pondělí 27. července 2015

Milost ze záhrobí - 3. kapitola


Když jsem vyšla z kanceláře Ctihodné matky, čekala na mne dívka jen o něco mladší, než já. Stejně jako abatyše, měla nápadně spravedlivé oči v barvě moře, a zpod závoje jí koukalo několik pramínků světlých vlasů. Vedle ní jsem se cítila ošuměle a špinavě, jako by má přítomnost byla svatokrádeží v chrámu plném krásy. Ale dívka se usmála, zavěsila se do mého rámě, jako bychom byly dlouholeté přítelkyně. „Jsem Annith,“ představila se. „Pojďme na ošetřovnu.“

Chtěla jsem jít s ní, přijmout nový život, jenž se přede mnou otvíral, ale zaváhala jsem. Nejprve se musím něco dozvědět. „Počkej.“
Annith naklonila hlavu na stranu. „Co?“
„Kdybych neprošla testem, nechala by mě zemřít na následky jedu?“ Po mých ramenou stékal chlad, při vzpomínce, jak blízko jsem byla smrti.
Annithin obličej byl plný pochopení. „Ale ne! Abatyše by přinesla bezoár, kámen, který jed neutralizuje, nebo by ti poskytla tinkturu. A teď pojď.“ Něžně se dotkla mé ruky, a její sebejistota mě uklidnila, zahnala poslední zbytky pochybností.
Naše kroky se slabě odrážely od kamenných zdí, když mě Annith vedla chodbou. Na obou stranách lemovaly dveře zdi a mne zajímalo, jaká tajemství se za nimi skrývají, a zda budu mít příležitost je odhalit.
Když jsme vstoupily do dlouhé místnosti s bílými stěnami a rovnými postelemi, Annith se zastavila. Z okna proudil čerstvý vzduch a já uslyšela vlny, tříštící se o útesy. Jeptiška v hábitu v barvě půlnoční modři seděla u stolu a pracovala. Při našem příchodu nejprve pečlivě odložila misku s tloučkem, a pak nás pozdravila.
Byla středních let, černý čepec příliš nelichotil její olivové pleti. Přesto lehce zahlazoval stopy po náznaku knírku nad horním rtem. Byla jsem naplněna úlevou, že ne všechny ženy kláštera jsou oslnivě krásné. Aspoň zde nebudu tou nejošklivější.
„Ctihodná matka posílá novou pacientku?“ tón dychtivosti v jejím hlase mi připadal nevhodný.
„Ano, Sestro Serafíno.“ Přitakala Annith. „Byla ošklivě napadena a má mnoho modřin. Možná došlo k zlomení žeber nebo zranění vnitřních orgánů.“
Upřela jsem na Annith oči s nově nabytým respektem. Jak to všechno zjistila? Poslouchala za dveřmi? Při pohledu na její svěží, nevinnou tvář jsem si nebyla jistá, zda by dokázala vykonat něco byť jen trochu zkaženého. Jeptiška si utřela ruce do plátna a došla do prosté dřevěné skříňky pro skleněné baňky. Nebyly tak elegantní a zdobné jako číše, ale stejně křehké. Dokonce tak, že když mi je strčila do rukou, bála jsem se, abych je nerozbila. „Vyprázdni se do toho, prosím.“
Hloupě jsem zírala na baňky. Jeptiška pohlédla na Annith. „Myslíš, že byl poraněn i její sluch?“
„Ne, Sestro.“ Annithina tvář byla vážná, obraz samotné poslušnosti, ale přesto jsem v jejím hlase cítila slabou jiskru humoru.
Sestra Serafína se na mě otočila. „Vymoč se do nich.“ Řekla trochu hlasitěji, pro případ, že by se Annith ohledně mého sluchu zmýlila. „Potřebuji, aby ses vymočila do baněk, abych byla schopná určit, zda máš nějaká vnitřní poranění.“
Při této žádosti mě zaplavilo ponížení, ale Annith mě povzbudivě šťouchla. Spěchala jsem do soukromí nalézt nočník. Zvedla jsem sukně a modlila se, abych se do baňky trefila.
Jeptiška znovu promluvila. Mluvila potichu, ale můj sluch byl vycvičený několika lety odposloucháváním nálad mého otce.
„Vyzkoušela ji Ctihodná matka?“
„Ano,“ odpověděla Annith. „Pomocí vína.“
„Chvalte Mortaina!“ Zněla potěšeně a opravdu vděčně, přestože jsem si nedokázala představit proč. Když jsem vyšla zpoza zástěny, její prostý obličej se na mne usmíval. Brala si ode mne nádobu se zvláštní úctou, jako by právě zjistila, že nejsem pluhová herka, ale čistokrevná ušlechtilá klisna. „Annith tě usadí na jednu z postelí, zatímco připravím bylinkový čaj na zhojení tvých ran.“ Stále se usmívala, i když se otočila zpět k pracovnímu stolu.
„Sem.“ Annithina ruka jemně přidržovala můj loket, zatímco mě vedla k jednomu z lůžek. Byla pokryta plátnem tak čistým, že jsem měla obavy, abych jej nezašpinila. „Svleč si šaty.“ Pokynula mi Annith. „Očistím tě.“
Vzpomněla jsem si na příslib poslušnosti Ctihodné matce, ale nedokázala jsem se přinutit, abych udělala, oč mě žádala. Stejně jako prach z mých otrhaných šatů zašpinil bílé prostěradlo, byla jsem si jistá, že Annithin pohled na mou ohavnou jizvu by ji též poskvrnil. Znala jsem ji pouze pár minut, ale už jsem k ní pocítila velmi silnou náklonnost.
Přistoupila ke mně, a její pohyb přinesl čistou, jemnou vůni levandule. Při pohledu na mé tělo – stále oblečené – její tvář změkla. „Potřebuješ pomoci?“
„Ne,“ objala jsem se pažemi. „Jenom… já… mé tělo je zjizvené a ošklivé a nepřeji si tě pohoršit.“
„Nesmysl.“ Prohlásila a poplácala mě po ruce. „Zde v klášteře svatého Mortaina mají všichni jizvy.“ Otočila se, aby mi poskytla chvilku soukromí, a já přemýšlela, jaké může být její zjizvení. Vyklouzla jsem ze staré, roztrhané košile, stále jsem cítila zápach prasat v místech, kde se jí dotkl Guillo.
„Matronina kletba, že?“
Ucukla jsem před hlasem Sestry Serafíny. Zoufale jsem se snažila zakrýt, a proto jsem si novou košili přes hlavu přetáhla tak zuřivě, až se se mnou svět zatočil. Počkala jsem, až závrať odezněla a otočila se na jeptišku. „Prosím?“
Ukázala na má záda. „To, co tvá matka použila, dítě. Když jsi byla v jejím lůně.“
„Neznám jméno toho čarodějného lektvaru.“
„Já ano.“ Její oči byly plné soucitu. „Jedině Matronina kletba dokáže zanechat takovou jizvu. A teď si lehni.“
Annith zvedla přikrývku, a jakmile jsem si lehla, pečlivě ji okolo mě zastrkala. Když skončila, Sestra Serafína mi podala malý šálek husté kapaliny, o němž tvrdila, že mi po něm bude lépe. Vypila jsem tisane – který chutnal jako shnilé plody a staré seno dohromady – a vrátila hrnek zpět.
Annith se usadila na židli vedle mé postele, pak se ohlédla přes rameno, aby se ujistila, že je jeptiška opět u svého stolu. „Možná bys to neřekla,“ promluvila šeptem, „ale Sestra Serafína je tvým příchodem velmi potěšena. Kromě ní tady nikdo není imunní vůči účinkům jedů a ona stěží dokázala držet krok s kontrolováním zásob. To bude možná jedna z tvých hlavních povinností, až se uzdravíš, pomáhat jí v pracovně.“
„S jedy?“ zeptala jsem se, jelikož jsem si nebyla jistá, že všechno dobře chápu.
Annith přikývla a opět pohlédla na jeptišku, která byla zaneprázdněná. Má hlava byla plná otázek, ale než jsem je stihla položit, všimla jsem si, že postel naproti nejvzdálenějšímu oknu je obsazená.
Zpočátku jsem byla ráda, že nejsem jediná na ošetřovně. A pak jsem si všimla, že zápěstí druhé ženy byla přivázaná k posteli.
V mé hrudi vzrostl pocit paniky, ostrý a horký. Musel se ukázat i v mé tváři, protože Annith následovala můj pohled. „Jen proto, aby si neublížila.“ Spěchala s vysvětlením. „Přivezli ji sem před třemi dny, agresivní a křičící. Musely se jí chopit čtyři řádové sestry, aby ji zadržely.“
Mé oči se opět vrátily k dívce. „Je šílená?“
„Možná. Ti, kteří ji sem přivedli, si to určitě mysleli.“
„Podstoupila stejný test, jako já?“
„Ještě na tom není tak dobře, abychom ji zkoušely. Ale jednou ano, až jí bude lépe.“

Dívčiny oči se náhle otevřely a zaměřily se na nás. Poté se dívka pomalu usmála. Což bylo mnohem více znepokojivé, než zavázaná zápěstí.

6 komentářů:

  1. Moc děkuji za nový překlad.Lvice

    OdpovědětVymazat
  2. Je to čím dál tím napínavější ;-) Děkuju za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat