pátek 12. června 2015

Zášť - 13. kapitola 2/2


Dveře do restaurace se znovu otevřely a zvonek přerušil moje nevítané úvahy o Finnových sklonech. Podívala jsem se ke dveřím, vděčná za vyrušení, ale jen do té doby, než jsem zjistila, že ve dveřích stojí detektiv Bria Coolidge.

Moje sestra byla znovu tady. V Pork Pit, v mém podniku, na mém území. Stála ve dveřích podobně jako před nějakou chvílí Roslyn. Blond vlasy, modré oči, svěží pleť. Nevypadala o nic hůř než obvykle, vzhledem k tomu, že byla v noci postřelená a málem umřela. Měla na sobě tmavé džíny, svetr s rolákem, modrý kabát a důkladné černé boty. Kolem krku se blýskal obvyklý náhrdelník. Bria přelétla očima Pork Pit a zastavila se pohledem na Finnovi, Roslyn a na mě, jak spolu sedíme u pultu. Zamířila směrem k nám.
Finn po mě hodil ustaraným pohledem. Bylo mi jasné, co si myslí, protože mě napadlo totéž. Co tu Bria dělá? Podařilo se jí nějak zjistit, kdo byla ta maskovaná dvojice, která včera večer v jejím domě vyrušila Slatera a jeho muže? Vystopovala nás až do Pork Pit? Zatkne nás za vraždu?“
Bria zůstala stát u pultu vedle Roslyn. Podívala se na ni, překvapená, že ji tu našla. Při pohledu na Finna její chladný pohled ještě víc zamrznul a on se na ni na oplátku zazubil. Nakonec se Bria otočila ke mně. „Hledám Gin Blanco.“
„To asi budu já.“ Odpověděla jsem. „Můžu vám s něčím pomoct?“
Bria sáhla do kapsy kabátu a vytáhla odznak. Ukázala mi ho a pak ho vrátila zpátky. „Jsem detektiv Bria Coolidge z Aslandského policejního sboru. Jsem tu, abych se vás zeptala na to přepadení. Nevím, jestli si to pamatujete, ale byla jsem tam.“
Spadla ze mě trocha napětí. Takže proto je tady. Chce vědět, kdo mě málem umlátil k smrti, o mém podílu na včerejších událostech u ní doma nemá ani ponětí. Nepoznala mě. Neví, že jsem její dlouho ztracená sestra Genevieve Snow.
„Slečno Phillips, mohla byste si prosím vzít svůj koláč do jednoho z boxů, než si promluvím s detektivem?“ Zeptala jsem se zdvořile. „Zbytek vaší objednávky bude za chvilku.“
Roslyn se podívala napřed na mě, pak na Briu. Ve výrazu se jí objevila zvědavost. Poznala v Brii policistku, která ji včera zachránila před Slaterem, ale měla dost rozumu, aby se na nic neptala.
„Samozřejmě. Počkám.“ Řekla, vzala si svou sklenici mléka a koláč a přesunula se do jednoho ze zadních boxů.
Když byla Roslyn z cesty, Finn se otočil a věnoval Brie jeden ze svých nejsvůdnějších pohledů a zároveň si ji změřil od hlavy až k patě. Jeho úsměv se ještě prohloubil. Zjevně se mu líbilo to, co viděl.
„Na co se díváte?“ Vyštěkla na něj Bria.
„Na vás, detektive,“ Finn se usmíval od ucha k uchu. „Jen na vás.“
Přivřela oči, ale ještě předtím mi neunikla mi jiskřička zájmu, která se v ní probudila. Jakkoliv to mohlo být nečekané, Brii se Finn líbil. Nemohla jsem jí to mít za zlé. Zvlášť, když jsem s ním v dobách nezralého mládí sama spávala. Se svýma zelenýma očima, ďábelským úsměvem a skvělou postavou už Finn svedl mnohem nepřístupnější a hrůzu nahánějící ženy, než byla detektiv Bria Coolidge.
Ale Finn a Bria? Tuhle komplikaci jsem právě teď nepotřebovala.
„Nemám vám co říct, detektive,“ řekla jsem a přerušila tak sexuální napětí, které se mezi nimi vytvořilo. „Jak už jsem vám říkala, spadla jsem.“
Bria se na mě podívala s ústy sevřenými do pevné linky. „Spadla jste? Jak originální..“
Bezvýrazně jsem se na ni usmála. Nebyl čas si hrát na chytráka. Chytráci byli snadno zapamatovatelní a já jsem teď z mnoha důvodů potřebovala, aby na mě zapomněla. Aspoň do doby, než bude po Slaterovi.
Bria si mě pořád prohlížela, odpoutala se od mého výrazu a zkoumala, to, co bylo vidět z mého těla. Nebylo toho moc, většinu zakrývala modrá, flekatá zástěra a tričko s dlouhým rukávem. „No, aspoň to vypadá, že jste celkem v pořádku. Váš bratr zjevně dodržel slib a vzal vás k nejlepší léčitelce v Ashlandu.“
„Vždycky držím své sliby,“ podotkl Finn.
Bria nadzvedla obočí, ale na vějičku mu neskočila. „Zdá se, že vašemu nevlastnímu bratru na vás hodně záleží, slečno Blanco.“
„Nevlastnímu bratrovi?“ Zeptala jsem se, i když jsem odpověď na otázku už znala.
„Je přece váš nevlastní bratr, nebo ne?“ Zeptala se Bria. „Syn Fletchera Lanea, který vás jako dítě adoptoval a pak vám odkázal svou restauraci?“
„Připravila jste se, detektive.“
Bria se na mě upřeně dívala. „Jen dělám svou práci, slečno Blanco. Takže bych se od vás ráda dověděla nějaké podrobnosti o tom přepadení.“ Zaťala jsem zuby. Můj obdiv k Brie zápasil s mou vlastní frustrací. Nebyla vhodná chvíle na to, aby se mi utábořila na prahu a kladla otázky, na které nejsem ochotná odpovědět – nikdy.
„Nestalo se nic, co by vás mohlo zajímat. Spadla jsem. Konec příběhu. Můžu vám před odchodem nabídnout kousek koláče, detektive?“
Protože jsem jí neposkytla žádné informace, rozhodla se změnit taktiku.
„Bojíte se o někoho?“ Zeptala se o něco jemněji. „Pomohlo by, kdybychom si promluvily v soukromí, slečno Blanco?“
Podívala jsem se na ni. „Bojím se jedině o svou kuchařku, detektive. A to jen proto, že si dává do salátu moc soli. Už jsem vám to řekla a opakuju to znovu – spadla jsem. Proč raději nejdete pomáhat někomu, kdo to doopravdy potřebuje? Protože mně je fajn.“
Můj tón byl tvrdší, než by se mi líbilo při mém prvním setkání tváří v tvář s mou sestrou po sedmnácti letech, jenomže ona nebrala ne jako odpověď stejně, jako bych to v její situaci neudělala já. Takže se nedalo nic dělat. Nelíbilo se mi být na ni hrubá, ale měla jsem plno práce, pokud jsem měla dnes večer se Slaterem uspět. Čím dřív bude po něm, tím dřív se budu moct věnovat důležitějším věcem – jako přemýšlení, jak to udělat, aby naše životy do sebe znovu zapadly.
„Je za tím váš nevlastní bratr?“ Zeptala se Bria a otočila k Finnovi ledový pohled. „To on vás zbil? Jeho se bojíte?“
Zasmála jsem se. „Finn? A bít mě? Tak to sotva. Radši by si vypíchl oko, než aby na mě vztáhnul ruku.“
Finn věnoval Brie další ze svých okouzlujících úsměvů. „To není můj styl, detektive.“
Ještě chvíli ho pozorovala. Pak její pohled sklouzl na mě a pak na Roslyn. Choulila se v boxu a předstírala, že se věnuje svému koláči. Roslyn byla lepší herečka, než jsem myslela. Dokázala bych uvěřit, že si vychutnává koláč, přestože se ho sotva dotkla, zatímco se pokoušela zachytit, o čem mluvíme.
„Víte, v Ashlandu mají lidé podivně krátkou paměť. Rádi zapomínají na nepříjemné věci, které se jim stávají,“ řekla Bria. „Jako zastrašování, útoky, napadení...“
„To musí být místní vodou, řekla jsem suše. „Nějaká chemikálie, která způsobuje ztrátu paměti.“
Bria se na mě podívala a já jí pohled oplatila. Naše oči se střetly. Šedé a modré. Oboje chladné a neústupné.
„Fajn, jestli se k tomu stavíte takhle, asi vás vezmu za slovo a půjdu pomáhat někomu, kdo to ocení.“ Bria vytáhla z kapsy kabátu navštívenku. „Pokud byste znovu náhodou spadla nebo si vzpomněla, co se stalo, zavolejte. V jakoukoliv dobu. O všechno se postarám, slibuju. Nikdo se nedozví, že jste se mnou mluvila.“
Možná to byla upřímnost v jejím hlase nebo možná skutečnost, že to s pomocí lidem myslí vážně, ale místo, abych ji odpálila nějakou jinou poznámkou, jsem kývla a vzala si od ní navštívenku. Pokusila jsem se naše setkání ukončit ve smířlivějším duchu, aby po něm nezůstala jen trpká pachuť.
Naše prsty o sebe zavadily. Na chvíli mě zaplavila Briina chladná, Ledová magie. Z těla mojí sestry vyzařovala magie stejně jako tomu bylo u Mab, vjem byl jen o trochu slabší. Briina magie na mě měla uklidňující vliv, něco jako studený obklad na rozpálené čelo. Ani trochu se to nepodobalo horkým žhavým jehličkám, které jsem cítila na kůži vždycky, když byla poblíž Mab.
Bria při kontaktu ztuhla jako by ji nějakým způsobem obtěžoval, ale nic neřekla. Přemýšlela jsem, jestli cítila mou magii Ledu nebo dokonce Kamene. Někteří živlové doslova vyzařovali magii, takže ostatní lidé, obdaření magickými schopnostmi mohli cítit jejich sílu, i když ji zrovna nepoužívali. Z někoho magie unikala jen po troškách,  jiní, jako Mab, hořeli vytrvalým konstantním plamenem. Moje vlastní magie byla skrytá, dokud jsem ji nepoužila, ale napadlo mě, že Bria možná mohla něco cítit, když naše magie pocházela ze stejného zdroje – od naší matky.
Bria kývla na mě a na Finna, ještě chvíli se dívala na Roslyn, pak se otočila na podpatku a zamířila ke dveřím. Když vyšla, zvonek ještě jednou zazvonil.
„Tak to šlo celkem dobře, co myslíš?“ Zeptal se Finn, když se za ní zavřely dveře.
„Která část? Když jsi po ní vyjel? Nebo když jsem jí já řekla, ať se nemíchá do mých věcí?“
Finn nad mou otázkou chvíli uvažoval. „No, nevjely jste si do vlasů a nikdo neskončil s pouty na rukou. To je vždycky výhoda.“
„Jo,“ odpověděla jsem a sledovala, jak se Bria s rukama v kapsách vzdaluje. „Jenomže ví, že něco tajíme a nemyslím si, že to nechá jen tak být.“
Když bylo jisté, že se Bria nevrátí, usadila se Roslyn zpátky na svoje původní místo u pultu vedle Finna.
„Co to mělo znamenat?“ Zeptala se.
Odfrkla jsem si. „Prosím tě, jako bys neslyšela každé slovo. Všichni ví, jak skvělý sluch upíři mají.“
Pokrčila rameny. „Je to jedna z výhod, když piješ krev. Úžasně ti to zbystří smysly.“
V tomhle byli upíři podobní lidem obdařeným magií, někteří byli silnější než ostatní a pití krve na ně mělo různé účinky podle toho, jak byli od přírody silní a čí žílu nakousli. Pořádná pinta 0 neagativní z obyčejného člověka je jen mírně nabudila a lehce zlepšila jejich sluch a zrak. S krví živlů, trpaslíků a obrů to bylo trochu jinak – spolu s ní získávali i část jejich síly. A samozřejmě někteří upíři také ovládali magii a nemuseli ji získávat zprostředkovaně přes něčí krev.
Nebylo moc věcí, z kterých by se mi obracel žaludek, ale pití krve někoho jiného – čerstvé a horké přímo z žíly nebo vychlazené ze sklenice, na to úplně stačilo. Navzdory tomu, kolik síly a schopností se tak dalo získat, ale měla jsem na přemýšlení spoustu jiných věcí. Jako třeba že musím za čtyři hodiny zavřít podnik a pak vystopovat a zabít obra.
„Zpátky k tématu,“ řekla jsem. „Roslyn, chci, abys dnes večer udělala všechno, co po tobě Slater bude chtít. Jdi s ním na Delta Queen. Vím, že to bude těžké, ale myslíš, že to zvládneš?“
Další pokrčení ramen, zachvění, ale neřekla nic.
„Vím, že toho žádám hodně, pokud odmítneš, pochopím to.“ Řekla jsem tiše. „Pořád máš ještě čas sbalit se a opustit město. Najdeme nějaký jiný způsob---“
„Ne,“ řekla Roslyn skoro neslyšně. „Uděláme to takhle. Chci, aby zmizel. Dnes večer…to zvládnu…jeden další večer to ještě vydržím.“
Kousla se do rtu a kývla hlavou jako by se pokoušela přesvědčit sama sebe, že zvládne další večer s mužem, který si z ní udělal vlastní malou hračku. Roslyn ale věděla, že když bude hrát svou roli, mohl by plán fungovat – přestože to pro ni bude ponižující a nechutné.
„A co budeš dělat ty, Gin?“ Zeptala se.

„Při troše štěstí ho zabiju, ještě než si stihneš dát první bublinky.“

10 komentářů:

  1. Moc děkuju za skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za skvělý překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. super kapitola! děkuji:)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat