úterý 28. července 2015

Odplata pekla - 4. kapitola 1/2


Příští ráno jsem byla bolavá, ale nebylo to nepříjemné. Jak vidíte, tak jsem to přežila a nerada přiznávám, že si Nefertiti nedělala srandu, když říkala, že si magie vezme mnohem více síly ze sendviče. Málem jsem vybuchla sílou. A metoda? Bezbožně úžasná.

Pila jsem šálek čaje, bez kofeinu, protože Auric mě informoval, že je to lepší pro dítě a k tomu jsem žvýkala toast s nutelou a četla noviny. Dobře, lžu. Pročítala jsem nejnovější vydání Cosmopolitanu. Zlý časopis, který částečně vlastnil můj otec. Milovala jsem ty prokleté vychrtlé mrchy, které jim dělaly modelky. Tátova kolínská, síra, zavanula dovnitř, když David otevřel po zaťukání. Málem jsem spadla ze židle. Táta se obvykle prostě jen objevil a sakra nás vyděsil. „Neříkej mi, že Peklo zase zamrzlo,“ řekla jsem opravdu šokovaná tím, že přišel dveřmi.
„Hloupost. Jen respektuju tvoje právo na soukromí, jak si mě požádala.“ Zírala jsem. „Kdo jsi a co jsi udělal s mým otcem?“
Táta se zasmál, „Očekávat neočekávané. Moje nové motto. A jak se má moje drahá dcera dnes ráno?“ Zářil, když ze vzduchu vytáhl dárek. Všechno to bylo o efektu, přece jen můj otec byl se mnou do rodiny. Mít moc bylo dobré a frajerské, bylo to o tom, jak je použijete, abyste oslnili lidi. Jen sekundu jsem se dívala na velký balík předtím, než jsem roztrhala růžový papír a odhalila tak, přečetla jsem název, odsávačku na mléko.
„Na co to do hajzlu je?“ Prohlásila jsem, když jsem očima přejela středověce vypadající zařízení, které vypadalo, že způsobí mým ubohým prsům bolest.
„Hodně jsem o tom všem četl a doktoři souhlasí s tím, že kojení je nejlepší výživa pro dítě. A tak jsem si myslel, že odsávačka bude dobrý způsob, jak dát dítěti to nejlepší a zároveň si uchováš nějakou svobodu.“ Otec se usmíval ještě více.
Zakuckala jsem se a Auricovy oči byly podezřele jasné, spěchal ke mně, aby mi třel záda, zatímco se David odvrátil, jeho ramena se podezřele třásla. „Ty jsi četl o dětech?“ Vyprskla jsem.
„Samozřejmě, že ano. Došlo ti, že tohle bude moje první nedémonická vnučka?“
Zírala jsem na tátu. „Do prdele. Ty jsi z toho vlastně nadšený. Copak ti Nefertiti neřekla, že můj malý králíček v troubě může zničit svět?“ Pokrčil rameny. „Malá apokalypsa nikdy nezpůsobila úplnou škodu. Sakra, můj bratr Bůh způsobil před lety výbuch hněvu a zaplavil celou živoucí planetu. Lidé to nazvali konec světa, v té době, ale co ty víš, lidstvo se vrátilo, za pomoci toho týpka Noa.“ Nemohla jsem si pomoct a smála jsem se. „Miluju tě, tati.“
Můj otec, Pán propasti, metla lidstva, se zavrtěl a zatím co jsem si tím nebyla jistá vzhledem k jeho opálení, myslím, že se dokonce i začervenal. „No ano, taky tě mám rád. Jen to nikomu neříkej.“
Měla jsem ráda tyhle vzácné sentimentální chvíle, když mi můj táta, svým vlastním perverzním způsobem, ukazoval svou náklonnost. „Neboj se, nikdo by mi to stejně nevěřil,“ odpověděla jsem s mrknutím. „Nějaké novinky ohledně Azazela?“ Zeptala jsem se předtím, než jsem si ukousla kus banánu, který přede mě položil David. Vypadalo to, že moji muži jsou odhodlaní ujistit se, že dobře jím, jejich způsob, jak ukázat podporu a lásku mě a našemu dítěti. Bylo to dost na to, abych začala slzet, ale pro teď jsem si to povolila. Mimoto, když mě chtějí nakrmit, budu si to užívat. Moje chutě momentálně neznaly hranic.
„Můj stopař našel Azazelovy stopy vycházející ze Styx, ale pak je ztratil, když zamířil do divočiny Pekla. Dáváme dohromady nějaké čety, aby po něm šly.“
„Možná budeme mít štěstí a něco ho sežere,“ zavrčela jsem.
„Sňali jsme z něj kouzlo nesmrtelnosti, takže se ti to možná splní. A teď odjinud, tvoje matka by s tebou ráda mluvila.“ Táta to hodil do placu, a pak ustoupil za kuchyňskou linku. Ha, jakoby mě ta slabá bariéra zastavila, když bych se naštvala. Zavyla jsem. „Jasně, že se mnou chce mluvit. Myslím tím, je tak žhavá do znovunavázání kontaktu, že byla příliš stydlivá, aby zavolala.“ A ne, ta bolest v mém srdci neměla co dělat s jejím nedostatkem snahy se smířit.
Táta se zašklebil. „Bojí se, že se natáhneš skrz telefon a uškrtíš ji. Opravdu jsi na ni zapůsobila.“
Zasmála jsem se. „To je dobře.“
„Myslím, že bychom s ní měli promluvit,“ přizvukoval Auric. Propichovala jsem ho očima. „Nemám co říct té ženě.“ Lhala jsem. Měla jsem trilion otázek, ale vzhledem k mé emocionální nestabilitě, jsem pochybovala o své schopnosti se na ně zeptat a pak dostat odpovědi bez toho, abych se změnila na brečící trosku. Vzhledem k tomu, jak to teď je, moje obvyklé psychotické já přebíralo moc nad emocionální.
Táta si povzdechl. „To jsem si myslel, že řekneš, ale řekl jsem Gai, že to zkusím. Pokud změníš názor, tady je její číslo.“
Podal mi velký zelený list a já s pohledem, to si snad děláš srandu, si ho vzala. Vypadalo to, že vyšší moci prostě nemůžou dělat věci normálně. Co se stalo s naškrábáním opravdového čísla na ubrousek? Uložila jsem si ten list na pozdější použití – nikdy nevíte, kdy vám dojde toaleťák. Mluvila jsem s tátou, zatímco mi říkal o svých grandiózních plánech, které měl na vytvoření hracího pokoje u sebe na zámku pro svou vnučku se všemi vymoženostmi, které dítě může chtít. Podotkla jsem, že to bude o několik let dříve, než bude moct hrát s tátou a mými milými Rock Band[1]. To je nezastavilo od toho, aby se dohadovali, kdo bude bubeníkem. Celá věc se mě dotkla a způsobila slzy v mých očích. Měním se v gigantickou plačku. Dívala jsem se mimo ně skrze okna na banku. Dívala jsem se nevidomky, kolečka v mé hlavě se otáčely a vytvářely plán. Takový plán, který by můj choť a kočka neuvítali. Tichý hlásek v mé hlavě mi šeptal, že jsem slíbila Auricovi, že už nebudu lhát a neuskutečním tenhle briliantní nápad bez jeho vědomí.  Nicméně, něco mě zahanbuje, jako například to, proč mě moje vlastní matka odkopla a odmítla milovat, což bylo něco, s čím jsem se chtěla vyrovnat sama. Auric jí může nevěřit, ale mě rozhodně nevyděsila. Pravděpodobně to ode mě byla hloupost, ale vzhledem k tomu, že chtěla moje dítě, nemyslela jsem si, že by mi ublížila, ne, dokud neporodím. Pak vsázím vše, že bude pryč.
„Ani se neopovažuj.“ Auricův hlas tak blízko mého ucha mě rozechvěl. Jak to, že jsem ho nikdy necítila přicházet?
„O čem to mluvíš?“ Zeptala jsem se příliš jasně. Neotočila jsem se k němu tváří, protože moje vina by se okamžitě ukázala na barvě mých tváří.
„Každý idiot s půlkou mozku mohl vidět kouř linoucí se ti z uší, jak jsi přemýšlela nad nějakým hloupě nebezpečným spiknutím.“ Jeho paže se opřely o okno a držely mě uvnitř, ne, že by mi to vadilo, hlavně, když se na mě přitiskl po celé délce.
Povzdechla jsem si. „Víš, že tahle celá věc se spřízněnými dušemi je občas na nic. To holka nemůže mít tajemství?“
„Ano, moje spřízněná duše je na prd a raději taky v pořádku. Ale neodbočujme. Ty plus tajemství rovná se miliarda nebezpečí. Takže to řekni dříve, než tě od toho odtrhnu.“ Vzal moji ruku a položil si ji na rozkrok.
Otočila jsem se, čelila mu s rozšířenýma očima. „To by ses opovážil? Víš, že potřebuju sex.“
„A já potřebuju, abys zhasla a nešla do nějakého šíleného plánu, který tě dostane do potíží. Takže znovu, řekni mi to.“
„Raději ne.“  Když přišlo na ten pohled, byl na tom Auric skoro jako můj otec a já se ošívala, abych se tomu pohledu vyhnula. Přísahám, že na padlého anděla, měl nějaké zlé přesvědčovací schopnosti. Jeden pohled do jeho očí a já mu chtěla slíbit věci, které jsem vůbec dělat nechtěla. Jako umývat nádobí a zvedat po sobě věci.
„Lucifere, jdu zbít tvou dceru,“ řekl Auric přísným hlasem.
„Jen do toho. Tvrdohlavá žába mě nikdy neposlouchala.“
„Tati!“ Nemohla jsem uvěřit tomu, že můj vlastní otec mě hodil přes palubu, hlavně proto, že po kom jsem asi zdědila tu tvrdou hlavu.
„Co? Ten chlapec má pravdu. Jsi tvrdohlavá. A nevím, odkud to máš.“
Švihla jsem po svém otci prsten, ale nemělo to žádný efekt. Táta se na mě zaculil a já vyplázla jazyk ve velmi dospělé reakci.
Auric překřížil ruce a pokračoval v zírání na mě. S povzdechem jsem to vzdala. „Dobře. Myslela jsem na to, že bych se sešla se svou matkou.“
Auric zvedl obočí. „Je to mnou nebo jsi tak o minutu dříve přísahala, že to neuděláš?“
„Jsem holka. Je to moje výsada změnit názor tak často, jak budu chtít.“ Sladce jsem se usmála a zamrkala řasami.
„A já jsem muž, takže mám právo na to říct, že nepůjdeš, pokud s tebou já a David nebudeme.“
„A já,“ připojil se můj otec. „Gaia není tak slabá, jak si ráda myslíš Muriel. Některé mé vzpomínky na minulost jsou stále zamlžené, ale pamatuju si dost, abych věděl, že se s ní nechci dát do křížku. Má ošklivý temperament. Jen se zeptej Pompei.“
Tátovo prohlášení mě rozptýlilo od situace, kdy muž potřeboval lekci v celé té věci, že žena-dokáže-stát-na-svých-vlastních-nohách. „Kdo sakra je Pompei?“
„Ne kdo, ale kde. Zapomeň na to. Snažím se tím říct, že zatímco jsem pyšný na to, že ses rozhodla jí čelit a dostat nějaké odpovědi, zůstává faktem, že je velmi nebezpečná a ty bys neměla jít sama.“
„Božeee, tati, chystáš se mě zase držet za ruku, zatímco budu přecházet přes cestu?“ Moje sarkastická odpověď přinutila Davida zakrýt úsměv rukou, zatímco sledoval naši slovní výměnu.
„Dám ti domácí vězení, pokud mě budeš pokoušet holka.“ Tátovy oči začaly žhnout tak, jak na to jen oči v naší rodině mají právo. Jako Pekelné uhlí, byli jsme jako šílený Rudolf s očima místo nosu.
„A pokud mě ty budeš dál štvát, nepojmenuju po tobě své dítě,“ odpověděla jsem.
Plácla jsem si ruku před pusu, když jsem to nechtěně řekla, příliš pozdě. Otec to slyšel a výraz v jeho tváři byl k nezaplacení. Vlastně byl dost podobný jako výrazy ve tváři mých milenců.
„Hej, nedívejte se na mě takhle. Už od toho, co jsem byla malá holka, mám vymyšlené jména pro své děti. Lucinda Bambi pro holku a Lucifer Philokrates pro kluka. Samozřejmě, že teď když nad tím přemýšlím, hádám, že k tomu kluci máte co říct.“
„Myslím, že Lucinda Bambi je v pohodě,“ řekl Auric s něžným úsměvem. David se zaculil. „Já jsem v pohodě. Cokoliv si budeš přát.“
Táta měl podezřele lesklé oči, odstrčil Aurica stranou a pevně mě objal, neobvyklá ukázka zájmu. Zašeptal hluboce něco do mého ucha a pravděpodobně to začaroval, abych to mohla slyšet jen já. „Mám tě moc rád Muriel. Jsem na tebe pyšný. Ale pokud to komukoliv řekneš, vyříznu ti jazyk.“
Políbila jsem ho na tvář v odpověď. Táta si odkašlal a odstoupil ode mě, snažíc se vypadat nevrle a rozkazovačně. A já si prostě myslela, že vypadá roztomile. Spráskla jsem ruce a usmála se. „Dobře tedy, teď když jsme všichni hloupě sentimentální, rozhodla jsem se, že beru celou stráž ke Gai, ale potřebuju se najíst. Znovu jsem hladová.“
„Tak pojďme ven na večeři,“ navrhl otec.
„Ale co bar?“ Protestovala jsem jen z poloviny, protože už jsem myslela na to, co si objednám a do čeho se zakousnu.
„Tvoji zaměstnanci to jeden večer zvládnou,“ odpověděl Auric.
„Mimoto, je to na mě,“ prohlásil otec šlechetně.
Stiskla jsem zuby. „Sakra tati, snažíš se mě dneska zabít?“
„Slepičí prdelko. Nenuť mě, abych ti něco udělal.“



[1] Video hra

9 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za ďalšiu skvelú kapitolu, túto sériu milujem :-))

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat