavný, pyšný kámen stejně jako jsem toužila zabít Mab.
„Teď, když už víme, jak to tady vypadá, jak to chceš udělat?“ Zeptal se potichu Finn. „Chceš, abych Slatera někam odlákal? Mám ho něčím polít, aby musel na toalety?“
„Ne,“ odpověděla jsem. „Musíme zůstat nenápadní. Když na něj něco vyliješ a on pak zmizí, tak si na to zaručeně někdo vzpomene. Jsme tady spolu, takže závěr bude nasnadě. Prostě je jen nenápadně sleduj. Zvlášť Roslyn, vypadá, že se během deseti minut složí nebo začne ječet a pokusí se Slaterovi vyškrábat oči.“
„A divila by ses?“ Zeptal se Finn. „Xavier mi vyprávěl o těch jejich schůzkách, jak si s ní chce hrát na šťastný domov. To je ta nejúchylnější věc, o jaké jsem kdy slyšel.“
Vzpomněla jsem si na Roslyn a její klid, když mi vyprávěla o Slaterových hrách. O hře kočky s myší předtím, než se na ni vrhne.
„Vyřízla bych mu srdce z těla. Nebo bych to aspoň zkusila.“ Odpověděla jsem mu.
„Tak proč to Roslyn neudělala?
„Protože Roslyn nemá takový trénink jako já. Navíc má sestru a malou neteř. A musí myslet taky na Xaviera. Kdyby se nechala zabít, moc by jim tím nepomohla.“
Finn se na mě zadíval jasně zelenýma očima. „Ty snad kolem sebe nemáš lidi, co tě mají rádi?“
Pokrčila jsem rameny. „To nemůžeš srovnávat. Ty, Jo-Jo i Sophia víte, co jsem zač, jak řeším problémy. A jak to může dopadnout.“
„Párkrát jsi už málem nepřežila.“ Přitakal.
Pokračovala jsem jako by nic neřekl. „Všichni tři víte, co je v sázce. Že se možná jednou v noci nevrátím zpátky. Vy tři se můžete opřít o sebe navzájem. Roslyn je pro svou rodinu jako skála. Její sestra a neteř na ní závisí, takže se je snaží ochránit.“
Finn mě nepřestával pozorovat. „A ty jsi zase naše skála, Gin. Taky bys na to měla myslet.“
Neodpověděla jsem. Protože legrační na tom bylo, že Fin, Jo-Jo a Sophie byli zase moje skála – a bez rozmýšlení bych zabila každého, kdo by se jim snažil ublížit. I kdyby to mělo znamenat mou vlastní smrt.
Tu cenu bych zaplatila s radostí.
Finn se znovu zamíchal do davu a pak se usadil u hracího automatu kousek od stolu, kde hrál Slater karty. Roslyn se na něj usmála, ale bylo vidět, jak má ztuhlá a napjatá ramena. Aspoň že věděla, že jsme poblíž a připravení. Očima mě hledala v davu, ale ze svého místa mě nemohla vidět. Ujistila jsem se o tom. Zůstala jsem sedět u baru, usrkávala gin, pozorovala hrací stoly a přemýšlela o všem, co jsem se o Slaterovi v posledních dnech dověděla.
Finn sesbíral úctyhodnou kupu informací, o jeho zvycích, slabostech, zálibách, choutkách i koníčcích. Dokonce jsme něco vytáhli i ze složky, kterou měl Fletcher o Mab Monroe. Starý pán ho sledoval jako jednoho ze šéfů v Mabiině organizaci. Jeho poznatky se hodily. Slater se nestal šéfem ochranky náhodou. Byl to bezcitný, chladnokrevný, všeho schopný bastard, který rád ubližoval lidem. Dvakrát už jsem to pocítila na vlastní kůži.
Naneštěstí, Roslyn nebyla první, které se dostalo Slaterovy pozornosti. Finn zjistil, že se jen za poslední dva roky pohřešuje už dvanáct žen, které Slater těsně před jejich zmizením zahrnoval pozorností. Ve všech spisech byl označovaný jako přítel pohřešované ženy.
Vysoké, malé, s křivkami i bez. Obryně, trpaslice, lidé, živlové. Černé, bílé, hispánky, asiatky. Bylo mu to jedno. Společné měly jen to, že byly krásné, stejně jako Roslyn. Na první pohled dokonalé rysy, kterých se nedalo nevšimnout.
Vzorec byl pokaždé stejný. Slatera zaujala krásná žena, byl jí jako posedlý a sledoval ji. Zahrnoval ji svou zvrácenou pozorností a vytvořil si k ní jakýsi podivný vztah. Stejně jako s Roslyn. Ve všech případech to skončilo zmizením nebo smrtí jen pár týdnů po tom, co se začaly se Slaterem scházet.
Finnovi se podařilo získat nějaké záběry z míst činů. Nebyly to pěkné obrázky. To, co mi provedl v kampusu, bylo v porovnání s těmi fotkami jen jako příjemná, lehká masáž. Vypadalo to, že Slatera baví ničit krásu stejně jako ji oceňovat.
Některé z těch žen se pochopitelně pokoušely bránit. Šly na policii a podaly na Slatera stížnost. Nikdy je nikdo nevyslyšel. Jen to skončilo jejich smrtí během několika dnů, místo týdnů. Slater neměl rád neposlušnost
Bylo jasné, že je sériový vrah, který se vyžívá v pronásledování a mučení žen, Jak psychickém, tak fyzickém, které končí znásilněním a vraždou. Líbil se mu jejich strach a moc, kterou nad nimi měl. Zřejmě to byla jediná věc, která dokázala toho mizeného úchyla vzrušit.
Jak se dalo čekat, k vyšetřování Slatera díky jeho postavení u Mab Monroe nikdy nedošlo. Vsadila bych se, že se o všem věděla a dokonce mu jeho krvavé rozptýlení schvalovala. Taková malá odměna za špinavou práci, kterou pro ni dělal.
Z té hromady informací mě upoutala jedna maličkost, která mi hrála do karet a nabízela příležitost, jak Slatera zastihnout o samotě. Elliot Slater byl kuřák. Vlastně jsem si toho všimla už předešlý večer u Underwood. Mezi Aslandskou smetánkou bylo kouření velice rozšířený zlozvyk.
Mezi tolika lidmi, kolik jich bylo na palubě Delta Queen, si havana zapálit rozhodně nemohl. Výstavní paničky by tabákový kouř kolem svých drahých šatů a parfémů nesnesly. Spustily by takový povyk, že to nestálo za to ani Slaterovi. Takže pokud si bude chtít dnes večer užít svou dávku nikotinu, bude muset vyhledat nějaké místo stranou od ostatních. A až to udělá, přijde můj čas---
„Je tady volno?“ Ozval se po mé pravici hluboký hlas.
Otočila jsem hlavou a podívala se do fialkových očí Owena Graysona.. „Teď ano.“
Owen poděkoval úklonou hlavy, posadil se vedle mě a objednal si tonik.
„Dnes večer žádná skotská?“ Zeptala jsem se.
Barman mu podal skleničku a Owen s ní dřív, než se napil, zamíchal, až kostky ledu zarachotily o sklo. „Když hraju, tak nepiju.“
„Mně to nepřišlo jako hra,“ odpověděla jsem, „podle těch stovek dolarů před tebou a zoufalých pohledů tvých spoluhráčů, kteří přemýšleli, jak se nenápadně přesunout k jinému stolu.“
Owen se usmál. „Měl bych se asi zmínit, že skvěle blafuju.“
„Na to bych si vsadila.“
Chvíli jsme seděli v družném tichu. Owen se zaklonil a pohledem pomalu klouzal po mém těle. Oceňoval výhled. Musela jsem přiznat, že mě taková neskrývaná pozornost těší. Zvlášť, když na palubě bylo plno přitažlivějších žen než já. Dokonce i nájemné vražedkyně občas potřebují zvednout sebevědomí.
„Víš,“ řekl klidně Owen, „měli bychom se přestat takhle potkávat.“
„Jak, takhle?“
Ukázal rukou kolem sebe.
„V barech.“
Teď byla řada na mě, abych se zaklonila a nadzvedla obočí. „Když jsme se posledně potkali v baru, nevypadal jsi, že by ti to nějak vadilo.“
„Protože jsi slíbila, že zavoláš,“ odpověděl Owen. „A to jsi ještě neudělala.“
Pokrčila jsem rameny. „Byla jsem zaneprázdněná.“
„A čím?“
Na druhé straně paluby Elliot Slater sbíral svoje žetony.
„Tak různě.“
Owen dopil svůj tonik. „Nejsem zvyklý čekat, až mi nějaká žena zavolá.“
„No, v tom případě je tahle nová zkušenost dobrá pro tvoje ego.“ Odpověděla jsem. „Udrží tě to při zemi. Myslím, že už jsme o tom mluvili.“
Owen potlačil smích, pak se přisunul blíž a chytil mě za ruku. Byl to lehký dotyk, něžný a jemný jako vánek. Ale z jeho teplé kůže jsem cítila příslib možností – jak příjemný by byl bližší tělesný kontakt.
„Co kdybychom se odtud ztratili, Gin, a šli na tu večeři, cos mi slíbila?“
„Večeři?“ Zeptala jsem se.
„Večeři,“ řekl a jeho oči ztmavly do syté švestkové barvy. „A možná taky nějaký zákusek. Pokud bys chtěla.“
Bylo mi jasné, co myslí tím zákuskem. Očima jsem sklouzla z jeho obličeje na hrudník a silné, šikovně vypadající ruce. Zase jednou jsem pocítila, jak se ve mně probouzí záchvěv touhy.
Donovan Caine se zpátky nevrátí. Detektiv mi zcela jasně naznačil, že já nejsem to, co chce. Že je pro něj důležitější jeho drahocenná morálka, než vztah, který bychom mohli mít. A Owen Grayson byl tady, připravený, ochotný a schopný – a v jeho očích nebyl ani náznak viny, kterou jsem byla zvyklá vídat u Donovana.
Owen mě hladil palcem po ruce dlouhými, klouzavými pohyby. Další lehký, příjemný dotyk, při kterém jsem měla chuť mu říct ano, jen proto, abych zjistila, o co by mezi námi mohlo jít---
Koutkem oka jsem zahlédla, že Elliot Slater vstal. Zašeptal něco Roslyn do ucha a pokývnul rukou. Dva obři, kteří stáli za stolem, se stáhli blíž k Roslyn, aby na ni namísto něj dohlédli. Slater přejel Roslyn prstem po líci. Pokusila se o úsměv, ale byl to spíš škleb. Zdálo se, že si toho Slater nevšimnul. Vytáhnul z kapsy těžké, stříbrné pouzdro, otevřel ho a vytáhnul dlouhý, tlustý doutník.
Nastala moje chvíle, lepší příležitost se už dnes večer nenajde. Možná je dokonce jediná.
Owenův palec pokračoval v hlazení mé ruky. Příslib toho, co by mohlo přijít později jen s jinou, mnohem zajímavější částí jeho těla. Moje potěšení nebo Roslynina bolest. Neměla jsem na výběr.
Usmála jsem se na Owena, vyprostila svou ruku a postavila se na nohy. „Drž tu myšlenku. Zahlédla jsem někoho, s kým musím mluvit. Omluv mě na pár minut.“
Překvapeně se na mě podíval a otevřel ústa, asi aby se mě zeptal, co si myslím, že dělám, když znovu nereaguju na jeho otevřenou nabídku. Sama jsem si nebyla jistá.

Mohlo by se stát, že budu litovat, že jsem odešla.

9 komentářů: