neděle 12. července 2015

Návrat mrtvého muže - 15. kapitola


Měla jsem limuzínu k dispozici na zbytek noci; nebyl důvod toho nevyužít, takže jsem řidiči dala adresu Christabel Mooorcock.
Měla bych začít spíš Brycem Smilem nebo se sexčarodějkou Yasrule. Měla bych napřed posbírat všechny dostupné střípky informací, než se zaměřím na Christabel. Snažila jsem se sama sebe přesvědčit, že mě k tomu vede instinkt a že zbylá dvě místa činu už jsou stará a stopa dávno vychladla.

Limuzína přistála na střeše cihlové budovy s nájemnými byty na okraji Tank Districtu, řidič vyskočil a přidržel mi dveře dřív, než jsem se mohla natáhnout po klice; oči měl rozšířené strachem.
Byli jsme příliš blízko k nebezpečné části města, vzduch páchnul po odpadcích, hašiši a levném sexu, o který se starala děvčata v okolí striptýzových nočních klubů. Když jsem vystoupila na betonový povrch, ucítila jsem ve vlasech dotyk chladného vánku, cítila jsem, jak se na mě tlačí atmosféra Tank Districtu. Jako by bylo Saint City nějaký radioaktivní živočich, čekající na pohlazení a Tank byl jeho tepoucí srdce, tak ledově chladné, až to pálilo. Jeho tep rozháněl životní energii po zbytku města, přes lenivý mozek finanční čtvrti do tepen vedoucích na předměstí. Krysí díra byla schovaná uprostřed Tanku, hluboká jáma plná životní energie. Její šumění jsem podprahově vnímala svými zbystřenými smysly.
Moje město. Cítila jsem se tu doma.
Můj náramkový počítač mě navedl vnitřkem budovy k bytu Christabel Moorcock v nejvyšším patře. Protože mě Gabe vybavila policejním oprávněním ke vstupu na místo činu, magické štíty mě propustily.
Vzduch byl zatuchlý, byl v něm cítit pach chemikálií používaných na odstranění krve z látky. Po forenzních technicích museli nastoupit uklízeči; zaznamenala jsem i stopu jasmínového parfému a pozůstatek přítomnosti někoho mocného. Musel to být nějaký Pozorovatel, asi Beulah McKinley. Vždycky odváděla dobrou práci a vždycky po ní zůstávala stopa jasmínu.
Zajímalo by mě, jestli pocítila přítomnost toho, ať už to bylo cokoli, co přivedlo Christabelina ducha k šílenství.
Vstupní dveře byly rozbité, třísky zabodané i na protější zdi chodby pokryté kobercem. Christabeliny rozervané štíty, zalátané s Gabeinou obvyklou pečlivostí pozvolna slábly. Kolem prošuměl proud zbytkové energie, který z Christabeliných štítů odplavil všechny psychické stopy po její vraždě a utrpení a bezpečně je odvedl ven, kde se rozptýlily a nepůsobily dál na ostatní obyvatele tohoto tichého místa. Dočasně odpečetěné dveře se za mnou s klapnutím zavřely.
Byla jsem uvnitř Christabelina bytu.
Koberec byl vínově červený. Chodba byla tmavá, ale postřehla jsem geometrický vzor výmalby na zdi; ochranná kouzla. Zběžně jsem nahlédla do jídelny a do koupelny osvětlené teplým žlutým nočním světlem. I tyhle místnosti měly na zdech namalované ochranné znaky s pečlivě vykrouženými runami. Nejistě rezonovaly, ty, co byly poblíž dveří, vypadaly porušeně. Směrem ke dveřím mířily dlouhé vlny Síly.
Huh, to je divné.
Ve vstupní chodbě, jídelně a dvou ložnicích byly koberce, v koupelně kachličky, obývací pokoj a kuchyně měly dřevěné podlahy. Z druhé ložnice si udělala meditační místnost s kulatým modro-bílým kobercem uprostřed a s Mléčnou dráhou namalovanou na stropě.
Hotová umělkyně, Christabel. Zatím jsem nerozsvítila.
Zhluboka jsem se nadechla. Zachytila jsem stopy Gabeina parfému. Jasmínový závan po Pozorovateli a nezřetelné pozůstatky pachu několika lidí. Zavřela jsem oči a potlačila nejnovější pachy, včetně zahnívajícího ovoce a krve, které byly cítit z mých zničených šatů.
To, co zbylo, byl výrazný závan vůně psionické ženy, zdravý, svíravý pach. Christabel byla cítit jako trvanlivý lak na dlouhých nehtech, olej na vlasy a sladké pryskyřičné kadidlo. Kadidlo byla běžná, kvalitní značka, k dostání ve všech obchodech s metafyzickými pomůckami. Připomnělo mi to moje školní léta.
Takže jsi používala stejné kadidlo jako kdysi. Asi to není o nic divnější než Gabe a její kyphie. Nábytek byl hodně polstrovaný, žádné ostré hrany. Na knihách v knihovně nebyl prach, nikde ale žádné pokojové rostliny. Žádní domácí mazlíčci, dokonce ani modifikovaná zlatá rybka.
Na oltáři v meditační místnosti záplava bílých svíček v různých výškách a soška Anerbody Gulveig (severská mytologie, manželka boha Lokiho) ve třpytivě zlaté róbě s plameny a se symbolem srdce. A trochu stranou černá tančící Kálí ztvárněná ve stylu staré školy, zkrvavená, s hrubými rysy.
U sošky Kálí byla čerstvá oběť, miska něčeho lepkavého, co bylo cítit po víně a lidské krvi. Taky velmi zajímavé.
Postel měla Christabel pečlivě ustlanou, na nočním stolku výtisk knihy Bohové a magie od Adrienne Spocarelli a rituální nůž. Koš na prádlo byl plný špinavého oblečení a vůně liliového pudru. V zákrytu se zarovnaným prostěradlem ležel na rohu postele počítač. Koupelna bez poskvrnky.
Přechod z pořádku v ložnici do chaosu v obývacím pokoji byl šokující. Na dřevěné podlaze byly hluboké rýhy a stále viditelné obrysy křídou namalovaných znaků pod tmavými skvrnami, které nedokázal odstranit ani silný čistič. Gauč byl zničený, ze stoku zbyly jen třísky. Pod stropem visely zbytky svazků bylinek a ochranných amuletů.  Krvavé skvrny pokrývaly úplně všechno, byla jsem ráda, že jsem nerozsvítila a místnost se utápí v šeru. Vypadalo to tu na urputný zápas.
Dlouze jsem vydechla. Byla tu Gabe i Pozorovatel, nic nového jsem tu najít nemohla. Ať už si Christabel dovolila být sama sebou kdekoliv, tady to nebylo. Tenhle byt byl spíš jako výkladní skříň než jako domov.
Na potřísněné podlaze ležely kusy roztrhaného papíru, stejného, na jaký napsala svou zprávu. U dveří do kuchyně byla převřená lahvička inkoustu. Ať jsem se dívala sebelíp, nedokázala jsem v tom chaosu najít pero.
Můj vlastní hlas mě překvapil. „Jsem tady.“  Bylo to spíš jako šepot dítěte ve strašidelném domě. „Jestli mi chceš něco říct, Christabel, poslouchám.“
Všude kolem bylo ticho. Cítila jsem se tu jako vetřelec, uprostřed jejího pečlivě vystavěného světa. Nechtěla jsem znovu přivolat jejího šíleného ducha, chtěla jsem nějaký náznak ze života Nekromantky.
Nic. Ze vzduchu už dokonce zmizely i pozůstatky surového násilí, ke kterému tu došlo. Neměla jsem se čeho chytit.
Ostatní místa činu ti taky nic nenapoví, ozval se mi najednou v hlavě hluboký hlas. Za šustění látky jsem se pomalu otočila kolem své osy, očima jsem zkoumala ochranné runy na zdi. Rozluštění téhle hádanky leží jinde. A ty víš kde.
Věděla jsem to. Jediné vodítko, které jsem potřebovala, byla slova naškrábaná umírající Nekromantkou na cár papíru.
Nezapomeň na Rigger Hall.
„Radši bych zapomněla.“ Zamumlala jsem si pro sebe. Náhlý pohyb vzduchu zatočil mou sukní. Najednou jsem se cítila směšně, moc naparáděná a poprvé ve svém životě příliš mladá.
Pokud to, že zavzpomínám na Riggar Hall udrží někoho naživu, udělám to. Nějakou dobu jsem tam pobývala a přežila jsem. Proč by mi měly ublížit vzpomínky?
Odpověděl mi výbuch fantomové bolesti na mých zádech. Tři žhavé potoky. Stejně tak v záhybu pod levou půlkou, kde jsem mívala jizvu. V pravém rameni mi bolestivě tepalo.
Ruka se mi sevřela kolem jílce Fudoshina. Už jsem nebyla ani slabá, ani bezbranná.
„Dobře, Christabel.“ Můj hlas se odrážel od stěn. „Jsi moje nejlepší vodítko. Zrovna teď ty určuješ směr.“
Zmocnil se mě nepříjemný pocit, že se atmosféra ve zničeném obývacím pokoji změnila, uklidnila se plná očekávání. Jako by mi někdo naslouchal.
Klouby na ruce svírající meč mi zbělely. V ústech jsem měla sucho a když jsem vyklouzla dveřmi ven ze zničeného bytu, měla jsem cítit úlevu.
Ale necítila. Jediné, co jsem dokázala, bylo přemýšlet nad těmi slovy, které pořád a pořád dokola opakoval šílený duch, který kdysi býval ženou z tohoto uspořádaného neosobního bytu.
Nezapomeň. Nezapomeň na Rigger Hall.
Věděla jsem, jaký musí být můj další krok.



6 komentářů:

  1. děkuju moc za překlad!

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka za preklad a pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za přklad.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat