pátek 26. června 2015

Zášť - 14. kapitola


Už se těšíte na příští týden, až skončí překladatelské volno? Já ano, konečně se budu moci zase věnovat blogu. Vážně už mi chybí procházení vašich komentářů a přidávání nových překladů. Ehm, a ano, těším se, až budu mít zkoušky za sebou... Ale teď už konec tlachání a užijte si překlad. :) -P


Přesně v osm večer jsem otevřela dveře, vystoupila z Aston Martina a upravila si šaty. Obešla jsem stříbrný vůz a počkala, dokud Finn nezamkl svého miláčka.
Když se ke mně připojil, dala jsem si ruce v bok a zaujala vyzývavou pózu. „Jak vypadám?“
Finn si mě změřil pohledem. „Ujde to. Ne jako bys plánovala na dnešní večer vraždu.“
Protože jsem měla v úmyslu strávit večer mezi nejbohatšími obyvateli Ashlandu, oblékla jsem se přiměřeně k této příležitosti. Vyměnila jsem svoje obvyklé džínsy a tričko za jednoduché koktejlové šaty s rozšířenou vlající sukní. Byly ušité z lesklého saténu tak tmavě modrého, že vypadal jako černý. Barva, na které se nejlíp ztratí skvrny od krve.
A co bylo nejdůležitější, měly dlouhé rukávy, ideální úkryt pro moje nože, stejně jako široká sukně ke kolenům. Ve vysokých botách s jehlovými podpatky jsem měla další dva a jeden navíc v kabelce. Sedm nožů bylo pravděpodobně moc, ale když šlo o Elliota Slatera, chtěla jsem být připravená. Nehodlala jsem připustit situaci, že bych měla Slatera v dosahu a chyběly mi zbraně. To, že jsem na odpočinku neznamenalo, že nejsem pořád profesionál.
Ve snaze zapadnout mezi všechny ty mladé výstavní společnice a trofejní manželky jsem zvolila výrazný make-up – kouřové oční stíny, tmavou rtěnku a důkladný nános maskary. Po ramena dlouhé hnědé vlasy jsem měla rozpuštěné, místo v obvyklém culíku. Jo –Jo mi je upravila do hladkých vln, vždycky byla radostí bez sebe, když jsem se oblékla pro nějakou příležitost a ona si mohla s mými vlasy pohrát.
Byla taky tak laskavá, že mi přibalila tubičku své zázračné masti, jen pro případ, že bych dnes večer schytala nějakou tu ránu.
„A co já?“ Zeptal se Finn. „Jak vypadám já?“
Finn byl jako vždy oblečený skvěle – klasický smoking, malé diamantové manžetové knoflíčky, vyleštěné lakýrky, které zářily víc, než lustr na večírku debutantek. Černá látka podtrhávala zelený jas jeho očí a oříškové vlasy mu v ležérních vlnách spadaly k límci sněhobílé košile. Finn si svým i vlasy dal mnohem víc práce než Jo-Jo s těmi mými.
„Gentleman každým coulem,“ odpověděla jsem. „Vůbec ne jako spolupachatel vraždy.“
Finn se zakřenil a nabídnul mi rámě. „Připravená na vraždu a následný chaos?“
Vrátila jsem mu úšklebek „Vždycky.“
Zavěšení do sebe jsme vyšli z parkoviště a zamířili k Delta Queen.“
Loď byla zakotvená poblíž centra v místě, kde se řeka stáčela kolem mrakodrapů a Ashlandské opery. Před pár lety, když se kasino na lodi poprvé objevilo, navrhl městský architekt dřevěný ponton osvětlený staromódními železnými lucernami. Navzdory blízkosti nebezpečných ulic Jižního města byl všude kolem vidět vliv přítomnosti pečlivě střeženého kasina. Do okolních nemovitostí se stěhovali movitější nájemníci a z blízkého okolí přístaviště byly cítit velké peníze a nákladný životní styl.
Na zdech nebyly vidět žádné grafiti. Jen několik roztroušených domů. Obchody s uměním, kavárny a restauracemi s dřevěnými vývěsními štíty. Jejich majitelé byli odhodlaní vytáhnout ze svých zákazníků přinejmenším tolik peněz, kolik jich nechají v plovoucím kasinu. Tomu se říká pokrok.
Delta Queen měla šest palub, už na pohled jednu luxusnější než druhou. Z dálky bylo vidět leštěné dřevo, mosazná zábradlí a přes nablýskaná okna těžké křišťálové lustry. Všechno doplňovaly vkusné vlaječky v červené a modré umístěné na všemožných místech jako připomínka národních barev. V mahagonovém obložení byla zasazená kulovitá světla, takže osvětlená loď zdálky připomínala obří pavučinu. Spodní tři paluby připomínaly písmeno U, jehož vnitřek vyplňovalo obří lopatkové kolo.
Pečlivě jsem si ho prohlížela a zvažovala možnosti, které se nabízely. Jako třeba že bych Elliota Slatera shodila mezi lopatky. Bohužel loď dnes neměla opustit přístaviště. Dokonce i kdyby vyplula, paluby byly příliš rozlehlé a pohybovalo se na nich příliš mnoho lidí, takže jsem nemohla počítat s tím, že bych ho mohla zastihnout o samotě na správném místě. Navíc by během pádu jen těžko zůstal zticha.
Škoda, ještě nikdy jsem kolo jako vražednou zbraň nepoužila. Sice jsem profesi nájemného vraha pověsila na hřebík, ale nová zkušenost nikdy není k zahození. Elliot Slater dnes večer zemře, ale nebyl důvod, proč bych si při tom neměla užít trochu zábavy.
Díky svému postavení v bance a přítomnosti mnoha jeho klientů nebyl pro Finna problém získat na dnešní večer pozvánku. Já jsem tam byla jako jeho doprovod. Finn podal rytou kartičku muži u vstupu, který si ji zkontroloval a náš příchod na palubu doprovodil malou fanfárou.
„Hmph,“ použil Finn jeden z výrazů Sophie Deveraux, „Ani se nenamáhal nám popřát hezký večer.“
Poklepala jsem Finna po paži. „To bude asi tím, že se šetří na opravdové celebrity, které mají dnes večer přijít.“
Finn se zatvářil ještě nespokojeněji než předtím.
Při přechodu přes lávku jsem pohledem zkontrolovala kalné vody řeky Aneirin. Vlny se vzdouvaly a spěchaly ke vzdálené Mississippi a Mexickému zálivu. Na jejich povrchu se leskly barevné olejové skvrny, které se pod měkkými rafinovanými světly z parníku jasně rýsovaly. Jako vždycky krutá pravda vyplula na povrch stejně jako zápach, který k ní neodmyslitelně patřil.
Nakrčila jsem nos. Ve vzduchu byl cítit hnilobný pach rozkládajících se ryb. Připomnělo mi to den, kdy jsem byla poblíž řeky naposled – letěla jsem tehdy hlavou dolů z balkonu Ashlandské opery, když jsem utíkala před policajty po zpackaném útoku. Musela jsem si pak dát několikrát za sebou horkou sprchu, abych ten pach z vlasů dostala.
Vyšli jsme z Finnem po můstku a ocitli se na třetí otevřené palubě, epicentru všeho dění na lodi. Paluba samotná byla rozlehlejší než dva plesové sály. Blackjack, baccarat, poker, u stolů se hrálo prakticky všechno. Bylo slyšet cinkání žetonů, pleskání karet o stůl i vrčení a znělky hracích automatů. Kolem zábradlí a pod stoly byla rozmístěná ohřívadla, která měla za úkol držet dál chlad prosincové noci od nafoukaných hostů přesvědčených o vlastní důležitosti.
K vidění byly smokingy, fraky, večerní toalety, blýskající se šperky a jejich majitelé, nedočkavě čekající, až se dnes večer zbaví svých peněz, které měly dnes večer putovat na charitu. Z hloubi duše jsem o tom pochybovala, protože Philliph Kincaid, který plovoucí kasino vlastnil, nebyl žádný lidumil.
Naopak, byl to další z Ashlandských žraloků, stejně jako Mab měl svou síť vymahačů a všemožných poskoků. Osobně dohlížel na dění na palubě. Šest stop vysoký muž, s hrudníkem, který vypadal pod smokingem jako odlitý z betonu. Pískově zbarvené vlasy měl stažené do krátkého culíku, takže vynikly jeho ostře řezané lícní kosti a nápadně modré oči. Nikdy jsem s ním neměla nic dočinění, slyšela jsem, že jeho otec byl trpaslík a matka obryně. To by vysvětlovalo pevnou stavbu jeho těla. Jen by mě zajímalo, po kom zdědil pohledný obličej. Ne, že by na tom záleželo. Dnes večer byl mým cílem někdo jiný.
Podle Finnových informací měla být později večer formální večeře. Otevřenými dveřmi jsem zahlédla spěchající číšníky pobíhající sem a tam se sklem, nádobím, květinovou výzdobou a dalšími věcmi. Vnitřek lodi byl volný prostor, lemovaný balkony přístupnými i z horních palub, takže hosté mohli pozorovat třetí palubu, na které posádka právě připravovala stoly. Dvě spodní paluby byly zavřené. Byla tam umístěná kuchyně, technické zázemí a trezory na peníze. Věděla jsem to, protože Finn si dal tu práci a kromě jiného si pečlivě prošel plány celé lodi.
Finn mi podal jednu ze skleniček šampaňského, které ukořistil od procházejícího číšníka. „Tak jak si představuješ, že to bude probíhat?“
Usrkla jsem ze skleničky. „Necháme tomu volný průběh. Já se projdu po palubě, zjistím něco o bezpečnosti a podívám se po nějakém vhodném místu, kde bych si s ním mohla později dát dostaveníčko. Ty zatím dohlédneš na Roslyn. Zavolej mi, kdyby něco.“
„Fajn,“ řekl Finn. „Kdybys mě potřebovala, budu někde kolem.“
Rozdělili jsme se. Usrkávala jsem šampaňské a proplétal se mezi hracími stoly a skupinkami o své důležitosti přesvědčených lidí. Trofejní manželky, debutantky a po rozvodu znovu volné zlatokopky předváděly značkové šaty, blýskavé šperky a ostatní přednosti před přítomnými ofrakovanými pány. Prakticky všichni, nejen ženy, ale i muži, byli zatížení cetkami o váze několika karátů. Diamanty, rubíny, náhrdelníky nebo aspoň manžetové knoflíčky. Díky své magii Kamene jsem slyšela, jak kameny pyšně šeptají o své kráse, eleganci a lesku, stejně plytké a vychloubačné jako jejich majitelé.
Odsunula jsem chvástavé zvuky šperků do pozadí a soustředila se na bezpečnostní opatření na lodi. Davem se nenápadně proplétalo několik obrů ve společenském oděvu a snažilo se předcházet možným konfliktům. Další stáli po stranách se založenýma rukama a sledovali hráče u stolů. Na hlavní palubě jsem jich napočítala pět a věděla jsem, že po lodi jich bude rozptýlených ještě víc, aby včas zasáhli, kdyby některý z hostů přebral nebo dělal problémy. Všichni měli v klopě špendlík, podle kterého bylo jasné, že patří k ochrance. Špendlík měl tvar jako runa celého kasina – symbol dolaru přes stylizovaný parník. Velmi elegantní.
Přítomnost početné ochranky byla sice nepříjemná, ale dalo se to čekat. Konec konců, Delta Queen byla kasino a na palubě byla spousta hráčů s hotovostí v kapse.
Včetně Owena Graysona.
Obchodník seděl u stolu na zadní části paluby spolu s několika dalšími hráči pokeu. Namísto běžných barevných plastových žetonů hráči používali solidní zlaté cihličky s vyznačenou hodnotou.  Podle davu shromážděného kolem jejich stolu, byly sázky hodně vysoko. Byla jsem zvědavá, tak jsem se zamíchala mezi přihlížející.
Jako většina ostatních přítomných pánů, měl na sobě Owen Grayson smoking, lišil se jen barvou. Zvolil námořnickou modř, takže jeho oči vypadaly spíš modré, než fialkové a přestože seděl, musela jsem znovu ocenit jeho pevnou, robustní postavu. Jeho fialkové oči se ve tmě blýskaly a modročerné vlasy splývaly se stíny za zábradlím. Tenká bílá jizva nad horním rtem ho nehyzdila, naopak, dodávala mu na atraktivnosti. Vypadal s ní tak nějak charakterně. Drsně a sexy.
Neprohlížela jsem si ho sama, našlo se i několik dalších žen, které Owen upoutal. Očima zkoumaly jeho postavu a rysy a porovnávaly ho s další potencionální kořistí, která byla dnes večer u hráčských stolů k mání. Zjevně ho považovaly za hodného zájmu, protože se ani jedna z nich nepřesunula svou pozornost k jinému stolu.
Dealer zrovna míchal a rozdával karty. Owen využil přestávku k pohledu do davu. Všimnul si mě a očima pozorně prozkoumal moje tělo, kousek po kousku. Prsa, břicho, stehna, nohy. Nevynechal nic. Po tváři se mu rozlil úsměv a zjemnil jeho tvrdé rysy. Pokynula jsem mu, jako že beru na vědomí jeho zájem o moje šaty. Usmál se ještě víc a kývnutím hlavy mi oplatil pozdrav.
„Pane?“ Zeptal se ho dealer.
Owen se podíval na svoje karty a zvýšil sázku. Muž po jeho levici chvíli váhal a pak složil karty, ostatní dorovnali. Owenův pohled na mě ještě na chvíli ulpěl, než se znovu vrátil ke kartám. Pohla jsem se dál.
Prošla jsem vnitřkem lodi, kde byl personál pořád ještě zaneprázdněný přípravou na večeři. Uzavřená část horní paluby měla čtvercový tvar s rozlehlým prostorem mezi stoly, v jehož čele bylo jeviště s černou sametovou oponou. Večerní představení na lodi byla skoro stejně oblíbená jako hrací stoly.
Když jsem se seznámila se všemi vchody a východy a všemi kumbály, kam bych mohla Slatera vylákat, jsem udělala další průzkumné kolečko po palubě. Roslyn se Slaterem se ještě neukázali, takže jsem se vydala za Finnem, jestli o Roslyn něco neví.
Jako obvykle byl Finn snadno k nalezení. Usadil se u baru na boční palubě. Bary patřily mezi Finnova oblíbená místa. Plno chlastu, drbů, slaných tyčinek a krásných, nezadaných žen ochotných podlehnout jeho neodolatelnému úsměvu. Našla jsem ho v družném hovoru s dívkou sotva dost starou na to, aby jí nalili, natož na smaragdy houpající se v jejích uších. Někdo tady měl štědrého papínka.
Poklepala jsem dívce na rameno a chladně se na ni usmála. „Je mi líto, zlato, ale budeš muset o dům dál. Můj manžel má dnes večer nějaké povinnosti.“
Finn nesouhlasně zamručel. Dívka si nás oba změřila hnědýma očima. Zjevně neměla chuť si se mnou něco začínat, protože sebrala svoje jahodové daquiri a zamířila k vedlejšímu baru za snazší kořistí.
Finn si vzdychnul. „To snad nebylo nutné.“
„Nebylo,“ usmála jsem se. „Ale byla to zábava.“
„Ale no tak, Gin. Mohla jsi ji aspoň vyděsit nějak jinak. Víš, jaký mám vztah ke slovu manžel.“ Finn lehce pokrčil rameny. Z představy romantického vztahu, který by mohl trvat déle, než pár hodin mu vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.
Protočila jsem panenky. „Pro případ, že bys na to zapomněl, máme tady práci. Nemůžeš se lepit na každou sukni, co uvidíš, když tě možná budu během noci potřebovat. Jasné?“
„Jasné.“ Zamumlal.
Opřela jsem se o bar a sledovala smějící se a klábosící dav kolem sebe. Většinu obličejů jsem poznávala, hlavně ze svých Pavoučích časů. Sestra, matky, bratři, manželé, akcionáři. Spoustě lidí v Ashlandu jsem během uplynulých let pomohla zbavit se jejich rodinného nebo obchodního problému.
„Nějaká stopa po našich přátelích?“ Zeptala jsem se.
:Ne, ale budou tu každou chvilku. Roslyn mi před pár minutami psala, že Slater právě zastavil na její příjezdové cestě---“ Finn trhnul hlavou, „podívej, támhle jsou.“
Otočila jsem hlavou doleva a uviděla Elliota Slatera, jak kráčí po můstku. Jednu ruku měl vlastnicky obtočenou kolem Roslynina ztuhlého pasu. Vypadala jako by se o ni pokoušela mořská nemoc a chystala se vyhodit všechno, co za celý den snědla. Nemohla jsem se divit, na jejím místě bych na tom nebyla líp.
Pár kroků před nimi kráčeli dva obři ve společenském oblečení. Očima pozorně sledovali blýskavý dav před sebou. Pravděpodobně Slaterova osobní stráž na tenhle večer.
Slater ustoupil na stranu a promluvil na někoho za sebou. O chvíli později se na palubě objevily dvě další postavy – Jonah McAllister a Mab Monroe.

10 komentářů:

  1. Děkuji moc za skvělý překlad!!! :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za skvělý překlad a korekci!

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za skvělou práci a těším se na pokračování;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Vďaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuju už se nemůžu dočkat na další kapitolku jak to dopadne

    OdpovědětVymazat
  9. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat