pátek 5. června 2015

Zášť - 13. kapitola 1/2


Další den běželo v Pork Pit všechno jako obvykle. Celý den bylo v restauraci dost plno a servírky měly plné ruce práce. Vzduch byl prosycený vůněmi a od grilu se ozýval sykot a prskání a Sophia v kuchyni nevěděla, kam dřív skočit.
A já jsem zatím kula pikle.

„Prostě mi není jasné, jak to chceš udělat,“ řekl Finn a olízl si z úst poslední kapku omáčky. „Elliot Slater teď bude opatrný a sám se nikam ani nehne. A nebude si dávat pozor jenom na tebe, ale i na Briu. Možná by stál za pokus výstřel ze zálohy, ale vzhledem k tomu, jak je rychlý a odolný, bys potřebovala několik kulek nebo šípů, a to ještě na ta správná místa. A na to asi nebudeš mít dost času.“
Souhlasně jsem kývla. Už jsem sice párkrát k zabití použila ostřelovačskou pušku nebo kuši, ale přednost jsem dávala nožům. Měla jsem tak větší jistotu, že jsem uspěla a můj cíl je skutečně mrtvý.
„A na něco osobnějšího, o čem oba víme, že to preferuješ, nebudeš mít příležitost. Na ženu v tmavém autě, uličce nebo kdekoliv, která se k němu snaží dostat co nejblíž, se bude dívat hodně podezíravě.“ Pokračoval Finn.
Byly už tři hodiny odpoledne, polední nával opadl a na večeře bylo ještě brzo. To byl taky důvod, proč Finn seděl na stoličce u pultu, kousek od kasy a obšťastňoval mě svými moudry. Mezitím stihl spořádat dva hotdogy s chilli omáčkou, smažené cibulové kroužky, grilovaný sýr, porci fazolí s omáčkou a kus ještě teplého čokoládového koláče.
Zvedla jsem oči od rozečtené     knížky a podívala se na svého společníka ve zločinu. „Klid, ty na něco přijdeš. Jsi můj zprostředkovatel a je to tvoje práce, pamatuješ?“
„Jsem nejlepší,“ řekl Finn ne zrovna skromně, „ale nedokážu tě zneviditelnit, Gin. A pokud se chceš v nebližší době dostat k Elliotu Slaterovi, tak neviditelnost je přesně to, co potřebuješ.“
„Ale já přece umím být neviditelná.“
„Jistě, souhlasil Finn. „Ale lidi si většinou všimnou, když poblíž někdo křičí a krvácí. A o bezvládných tělech ani nemluvím.“
Protočila jsem panenky a vrátila se zpátky ke své knize. Finn přišel na časnou večeři a na poradu, jak se dostat Elliotu Slaterovi na kobylku. Jediné, co ale udělal bylo, že se cpal mým jídlem a dumal nad tím, jak bude složité dostat Slatera ještě předtím, než ublíží Roslyn nebo Brie. A vzhledem k tomu, že ani mě nenapadala nějaká spásná myšlenka, jeho poraženecký postoj moc nepomáhal. Otočila jsem stránku v Dobrodružství Huckleberryho Finna a doufala, že četba o jeho eskapádách mi přinese nějaký nápad. Takové štěstí jsem ale neměla—
Zazvonil zvonek nad vchodovými dveřmi, takže jsem vzhlédla, abych přivítala další hosty. K mému překvapení vešla Roslyn Phillips. Dnes na sobě měla krátký, švestkově modrý kabátek a bílé kalhoty. Vypadalo to elegantně a zároveň sexy. Klopu saka zdobila stříbrná brož. Srdce probodnuté šípem. Jak jinak, Roslyn se za svoje živobytí rozhodně nestyděla.
Na chvíli zůstala stát ve dveřích a pohledem karamelových očí zkoumala místnost. Roslyn přišla v krátkém období klidu mezi obědy a večeří, takže číšnice byly vzadu na kouřové přestávce, poklábosit si a něco zakousnout. Když se Roslyn ujistila, že v doslechu jsme jenom Finn a já, kývla nám a nechala za sebou dveře zapadnout.
Za klapání podpatků se přesunula k Finnovi, položila si kabelku na pult vedle něho. Začal se pohupovat na židli a kývl jí na pozdrav lžící plnou fazolí. To se mu nevyplatilo, fazole sklouzly ze lžíce a rozprskly se po jeho šedém obleku. Zašklebil se a natáhl po papírovém kapesníku.
Roslyn ale jeho krizová situace nijak nedojala. Dívala se na mě a oči jí plály vztekem.
„Cos to sakra včera v noci prováděla?“ Vyštěkla na mě.
„Taky tě ráda vidím, Roslyn,“ založila jsem si knížku na rozečtené stránce a odložila ji stranou. „Posadíš se?“
„Zeptám se ještě jednou,“ Roslyn ztišila hlas, abychom slyšeli jen my. „Cos včera provedla Slaterovi?“
Pokrčila jsem rameny. „Nic moc. Zabila jsem pár jeho mužů. Dopadl by stejně, ale podařilo se mu vyklouznout oknem.“
Moje vysvětlení Roslyn nijak neuklidnilo, jen ji ještě víc rozčílilo. Poznala jsem to podle toho, jak na mě vycenila perlově bílé tesáky. Finn se po Roslyn znechuceně podíval a dál se víc zajímal omáčku na svém saku než o rozčilenou upírku. Jeho garderoba měla přednost před vším ostatním.
„Takže předpokládám, že vznikl nějaký další problém.“ Řekla jsem tiše. „Navíc k tomu, o kterém jsme mluvily včera?“
Roslyn na mě hleděla. Oplatila jsem jí to klidným pohledem. Pokud někdo vtrhne do mého podniku a začne mi mluvit do toho, jak mám zastat svou krvavou práci, hrozí mu, že se důvěrně seznámí s ostřím jednoho mých nožů. Jenomže Roslyn byla oběť a kvůli mně si už toho vytrpěla dost, takže jsem se rozhodla, že budu tak mírná, jak to jen půjde. Přestože mírnost a jemnost mi nebyly zrovna vlastní.
Po pár vteřinách se Roslyn uklidnila a ovládla se. Finn mezitím usoudil, že napáchaná škoda na saku nepůjde napravit a těžce si vzdychl a odhodil použitý ubrousek na tác, asi už dojedl.
„Dáš si něco?“ Zeptala jsem se jako správná hostitelka.
„Ne.“ Zamumlala Roslyn.
Ignorovala jsem její úsečnou odpověď a zvedla jsem poklop, pod kterým odpočíval koláč. Kus jsem ukrojila a postavila před ní spolu se sklenicí mléka a vidličkou. A protože nikdo nemá rád zteplalé mléko, sevřela jsem sklenici do dlaní a nechala působit svou magii Ledu. Na celém povrchu se objevila jinovatka jako bych ji právě vytáhla z mrazáku.
Ještě nedávno by to bylo téměř všechno, co jsem s magií Ledu dokázala. Teď to pro mě bylo stejně přirozené jako dýchání. Jo-Jo tvrdila, že moje magie konečně pronikla štítem, který tvořily jizvy se zataveným kovem v mých dlaních. Stalo se to během střetu s jedním mým protivníkem, kdy jsem se ocitla v ohrožení života a dostala jsem se hranici svých možností. Teď už jsem se svými nově nabitými schopnostmi pomalu sžila a moje magie Ledu pořád sílila. Podle Jo-Jo to bude trvat tak dlouho, dokud se síla Ledu nevyrovná síle Kamene a já se stanu jedním z mála živlů se dvěma silnými, vyrovnanými schopnostmi.
Z mnoha důvodů mi tahle představa nebyla zrovna příjemná. Hlavně proto, že jsem byla svědkem, jak moji matku její magie zradila během střetu s Mab Monroe. Nebyla jsem si jistá, že se chci spolehnout jen na své magické schopnosti, až jednou dojde na to kdo z koho mezi mnou a Mab. Protože by to byla zatracená ironie, kdybych skončila stejně jako moje matka a sestra. To by mě vážně dostalo.
Roslyn mi věnovala další upřený pohled a já jsem si uvědomila, že jsem před ní ještě nikdy magii nepoužila. Že o téhle mé schopnosti nevěděla. Ostatní host byli naštěstí zaneprázdnění svým jídlem, takže si mého malého představení nikdo jiný nevšimnul.
Nebála jsem se, že by se o tom Roslyn někde šířila. Po tom, co se stalo Fletcheru Laneovi, mi slíbila, že bude mlčet a zvládla to i během výslechu, kterému ji podrobil Elliot Slater. Dokázala držet slovo.
Otevřela ústa, aby odmítla jídlo, které jsem jí připravila, ale uťala jsem ji.
„Nemáš zač,“ řekla jsem. „A teď mi řekneš, o co jde?  A proč jsi sem tak vrazila? Vím, že už jsi tady dost dlouho, ale občanská válka už dávno skončila, pokud sis toho náhodou nevšimla.“
Roslyn si vzdychla a trochu se uvolnila. „Elliot mi ve tři ráno volal a dožadoval se vysvětlení, kde jsem, s kým jsem a co dělám.“
Zarazilo mě to. „A proč ho to zajímalo?“
Finn si odfrkl. „A musel k tomu mít ještě nějaký jiný důvod, kromě toho, že je jí posedlý? A že chce mít přehled o každém jejím kroku a kontrolu nad jejím životem?“
Finnovu jedovatému komentáři jsem nevěnovala pozornost. „Co chtěl?“
Roslyn si hrála s vidličkou, kterou jsem před ni položila. „Říkal, že ho potkala nějaká nepříjemnost. Že ho někdo přepadl a že má strach, aby mi ten někdo neublížil, když se mu nepodařilo dostat jeho.“ Ústa se jí zkřivila. „Protože přece všichni ví, jak mu na mně záleží. A jak zatraceně důležitá pro něho jsem.“
Sevřela ruku kolem vidličky, klouby jí zbělaly a oči zčernaly, jakoby netoužila po ničem jiném, než tu vidličku vrazit Slaterovi do krku. Musela jsem ocenit přinejmenším její odhodlání, když už ne praktičnost. Jako zbraň by byl lepší nůž na máslo, pokud by měl útok skončit jeho smrtí.
Vylíčila jsem Roslyn události včerejší noci. Jak jsme s Finnem Slatera sledovali a byli jsme svědky toho, jak dostal od Mab rozkaz vypořádat se s Briou.
Roslyn vypadala překvapeně. „A proč ses vměšovala? Co je ti po tom, co chce Slater udělat nějaké nové policajtce?
Nemínila jsem Roslyn seznamovat s mou rodinnou historií, takže jsem jí dala neurčitou odpověď. „Měla jsem pocit, že je to vhodná příležitost, zvlášť, když by zodpovědnost padla na ni. Vždyť víš, už se mi to jednou povedlo.“
Roslyn udělala obličej. Věděla, o čem mluvím – o jiné noci před pár měsíci, kdy jsem v Ashlandském kamenolomu zabila Alexis James. Roslyn byla u toho jako jedno z Alexisiných  rukojmí, stejně jako Finn. Roslyn dosvědčila Donovanu Cainovi, že v sebeobraně zabil Alexis James, takže se o mně nikdo nedozvěděl.
Přemýšlela jsem o tom, co Roslyn řekla. Takže Slater si myslel, že jsem tam včera večer byla kvůli němu, ne proto, abych chránila Briu. Ani mě to nepřekvapilo. Slater, stejně jako Mab Monroe mě nepovažovali za někoho, koho by zajímali ostatní – mysleli si, že jsem jako oni a na ostatních mě zajímá jen to, co od nich můžu získat. Finn měl pravdu. Bude se teď mít na pozoru a bude o to těžší ho zabít.
„No, ať už jsi udělala cokoliv, Slater má o mě strach. Měla jsem co dělat, abych ho přesvědčila, že se nemusí hned rozjet do klubu, aby mě ochránil.“ Roslyn pokrčila rameny. „Xavier byl v klubu se mnou. Pokud by se tam Slater ukázal v té náladě, kterou měl, zabil by ho jen proto, že tam byl.“
Oba jsme s Finnem přikývli. Věděli jsme, že Slater bude po včerejšku naštvaný a že by si dokázal vylít zlost na Xavierovi – a možná i na Roslyn. Sakra, mohl to udělat kdykoliv. Ubít ji k smrti, stejně jako to skoro udělal mě. Byl to úchylný bastard. Takže jsem s tím musela co nejdřív něco udělat.
„Takže co se Slaterem uděláš?“ Zeptal se Finn.
Roslyn se znovu zašklebila. „Slíbila jsem mu, že s ním dnes večer půjdu ven. Nějaká charitativní akce na Delta Quueen.“  Zavřela oči. „Říkal, že mě pak chce vzít k sobě. Abychom konečně…. mohli být doopravdy spolu.“
Roslyn se třásla strachy, dokonce se jí viditelně chvěla ruka. Nemusela mi ani říkat, že se jí z pocitu, že se schází se Slaterem nebo že si hraje na jeho přítelkyni, obrací žaludek. Mně se chtělo zvracet jen při představě, že na ni nebo někoho jiného, sahá. Natož že by s ním měla zůstat o samotě v jeho domě. Byla by mu celou dobu vydaná na milost a nemilost.
Přísahala jsem si, že se to nestane, že Slater Roslyn znovu neublíží a je mi jedno, co pro to budu muset udělat.
„Neboj,“ řekla jsem. „Dnes večer nebudeš muset se Slaterem zůstat u něj.“
Roslyn doširoka otevřela oči.
Podívala jsem se na Finna. „Potřebujeme pozvánky.“
Zarazil se. „To nemyslíš vážně, Gin. Nemůžeš ho zabít na Delta Queen. Bude tam plno svědků. Zatraceně, vždyť je to loď nebo jsi na to zapomněla?“
„Nezapomněla, je to místo jako každé jiné.“ Odpověděla jsem. „Je to výzva. A ty víš, jak výzvy miluju.“
Finn si mnul hrudník jako by se o něho pokoušel infarkt. Nemyslela jsem si, že to bylo z té cibule, co před chvílí snědl. Dellta Queen byla v Ashlandu pojem – kasino, brázdící kalné vody řeky Aneirin. Velké bílé monstrum, které jakoby vypadlo ze stránek románu Marka Twaina, který jsem právě četla.
„No tak, Gin, zamysli se nad tím, Slater tam nebude sám,“ řekl Finn. „Je to velká událost, bude tam mít sebou plno lidí. Má to být událost měsíce. Všichni mí klienti se tam chystají, budou tam všechna velká zvířata z Ashlandu.“
Vzdychla jsem si. „Podívej, vím, že se to může zvrtnout, nepopírám to, ale bude to mít i svoje výhody.“
„Povídej,“ vyzval mě Finn.
„Za prvé, je to veřejné místo, takže bude snazší se dostat tam, než do zabezpečeného domu. Za druhé, bude tam nával. Za třetí, všichni budou pod parou, což znamená, že si nikdo nebude ničeho přehnaně všímat. Opilci bývají špatní svědci. Za čtvrté, a to je možná nejdůležitější, bude snadné se zbavit těla. Stačí ho hodit přes palubu.“ Ukázala jsem mu zvednuté prsty. „Mám pokračovat?“
Finn si znovu promnul hruď. „To všechno je sice pravda, ale je to i tak strašně nebezpečné, Gin. Slater by mohl křičet a upozornit na tebe. Budou tam jeho muži a hosté a pak bys mohla letět přes palubu ty.“
„To já moc dobře vím. Ale při své práci jsem musela s rizikem vždycky počítat.“
„Ale proč jsi tak umanutá a nechceš počkat na vhodnější příležitost?“ Zeptal se. „Právě teď, když už v oboru nějakou dobu nepracuješ a vyšla jsi ze cviku?“
„Protože nechci, aby s ním musela zůstat Roslyn o samotě u něj doma,“ odpověděla jsem tiše. „Stačí?“
Nezmínila jsem se o tom, že také proto, že se Roslyn do téhle situace dostala hlavně mojí vinou. Už si kvůli mně vytrpěla dost a nechtěla jsem, aby to pokračovalo.
Finnovi pocit viny v mých očích neunikl.
Pak se otočil pohledem k Roslyn, k jejím zaťatým pěstem a napětí v očích. Právě teď vypadala jako porcelánová panenka – tak křehká, že by ji povalil i vánek. Finn si uvědomil to, čeho jsem si já všimla už dřív. Roslyn byla na pokraji zhroucení. Že už další Slaterovy hrátky nesnese. Tentokrát by se bránila a kvůli svému vzdoru by zemřela.
„Dobře,“ řekl Finn zastřeným hlasem. „Uděláme to. Ale jak se k němu dostaneš dostatečně blízko? Jak už jsem říkal, Slater sebou určitě bude mít ochranku a určitě po včerejší noci nedovolí, aby se k němu přiblížila nějaká neznámá žena. A tebe navíc zná, Gin. Ví, kdo jsi, jak vypadáš a že s ním máš nevyřízené účty. Nedá ti příležitost ke svádění, jakou jsi měla s Tobiasem Dawsonem.“
„Dawsona jsem nesváděla. Dostala jsem ránu a probudila jsem se v dole. Kde máš to svádění?“
Finn se na mě lehce ušklíbl, jen aby odlehčil atmosféru. „Některým mužům se právě tohle líbí.“

Protočila jsem panenky. Tohle sedělo spíš na Finna. Já jsem svými noži zabíjela lidi. Čistě, rychlo, přímo. Finn byl ten, kdo si užíval výstřednosti – s jakoukoliv ženou, která k tomu byla ochotná.

8 komentářů:

  1. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Vdaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat