sobota 6. června 2015

Její temný anděl - 3. kapitola 2/2


Edward byl menší než on a měl slabší stavbu těla. Ve tváři vypadal obyčejně, ale těžko říct v tak špatném světle. Musel mít nějaké skvělé kvality, když to k němu Serenity tak přitahovalo a starala se o něj. I když právě teď v něm Apollyon neviděl nic dobrého. Viděl jen hříšníka, muže, jenž má být potrestán a trpět tak, jak jeho paní toužila.

Edward došel k baru a podíval se na něj.
Ne, na ně. Díval se na ně. Viděl, že byla Serenity s ním a že byli víc než přátelé.
Serenity si znovu usrkla a Apollyon jí přejel palcem jemně po hřbetě ruky. Zdálo se, že jí nevadil jeho dotyk, nebo to bylo všechno jen součástí hry? Jeho modré oči se zvedly k její tváři, studovaly ji, když si dvakrát usrkla malým, černým brčkem. Její blonďaté vlasy zářily ve světle modře. Jejich barva jí omývala kůži a dělala její make-up ještě tmavší.
Vzhlédla od pití a pustila brčko. Její úsměv ho škádlil, zakřivil své tmavé rty a pokoušel ji, aby posunul tuhle šarádu dál. Jen aby viděl, jak bude reagovat.
„Jaký druh kouzel umíš seslat?“ řekl přes hluk hudby.
Pomalu zamíchala pití brčkem, po celou dobu se mu dívala do očí. Musela o tom tak usilovně přemýšlet? Mohla by okouzlit muže, kteří by si pak přáli být jejími otroky? Pokud mohla, přísahal by, že na něj jedno seslala.
„Matka mi řekla, abych vykouzlila jenom to, z čeho mohou těžit ostatní, a to jsem dělala až do dneška.“ Zvedla sklenku ke rtům, odtlačila brčko stranou a dlouze se napila. Položila prázdnou sklenku dolů. „Pár kouzel jsem udělala pro lidi, kouzla na pomoc mateřství a otěhotnění a samozřejmě kouzla lásky.“
Kouzla lásky.
Možná, že ho seslala taky na něj.
Až do dneška nepoužila magii ve svůj prospěch.
Viděl už dost ze světa, aby věděl, že byla v tomto ohledu neobvyklá. Její vřelost, obětavost a laskavost mluvily k jeho srdci, což ji činilo ještě krásnější. Myslela jen na pomáhání ostatním, když většina, co by vlastnila takovou moc, by ji zneužila pro zisk na ostatních lidech. Síla byla drogou pro smrtelníky. Viděl efekt, který na ně měla. Jiná osoba s jejími schopnostmi by to použila, aby zbohatla, byla důležitá a populární, nalákáni sliby falešného štěstí.
Serenity se vůči tomu zdála imunní, a když už podlehla, aby ji využila pro sebe, bylo to proto, aby se vyléčila z bolesti v srdci a dostala pomstu. Ta bolest, kterou jí její ex způsobil, ji přiměla využít její síly.
A Apollyon vyslyšel její volání a odpověděl.
Možná, že byl po tom všem výsledkem jejího kouzla. Její magie mohla zesílit její hlas a on ho mohl slyšet, protože v té době na ni byl zaměřený.
„Nikdy jsi nebyla v pokušení ji využít?“
Zavrtěla hlavou a pak se podívala pryč. „Možná někdy.“
Někdy.
Pohled se jí připlížil zpět k němu, setkal se s ním a tváře jí potemněly. Nevšiml by si toho, kdyby ji pozorně nesledoval. Zvažovala kouzlo. Na koho? Na Edwarda nebo na něj? Odplata nebo láska?
Serenitina druhá ruka se připojila k jejich spojeným. Byla chladná od držení sklenice, ale brzo se zahřála při kontaktu s jeho kůží. Otočila ruku pod jeho, chytla jeho mezi jejími.
„Myslíš si, že bychom měli jít tancovat?“ v jejím výraze byl náznak nervozity a pohledem kmitla přes jeho rameno.
„Pořád se dívá?“ Apollyon už cítil pohled toho muže na svých zádech.
Přikývla.
„Pak bychom měli tancovat.“
Váhala. „Je v pořádku jít tancovat… dělat cokoli z toho?“
Kolikrát se ho ještě zeptá na tu stejnou otázku? Jeho odpověď se nezmění. Ať už chtěla nebo ne, on to udělá.
Apollyon ji uchopil za ruku, stoupl si a obešel stůl za ní. Jeho úsměv, zdá se, jí dal odpověď, kterou hledala, a přinesl další temný ruměnec na její tváře, vyklouzla z židle a následovala ho na parket.
Teď byla hudba intenzivnější, tvrdší a pomalejší. Lidé na parketu byli znovu na hranici sexu v oblečení, na chvíli přemýšlel, jestli to byl opravdu dobrý nápad. Nebyl si jistý, kam ten tanec povede, ale pohled v Serenitiných očích říkal, že ať už to bude kamkoliv, nebude to předstírání.
Přitáhl si ji do náruče, takže měla ruce položené na jeho hrudi, stál tam s ní a díval se jí do rozšířených očí. Zorničky se jí zvětšily, potemněly jí duhovky, byly plné vášně a hladu, které mohl cítit, jak jí bijí v srdci.
Kdykoli se uvolnila a ignorovala skutečnost, že byl andělem, byla si jistější a smyslnější v pohybech a téměř s ním flirtovala. Takovou ji teď chtěl a ne proto, že by chtěl vidět Edwarda žárlit.
Apollyon jí sklouzl rukama ze žeber přes boky na pas. Pod jeho dotekem byla příliš dobrá. Na půl sklopila oční víčka a dlaně tiskla na jeho hruď, ne na oblek, ale na jeho výzbroj. Líbil se jí ten pocit jeho rukou na ní?
Sevřel ji v bocích pevněji, přitáhl si ji k sobě a začal se pomalu hýbat v intenzivním rytmu. Rukama klouzala po zbroji jeho hrudi a pak na jeho klíční kost až ke krku. Zachvěl se, když mu lehce přejela prsty přes ramena a přitiskla se k němu, tělem se o něj znovu otřela. Každé jejich otření, každý krok, kvůli kterému se o sebe otírali, ho poháněl dál a dál ke ztrátě kontroly.
Serenity mu vklouzla rukama k týlu, namotala si tmavé vlasy z jeho culíku kolem prstu a pak je položila na jeho krk. Posunoval ruce přes její záda, dokud je neměl na kříži a necítil způsob, jakým se jí boky pohybovaly, když s ním tančila. Její noha vklouzla mezi jeho a jeho mezi její, znovu měla oči napůl zavřené, když se otřel pánví o její stehna. Zasténal a přiblížil se k ní, nažhavený, aby cítil celé její tělo na sobě, myšlenky se mu rozlétly cestou, kterou už dlouho ne. Jak dobře by vypadla nahá? Chtěl prozkoumat každý kousek z ní pusou a rukama, chtěl uctívat její tělo, dokud by nekřičela jeho jméno a nezhroutila se mu do náruče.
Apollyon udělal malý krok vzad, nebyl schopný snést to mučení a potřeboval moment k nádechu. Byl příliš blízko k tomu, aby ztratil kontrolu.
Serenity mu zírala do očí, byly plné pozvání, žádaly ho, aby se jí poddal. Ochotně by to udělal, kdyby si byl jistý, že to není jen hra. Byla to šaráda a nic víc než předstírání, takže bude Edward žárlit. To bylo všechno.
Tak proč se cítil tak dobře, když ji měl v náruči?
Přejela mu rukama dolů po bicepsech, pohledem pomalu sledovala svou pravou ruku, když mu přejížděla po křivkách svalů, a srdce jí bilo rychleji, jako by jí zkoumání jeho těla vzrušovalo. Očí jí potemněly a on v ní mohl cítit hlad, mohl cítit tu rostoucí potřebu.
Proč jeho tělo hořelo, kdekoli se ho dotkla?
Pohledem střelila k jeho puse.
A proč nemohl odtrhnout oči od jejích třešňově červených rtů, a mysl od toho, jak dobré by bylo sklonit hlavu a políbit ji?
Už to bylo dlouho, co toužil po ženě, ale věděl, že to takové nikdy nebylo – tak silné a neodolatelné. Miloval, jak se proti němu hýbala, jak třela své tělo o jeho, škádlila ho k poslušnosti, posílala mu mráz po kůži a teplota mu stoupala. Miloval, jak se mu dívala do očí a usmála se na něj, tak plná upřímných emocí a touhy. Nevypadalo to jako předstírání.
Bylo to tak skutečné, byl si jistý, že by od něj uvítala polibek.
Nemohlo to být kouzlem, protože na ni nefungovala. Přitahoval ji.
Usmála se na něj, rukama lehce odpočívala na jeho loktech, propalovala se do něj dotykem. Potřeboval cítit její ruce na své hrudi ale tentokrát bez brnění. Potřeboval, aby se ho dotkla, cítila, co mu dělala a jak moc mu srdce bilo.
Pohnul se proti ní, uspokojoval se tak moc, jak jen mohl na veřejnosti a bez toho, aby překročil hranice. Nezdálo se, že by jí to vadilo. Oči znovu zavřela, když jí rukama přejel dolů k prdelce, zasténal si pod nosem kvůli způsobu, jak se ta broskvová dvojčata pohybovala pod jeho prsty. Sklouzl rukou níž, takže byla boky blízko něj.
Chtěl ji.
Její rozšířené oči se setkaly s jeho, její zorničky polykaly duhovky a pak rozevřela rty.
Chtěl ji políbit.
Nemohlo to být předstírání.
Chtěl kolem ní obalit paže a křídla a nikdy ji nepustit.
Co mu to udělala?
Jaké kouzlo na něj seslala, že se choval takto?
Konečky prstů ho hladila po paži, vracela se zpět k jeho ramenům, sledovala řemínek, který mu držel zbroj na místě. Pohrávala si s přezkami, takže se jeho tělo třáslo při pomyšlení, že se mu možná splní přání a že odstraní zbroj a dotkne se jeho nahé hrudi.
Chtěl to tak moc.
Hruď se jí zvedala a klesala těžkým dechem, lákala k sobě oči. Hluboký hlad skrz něj vyrazil při pohledu na její prsa přitisknutá proti jejím malým, černým šatům. Ztratil přehled o tom, co dělali, dokud se jen navzájem nedrželi a zírali si do očí, oběma jim závodilo srdce.
Pohled mu znovu klesnul k její puse, už dál nemohl bojovat s pokušením.
Apollyon sklonil hlavu, zabalil ji do své náruče a naklonil hlavu, aby ji políbil.
Zachichotala se.
Odtáhl se a zamračil. Pak se zasmála a zavrtěla proti němu. Zasténal, když se její boky přitiskly proti jeho bolavé erekci.
Stejně byla krásná, když se smála. Poškrábala se na rameni a pak paži a on si uvědomil, že to byla jeho křídla. Jedno zvedl a smetl jí černé peří z ramene. V náruči se mu zasmála, nefalšovaně a plná štěstí.
Zdálo se, že zapomněla na své trápení.

Zdálo se, že oba zapomněli, že to má být hra.

9 komentářů:

  1. Díky moc za další pokračování

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka za preklad a skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat