sobota 18. července 2015

Její temný anděl - 6. kapitola


Apollyon se v posteli protáhl, tmavě růžová přikrývka ho od pasu dolů zahřívala a on se usmíval od ucha k uchu. Nikdy se necítil tak uvolněně. Serenity spala vedle něj, stočená na boku s rukama kolem jeho pravé paže a tváří na ni přitisknutou. Dýchala mělce a pomalu. Dal jí neposedný pramen blonďatých vlasů pryč z tváře, takže ji mohl lépe vidět a cítit, jak uspokojená byla. Minulou noc si užívali sebe samých.

Když už se u ní začínala projevovat únava, zastavil a spokojil se se sledováním toho, jak spí. Užíval si úsměv, který zůstával na jejích rtech dlouho poté, co začala snít. Byla nádherná, když spala, nádherná, když byla vzhůru, a nádherná, když řvala jeho jméno během vyvrcholení.
Párkrát to tak udělala.
Jakýkoliv nesmrtelný v okruhu dvou mil a kterýkoli smrtelník v její budově ji musel slyšet. Usmál se, cítil hrdost, že se mu podařilo přinutit ji, aby řvala z plných plic. Později prudce zrudla a dala se do smíchu. Miloval způsob, jakým se smála. Miloval, že to byla kvůli němu.
Slunce už dávno vyšlo a vrhalo skrz bílé mušelínové záclony teplé světlo do pokoje. Až příliš ho fascinovala a on ji celou tu dobu sledoval. Byl úsvit dřív, než si to uvědomil, a na chvíli usnul odpočívajíc v její náruči. Nikdy předtím s nikým takto nespal – nebyl při nich držen takto blízko a necítil se ochraňován v jejich objetí a uspokojení. Teď byl vzhůru, zatímco jeho andílek spal. Chtěl ji vzbudit, aby se na něj podívala a on ji viděl se usmát, ale potřebovala odpočinek. V poslední době si prošla tolika věcmi a viděl, jak velký vliv to na ni mělo. Její úsměv zmizel, ale on ho přivedl zpět, a cítil se, jako by znovu vysvitlo slunce.
Apollyon ji lehce líbnul na čelo a jemně jí přesunul ruku z jeho paže. Tiše zamumlala na protest a schoulila se pod přikrývky. Opustil postel, přetáhl jí přikrývku přes ramena nahoru a zastrčil ji.
Mávl přes sebe rukou, dal tak zpět na místo jeho černou bederní roušku, a vyšel tiše z ložnice skrz obývák do kuchyně. V kuchyni a jídelně byla větší tma. Slunce ještě nedosáhlo k této straně budovy. Ramena ho svědila, zakroutil jimi, jak se pokoušel zmírnit rostoucí napětí. Křídla chtěla ven. Tisíciletí je na tak dlouho neomezoval. Nepotřeboval. Spát na nich bylo bolestivé a zabralo mu hodně úsilí, aby zmizela. Vypadalo to, že ho Serenity měla radši bez nich. Všechny výhrady, které k němu měla, pak stejně tak zmizely.
A myslela si, že andělé byli svatí.
Naprosto jí tuto teorii v noci vyvrátil.
Usmál se, zvedl zástrčku na francouzských dveřích a vyšel na balkón.
Slunce bylo vysoko a svítilo mu na záda, když došel k černému zábradlí. Vyhříval si kůži, dokud se napětí nerozplynulo. Povzdechl si a se silným máchnutím rozvinul křídla, roztáhl je přes délku balkónu. Byl to skvělý pocit na chvíli je uvolnit. Dá je znovu pryč, až se Serenity vzbudí. Nechtěl ji vyděsit teď, když s ní udělal pokrok. Nebyl si jistý, jestli to dělal pohled na jeho křídla, ale nechtěl to riskovat.
Měli jeho druzi válečníci ten stejný problém?
Přál si, aby tu poblíž jeden byl, takže by si s ním o tom mohl promluvit.
Apollyon se díval přes šedé břidlicové střechy pařížského předměstí. Dole byla listnatá alej skrytá ve stínech. Tichý zvuk aut, která projížděla, přerušovala ticho a dodávala pozadí hluk, na to, aby byl svět cítit mírumilovně.
Jeho druzi válečníci nejspíš ale nepropadli čarodějce.
Na rtech mu znovu začal pohrávat úsměv. Čarodějka. Bála se, co by lidé dělali, kdyby mohli vidět jeho černá křídla. Co by udělali s ní, kdyby věděli, že vlastní sílu, která byla skutečná jen v představách většiny lidí?
„Hmm, tady jsi.“ Její hlas byl tichý, líný a plný štěstí, které z ní mohl cítit. Zavřel oči, když přejela rukama nahoru po jeho zádech až k ramenům a hladila začátek jeho křídel.
Zatraceně, bylo to skvělé.
Apollyon bez hnutí stál, užíval si pocit jejích rukou, které mu přejížděly po peří. Nechtěl ji vyděsit. Zachichotala se, když rozvinul křídla, ten zvuk byl ve vzduchu lehký. Úsměv se mu rozšířil. Klesala rukama dolů po vnější straně jeho křídel, škádlila jeho letky lehkým a uklidňujícím dotekem.
„Kéž bych měla křídla,“ zašeptala.
Pomalu se k ní otočil tváří. „Přeješ si to?“
Kývla a vrhla po něm pohledem. „Jsou nádherná. Pokud bych měla křídla, nikdy bych nepřestala létat.“
„Začínáš znít jako anděl. Nic nemilujeme víc, než létání.“
„Fakt? Nic než létání?“ rty se jí zkroutily do úsměvu a náznak barvy se dotkl jejích tváří. „Mohl jsi mě oklamat.“
Usmál se její narážce. Taky to miloval, ale létání mělo v jeho srdci speciální místo, jako tomu bylo u všech andělů. Když ji včera vzal nahoru a stáli na vrcholu Eiffelovky, bylo to magické, kvůli tomu si uvědomil, jak moc mu chybělo létání, když uvízl v Pekle. Nechtěl odejít, mohl by tu celou noc stát s ní v náruči, zabalenou bezpečně v jeho křídlech, ale byla jí zima a políbit ji bylo příliš lákavé.
„Pojď dovnitř a já nám udělám nějakou snídani.“ Šla ke dveřím.
Pohled mu padl na její tělo. Musel zadržet zasténání. Pohled na ni v malém, tmavě červeném negližé hrozil, že po ní znovu půjde. Zíral na její dlouhé, štíhlé nohy, a jak se jí hýbal zadek, když šla. Božské.
Díval se na ni tak moc, že zapomněl na křídla. Bouchla o rám dveří. Zašklebil se a začal se soustředit, jak se snažil, aby zmizela.
„Můžeš se sehnout tak, jak jsi to udělal minulou noc.“
Apollyon se zastavil a podíval se na ni. Že by teď schvalovala jeho křídla? Ta myšlenka a láskyplný lesk v jejích oříškových očích ho nutil se usmát. Začínalo jí s ním být pohodlněji.
Sehnul se a stáhl křídla, takže nevrazil do ničeho v jídelně.
Serenity vešla do malé, nevýrazné kuchyně, otevřela vysokou, bílou krabici, kterou rozpoznal jako ledničku, a podívala se dovnitř. Viděl mléko a sýr a další jídlo, které nedokázal identifikovat. Studovat smrtelný život z dálky mělo své nevýhody.  Většinu času lidé nezmiňovali, jak se ty věci nazývaly. Někdy obdržel instruktážní dokumenty, které ho průběžně informovaly o nejnovějších vynálezech, takže byl připravený na zavolání na Zem, nebo mu jiní andělé řekli o věcech, které objevili, pokud měli důvod jít dolů k bezedné jámě.
Žaludek mu zakručel. Zapomněl, kolik energie už vyplýtval na Zemi. Nepotřeboval jíst, když byl v Pekle. Čas tam plynul jinak a na této rovině byl skutečně nesmrtelný. Na Zemi byly věci odlišné. Aby zapadnul, musely se určité části něj změnit nebo vypnout a druhé zase zapnout. Hlad byl jedním z nich.
Serenity se sehnula a odhalila tak křivku svého nahého zadku.
Tělo ho při tom pohledu rozbolelo.
Zdá se, že dalším byl chtíč.
Ale začínal cítit, že toto bylo něco jiného, než chtíč.
Vytáhla hrnec z ledničky a vyndala černý přístroj ze zadní části kuchyňské linky. Studoval její pohyby, učil se a byl zvědavý. Naplnila vysokou skleněnou konvici vodou a nalila ji do přístroje. Co to dělala?
„Chceš kávu?“ její svěží úsměv se změnil v plachý. „No, možná, že ne.“
Zjistila, jaký na něj měla káva vliv. Šel kuchyní, dokud nebyl v její blízkosti.
„Mohl bych si dát šálek kávy, pokud ty taky.“ Přejel po ní pohledem, vzpomínal na jemné křivky skryté pod jejím červeným, saténovým negližé.
Tváře měla stejné barvy, když se jí znovu podíval do očí.
„Máš hlad?“
„Jsem hladový.“ Přitáhl si ji k sobě a políbil ji. Přejížděl jí rukama přes boky. Položila mu ruce na hruď, pomyslel si, že se ho znovu chystá zastavit, ale místo toho zasténala a políbila ho. Rty jemně tančila na jeho a rozdmýchávala v jeho žilách oheň.
Apollyon ji přitiskl na kuchyňský pult a vzal ji do náruče. Jazyk zamotával do jejího a kradl jí bezdeché steny. Zasténal a políbil ji hlouběji, rozpoutával svou vášeň a hlad, který v sobě nechával vytvořit. Jeho tělo dopovídalo na pocit z polibků a jejích rukou, které se mu potulovaly po hrudníku a byly na jeho kůži teplé, když rozpoutávaly oheň, kdekoli se ho dotkly.
Odtáhla se, těžce dýchala a on se usmál.
Zíral na její pusu, byl hladový po dalším polibku, zjistil, že je těžké dát jí chvíli, aby popadla dech. Proklouzla mu pod paží a z jeho dosahu, přešla zpět k černému přístroji a stiskla tlačítko. Začalo to dělat hluk.
„Chceš sprchu?“ otočila se zpátky k němu.
„S tebou?“
Znovu zrudla. „Myslela jsem, že sám.“
„Byl jsem sám už dost dlouho.“ Usmál se, ale úsměv mu slábl, když se zamračil při náhlém pocitu prázdnoty uvnitř něj. Před chvílí byl šťastný. Předtím byl spokojený. A než se s ní setkal, byl v pořádku.
Byl osamělý.
Kvůli setkání s ní si to uvědomil. Tolikrát ji sledoval, že ztratil vědomí o tom pocitu. Přesunul se do zadního koutky jeho mysli a vkládal ho tam tak často, jak ji viděl v bazénu. Vyhnala jeho samotu i tehdy, nutila ho cítit, jako by neměl čekat dlouho a nebyl sám. Poznával, studoval a pronásledoval ji a nikdy si to neuvědomil.
Ne dokud se s ní nesetkal.
Díval se na ni v bazénu, pozoroval její úsměv a smích a každý z nich se dotkl jeho srdce aniž by o tom věděl. Cítil její bolest, když byla smutná a zraněná. Odpověděl na to, toužil jí napomáhat a přinutit ji cítit se líp, takže by byla znovu šťastná.
Zavolala.
On odpověděl, protože k ní něco cítil.
Apollyon se napjal, když ho její prsty lehce pohladily po tváři. Stála před ním a usmívala. Úsměv pro něj. Přivedl ho zpět a teď se usmívala, i když byla zmatená. Její pocity cestovaly skrz její dotek do něj a hluboko do jeho srdce. Měla obavy a on věděl, na co se bude ptát.
„Odkud se bere ten vážný pohled?“ zašeptala s malým zamračením a prohledávala jeho oči, jako kdyby schraňovaly odpověď.
Vzal ji za ruku, políbil do dlaně a usmál se. Něco k ní cítil. Mohla ho milovat? Bylo opravdu pro smrtelníka možné milovat anděla? Přál si víc než kdy jindy, aby jeho druzi válečníci byli v Paříži, takže by se jich mohl zeptat a zmírnit podivný pocit napětí v jeho hrudi. Strach. Setřásl ho. Nikdy nepocítil strach, ani když čelil Ďáblovi a uvrhl ho do bezedné jámy na tisíciletí. Teď s ním nehodlal začínat. Nehodlal se bát kvůli Serenity. Přinutí ji mu propadnout.
Přinutí ji zamilovat se do něj.
„Ale to nic.“ Znovu ji políbil do dlaně a pak na zápěstí, odkud si postupně dělal cestičku až k loktu. „Co ta sprcha?“
„Co to kafe?“
Apollyon se ušklíbl, zvedl ji na kuchyňský pult a usadil se mezi jejími stehny. Třel erekci o její rozkrok.
„Nepotřebuju kávu.“ Otřel se o ni. Kuchyňský pult byl v dobré výšce, ve skutečnosti v perfektní.
„To vidím.“ Přejela mu rukama po bocích. „Můžeme se osprchovat později.“
To se mu líbilo. Později mohli navázat tam, kde minulou noc skončili. I když právě teď se s ní chystal milovat a donutit ji vidět, že to nebyl jen chtíč, co cítil.
Serenity ho pohladila po ramenech a znovu se dotkla jeho peří. Nechystal se je dát pryč. Musí být jeho takhle, když je sám sebou, ne když vypadá jako smrtelník. Nechtěl před ní skrývat jakoukoli svoji část. Potřeboval, aby ho přijala celého.
Apollyon ji hladil vzhůru po stehnech, vklouzl jimi pod lem její červené, saténové košilky a zvedl ji. Zabolelo ho při pohledu na její nahou kundičku, chytil ji za zadek a přitáhl ji přesně na kraj pultu. Táhla konečky prstů dolů po jeho hrudi, přes břicho a znovu k jeho bokům. Tam se zastavily a přejížděly podél pasu jeho bederní roušky. Cítil její zaváhání.
Usmál se. Nevěděla, jak ji svléknout.
Chtěl jí pomoct odstranit ji, ale luskla prsty a byla pryč, a taky její košilka. Kam ty věci poslala, když to udělala? Odstrčil zvědavost pryč, vzal do dlaní její prsa, čímž z ní vyloudil zasténání, a pak sjel dolů po jejím těle, následoval křivky. Povzdechla si, když ji pohladil po stehnech, poté se do nich ponořil a škádlil rty její kundička.
Apollyon klesl hlavou k jejím prsům, když se zaklonila a položila si ruce na pult za sebe, a vsál její pravou bradavku do pusy. Jednou rukou vklouzl za její záda, usadil ji na jejím zadku a prostředníčkem druhé ruky vklouzl do jejích záhybů. Byla pro něj kluzká, horká a mokrá, jak lákavé. Ponořil se do jejího teplého jádra a posunul prst hlouběji do ní, čímž si vysloužil další dlouhý sten. Penis ho bolel a pulzoval, byl hladový po tom být uvnitř ní.
Znova zasténala a zapletla mu prsty do vlasů, vytahovala je tak z jeho culíku, a tiskla si ho k prsům. Olízl jí bradavku, kroužil jazykem kolem toho tvrdého korálku a pomalu pumpoval prstem. Miloval pocit jejích teplých, sametových hloubek kolem sebe. Pohladil to slabé místečko uvnitř ní, přejel po něm prstem a použil dostatečný tlak, aby se ujistil, že lapala po dechu a těsně se na něj lepila.
V momentě, kdy se kolem něj sevřela, vytáhl z ní prst a přestal se jí dotýkat. Zakňučela, přejela rukama dolů po jeho krku a po křídlech. Projelo jím zachvění, když se jich dotýkala a držela ho díky nim u sebe, její sevření bylo tak pevné, že to vypadalo, jako by se ho nikdy nechystala pustit.
Prolíbal se z jejích ňader ke krku, lízal a sál, tahal z ní kombinaci chichotu a sténání. Znehybněla, když vzal do ruky svůj penis a přejel jím po délce její kundičky, a pak si povzdechla, když do ní vklouzl a roztahoval její těsné tělo.
„Apollyone.“ Políbila ho, pořád se ho držela za křídla a lpěla na něm. Její polibek byl pomalý, ale vášnivý, dominantní způsobem, který od ní nečekal, a to ho nadchlo.
Přidržel si ji za boky a držel ji na místě, když do ní pomalu přirážel dlouhými tahy, díky kterým by se udělal až za dlouho, ale zvuk ní, jak mu sténá do pusy, za to stál. Políbila ho hlouběji, její jazyk se zaplétala s jeho, její sevření na jeho křídlech se zpevnilo a nepolevilo.
„Apollyone,“ zašeptala znovu do jeho rtů mezi polibky a říkala to s takovým hladem, že do ní vjel hlouběji a snažil se udržet tempo pomalé. Vzal ji do náruče, políbil ji, pohyboval se uvnitř ní hlouběji a cítil potřebu splynout v jedno. Mohl vnímat její pocity, mohl zažít potěšení, které se v ní šířilo, a pulzovala ve vlnách, které do něj narážely a hrozily, že ho vezmou spolu s ní.
Minulou noc to bylo jiné, téměř ohromující v síle emocí, které v něm vyvolaly. Držel si ji blízko, vrážel svým tělem do jejího, hledal pevnější spojení mezi nimi, takže mohl vědět, že to pro ni taky něco znamenalo.
Její ruce pustily křídla a sevřely ramena. Přitáhla si ho blíž a obalila kolem jeho pasu nohy, dokud se v ní mohl sotva hýbat. Mělce a pomalu přirážel, natahoval chvíli a čekal až do poslední chvíle. Rty si hrála s jeho, stejně tak jemně jako bylo jejich milování, a on byl ztracen.
Prozkoumával její pocity, pokoušel se zjistit, jak se cítila, potřeboval vědět, co to pro ni znamenalo. Musel to být víc než chtíč. Musela ho chtít taky.
Vycítil chvíli, kdy prošel skrz všechny bariéry, za kterými ho Serenity držela, a její pocity ho zaplavily, horké a plné lásky, zahřívaly jeho srdce, dokud se necítil, jako by se měl rozpustit. Také cítil její zmatek, její narůstající pocity a to, jak ji děsily. Naplnily ho a balily ho do svého objetí, dokud se nespojily s jeho. Mohla ho teď taky cítit? Chtěl to. Otevřel se jí, takže by se neměla bát a měla by cítit jeho emoce a vědět, že nebyla sama. Taky k ní něco cítil. Bylo to víc než jen chtíč a hlad. Bylo to něco magického.
Pohřbila tvář do jeho krku a prsty do vlasů. Držela se ho, jako by chtěla, aby to nikdy neskončilo.
Apollyon do ní vrazil hlouběji delšími tahy, které z ní vydolovaly bezdechá sténání, která zaplavila jeho kůži. Její tělo se kolem něj sevřelo a on si ji přitáhl přímo k okraji pultu, kde jí svíral zadek jako podporu, aby nespadla, a vrážel do ní tvrději. Její sténání sílilo a on zasténal s každým přírazem jeho penisu do jejích teplých hloubek, kde hledal uvolnění a chtěl cítit její vyvrcholení.
Hodila hlavu dozadu a pronášela jeho jméno, když se udělala, tělo se jí zachvělo a sevřelo ho. Táhlo si ho do sebe, aby se k ní přidal. Ponořil do ní penis hlouběji a vyslovil její jméno, když se udělal, pulzoval, jak se do ní rozléval, a těžce oddychoval, jak mu srdce burácelo a tělo se chvělo.
Na chvíli se nehýbal, lapal po dechu, lpěl na ní, nechtěl opustit její teplé tělo a pak otevřel oči a podíval se do jejích.
Plaše se usmála. „Myslím, že bychom teď mohli použít tu sprchu.“
Přikývl, vytáhl z ní penis a postavil ji na zem. Vběhla do obývacího pokoje.
Apollyon ji následoval a pak se zastavil. Podíval se na kávovar. Černý obsah skleněné konvice na něj volal.
Usmál se.
Možná, že by mohl využít tu trochu povzbuzení před sprchou.
Našel hrneček a nalil do něj trochu kávy. Byla horká, ale to ho nezastavilo. Několikrát foukl a pak jí usrkl. Efekt byl okamžitý. Jeho penis sebou škubl a on zasténal při pomyšlení na sprchující se Serenity. Vzal si doušek kávy, ušklíbl se a spolkl tu horkou tekutinu, a pak šel za ní, erekce mu rostla každým krokem.
Nebylo těžké ji najít. Sprcha už běžela v době, kdy našel koupelnu v ložnici. Otevřel dveře a na chvíli tam stál s tvrdým penisem, bolel ho při pohledu na ni pod proudem vody, a jak si rukama přejíždí po těle.
Chtěl to pro ni udělat.
Začal se soustředit a přinutil křídla zmizet, dokud se nescvrkla a nezmizela z jeho zad. Nebylo dobré mít je mokré. Zabralo hodiny usušit je.
Serenity se usmála, odtlačila pryč své mokré blonďaté vlasy a uhladila je na hlavě, když vkročil do malého sprchového koutu vedle ní. Nebylo tu moc prostoru, ale ani ho nepotřeboval pro to, co měl v plánu.
Vzal jí mýdlo, zpěnil ho v rukách a přejížděl jimi po jejím štíhlém těle. Ten kluzký, vláčný pocit pod jeho dotekem byl neuvěřitelný. Umyl jí boky a pak pokračoval dolů k její kundičce, přičemž si zároveň pod teplým proudem vody smyl z rukou mýdlo. Sténala, když vklouzl prstem mezi její záhyby, našel její klitoris a škádlil ho prsty. Chtěl ji.
Otevřela rty, jako by se chystala protestovat, když ji zvedl a utišil ji polibkem. Jazykem drancoval její ústa. Zuby se jim srazily, když mu začala oplácet polibek, její pohyby byly stejně tak zoufalé a trhané, jako jeho vlastní. Nemohl to tentokrát udělat pomalu a sexy. Potřeboval být znovu uvnitř ní a způsobem, jakým sténala do jeho pusy, jak se její jazyk zaplétal s jeho a jak vzrušená pořád byla, mu říkalo, že nebyl tady ten jediný v nouzi.
Apollyon ji přišpendlil k bílým dlaždicím svým tělem, takže sprcha stříkala na jeho záda. Voda mu sjížděla po nahém zadku a stehnech. Serenity rozevřela nohy a omotala mu je kolem boků. Zasténal, políbil ji tvrději a vyléval si svůj šílený hlad bušící mu v žilách v tom polibku.
Přidržoval ji jednou rukou, se jeho silou to pro něj bylo snadné ji tak udržet, a natáhl se pro penis tou druhou. Sténala, když ho navedl k jejímu otevření a vrazil do ní, hluboko a tvrdě. Sevřela mu ramena, nehty do něj zarývala a on ji popadl za boky.
Její jazyk se utkal s jeho, bojoval o dominanci, kterou ji tentokrát nedá. Držel ji za boky, zvedl ji z jeho ptáka, jak se vytahoval, a pak ji přitáhl zpátky dolů, když vrazil zpět do jejích hloubek a nárokoval si její tělo jako jeho. Přirážel rychle a zběsile, drancoval její tělo, byl řízen surovým hladem a temnou potřebou, která v něm vířila. Musel ji mít. Měla by být jeho. Teď ji nenechá odejít, nikdy.
Zasténala s každým hlubokým tahem jeho ptáka, pokaždé ji stáhl dolů tvrději, a přitiskla se k němu, líbala ho s vášní, která odpovídala jeho vlastní.
Bylo to drsné a šílené, chaotické setkání jejich vášně a touhy, syrové prvotní naplnění jejich hladu jeden pro druhého.
Byla to blaženost.
Vykřikla, když se udělala, tělo se jí třáslo a její horký, hedvábný střed ždímal jeho penis. Pohřbil svou tvář do jejího krku, vrčel při každém hlubokém výpadu jeho penisu do ní, chtěl získat každý tah, až už nemohl vydržet déle. Sevřela kolem něj svaly a horce mu sténala do ucha. To už bylo příliš moc. Zasténal a přidržel si ji na své tvrdé délce. Když se udělal, srdce mu bušilo a hlava se mu točila.
Nebe.
Tisíciletí byl v Pekle a teď našel Nebe.
A jí se nevzdá.

Až příliš ji potřeboval.

9 komentářů:

  1. Vďaka za ďalšiu skvelú kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, díky moc za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad a korektúru!!!! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat