pondělí 29. června 2015

Polibek noci - 25. kapitola 1/2


Shromáždil veškeré své síly kolem sebe, zabalil se do nich jako do teplého kabátu a pak Anthony Loken soustředil svou pozornost na malý ovál, stříbrně podlepené sklo, které leželo na stole před ním. Mumlal si zaklínadlo a sledoval, jak se odraz v zrcadle zamlžuje a záhy vyjasňuje a odhaluje velký dvoupodlažní dům, umístěný za vysokou cihlovou zdí. Předklonil se a přečetl adresu na obrubníku – 1366 Black Maedow Lane.

„Můžeš mi utéct, Brenno Flanaganová DeLongpreová,“ zamručel, když přejel rukou přes zrcadlo, aby je vyčistil, „ale nemůžeš se schovat, má malá čarodějko, ne teď, ne přede mnou.“
Nebyl vůbec překvapený zjištěním, že je pryč, když se vrátil domů. Naštvaný ano, ale ne překvapený. Nebylo zapotřebí inteligence raketového inženýra, aby přišel na to, že ji upír našel a osvobodil, ačkoliv to, jak Roshan překročil práh, zůstávalo záhadou. Ale teď byl den a upír bude uvězněn Temným Spánkem, naprosto neschopen zasáhnout.
Lokenovi trvalo méně než dvacet minu, aby se dostal k upírovu brlohu na Black Meadow Lane. Zaparkoval své auto mimo dohled dole na ulici a vyšel po příjezdové cestě. Natáhl ruku a ucítil jiskření síly, která obklopovala bránu. Takže, upír umístil zaklínadla okolo domu, ale to se dalo čekat.
Loken vytáhl ze své bundy hůlku a zkusil několik kouzel, ale jeho nervozita narůstala s každým dalším selháním.
Byl čaroděj. Až na Myru byl nejmocnějším čarodějem v klanu! Jako mohl upír, bytost, která nebyla ani člověk, zmařit jeho plán?
Uvnitř zuřil, vyčaroval další kouzlo, cítil, jak uvnitř něj roste. S mávnutím ruky ho mrštil na bránu. Moc prskala ve vzduchu, ale bez výsledku. Brána před ním zůstala zavřená; kouzlo mu bránilo dostat se na druhou stranu.
Teď už zcela rozzuřený přecházel podél stěny a hledal způsob, jak se dostat přes zaklínadla, která rozmístil upír. Když žádný nenašel, sáhl do kapsy a vytáhl svůj telefon. Byl čas povolat pomoc.
* * *
Brenna vyšla ze dveří a celé tělo měla napjaté očekáváním, když se sluneční paprsky dotknuly její tváře. Necítila žádnou bolest, ačkoliv ji jas donutil mžourat.
Stála tam několik minut, úplně oslabena úlevou. Právě se chystala vrátit zpět do domu, když jí šepot moci přejel po kůži. Okamžitě rozpoznala, co to bylo. Měla čas od času stejný pocit, když Granny O'Connellová praktikovala magii v Brennině přítomnosti. Znamenalo to, že někde poblíž je čarodějnice.
Loken!
Každý instinkt jí říkal, že čaroděj je tady a pokouší se dostat přes kouzla na bráně.
Otočila se a běžela zpátky do domu. Popadla svou hůlku, došla do ložnice, odhrnula závěsy a vykoukla z okna. Z tohoto výhodného místo ve druhém patře mohla vidět celou příjezdovou cestu a přední stranu domu, a když se podívala, uviděla Anthonyho Lokena, jak se přibližuje k příjezdové bráně. Tentokrát nebyl sám. Myra a Serafina byly s ním.
Zírala na tři čaroděje, srdce jí bušilo, když sledovala Myru, jak zametá prostor na chodníku. Ačkoliv Brenna nemohla slyšet, co říká, věděla, že čarodějka čistí oblast, vymetá negativní energii, která se tam zdržovala, aby nepřekážela jakémukoliv kouzlu, které plánovali vyčarovat. Když byla oblast čistá, Myra třikrát obešla kruh. Poprvé s sebou nesla láhev s vodou, po druhé hrst plnou soli, po třetí kroužila kadidelnicí naplněnou kadidlem. Poté vytáhla kus bílé křídy z kapsy u své sukně a namalovala kruh na chodníku tak, aby zahrnoval všechny tři. Obkroužila kruh svou hůlkou, aby ho uzavřela a poté všichni tři stáli čelem k sobě, jejich paže spojené do dalšího kruhu.
Brenna se odtáhla od okna, záchvěv znepokojení jí přejel po páteři.
Co se stane, pokud prolomí brány? Myšlenka na to, že by byla podruhé v Lokenově moci ji naplnila hrůzou. Ten muž byl šílený, posedlý svou potřebou najít způsob jak žít věčně, něco, po čem lidstvo pátralo od dob, kdy Adam a Eva přivedli do tohoto světa smrt. Přemýšlela o tom, zda Myra věděla, co se Loken snaží udělat. Přemýšlela, jestli už do sebe vstříkl Roshanovu krev. Pokud ano, pak věděl, že to funguje, alespoň částečně, proč byl tedy tady? Pokud ne, otázka zůstávala. Proč byl tady? Přišel, aby ji odtáhl do svého domu pro další testy?  
Ať je to jakkoliv, nechtěla s ním už nikdy mít nic společného.
Nechala závěs spadnout zpátky na místo a seběhla ze schodů, aby znovu zkontrolovala zámky na dveřích a na oknech.
* * *
Anthony Loken cítil, jak jeho moc roste spolu s mocí ostatních dvou čarodějek, když spojili paže. Sám by nikdy nesesbíral tolik síly, kolik bylo potřeba k prolomení zaklínadel rozmístěných upírem, ale s přidáním Myřiny a Serafininy moci k té jeho existovala jen malá šance na neúspěch. Myřin hlas vzrůstal, jak se jejich síly spojily. Magii praskala ve vzduchu, zvedala vlasy vzadu na krku, způsobila, že vzduch uvnitř kruhu praskal energií z jiného světa, jak Myra sesbírala jejich zkombinované síly a namířila je na bránu.
Ozvalo se pop, jako když je korek vytažen z láhve, a brána se se zhoupnutím otevřela.
Dokázali to!
Loken sáhl do kapsy a vytáhl několik pramenů vlasů Brenny Flanaganové spolu s lahvičkou krve, kterou vzal pro svůj výzkum. Sklonil se a položil oba předměty na chodník uvnitř kruhu, který Myra nakreslila, a poté znovu spojil ruce s čarodějkami.
„Brenno Flanaganová DeLongpreová,“ zaintonoval s mávnutím ruky, „pojď ke mně. Jak poroučím, tak se i stane.“
* * *
Brenna právě kontrolovala zámek na bočních dveřích a chystala se jít nahoru, když ji něco začalo táhnout ke vstupním dveřím. Natahovala se po klice, když Morgana vyskočila do vzduchu a poškrábala jí tvář.
Se škubnutím hlavy se Brenna odtáhla dozadu.
Morgana vydala táhlé a hluboké varovné zasyčení, její žluté oči žhnuly, ocas se rozzuřeně míhal.
Brenna zírala na kočku, poté na dveře, překvapena tím, že našla sebe samu ve vstupní hale.
I teď, když se snažila otočit a jít zpátky ke schodišti, přistihla samu sebe, jak otevírá dveře a vstupuje na verandu, pak sestupuje dolů po schodech.
Morgana jí byla v patách a hlasitě mňoukala.
Brenna se pohybovala prkenně, když kráčela dolů po příjezdové cestě směrem k bráně, neschopna vzdorovat. Vzadu ve své mysli věděla, že je pod vlivem kouzla, ale přestože se snažila, jak nejvíc mohla, nemohla ho setřást.
Zkusila zavolat Morganu, doufala, že jí její společnice pomůže přemoci kouzlo, ale slova ji zradila.
A pak už byla u brány a kráčela skrze ni ke třem čarodějům, kteří na ni čekali na chodníku. Dívala se na Anthonyho Lokena, přála si, aby mu mohla fackou smazat ten slizký úsměv z jeho tváře.
O chvíli později už seděla na zadním sedadle jeho auta. Dívala se z okna a viděla Morganu, jak přechází tam a zpět před branou.
Brenna zírala z okna, neschopna se hýbat. Loken zastavil před svým domem až příliš brzy. Na jeho povel následovala čaroděje do domu.
Mráz jí přejel po páteři, když se za ní zabouchly dveře.
* * *
„Takže,“ řekla Myra, „ukaž mi výsledky.“
Stále s odporným slizkým úsměvem vytáhl čaroděj z kapsy malý nůž.  
Brenna se dívala z jednoho na druhého. Loken předtím poslal Serafinu domů a nechal Brennu vydanou na milost čarodějovi a čarodějnici, kteří teď stáli každý z jedné strany. Znovu byla připoutána za nohy a ruce k posteli v Lokenově domě.
Podívala se z okna. Pořád zbývaly ještě hodiny do západu slunce, hodiny předtím, než Roshan zjistí, že je pryč. S cuknutím si uvědomila, že jí říkal, že by nemusel ten večer vstát, ale mohl by zůstat v Temném Spánku, aby si vyléčil rány. Byla tu velká pravděpodobnost, že se neprobudí do zítřejšího večera.
A pak bude příliš pozdě.
Škubla sebou, když Loken udělal po celé délce její levé paže nehlubokou ránu. Zírala na krev, která se z ní vyvalila, cítila bublinu hysterického smíchu, jak jí stoupá hrdlem, když sledovala šarlatové kapky padat na ručník, který Loken rozprostřel pod její paží tak, aby nezašpinila deku. Bylo už tak dost zlé, že tu nebyl Roshan, pomyslela si morbidně. Navíc byla škoda plýtvat vší tou krví.
Loken se podíval na Myru. „Teď sleduj,“ řekl a s kusem látky otřel krev z Brenniny paže.
„Úžasné!“ vydechla Myra, když rána začala srůstat. „Zkrátka úžasné.“
Podívala se na Lokena. „Jsi si jistý, že je elixír bezpečný?“
„Ano, ale pouze pro čaroděje,“ řekl Loken. „Zkusil jsem ho na tuctu smrtelníků. Všichni zemřeli příliš rychle.“
„Nikdy jsem si nemyslela, že to skutečně dokážeš,“ řekla Myra. „Odpusť mi, že jsem o tobě pochybovala.“
„Přemýšlel jsem o tom,“ řekl Loken, jeho hlas vzrušením narůstal. „Nesmrtelnost bude naše. Nikdy nezestárneme, nikdy nebudeme nemocní! Představ si další schopnosti, které to může přinést!“
„Možná,“ řekla Myra. „Ale jak dlouho efekty trvají? Co když se časem vytratí?“
Loken pokrčil rameny. „Znám přesný poměr mrtvé a upíří krve.“ Poklepal si na kapsu. „Mám ještě dost na další jednu injekci.“
„Jenom jednu?“ Myřiny oči se zúžily. „A kdo bude ten, na koho se použije?“
„Trpělivost, ženo,“ řekl Loken. „Jenom mě poslouchej. Slunce je vysoko na obloze. Upír je uvězněný ve spánku. Půjdu do jeho doupěte a vysaju ho do sucha, a pak ho zničím. Budeme mít dost krve na vytvoření stovky ampulek, možná tisíce.“
„Máš v plánu se o to podělit s klanem?“ zeptala se Myra.
Lokenův pohled se odtrhl od Myřina. „To samozřejmě záleží na tobě.“


9 komentářů:

  1. Tak to som fakt zvedavá ako to všetko dopadne ��. Vďaka za skvelý preklad a korektúru.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat