úterý 7. července 2015

Odplata pekla - 3. kapitola 1/3


Vzbudila jsem se pozdě odpoledne, když kluci připravovali snídani – jaké mám štěstí – a poslouchali sport. I přesto, že mě vůně smažené slaniny pokoušela, zůstala jsem zahrabaná v přikrývkách, nebyla jsem ještě připravená vypořádat se s jejich nevítanou zvědavostí.

 Očekávala jsem, to znamená, že jsem to věděla, že mě Auric bude dusit kvůli detailům. Jen jsem nevěděla, kolik mu toho říct. Potřebovala jsem si naplánovat svůj další krok a rozhodnout se, jak se cítím ohledně všeho, co se objevilo v posledních dvaceti čtyřech hodinách. Moje emoce byly na kolotoči života a poklesy a šílená rychlost mi začaly dělat špatně. Přemýšlela jsem, jestli se můžu vyhnout nevyhnutelnému, ještě o něco déle tím, že se budu válet, dokud nebude čas jít do práce.
Zatímco jsem plánovala lež. Opravdu jsem se měnila v dceru svého otce, což mě vůbec nepotěšilo. Auric a David si zaslouží něco lepšího.
Televize se vypnula a já slyšela, jak se dveře bytu otevřely a zavřely. Ticho se rozprostřelo na několik minut a já zhluboka vydechla.
„Řekneš mi, o co jde?“
Vylekaně jsem vykřikla. Vykoukla jsem zpod přikrývek a viděla stát Aurica vedle postele se zkříženými pažemi. Ten proklatý muž se hýbe stejně potichu jako ten proklatý kocour. „Hádám, že místo toho nemůžeme mít sex?“ Moje nadějeplná otázka rozzářila jeho výraz. „Je čas se přestat schovávat, Muri.“ Sedl si na okraj postele, jeho zelené oči byly měkké jako jarní tráva. „Co ti Nefertiti řekla? A proč tě to tak vyděsilo?“
Sedla jsem si a nechala přikrývku spadnout, ale dokonce ani ukázka mých perfektních prsou nepomohla, aby odvrátil svůj intenzivní pohled. Vyprskal jsem. „Jsem těhotná.“
„Myslím, že k tomuhle už jsme došli. Teď mi řekni tu část, o které nevím.“
„Je to h-h-holka.“ O sekundu později se v mých očích objevily slzy, hlasitě jsem vzlykala na jeho hrudi, zatímco mě jeho paže držely v pevném objetí, že by smrtelníkovi polámal kosti.
„Neplač, Muri. Jsi těhotná, neumíráš. Já vím, že je to dříve než jsme čekali, ale nějak to vyřešíme. David a já nikam nejdeme; ačkoliv se pravděpodobně budeme muset přestěhovat. Co bys řekla na to, že prodáme loft a koupíme dům? Sakra, pokud budeme mít dostatečně velké místo s oplocením a bránou, dokonce bys mohla mít jednoho toho prokletého pekelného psa pro dítě. Jen prosím tě přestaň brečet.“
Začala jsem vzlykat hlasitěji. „Ty… ty tomu nerozumíš,“ řekla jsem, škytala jsem skrz slzy.
„To dítě roste super rychlostí a… a už teď je převážně nejsilnější.“
„Takže je jedinečná jako její matka,“ uklidňoval a hladil ji po vlasech.
Jeho porozumění to dělalo všechno mnohem horší. „Přestaň být tak hodný. Naše dítě má potenciál zničit svět.“ Vyhrkla jsem ta slova ve spěchu a Auricovo tělo ztuhlo.
„Ehm, co jsi to právě řekla?“
„Přestaň být tak hodný.“
„Myslím tu část po tom, Muri.“
Můj hloupý pokus o vtip ho přinutil si povzdechnout a moje ramena poklesla porážkou. Dám mu neupravenou pravdu. Milovala jsem Aurica. Jak bych mohla udělat něco méně? „Nefertiti si myslí, že bych měla jít na potrat, protože to dítě může způsobit samo Armagedon.“
„Sakra Muriel. Proč jsi mi, do hajzlu, tohle neřekla včera?“ Odtáhl se ode mě a postavil se.
Ačkoliv, tenhle typ novinek požadoval akci a on pochodoval před postelí, jeho tvář a tělo bylo napjaté. „To je sakra vážné, Muri. Nemůžu uvěřit tomu, že jsi mi to neřekla dříve. Myslel jsem si, že na tebe a tvé těhotenství je příliš brzy, aby ti ta babizna něco řekla, a to je důvod, proč si mlčela. Sakra.“ Projel si rukou vlasy. „Teď když to vím, musíme vymyslet plán.“
„Já vím,“ popotáhla jsem. „A chtěla jsem ti to říct, ale podívej, vím, že jsi světový šampión a já už vím, co se chystáš říct. Že osud jednoho není hoden životů mnoha, ale… ale já myslím, že to dítě chci Auricu.“ Nebylo to tak, dokud jsem to neřekla nahlas a doopravdy si to uvědomila. Ano, chtěla jsem to dítě, tohle dítě stvořené z lásky, kousek mě, Aurica a Davida. Jen jsem nevěděla, jestli mám dostatek síly bojovat se svými milenci a každým, kdo vypadal, že ji bude chtít zabít.
Auric se otočil a díval se na mě zelenýma očima, které zářily vztekem. „Ty sis myslela, že budu chtít, ať zabiješ naše dítě? Copak jsi díky těm těhotenským hormonům sakra zešílela ženská? Nikdy bych ti to neudělal. Ani naší dceři.“
Moje srdce zastavilo. Slyšela jsem ho správně? Rozuměl, čeho může být to dítě schopné? „Jsi si jistý? Co když bude nějakou plazící se nukleární zbraní v růžovém obalu?“
Auricův úsměv se naplnil takovou něhou a láskou, že bych čelila Legii Pekla bez jakékoliv pomoci, abych dokázala, že jsem toho hodna. „Když jsem myslel udělat plány, myslel jsem tím chránit tebe a naše nenarozené dítě. Zajímám se o osud světa, ale tebe miluju víc. Tohle dítě, i když ho sdílím s Davidem, je naše. Pokud má moc, pak ji naučíme využívat ji se soucitem. Dítě je produktem rodičů. A vážně, mohla by mít nádhernější matku?“
Moje oči se naplnily slzami i přesto, že se moje rty stočily do úsměvu tak širokého, že se můj obličej téměř rozdělil.
„Ty jsi ten nejúžasnější muž a já jsem ta nejšťastnější žijící žena.“
Tentokrát, když jsme se objali, bylo to mnohem víc než jen na uklidnění. Zatahala jsem za jeho otravné oblečení, strhávajíc ho z něj ve spěchu. Odtančil z mého dosahu a ukázal na mě prstem. „I přesto, jak jsem si to užíval, ještě nejsme hotovi s mluvením. Pořád jsme nedořešili celou tu mamkovskou věc.“
„Myslela jsem, že jsi řekl, že budu skvělá matka?“ Odpověděla jsem, můj trucovitý tón byl sladěný s mým vystrčeným spodním rtem.
„Taky, že budeš. Nemluvil jsem o tobě. Myslel jsem tvoji matku, Gaiu.“
Našpulila jsem rty doopravdy, když řekl její jméno. „Musíme se o ní bavit?“
Auric potřásl hlavou. „Nemůžeš se vyhýbat její existenci, Muri. Neočekávám, že s ní budeš mít vřelý vztah nebo ji budeš zvát na Díkuvzdání, vzhledem k tomu co udělala. Ale musíme to probrat, protože jsem si jistý, že jsi nezapomněla na to, co řekla. Zatímco si Nefertiti myslí, že bys měla jít na potrat, Gaia na druhé straně chce, abychom jí to dítě dali.“
„Tak to kurva ne,“ vyprskla jsem.
„Přesně tak,“ přikývl. „Ale její žádost znamená, že natahuje ruce a já bych pro jednou rád věděl více o tom, proč chce naše dítě. Taky bych chtěl vědět, jestli se musíme bát o to, že se ho bude snažit unést, až bude na světě.“
„Prostě ji zabijme teď, ať to máme za sebou.“ V mém životě bylo rozhodování snadné. Auric vyfoukl vzduch. „Vím, že jsi na ni naštvaná za to, že tě opustila a já vlastně taky, ale nemůžeme ji prostě zabít. Mohlo by tu být pár důsledků za zničení Matky Země.“
„Skvěle. Buď na její straně,“ zavrčela jsem a zkřížila paže.
„Nejsem na její straně. Zkřiví ti jeden vlásek na hlavě nebo našemu dítěti a já ji zabiju bez dalšího přemýšlení. A vypadá to, že jsi zapomněla na to – při našem boji s Gabrielem – ta jiná síla tahající za nitky jeho posluhovačských loutek, věděla, kdo je tvoje matka. Nemyslíš si, že bychom se aspoň měli zeptat tvé matky, kdo to je? Najít všechna fakta předtím než se rozhodneme a budeme konat.“
Protočila jsem oči. „Ty a tvoje fakta. Fajn. Může pro teď žít. Ale tady je jeden fakt, na který jsi nepomyslel. Jsem nadržená a mám méně než hodinu předtím, než budu muset jít do práce. Takže nevadilo by ti přestat mluvit a zaměstnat se tady?“
Někdo by řekl, že smích je nejlepší lék, já se modlila za něco jiného. Sex – upocený, emocionálně nabíjející – by byl mnohem, mnohem lepší.
Dívání se do Auricových očích, když mě miloval, mě přinutilo uvědomit si, že nezáleželo na tom, co bude v budoucnosti, nebudu tomu čelit sama. A když můj orgasmus vybuchl a projel mnou jako smyslná vlna, která mě rozechvěla, přitiskla jsem si ho pevně k sobě v pokusu bojovat s temnotou, kterou jsem cítila zachvívat se na okraji. Předtucha, která, jak se zdálo, se vysmívala moji odvaze, se mě pokusila oklamat.
Vyhřívali jsme se v dozvucích, když jsem si vzpomněla na něco, na co jsem o včerejším útoku zapomněla. Drobek toho, co Auric potřebuje vědět.
„Azazel je opět zpátky i se svými triky.“
„Cože?“ Auric se přetočil na mě a díval se znepokojeně.
„Vysvětli.“
„Ti démoni, kteří mě včera napadli, to udělali na jeho rozkaz. Nějak, i když by měl být strážený a denně mučen, našel způsob, jak dát svým poskokům rozkazy.“ A to znamenalo, ať už Azazela ovládá kdokoliv, ta mysteriózní síla, co si sakra hodně už zahrávala s mým životem, má k němu taky přístup. Přemýšlela jsem nad tím, jestli můj otec má nějaké podezření, ale ještě více jsem přemýšlela nad tím, kdo k čertu má takovou super moc? Nebyla jsem až tak naivní myslet si, že můj otec, Strýc Bůh a moje matka byli jedinými mocnými bytostmi okolo. Byly mnohé úrovně existencí. Nebe, Peklo a Země byly ty, které pro mě byly nejznámější. Kdo ví, co existovalo tam v Předpeklí, vesmíru a kdekoliv jinde. Mohli to být ti jednoocí, čtyřrucí, létající fialoví lidé, chrliči tahající za nitky a dělající srandu na náš účet. Nicméně, zatím co mě zajímala identita Azazelova pána, nedovolilo mi to změnit názor na Azazela. Ten démon musel zemřít.
„Už dál nebude dávat zasrané rozkazy,“ Auric zavrčel a četl mi tak myšlenky. Sjel z postele a oblékl se. Milovala jsem, když začal být ochranářský. Otočila jsem se na břicho a sledovala ho, jak schovává svoje ňamy tělo oblečením – balicí papír, jak jsem tomu říkala – který vždycky vypadal, že žadoní o strhnutí. „Co se chystáš udělat?“
„Odtrhnu mu končetiny po jedné a pak ho zabiju úplně.“
Řekněte sami, když se můj muž změnil na alfa samce, bylo to sakra žhavé.
„Mmm, řekni to znovu,“ zapředla jsem.
Auric se na mě podíval a já se protáhla s líným úsměvem, který říkal beze slov, že jsem připravená, aby si mě vzal. Zasmál se a zakroutil hlavou. „Ženo, ty jsi ale sexy.“
Naklonil se a políbil mě, jeho tvrdé rty si nárokovaly moje vlastnickým objetím, které mě přimělo myslet si, že se přehoupneme na druhé kolo. Nicméně, Auric byl velmi zodpovědný. Odtáhl se a sjel prstem dolů po mém nahém torzu. „Pohlídej si tu představu na později, až se vrátím z roztrhání toho démona.“
„Beru to jako slib. Teď k zabití toho bastarda, nejprve si promluv s mým otcem a ujisti se, že z něj sejme trestné kouzlo nebo se prostě vrátí k životu.“
Prokletí mohli protrpět celičké mučení a nikdy neumřít, jen propast je mohla zabít napořád. Démoni na druhé straně byli smrtelní. Aby mohli být potrestáni a neumřeli ještě předtím, než bude můj otec spokojený, uvalil na ně kouzlo, které je udržuje nesmrtelné. Nebyla jsem si jistá, jak to fungovalo, ale věděla jsem, že ho bude muset Auric odstranit, aby se napořád postaral o Azazela. Jen jsem si přála, abych nemusela jít do práce. Užila bych si sledovat Aurica, jak jde po jeho démonském krku.
„Takže to znamená, že jdu do práce sama?“ Zeptala jsem se, i když jsem znala odpověď.
„To by sis přála,“ ušklíbl se. „Oba víme, že ulice jsou bezpečnější, když je jeden z nás s tebou.“
Polechtala jsem ho a pak vyjekla, když se na mě vrhl a polechtal mě taky na břiše.
Křičela jsem a chichotala se hlasitým smíchem, pocit mého veselí odumřel, když položil svou tvář na měkkou kůži mého břicha. Pohladila jsem jeho lesklé, tmavé vlasy.
„Budu vás chránit obě,“ zašeptal. „Mé dvě vzácné holky.“
Zatracený prach v mém oku, kvůli kterému jsem slzela, muselo to být proto, protože já sakra znova brečet nebudu.


*   *   *

11 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za skvělý překlad!!! :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Vdaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat