pondělí 27. července 2015

Polibek noci - 25. kapitola 2/2


Brennin pohled putoval od Lokena k Myře a znovu zpět. Musí Roshana varovat, ale jak? Jsou zaklínadla u jeho brlohu silnější než ta, která byla na bráně? Pokud ne, bude pro Lokena a Myru snadnou kořistí.
„Řízni ji znovu,“ řekla Myra. „Tentokrát hlouběji.“

Brenna zírala na druhou ženu a energicky zakroutila hlavou, neschopna uvěřit svým uším. Myslela si, že byla Myra její přítelkyně. Jak se mohla tak moc mýlit?
Myra oplácela Brennin pohled. „Přeješ si mi něco říct?“ Naznačila rukou svolení. „Mluv tedy.“
„Jak můžeš tohle dělat?“ zeptala se Brenna.
„Je mi to líto, drahoušku, opravdu.“
Brenna si skousla spodní ret, aby nevykřikla, když Loken udělal hluboký řez na její pravé paži od lokte po zápěstí. Chtěla být silná. Chtěla být statečná. Ale bolest byla příliš velká. Zavzlykala bolestí a strachy, žaludek měla jako na vodě, když zářivě rudá krev vytékala z rány. Co když se tentokrát neuzdraví? A co když ano? Kolik krve může bezpečně ztratit? Ručník pod její paží už byl úplně nasáknutý.
Loken znovu setřel krev. „Tam! Dívej!“ vykřikl nadšeně. „Rána už se začíná hojit! I bez příslibu nesmrtelnosti má elixír hodnotu zlata. Pokud hojí rány, bude zaručeně poskytovat odolnost vůči nemocem a prodlouží život.“
„Ale ne tvůj.“
Loken zamrzl, veškerá krev mu zmizela z obličeje, když zíral na zbraň, která se objevila v Myřině ruce.
„Co to děláš?“ zeptal se chraptivě.
„Jsi příliš ambiciózní, Tony. V klanu není už místo pro nás oba.“
Loken natáhl ruku a rty se mu zkroutily do výsměšného úsměvu. „Myro, o čem to sakra mluvíš? Jsme v tom společně, pamatuj. Ty a já.“
„Cítila jsem, jak mi posledních několik měsíců dýcháš na krk. Vím, jak moc se chceš stát vůdcem našeho klanu. Vím, jak tě štve dostávat rozkazy od ženy. Jsem přesvědčena, že moje budoucnost by byla omezena na pouhé dny místo dlouhých let, pokud tvůj elixír opravdu funguje.“
Loken zavrtěl hlavou. „Ne, Myro, mýlíš se…“
Usmála se. Byl to smrtící pohled. „Nikdy se nemýlím, Tony. Teď bys to měl vědět. Dej mi tu ampulku z tvé kapsy.“
Udělal krok zpět. „Myro, takhle to nemusí být.“
„Ano, obávám se, že musí.“ Natáhla ruku, a poté natáhla úderník na pistoli. „Tu ampulku, prosím.“
Brenna se dívala z Myry na Lokena se sevřeným žaludkem.
S potřesením hlavy Loken udělal další krok zpět. „Pokud ji chceš, pojď si pro ni.“
Myra se zasmála. „Co si myslíš, že získáš zdržováním? Několik dalších minut života? Ty blázne! Můžu si to vzít z tvého těla, pokud budu muset.“
„Dobrá, dobrá.“ Loken připustil porážku a sáhl do kapsy kabátu.
„Pomalu!“ napomenula ho Myra.
Lokenovy oči se leskly nenávistí, když ponořil ruku do kapsy.
A pak v rozmazaném pohybu, který byl příliš rychlý k následování, zvedl obě ruce. V jedné ruce ampulku a ve druhé nůž, který použil na Brennu. Jediná kapka krve se třpytila na jeho špičce.
S výkřikem hodil nůž na Myru.
Myra vykřikla. Zavrávorala dozadu, když se čepel zabodla až po jílec do její hrudi. Paže jí klesly a prsty křečovitě stiskly spoušť.
Brenna vykřikla, když ostrá bolest explodovala v jejím boku.
Myra byla odhozena na zeď. Zírala na nůž, který jí vyčníval z hrudi, oči plné nedůvěry, a poté, jak její síla začínala mizet, se sesunula na podlahu, pistole jí stále visela v ruce.
„Elixír…“ lapala po dechu. „Dej mi… ho…“
Její tělo se uvolnilo a hlava klesla dopředu.
„Měla jsi pravdu, Myro,“ řekl Loken. „Klan není dost velký pro nás pro oba.“ Zasmál se, když zvedl ampulku na světlo. „Teď jsem neporazitelný!“ chvástal se. „Budu nejmocnější čaroděj, kterého svět kdy viděl!“
S hlubokým výdechem Loken položil ampulku na stůl vedle postele.
Vše, co teď musel udělat, bylo získat od dívky informaci o místě upírova spánku a potom se bude moci zbavit jejího a Myřina těla zároveň. Bude muset přijít s dobrým příběhem, který řekne čarodějkám v klanu, pomyslel si, dívaje se na lahvičku, něco, čím by vysvětlil Myřinu náhlou absenci ve městě, ale o to se bude zajímat později.
Podíval se na Brennu. Zdálo se, že spí. Byla hezké, malé stvoření. Škoda, že musela zemřít. S úšklebkem se podíval na Myru. Na smrti není nic pěkného, přemítal. Čím rychleji ji dostane z ložnice, tím lépe.  Nemohl ji jednoduše odvléct z domu, ne bez krve na kobercích. Chvíli přemýšlel, poté odešel z pokoje a zamířil do garáže. Měl tam nějaké velké plastové fólie. Zabalí ji do nich a pak ji dá do sklepa, zatímco bude pátrat v knize kouzel po zaklínadlu, které by nechalo její tělo beze stopy zmizet. Co se Myry týkalo, nechtěl žádný důkaz o její smrti, a to ani popel.
Brenna otevřela oči na malou škvírku, když slyšela, jak se dveře zavřely. Loken byl pryč, ale na jak dlouho? Podívala se na mrtvou čarodějku. Myra ležela opřená o zeď jako pytel špinavého prádla. Brenna se zachvěla. Jak dlouho tu nechá Loken Myřino tělo ležet? Čarodějčino zlo se vinulo pokojem, ta temná tíživá atmosféra byla téměř hmatatelná. Brenna si představila, jak se Myřin duch vznáší nad ní, aby jí ukradl poslední doušek života. Její přízračné prsty lapaly po jejích pažích a nohách, jak se Myra snažila převtělit svého ducha znovu do těla.
Brenna se podívala z okna, snažila se přimět slunce zapadnout, přivolat noc rychleji. Cítila, jak slábne s každým nádechem. A poté se podívala na svou paži. Krev jí stále vytékala z rány. Nehojila se. Cítila, jak jí krev kape ze střelné rány na boku. Roshan měl pravdu. Účinky byly pouze dočasné.
Prosím. Poslala tichou modlitbu k nebi. Prosím, nechej mě ho znovu uvidět…
Jak mohla zemřít, aniž by slyšela jeho hlas, nebo viděla jeho tvář? Prosím, poslední polibek, který mě zahřeje na věčnost.
„Roshane, přijď ke mně…“

9 komentářů:

  1. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za skvelé pokračovanie , a som zvedavá na ďalšie kapitoly:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat