středa 10. června 2015

Studium jedů - 25. kapitola 2/2


Poté, co muž odešel, padlo nesnesitelné ticho. Bála jsem se, že mě prozradí i dýchání. Valekova židle zavrzala. Dvě slabá bouchnutí následovalo hlasité zívnutí.
„Takže, Yeleno, považuješ náš rozhovor za zajímavý?“

Zůstala jsem na místě a doufala, že Valek jen hádá. Jeho další tvrzení však upevnilo mé zděšení.
„Vím, že jsi za stolem.“
Postavila jsem se. V hlase nebyl slyšet žádný vztek. Seděl pohodlně v křesle s nohama položenýma na stole.
„Jak jsi…“ začala jsem.
„Tak předně jsem poznal vůni tvého levandulového mýdla. A určitě bych dnes nebyl naživu, kdybych nepoznal, že někdo odemkl mé zámky. Vrahové rádi napadají ze zálohy a nechávají mrtvá těla za záhadně zamčenými dveřmi. Je to celkem vtipné.“ Valek znova zívl.
„Nejsi naštvaný?“
„Ne, vlastně se mi ulevilo. Přemýšlel jsem, kdy prohledáš mou pracovnu, abys našla recept na protijed.“
Popadla mě náhlá zuřivost. „Ulevilo? Že bych mohla zkusit utéct? Že jsem prošla tvé papíry? Tolik si věříš, že neuspěju?“
Valek naklonil hlavu na stranu a zvážil, co jsem řekla. „Jsem rád, že postupuješ podle standardních kroků k útěku a nevymýšlíš nějaký jedinečný plán. Dokud vím, co děláš, pak můžu předpokládat tvůj další krok. Pokud ne, něco by mi mohlo uniknout. Učení se odemykání zámků přirozeně vede k tomuhle.“ Valek poukázal na celou místnost. „Ale, vzhledem k tomu, že recept nikdy nebyl sepsán a znám ho jen já, věřím tomu, že jej nenajdeš.“
Zaťala jsem ruce v pěst, abych je udržela dál od krku pana všechno, vím všechno znám. „Dobrá, takže není žádná možnost k útěku. A co tohle? Tentil mohl dostat nový život, ale já ne?“
„Jak víš, že jsem to už neudělal?“ Valek spustil nohy na zem a předklonil se. „Proč si myslíš, že jsi strávila téměř rok v žaláři? Byla to snad náhoda, že jsi byla další v pořadí, když Oscove zemřel? Možná jsem byl až příliš přesvědčivý při našem prvním setkání, když jsem hrál překvapeného při předvolání ženy.“
Bylo toho na mě příliš. „Co ode mě chceš, Valeku?“ zeptala jsem se. „Měla bych to vzdát? Být spokojená s tímhle otráveným životem?“
„Opravdu to chceš vědět?“ Valekův hlas zesílil. Postavil se a předstoupil přede mě.
„Ano.“
„Chci tě… ne jako neochotného sluhu, ale loajálního pracujícího. Jsi inteligentní, myslíš rychle a stává se z tebe slušný bojovník. Chci, abys byla stejně jako já oddaná udržení Velitele v bezpečí. Ano, je to nebezpečná práce, ale na druhou stranu, jeden nevypočítaný přemet na laně by ti mohl také zlomit vaz. To je to, co chci. Budeš schopná mi tohle dát?“ Valekovy oči se zabodly hluboko do mých, hledaly odpověď. „Krom toho, kam bys šla? Patříš sem.“
Byla jsem v pokušení přikývnout. Ale také jsem věděla svoje. Pokud bych nebyla otrávena nebo zavražděna Brazellem, divoká magie v mé krvi by nakonec vybuchla a smetla mě taky. Jediná známka, kterou bych po sobě nechala na světě, by byla trhlina ve zdroji moci. Bez protijedu jsem stejně ztracená.
„Nevím,“ řekla jsem. „Je toho moc…“
„Co jsi mi neřekla?“
Neschopna slova jsem jen přikývla. Kdybych mu řekla o svých magických schopnostech, by zapříčinilo jen rychlejší smrt.
„Důvěru je těžké získat. Vědět, komu věřit, je ještě těžší,“ řekl Valek.
„A moje výsledky v běhu byly poněkud strašné. Což je má slabina.“
„Ne, síla. Podívej se na Ariho a Janca. Sami se jmenovali tvými ochránci ještě, než jsem ti je přidělil. Jen protože ses za ně postavila před Velitelem, když to neudělal jejich Kapitán. Přemýšlej o tom, co teď máš, ještě než mi odpovíš. Získala sis respekt Velitele a Margg, a Ariho a Jancovu loajalitu.“
„A co jsem si získala u tebe, Valeku? Loajalitu? Respekt? Důvěru?“
„Mou pozornost. Ale když mi dáš, co chci, můžeš mít cokoliv.“
*   *   *
Druhý den ráno se Generálové chystali k odjezdu. Než všech osm družin odjelo, zabralo to čtyři hodiny. Čtyři hodiny hluku a zmatku. Když nakonec všichni prošli branami, zdálo se, že hrad vydechl úlevou. Povzbuzení náhlou úlevou od napětí, služebnictvo a vojáci začali drbat. Seskupili se do malých shluků, aby si dali pauzu před úklidem osmi apartmánů pro hosty. Během této přestávky Velitel oznámil příjezd delegace ze Sitie už příští den. Jeho slova zasáhla jako blesk. Záblesk ohromeného ticha následovalo šílenství ze strany služebnictva, které uháněly pryč, aby se dali do příprav.
I když jsem byla šťastná, že jsou Brazell a Mogkan pryč, bloudila jsem apaticky hradem. Stále jsem pro Valeka neměla odpověď. Abych mohla žít, musela jsem na jih, ale bez protijedu bych nepřežila. Děs naplnil mé srdce, jak se mi nevyhnutelnost mého osudu usadila v mysli.
Další den byla vyžadována moje přítomnost při příjezdu jižní delegace. Žaludek se mi rozhoupal z obav, že uvidím Sitiany. Měla jsem pocit, jako by někdo říkal: „Yeleno, pořádně se podívej na to, co můžeš mít.“
Trůnní sál byl přeměněn na pracovnu, tudíž jediné další místo na hradě vhodné pro státní záležitosti, byl Velitelův válečný sál. Opět stál Valek ve své uniformě po pravé ruce Velitele, zatímco já čekala za nimi.
Mé obavy se změnily v úžas, když jsem cítila vlny nervózní energie sálající z vysokých úředníků a poradců, vybraných pro účast na obřadu. Delegace byla ohlášena a vyzvána ke vstupu. Posunula jsem se, abych lépe viděla.
Sitiané vpluli do místnosti. Jejich dlouhé, zářivě barevné exotické šaty splývaly k zemi, kde jim zakrývaly nohy. Měli na sobě zvířecí masky zdobené jasnými chocholy z peří a kožešin. Zastavili se před Velitelem a rozestoupili se do tvaru písmene V.
Jejich vůdkyně měl na sobě sokolí masku a promluvila formálním tónem. „Přinášíme pozdravy od vašich jižních sousedů. Doufáme, že toto setkání sblíží naše země. Abychom dokázali naše odhodlání při tomto úsilí, jsme připraveni se vám odhalit.“ Mluvčí a další čtyři společníci si sundali masky nacvičenými pohyby.
Několikrát jsem v úžasu zamrkala v naději, že ve chvílích, kdy budu mít oči zavřené, se všechno vrátí do pořádku. Bohužel, můj svět se právě přetvořil ze špatného na katastrofální. Valek se na mě podíval s odevzdaným výrazem, jako by také nemohl uvěřit novému obratu v událostech.

Vůdkyně Sitianů byla Irys. Kouzelnice na nejvyšší mistrovské úrovni stála pouhé tři metry od Velitele Ambrose. 

13 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Waw to bude zaujímavé. Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Jůůů, zajímavě se to vyvíjí, těším se na pokračování

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad. Lvice

    OdpovědětVymazat
  6. Veľmi pekne ďakujeme za preklad. Ivana :) ♥

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem,je to mega super kniha a som nesmierne vdačnà že sa to prekladà.:-D:-D:-Ddiana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem moc ráda, že se kniha líbí. Já si ji úplně zamilovala, když jsem ji četla poprvé, je prostě úžasná. :)

      Vymazat
  8. Srdečne dakujem,neviem sa dočkať dalšieho pokračovania.

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečne dakujem,neviem sa dočkať dalšieho pokračovania.

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečne dakujem,neviem sa dočkať dalšieho pokračovania.

    OdpovědětVymazat
  11. děkuji za překlad! Je to super kniha!! :)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat