pátek 31. července 2015

Odplata pekla - 4. kapitola 2/2


Po vichřici smíchu a dobře myšleném popichování jsme odešli na večeři, kde jsem se nacpala. Steak, brambory, salát Caesar, česnekový chleba, část Auricova humra, několik Davidových krevet. Zkusila bych kousek tátova kuřete, ale zlobil mě s kouskem na vidličce, takže jsem se rozhodla pro dva druhy cheesecaku jako dezert.

Hladila jsem si své spokojené břicho po večeři a málem zmrzla v hrůze. Boule na mé bránici začínala být více viditelná a připomněla mi Nefertitiny slova. Budu muset jít zpátky za ní a zeptat se, jak rychle dítě roste. Vzhledem k rychlosti, jak se zdálo, budu rodit do měsíce. A to jsem neměla ani čas nakoupit jí nějaké holčičí oblečení.
Několik sklenic vody, které jsem vypila během večeře, se mi připomněly. Omluvila jsem se a směřovala na dámy. Tíha Auricova pohledu se mi usadila na zádech. Jediný důvod, proč mě fyzicky nenásledoval, bylo, protože věděl, že na záchodě nejsou žádné okna a mohl vidět na dveře z místa, kde seděl. Paranoia byla jeho stálá společnice, když jsem byla rozrušená. Já se nebála. Veřejná místa zaplněná lidmi byla bezpečná, jak jen to šlo. Mimoto, měla jsem dostatek důvěry ve své schopnosti ochránit se, když by bylo potřeba a zlý křik, který by vydali mí chlapci, by situaci vylepšil. Zatlačila jsem do dveří, za kterými byl slyšet ženský smích, když si jiní hosté restaurace opravovali rtěnky. Nic neupozornilo mé smysly, když jsem vcházela dovnitř. Dobrá zpráva, jinak bych se mohla počůrat. Opravdu jsem potřebovala. Vybrala jsem si tu nejvzdálenější kabinku, jejíž dveře byly dokořán. Vešla jsem dovnitř a ztuhla jsem. Otočila jsem se, ale záchod a vůně dezinfekce zmizely. Místo toho jsem se objevila v bujně rostoucí zahradě plné květin. No hádám, že příště si opravdu budu muset brát Aurica sebou, aby mi utíral zadek.
Zakázala jsem si panikařit nad mým náhlým přeskokem do jiné dimenze. Místo toho jsem hlavu držela vysoko, otočila jsem se o třistašedesát stupňů a prohlédla si to místo. Nic jsem neviděla, tak jsem se prvně postarala o to, co bylo třeba. Sundala jsem si kalhoty a podivně si podřepla se zadkem ve vzduchu. Pokusila jsem se úlevně nehvízdnout. Hotovo, zapnula jsem se a posunula se od rybníku, který jsem vytvořila, pogratulovala si, že jsem netrefila ani jednu nohu. Cíle byly pro kluky, holky se jen modlí, aby nebyly na svahu.
Cítila jsem se lépe a znovu se rozhlédla. Ať už jsem byla kdekoliv, rozhodně to vypadalo hezky. Bujná zeleň byla všude okolo, živoucí zelená, která byla nádherným protipólem k jasným květům všude kolem. Stromy, majestátní a vysoké, se táhly až k nádherně modré obloze, došlo mi, že jsem nejenom opustila Kansas, nebyla jsem už ani ve starých dobrých Státech Amerických. Neviděla jsem žádné známky života, neslyšela jsem ani bzučení hmyzu. Děsivé, trochu jako když se vypne proud a byt je plný smrtelného ticha.
Moje tělo se napjalo, dívala jsem se okolo, abych něco uviděla, cokoliv, tahle zahrada by klidně mohla soupeřit s Rajskou zahradou. A takhle rychle mi bylo hned jasné, kdo mě unesl.
„Gaio,“ vykřikla jsem.
„Nechceš mi říkat mami?“ Drobná podoba té mrchy, která mě odnesla od mých milenců a také zpod otcova nosu, se objevila v džungli. Oblečená byla jako nějaká lesní nymfa v zelených květinových šatech s korunou z kytek, vypadala by roztomile, nebýt toho úšklebku na tváři. Úšklebek, který s radostí setřu. „Co kdybych ti říkala mrtvé maso?“
Vrhla jsem se na tu krávu, abych jí ukázala, co si myslím o jejím malém únosu, ale narazila jsem na bariéru a odrazila se zpátky. Vybalancovala jsem to, ale můj temperament prolomil hradbu klidu. „Okamžitě mě pošleš zpátky. Já jsem tím, kdo se rozhodne, kdy a kde si promluvíme.“ Zašklebila se. „Moc dlouho ti to trvalo. Mimoto jsem slyšela, že tvůj otec a milenci přijdou s tebou. Myslela jsem si, že bude lepší, když si spolu promluvíme samy. Jako matka s dcerou. Takže se uklidni a chovej se podle svého věku.“
No tady mluvíme o mávání červenou vlajkou. Budu se chovat na jaký zpropadený věk chci a právě teď se mi ty příšerné dvojky se svými hroznými záchvaty vzteku opravdu líbily. Zdravý rozum mi zaplnil hlavu, což mě opravdu překvapilo. Neslyšela jsem od něj něco často. Poukazovalo to na něco velmi zajímavého. Gaia momentálně měla navrch nebo si to alespoň myslela. Ale moje nejdražší maminka zapomněla na jednu věc – nebyla jediná, kdo měl nějakou moc. Po včerejších orgiích jsem jí byla přeplněná.
Tak, jak se to často stávalo, když bylo potřeba, moje schopnost užívat moc přišla přirozeně. Omotala jsem se svou magií a použila ji jako štít, abych prošla přes sílu, kterou mě chtěla zastavit.
Její oči se rozšířily v poplach, když jsem se k ní přiblížila s úšklebkem. „Ahoj mamko, hádej co, vyrostla jsem, zatímco jsi byla pryč.“ Zvedla ruce v kapitulaci. „Přestaneš prosím s tím násilím? Chtěla jsem s tebou jen mluvit.“
„Skvěle, protože moje pěsti opravdu chtějí říct ahoj.“
S větší silou než bych očekávala, chytila moje zaťaté pěsti, než se dotkly její tváře. Stiskla zuby, když je držela, aby se jí nedotkly a já si všimla kapiček potu stékající jí po boku tváře. „Jsi v nebezpečí,“ řekla.
„Bože, to jsem si vážně nevšimla. Novinky. Jsem v nebezpečí celý svůj život. Ano, přesně tak, věděla bys to, kdybys mě neodkopla jako včerejší zprávy.“ Hořkost zabarvila tón mého hlasu a otrávilo mě to, že stále cítím bolest kvůli něčemu, co se stalo tak dávno. Zatlačila jsem více, abych uvolnila své pěsti.
„Musela jsem tě opustit, abys naplnila svůj osud.“
„Můj osud udělat co? Stát se barmankou?“ Hádám, že jsem zklamala, ať už mým osudem podle matky bylo cokoliv.
„Ne, stvořit dítě, které nás všechny zachrání.“
Její slova mě zmrazily. Všechno od matčina opuštění k jejímu náhlému návratu vypadalo, že se stahuje k jediné věci. „Proč takový zájem o mé dítě?“
„Přestaň se pokoušet mě zranit a já ti to řeknu.“
Část mě to vlastně nechtěla vědět. Dětinské, ale pravda. Ale už to nebylo jen o mě. Měla jsem zodpovědnost ke svému nenarozenému dítěti a milencům. „Předtím, než tě nechám být, odpověz na jednu otázku. Litovala jsi někdy, že jsi mě měla a opustila?“
Poprvé, co jsem ji potkala, tvář mé matky zjemnila na pohled, který mohl téměř být nazýván mateřským. „Vždycky jsem tě chtěla Muriel.“
„Tak proč si mě opustila?“ Slyšela jsem tu malou holku, jak prosí, slabost v mém hlase se mi hnusila. Opravdu mě nezajímalo to, co chce říct.
„Neměla jsem na výběr. Vzhledem k tvému osudu, potřebovala jsi být silná. Vědět jak bojovat. A nakonec potkat muže, který ti dá poklad, který zastaví temnotu, která nás má všechny zabít.“
Pustila jsem matku a otočila se. Potřebovala jsem prostor. „Poslala jsi mě do Pekla.“
„K otci, který tě miluje.“
„Abych bojovala o své právo žít.“ Můj celý život, je boj zůstat na zemi žijících. Být princeznou Pekla nebylo jen o tom mít skvělé hadry a porušovat zákony – ačkoliv to byly hezké záblesky. Taky to znamenalo, že mě chtěl každý využít a když mě nemohli použít, chtěli mě pro slávu zabít.
„Tvoje výchova ti dala sílu, kterou potřebuješ a schopnost ochránit se.“
„A jak mi vyrůstat bez matky pomohlo?“ Odsekla jsem a čekala na její ubohé zdůvodnění.
„Byla to oběť, která musela být učiněna a jedna z mým nejlitovanějších.“
Klopýtla jsem, šok z jejího přiznání ji překvapil. Spadla bych, ale polštář vzduchu mě zachytil. Ale i tak jsem skončila na zemi, nevěřila jsem svým nohám, všechny ty emoce mě oslabily.
Pokrčila jsem kolena a položila si na ně hlavu. Přála jsem si, aby vedle mě byl Auric. Nejen že by mě držel, v bezpečí a pohodlí svých paží, věděl by, jestli říká pravdu, protože jsem ji určitě pochopila špatně. Zněla upřímně, lítostivě, což bylo proti všemu, čemu jsem vždy věřila.
Jemné pohlazení se objevilo na mých vlasech. Jediné pohlazení od mé matky, které jsem si pamatovala. Slzy se mi tlačily do očí, když mě dostihly moje těhotenské hormony, když jsem je vůbec nepotřebovala. „Nerozumím už ničemu,“ zašeptala jsem.
„Měla jsi těžký život, ale věděla jsem, že to zvládneš. Těch pět let, které jsme spolu strávily, úžasné roky, naučila jsem tě tolik, kolik jsem mohla, abych tě připravila na den, který přichází.“
„Nepamatuju si na nic, než jsem začala žít s tátou.“
„Abych tě ochránila, uzamkla jsem tvoje vzpomínky. Kdyby si s tvou hlavou nepohrál Gabriel, uvolnily by se při našem prvním setkání. Vím, že si nemůžeš vzpomenout, ale byla jsi se mnou šťastná.“
Neodpověděla jsem, protože jsem nevěřila tomu, že se mi nezlomí hlas. Nicméně čas plynul, když jsem se pokoušela najít něco v labyrintu své hlavy, dost času na to, že Auric pravděpodobně vyšiluje a David si trhá vlasy nad mým zmizením. Potřebovala jsem to dokončit, abych mohla jít domů a přemítat o tom, co jsem zjistila – respektive mít divoký opičí sex, abych zapomněla na ta emocionální muka posledních pár minut. Změnila jsem téma. „Přeskočme mě na chvíli a promluvme si o dítěti. Byla jsem za Nefertiti. Řekla mi, že bych měla jít na potrat. Že dítě, které nosím je hrozbou.“
Matka se ode mě odtáhla a vzala do dlaní mou tvář, abych se na ni musela dívat. „V jistém smyslu má pravdu. Ale na druhou stranu, o tobě jednou řekla to stejné. Lidé s mocí jsou nebezpeční ve špatných rukách. To je to, proč musíš dát svou dceru mně.“
Divoce jsem zatřásla hlavou. „Ne!“ Zvedla jsem bradu, jak jen to šlo a zírala na ni. „Proč bych ji měla dávat tobě? Nedokázala jsi zvládnout mě, takže co tě vede k tomu, že si myslíš, že zvládneš ji? Mimoto řekla jsi to sama. Jsem silná. Její otcové jsou silní. A má dědečka, se kterým je třeba počítat. Dohromady ji dokážeme ochraňovat, vést ji správným směrem.“
Očekávala jsem, že začne vyšilovat a křičet, ale místo toho naklonila hlavu. „Uznávám, že je možnost, že uspějete. Jen měj na paměti, že jsem viděla jednu z možných budoucností a všechno bylo pryč. Nebe, Peklo, Země, vyhlazeno dočista a jediné, co zbylo, byla šedá prázdnota.“
„Jedna z budoucností.,“ ušklíbla jsem se. „A jak víš, že to nebyla jedna z těch, kdy jsi měla dítě ve svých rukou?“
„Protože v jedné z nich, kdy jsem měla svou vnučku, jsme zvítězili nad apokalypsou a tvoje dítě přebralo mé místo.“
„A kde jsi byla ty?“
„Mrtvá.“
Ano, tohle prohlášení mi tak trochu vzalo vítr z plachet. „Viděla jsi nějaké další budoucnosti, které bys chtěla sdílet?“
„Hodně, ale většina z nich skončila katastrofou.“
Její slova se ve mně ozývala, jako když někdo bouchá do zvonu přesně vedle mých uší a ty vibrace byly tak silné, že jsem téměř mohla cítit, jak mi vibrují zuby. Položila jsem si ruce na mé kulaté břicho v ochranném gestu. To, co po mě chtěla… bylo příliš mnoho. Dobré úmysly z její strany nebo ne, sobeckost byla v mé krvi.
„Nemůžu,“ zašeptala jsem. „Je mi to líto, ale nejsem jako ty, nemám sílu na to, abych dala pryč své dítě. Obviňuj z toho mého otce, pokud chceš, ale neobětuju své dítě světu.“
„Doufám, že své volby nebudeš litovat.“
Podívala jsem se jí přímo do očí, naše pohledy se uzamkly v tichém boji o moc. „Ne. Nikdy nebudu litovat, že jsem si vybrala své dítě. Ne jako ty, věřím, že se věci mohou v dobré obrátit.“
„Tak budiž.“ Moje matka se otočila a odešla.
Spadla mi čelist. „Počkat. To je celé? Prostě odejdeš?“
Zastavila se a podívala se přes rameno. „Nejsi ta, žena, za kterou jsem tě pokládala.“
A s touto slovní fackou mě moje matka opustila – znovu. Šla rychle do hustého lesa, který ji pohltil, zanechávajíc mě samotnou v zahradě, která už se mi více nelíbila. Najednou jsem litovala, že jsem ji nezabila, když jsem měla šanci, protože nějak jsem tušila, že se mi to vrátí. A to ani nezmiňuju její odmítnutí mě – podruhé v životě.
Slzy zaplnily moje oči, když jsem vytvořila portál do Pekla, došlo mi, že tam najdu otce a své kluky, kteří pravděpodobně vyšilují, když jsem se nevrátila zpátky ze záchodu v restauraci.
Vkročila jsem do známého tepla a vůně Pekla, ale v prostředí, které jsem nikdy dříve nenavštívila.
„Co to do hajzlu je?“ Prohlásila jsem.

Došlo mi, že moje těhotenství změnilo moji původní cestu, chtěla jsem vytvořit nový portál, ale nikdy jsem ho nedokončila. Ostrý zásah do týlu mě ponořil do temnoty. A moje poslední myšlenka? Ha Auric se mýlil. Moje hlava nebyla tak tvrdá, jak se zdálo.


10 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Super! :) Děkuji za překlad ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za další kapitolu :) tak jsem zvědavá, kdo ji bacil do kebule :)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.
    No mamka mi přišla dost naštvaná když odcházela tak jsem zvědavá jak to dopadne :)

    OdpovědětVymazat
  6. Vďaka za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat