úterý 30. června 2015

Odplata pekla - 2. kapitola 1/2


Povedlo se mi vyčerpat moje muže – maraton sex míval tenhle efekt – předtím než si mě posadili, abychom si promluvili. Věděla jsem, že se nevyhnu odhalením dnešního dne navždy, ale předtím než mi začne každý říkat, co by chtěli, ať udělám, chtěla jsem být připravená a informovaná, takže bych se mohla sama rozhodnout. Auricův plán by zahrnoval posedět si s matkou a popovídat si tím dospělým způsobem. Rozhodně ne můj styl. Lidé si často mysleli a obviňovali mě, že konám, aniž bych přemýšlela. Vůbec není pravda. Přemýšlela jsem na hodně věcmi a pak ignorovala ty správné cesty a raději to udělat tak jak mě moje útroby a netrpělivá povaha vedla. První úkol – zjistit co může vyrůstat v mém lůně. Nápad být těhotná s oběma mými milenci, se kterými jsem začala spát před týdnem trochu nepravděpodobným. Leda by měli super sperma. Vzpomínky na polykací kouření, které jsem dělala, mnou trhly, jak jsem si vybavila jejich plavce plující mým zažívacím systémem v rudých pláštích.

V tomhle případě představivost může být opravdovým prokletím. A ještě méně se mi líbil Auricův komentář, že je na mě něco jiného. Jako Rosemary[1], rostlo mi snad nějaké monstrum v mém břiše? Samozřejmě v Rosemaryině případě, se to změnilo na falešného antikrista. Když vezmeme v úvahu směsku moji rodičů Země a Pekla, dohromady s DNA mého padlého anděla, a kočičky, moje dítě, pokud jsem byla těhotná zahanbí i Heinz 57[2].
To vše záviselo na možnosti, že buchta byla v troubě. Napadlo mě zaběhnout do lékárny a koupit si jednu z těch tyčinek co se na ně čůralo. Ale ve skutečnosti, se to zdálo až příliš jednoduché a mohla jsem se snad spolehnout na lidský těhotenský test, který by fungoval při nadpřirozeném dítěti? Měla jsem lepší plán, ještě jednou můj způsob.
Vylezla jsem z postele, což nebylo tak jednoduché vzhledem k tomu, že jsem spala mezi dvěma obrovskými mužskými těly. Odtáhnout se zahrnuje spoustu dotýkání – okay přiznávám trochu hlazení. Kdo by odolal těm báječným mužským tělům? Když Auric otevřel ospalé oči a zíral na mě, když jsem z něj sjela, naznačila jsem ústy, „musím jít čůrat.“
Nebyla to úplná lež, potřebovala jsem, ale taky jsem měla v mysli jiný cíl, takový, který jsem chtěla dokončit sama. Použila jsem záchod, rychle si vyčistila zuby a učesala se.
Neměla jsem čas na sprchu, rychle jsem otřela své lepkavé tělo a navoněla se. Tam kam jsem šla, budu pravděpodobně ta nejčistější a nejhezčeji vonící věc, osprchovaná nebo ne.
Trhla jsem sebou, když se otevřely dveře, za kterými byla prádelna, a vypískla jsem. Rychle jsem vytáhla ze sušičky čisté spodní prádlo, džíny a top. Nenašla jsem podprsenku, ale nedělala jsem si s tím starosti. I když trochu těžké, moje prsa stále bujaře držely. Ačkoliv…vzala jsem je do dlaní a kousla se do rtů, jak jsem si všimla, nebyl to jen pocit, že byly větší a citlivější, přikládala jsem to milování s mými muži. Pak jsem tiše zaklela, když jsem se snažila zapnout své rifle a musela jsem zatáhnout břicho, aby to šlo. Blbá sušička je srazila. Zdědila jsem po svém otci tvrdohlavost, takže i když jsem musela čelit vzrůstajícím důkazům, stále jsem byla skeptická k mému údajnému těhotenství. Sakra, vzhledem k tomu jak mi Auric vařil, přibývání na váze nebylo zcela nemožné. Oblečená, jsem narazila na problém s botama a rozhodla se pro žabky, co jsem našla v batohu. Používala jsem je ve veřejných sprchách v posilovně, i když mě příroda chránila před získáním nějakých nožních chorob. Chůze naboso byla něco, co jsem dělala v pohodlí svého domova, nebo na horkých písečných pláží, ne na veřejnosti.
Připravená, i když podivně oblečená, jsem už promarnila dost času. Pokud sebou nehodím Auric se po mně určitě půjde podívat. Věděl, že mám zálibu v tajných plánech. Ačkoliv poprvé, to co jsem chtěla udělat, nebylo opravdu nebezpečné. Ne pro mě každopádně. Každý kdo se mi připlete do cesty… to byla úplně jiná záležitost. Využívajíc magickou sílu, která ve mně hučela po našem úžasném sexu, jsem otevřela portál do Pekla. Známá vůně domova, síra a suché horko, vyplnily koupelnu. Vykročila jsem směrem ke dveřím mezi Zemí a Podsvětím, ve stejnou chvíli se dveře koupelny rozrazily. „Muriel!“ Zavrčel Auric, a nezněl vůbec spokojeně. Rychle jsem zamávala mému nahému a totálně nasranému choti předtím než jsem zaplula do portálu. Hned jak se mé nohy dotkly země na druhé straně, odstřihla jsem spojení s portálem a uzavřela ho, ale dříve jsem uslyšela Auricův řev, „Seřežu tě, až se mi dostaneš pod ruky!“
Nestoudník. Skoro jsem se otočila a šla zpátky, aby učinil to, co řekl. Tak moc se mi líbil jeho způsob trestu, jen se zeptejte moji vlhnoucí kundičky. Ale měla jsem úkol, který jsem chtěla dokončit a málo času na něj, protože Auric mě mohl následovat do Pekla, přivoláním jeho vlastního portálu. Ačkoli prvně musel zjistit, kam jsem šla. Devět kruhů pekla bylo rozlehlých, že dokonce ani starověcí démoní kartografové ještě nedokončili mapu.
Jistá si tím, že mám spoustu času, abych získala odpovědi, jsem se vydala dolů zaplněnými ulicemi třetího kruhu v jámě, rozlehlé domy ubytovávaly všechny prokleté okolo. Oproti populární víře, Podsvětí nebylo jen o trestání lidí po věčnost – ne jako ve starých časech, jak můj otec rád vzpomínal. Vlastně, většina zatracených, kteří skončili v jámě, raději platili rychle poplatky.
Řekli jste bílou lež svým dětem, jako je nevinná lež o existenci Santy Klause? Sloužíte jako číšník tolik let co jste je nechali hloupě věřit. Podváděli jste svou věrnou ženu? Budete magicky vyvolaní jako eunuši pracující v nevěstinci den za každou nevěru, kterou jste spáchali na své paní. Můj otec vylepšoval během let své tresty, aby seděly ke každému zločinu. Pryč byly doby, kdy byli lidé natahování na mučidlech s vytrženými vnitřnostmi znovu a znovu po celá staletí. Teď máme bichle a bichle, které upřesňují různé tresty pro každý čin zla, který byl učiněn, většinou vedou k podřadným úkolům, které bylo třeba dělat, aby stroj jako Peklo mohl fungovat. Ačkoliv, někdy i teď jako za starých časů táta dokáže být středověký při některých hříšnících. Ale na jeho obranu, to bylo všechno o PR[3]. Věnoval pečlivou pozornost volbám, a pokud našel zatraceného ve svém království, který si stěžoval, že je příliš měkký, rychle ho poučil.
Můžete se zeptat a co Nebe? Z toho co jsem slyšela, pokud se vám povede překonat její super přísné přijímací povinnosti, strávíte věčnost unuděním vaši mysli. Kdybych měla možnost vybrat si, věděla jsem, co bych si vybrala. Rozmanitost je kořením života.
Předtím než si začnete myslet, že Peklo bylo hezké místo pro život, myslete na to, že ti kteří doopravdy osvojili zlo za života, byli potrestání extrémně vynalézavým způsobem. Válečník, který popravil celé vesnice, včetně dětí? No řekněme jen, že jeho výkřiky rezonují devíti kruhy Pekla každou hodinu, naše verze kukaček. A rozhodně nechcete vědět, co můj otec rád dělá násilníkům, stejně jako já, ženy mu tleskaly za jeho tvrdý postoj. Muži na druhé straně, mají tendence zblednout, ucuknout a zakrýt si své přirození.
Ano, Podsvětí mohlo být zajímavé místo pro ty, kteří měli čas nebo pro někoho jako já kdo sdílel rodinné vztahy s velkým mužem, a měl stejné útočiště, které navštěvoval a užíval si zbožňování. Vyrůstala jsem v jámě a i přesto, že jsem teď žila na smrtelné straně, užívala jsem si cesty domů i přesto, že moje oblečení končívalo totálně odepsané. Síra prostě nebyla vůně, která lehce vyvanula.
Moje mysl mířila do podivných končin, když jsem se snažila příliš nemyslet na to co Auric udělá, až přijde do Pekla a nenajde mě tam. Pravděpodobně očekával, že jsem šla do otcova paláce hledat odpovědi, logický nápad; nicméně, osoba – ehm stvoření – se kterým jsem potřebovala mluvit, si vzalo nějaký čas volna na dobití energie. Scvrklá sušená švestka, žena, mág, kterou jsem se chystala navštívit, si užívala stejného typu nymfomanské magie jako já. I přesto že mi bylo špatně, když mluvila o věcech, které si užívá se svými milenci, nemohla jsem popřít, že byla studnicí vědění a ještě překvapivě upřímná.  A rozporu s tím kde bydlela, mi už dříve pomohla, nejprve když odstranila kouzlo strachu v mé mysli a pak několikrát, když jsem ji kontaktovala ohledně otázek k mé magii.
Když jsem vykročila po prašné cestě vedoucí k jejímu domu, doupěti potěšení jak se zachechtala, když mi dávala instrukce, potkala jsem zatraceného, který mi ujasnil směr. Zamávala jsem a usmála se jako dík. Jen proto, že jsem už domů nechodila tak často, neznamenalo, že jsem ztratila schopnost uctít ty, kteří žili v zemi mého otce.
Po chvíli jsem si uvědomila moment, jak zatracení uhýbají cesty, nevypadali, že se dívají na mě, když to dělali. Podezřívavě, jsem zastavil a otočila se dokola. A najednou jsem si přála, abych neopouštěla své milence. V Pekle, jen ti nejtvrdší přežívají a já otevřeně přiznávám, já byla tvrdá. Nicméně i já jsem měla své meze, co dokážu, a vidět gang tyranů přicházející ke mně se zlým úmyslem v očích, mě donutil si povzdechnout. Sakra právě jsem si udělala manikúru.
Napočítala jsem více než tucet démonů, nižšího druhu zavalitých bestií, ale pořád nebezpečných. Jejich očividné sledování mě překvapilo. Prvně, museli vědět, kdo jsem, ta nejúžasnější princezna Pekla, která žila a i kdyby nepoznali moji váženou osobu, každý věděl, že můj táta nejedná moc mile, když někdo napadne v jeho zemi duše. Nicméně, to že jsem věděla, že jim táta utrhne hlavy a narve jim je do zadku, mi přineslo trochu útěchy, když mě obklopili. Podívala jsem se okolo, abych našla někoho, kdo by přivedl stráže – ano, i v Pekle byla policie – ale duše, které proudily na ulici, zmizely, schované dokud se prach neusadí.
Rozhodla jsem se nejprve zkusit zastrašování, protože úvahy v hlavě byly pro zbabělce. „Táhněte hovada! Se mnou si to nechcete rozházet.“
Nejvyšší démon z jejich bandy ke mně postoupil, jeho ošklivý tvář byla ještě více pozvraceníhodná, tím že neměl nos. „Bojíš se, malá princezno? Kde je teď tvůj choť a otec?“
Dobře, takže věděli, kdo jsem. To nevěstilo nic dobrého. „Nikdy jsem neřekla, že se bojím. Snažila jsem se ukázat znepokojení nad vaším budoucím blahem. V případě, že si o tom neslyšel, dokážu se o sebe postarat v pohodě sama.“
Smyčka z těl okolo mě se přiblížila a já si přála, abych myslela na to a vzala si sebou nějaké z mých stříbrných dýk, na to co měla být rychlá informačně shromažďovací mise.
Netečnost byla vždy můj nepřítel. I s prázdnýma rukama, jsem byla schopna se sama osvobodit a bojovat jako většina vzteklých Pekelných psů. Přemýšlejíc o psech, mě napadlo, že jsem si měla pořídit štěně z posledního vrhu; nicméně jak mu Auric připomněl, Pekelní psy by upoutali pozornost smrtelného světa. Jejich červeně zářící oči měli tendenci lidi děsit. Moje ubohé nepochopené děťátka.
Jako obvykle v čase krize, moje mysl bloudila, ale rychle mě přitáhlo zpět, když jejich vůdce řekl, „Azazel tě pozdravuje.“
Zavrčela jsem. Došlo mi, že v tom měl drápy můj opovrhovaný démonický nápadník. I když jsem nabila Azazelův zadek a můj otec ho vyhostil za trest, zřejmě byl stále schopný udělat zmatek v mém životě. Vidíte, to se stane, když necháte zlé muže žít.  Odstraním ten problém sama, až tady skončím. Kašlat na trest a nasrat poslouchání jejích křiku když je budete mučit. Zabijte je. Měla jsem málo trpělivosti pro ty, kdo mi zkřížili cestu, na rozdíl od mého otce, který rád poslouchal jejich prosby o odpuštění.
Vzduch za mnou se zachvěl, když si první zbabělý zločinec myslel, že mě překvapí nepřipravenou. Hlupák. Nikdy jsem neodvrátila oči od vůdce, přede mnou a kopla jsem dozadu, pouze jsem si opožděně vzpomněla, že jsem měla žabky namísto mých oblíbených bot na podpatku. Vydala jsem dost síly, abych ho zastavila a on zachroptěl. Ale stejně jako matador vlající červeným pláštěm, můj útok akorát pobídl ostatní.
Ve filmech, bojové scény byly chaotickým nepořádkem, spousty událostí se spoustou hluku, úžasné hudby a skvělých Matrix pohybů. V reálném životě, pěstí souboj byl upocený, bolestivý na klouby, krvavý a únavný. Přikrčila jsem se, vrážela, kopala, vykopla jsem a dala si tak cvičící souboj s ďábelským Pilatek, který jsem měla doma na pásce. Zabíjet démony holýma rukama bylo těžké, nemohla jsem jim vyrvat srdce; moje nalakované nehty nebyl dělané na takový útok. Musela jsem se spokojit se zlomením vazu. A ti parchanti nespolupracovali. Nemluvě o tom, že mě převyšovali svým počtem. Moje magie v té době byla nestálá, reagovala na ohrožení mého života a naplnila mě tlakem. Hrdelní slova, ke zničení démonů se objevily na mém jazyku, slova v jazyce, kterým jsem nemluvila a nerozuměla mu. Ne že by mě to zajímalo. Znala jsem výsledek a promluvila bez zaváhání.
S téměř slyšitelným šup, magie ze mě vystřelila a jako přílivová vlna zalila moje útočníky. Zapotácela jsem se pod tlakem vydání tolika energie najednou, ale mojí odměnou bylo vidět ty démony vybuchnout v oblaku popela, který pokryl moji kůži ve špinavé vrstvě. Kdybych sprchu nepotřebovala už předtím, teď už to bylo jisté. Nižší démon sledoval na okraji, že moje magie vymizela, odvážný když mezi vyššími démony, stáhl ocas a utekl, když viděl své krajany měnit se v prach. Zamávala bych na něj pěstí a pojmenovala ho nějakými sprostými jmény, ale místo toho jsem zasténala, když se pár metrů ode mě otevřel portál. Z nich se vynořilo tucet čerstvých démonů, jejích vražedný záměr byl příliš jasný.
S mojí spotřebovanou magií a vyčerpaností, která na mě doléhala, jsem udělala jedinou věc, kterou jsem mohla. Schovala jsem ocas a utekla. Opravdu jsem nenáviděla, když jsem se uchýlila k blbosti; koneckonců taky jsem viděla filmy, kde se hrdinka snažila uniknout zločincům. Jedna ze dvou věcí, které se obvykle staly. Hrdina vyskočil odnikud, aby ji zachránil – ehm haló Auricu, kde jsi? – nebo zločinci chytili tu holku. Rozběhla jsem se rychleji.
K mé smůle se to ještě zhoršilo, se snesl dolů z nebe, jako temný a hloupě sexy, sup. Ten člověk vypadal jako nováček stojící mi v cestě a s jeho postavou, myslím titán, a jeho šířka jako nějaká zasraná zeď, udělal jsem smyk, abych zastavila. Chycena mezi dvěma tvrdými místy a ani jeden z nich nebyl nahý nebo součástí mojí ménage, modlila jsem se – k mému otci samozřejmě – o pomoc.
Temný cizinec, tam stál oblečený v černé od hlavy k patě, nějak s emu povedlo být větší hrozbou než zuřící démoni za mnou. Usmál se na mě – proklatě, je žhavý – bleskajíc po mně párem tesáků.
Upír! Vzácnější než moderní média líčí, byli to, co se stalo smrtelníkům, když ďáblu prodají svou duši.
Šokující, vím. Četla jsem všechny knihy od Anne Rice, jen abych zjistila, že ta celá ta vypij-mou-krev-a-žij-navždy – vychytávka byla lež. Ačkoli fakte, že rádi pijí krev, byla úplná pravda, i když nechutná, věděla jsem to z vlastní zkušenosti. Jednou jsem ji zkusila, když jsem kousla nějakého kouzelníka, který nebral ne jako odpověď. Netřeba říkat, že se mu nelíbil můj permanentní pucflek a vycouval.
Ale zpátky k vysokému, temnému a pravděpodobně k tomu kdo mě sní. Vždycky jsem chtěla potkat pravého upíra, ale bohužel, většina z nich měli tendence rychle zemřít po přeměně.  Očividně, když řeknou ne dennímu světlu, byli opravdu děsivě vážní. Dokonce i sebemenší UV záření proniknoucí skrze tmavý, zamračený den bylo dostatečné na to, aby je roztavilo z jejich existence.
Moje znalosti upírů a nedostatek dřevěného kolíku – Brazilský palisandr byl nejúčinnější, mi nepomohl vůbec, když jsem čelila jednomu, který na mě zíral s temnýma sigmatickýma očima a ďolíčkem ve tváři.
Zaklela jsem nad faktem, že i přesto, že jsem v nebezpečí, moje prokletá nymfo magie, se zvyšovala nad jeho mužným úsměvem. Nějak, ten fakt že mi přišel atraktivní i když jsem věděla, že se mě chce pokusit zabít, vypadal špatně. Vsadím se, že má tvrdý kůl, moje sarkastická magie, zapředla v mé mysli chtivým smíchem. Někteří lidé mívali anděla na jednou rameni a ďábla na druhém, jako hlasy jejich svědomí. Já měla celou legii malých ďáblíků, a zatímco mě bavili, někdy mně doopravdy nutili přemýšlet nad mým zdravým rozumem. „Postav se za mě.“ Jeho hlas byl hluboký a jeho zvuk mě omotal a nedobrovolně rozechvěl, cítila jsem to mezi nohama a na ztvrdlých bradavkách.
„Cože?“ Zmatená nejen jeho slovy, ale také reakcí mého těla, dokázala jsem na něj jen omámeně zírat. Chvilková nepozornost mě málem stála život. Sotva jsem se dokázala sklonit pod démonickými drápy směřujícími na mou hlavu.
 Silné ruce mě chytly a pohybem, kterému by pravděpodobně i Auric zatleskal, jsme se ocitla, klečíc v prachu za zády upíra. Vypadalo to, že se mi splnilo přání o pomoc, i když balíček nevypadal tak jak jsem očekávala. Narovnala jsem se na nohy, ne že bych se měla obávat, že se nějaký démon dostane přes tu vraždící mašinu přede mnou.
Upír se pohyboval s ladnou plynulostí a hbitostí jako by byl bez kostí, takže jsem mu sama chtěla fandit. Vážně, byl zatraceně žhavý.  A byl rychlý, superhrdinsky rychlý. Jeden po druhém, odrážel démony pomocí dvou onyxových dýk ve svých rukou, které zářily jako jeho temné oči. Musel vidět, že ho sleduju, když složil jednoho z útočníků pohybem, který jsem myslela, že existuje jen ve video hře Tekken, přejel přes jeho tvář úšklebek a jeho pohyby byly ještě mnohem okázalejší. Odvrátila jsem se od něj chtějíc utišit moje příliš zaujaté libido a uviděla jsem démona vystartovat mezi dvěma zchátralými budovami. Zalovila jsem do svých posledních zásob energie a vypadajíc jako nejlínější šnek, tím jsem si jistá, jsem ho kopla mezi nohy. Když se ta příšera sesypala v bolestech – démoni měli tak citlivé koule – chytila jsem to za hlavu a hodila ho na zem ve wrestlerském pohybu, s malým zatočením jsem mu usekla hlavu. Auric si rád dělával srandu, že bych měla být wrestlerka za WWE[4], ale v té telenovele mi přišlo až moc tahání za vlasy, abych tak riskovala svoje dlouhé lokny.
Divoce jsem se rozhlížela, zatímco jsem klečela na zemi a lapala po dechu. Neviděla jsem další démony, kteří by se pokoušeli ke mně připlížit, což bylo dobře, protože jsem byla totálně vyčerpaná jak fyzicky tak magicky. Zůstanu slabá a k ničemu dokud se nedostanu domů, kde se dobiju – tzn. dokud si neužiju muchlování s mými dvěma muži. Z toho co se stalo potom, jsem vinila moji hladovou nymfo magii.
Ten cizinec, hloupě sexy vypadající mrtvý chlápek, ke mně přistoupil, nonšalantně překračoval roztrhané těla démonů na zemi. Jen moje magie nebo smrtelný úder je proměnil na mastný prach. Je-li způsobena normální smrt v Pekle, rozkládají se jako každá jiná mrtvola. Sledovala jsem upíra, jak přichází a cítila se jako hloupý jelen chycený světly aut, totálně zamrzlá na místě a hloupě neutíkající ačkoliv bych měla malou šanci. A ještě více otravné bylo, že jsem nechtěla utíkat – moje magie, ten hladový parazit – chtěla vidět, co se bude dít dál. A nebyla zklamaná.
Upír mě zvedl a držel blízko, blízko natolik že jsem mohla cítit jeho erekci šťouchající do mého břicha – a ukázalo se, že jeho tělo nebyla jediná velká věc. Ne že bych si toho všimla samozřejmě. Byla jsem šťastně zapletena se dvěma muži. Sakra, stávám se mnohem lepší v tom lhát sama sobě. Vsadím se, že si táta pýchou stírá slzy.
Upírovy ledové oči, teď temně modré jako moře před bouří, se na mě dívaly. Dívala jsem se na něj zpátky, zableskly a jeho čočky se změnily na čistou černou. Pravděpodobně to nebyla dobrá známka a zmínila jsem, že vypadal hladově? Zhluboka se nadechl a já chtěla ucuknout, když mi došlo, jak musím vonět, když vezmu v úvahu, co všechno se událo od poslední sprchy.
„Co jsi zač?“ zeptal se tvrdým hlasem, zatímco na mě stále zíral těmi děsivými, bezduhovkovýma očima.
Jeho nevědomost mě překvapila. Předpokládala jsem, že mi přišel pomoct, protože věděl, kdo jsem. Takže jsem lhala – podívejte se na mě, jak následuju rodinné způsoby. „Já? Ah, jsem mix toho a onoho,“ odpověděla jsem. Naučila jsem se už v minulosti, že odhalení mých rodičů nekončívá dobře. Ta celá věc zabijte-Satanovu-dceru dokázal opravdu dát klapky na oči.
„Cokoliv jsi, voníš nádherně,“ zamumlala předtím, než jeho rty našly moje. Teď ta správná věc co udělat, vzhledem k mým závazkům s mými muži, by byla odstrčit ho a pak mu nakopat zadek za to, co udělal s mojí svobodou.
Ale já neměla nic, s čím bych mohla bojovat a moje prokletá nymfo magie, neměla náladu vzít v potaz moji morálku. Ah ne, místo toho moje na sexu založená magie přitiskla rty pevněji k jeho a jako ledový vánek, jeho sexuální energie vplula do mě. Stydím se to přiznat, zachvěla jsem se potěšením. Když David způsoboval zvířecí teplo a Auric mě koupal v čistém světle, tento muž mi připomínal ledovou temnotu a krmil tu část mojí magie, o které jsem nevěděla, že existuje až doteď.
Když se ke mně vrátila síla, taky se vrátil můj rozum a já prolomila objetí. Odstoupila jsem, moje dlaň automaticky vyletěla a zasáhla jeho tvář. Naštvaná, především sama na sebe – ačkoliv on sdílel vinu, protože byl tak pokušitelský a všechno když jsem byla bezbranná – tvrdě jsem ho udeřila do tváře a jeho obličej se odvrátil pod náporem mojí síly. Každopádně, jakýkoliv jiný muž by byl pohoršen nad tím, že ho udeřila žena, upír se jen smál.
„Záhadná. Mocná. A hrající nedostupnou. Musím říct, že mě zajímáš čím dál tím víc.“
Stálo mě hodně vůle, abych odolala sexy podtextu v jeho slovech. „No, dobře, vem si ten zájem, kam chceš. Tahle žena už je zadaná dvakrát.“ A citíc se tak trochu vinna, že jsem si užila jeho obětí tak moc a ještě hůře, že jsem toužila po pokračování.
Moje prohlášení o mé menáge situaci ho překvapilo a jeho obočí se pozvedlo. Ještě jednou, ačkoliv by ho to mělo odradit, zakřenil se, ukazujíc tak svoje zářící tesáky. „Pak tedy, se budu těšit, že se stanu tvým třetím. Až se uvidíme příště.“ Zatočil se a tmavý prach se zvedl. Když se usadil, upír, jehož jméno jsem neznala, zmizel, zanechávajíc mě s chvějícími se rty, vlhkými kalhotkami a ohromeným výrazem.
Dusot nohou mě donutil otočit se a čelit novým potížím, které přicházely, ale k mé úlevě a červenajícímu se studu, ke mně běžel Auric s velkým blonďatým panterem po boku.
„Muriel!“ zařval, jeho obličej napjatý obavami když se díval na rozčtvrcené části těl ležících okolo mě.
Došel ke mně a já se mu vrhla do rozpažených paží. Zavrtala jsem se do jeho ochranného pohodlí jeho hrudi. Dokonce i prdel nakopávající princezna se ráda cítí v bezpečí. Mimoto, jsem potřebovala čas nabrat svou rovnováhu.
Auric mi bohužel nedal čas na vzpamatování. Začal se mnou třást, „Ze všech těch hloupých věcí,“ začal nadávat. „Kolikrát ti mám říkat, že nemáš nikam chodit sama? Jak tě mám chránit, když ode mě utečeš? Mohli tě zabít.“ Jeho hlas se skoro zlomil a mě naplnila vina z jiného důvodu. Měl pravdu. Znovu, utekla jsem z impulzivního rozhodnutí, místo abych myslela a ještě hůře věřila mu.
„Mrzí mě to,“ zamumlala jsem skrze slzy. Nikdy jsem nechtěla Auricovi ublížit. Milovala jsem ho tak moc, že to někdy bolelo. Jen jsem si musela zapamatovat, že když vytahoval svoje mačo chování, bylo to proto, že mě miloval.
„Co se stalo?“ zeptal se a jeho hlas zjemněl.
„Pár démonů mě napadlo.“ Zlehčování byla moje specialita.
„Ty jsi je všechny zabila sama?“ Jeho nevěřícná poznámka mě trochu naštvala. Už by měl vědět, že jsem schopna se o sebe postarat.
„Proč? Chceš snad říct, že bych to nezvládla?“ Začala jsem útokem – určitě to nebyla vina, proč jsem byla naštvaná?
„Muri, jsi neozbrojená a v žabkách. Pochybuju, že by se i superwoman dokázala postarat o tyhle démony sama a zvítězit.“
Měl pravdu. „Použila jsem magii na první bandu a pak přišel upír a nakopal zbytek jejich zadků,“ přiznala jsem neochotně.
„Upír? Kde je? Dotkl se tě? Vzal si krev?“ Divoce jsem zatřásla hlavou, když pálil otázku za otázkou a protočila jsem oči, když mi otočil hlavu na bok, aby zkontrolovala můj krk. Jeho obočí se zkroutilo. „Tak trochu nic nedělají bez důvodu. Co chtěl, když si nevzal krev?“
Chtěl vědět, co jsem a pak mě políbil. No to nebylo to, co jsem řekla nahlas. „Neřekl. Jen nakopal nějakým démonům zadek a pak zmizel.“ Vina mě stiskla, když jsem mu lhala. Ale vážně, víc jsem se bála toho mu říct, co se stalo a viděla jeho zklamání. Když se podívám zpátky, přišlo mi, že celý ten polibek byl moje chyba. Měla jsem bojovat proti moji magické touze a nikdy nenechat upíra v mé blízkosti.
„Pojďme domů,“ řekl Auric a utáhl kolem mě své paže, když se David stále ve své panteří formě, a neschopen proměnit se pokud nechtěl ukazovat svoje nahé tělo, obtáčel okolo mě. Odtáhla jsem se od Aurica. „Ne, ještě jsem nedokončila to, co jsem chtěla.“
Očekávala jsem, že bude protestovat a bude mi poroučet jít domů jako malé zlobivé holčičce, ale místo toho krátce přikývl.
Když jsem se chystala vydat na cestu k věži, která byla mým cílem, zvedl mě a já se vděčně zachumlala do jeho náručí. Taky jsem si užívala mazlení se s jeho bradou. Nebyla to sedmi denní sexuální oslava, ale nabilo mě to trochou energie, což moje magicky dehydrované tělo uvítalo.



[1] Rozmary, dítě Belly ze Stmívání
[2] Zkrácená forma staré reklamy na kečup Heinz (57 druhů)
[3] Public relations- styk s veřejností

[4] Word Wrestling Entertainment- pořad o wrestlingu

11 komentářů:

  1. Vdaka za skvelé pokračovanie ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Jen malá poznámka, mám pocit, že ta poznámka o Rosemary je z filmu Rosemary má děťátko - americký horor s Miou Farrow z r. 1968 - ono bylo falešným antikristem

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat