pátek 1. května 2015

Zášť - 10. kapitola


Odložila jsem dalekohled, chňapla po lyžařské kukle, která ležela v přihrádce a přetáhla si ji přes hlavu.
„Gin…“
Finn se mi pokoušel něco říct, asi abych počkala, ale to jsem nemohla. Už jsem sprintovala k domu.

Elliot Slater s doprovodem měli náskok – skoro čtvrt míle. Viděla jsem je, jak se krytí stínem stromů blížili k zadnímu vchodu do domu. Dostat se přes ně, jim moc času nezabere. Srdce a plíce mi svírala ledová pěst, sotva jsem popadala dech. Sotva jsem svou sestru našla a už se ji Slater s jeho muži pokoušejí zabít. Proč jinak by se v noci plížili zadem do jejího domu?
Běž, běž, běž… Ta myšlenka mi duněla v hlavě do rytmu kroků. Proběhla jsem kolem zaparkovaného auta, přes betonový chodník a mokrou trávu. Slyšela jsem pod nohama křupání stébel. Pokud by se někdo z mužů přede mnou zaposlouchal do okolních zvuků, došlo by jim, že tu nejsou sami. Bylo mi to ale jedno. Záleželo mi jen na tom, abych tam byla včas. Dřív, než Briu zabijí.
Prodrala jsem se porostem keřů kolem a přede mnou se objevil dvoupatrový domek z šedých cihel. Pokusila jsem se potlačit šumění krve v uších a natáhla se po magii Kamene.  Dům byl ale nově postavený a v cihlách ještě Briina přítomnost neutkvěla, nedokázaly mi nic říct ani o ní, ani o tom, co by se mohlo vevnitř dít.
Byla jsem ještě asi sto stop od domu, když se ozvala série praskavých zvuků. Někdo pálil z pistole. Ozval se zvuk rozbíjeného skla a několik nadávek. Bria se bránila víc, než obři čekali.
Za chvíli se z dolního okna a dveří vyvalilo třpytivé bílé světlo. Přestože jsem byla pořád venku, cítila jsem, jak se z domu line chladná ledová magie. Ze souznění s mou vlastní magií Ledu a Kamene se mi chtělo plakat. Nepřekvapilo mě to, i když jsem na to roky nepomyslela. Bria byla živel Ledu, samozřejmě. Stejně jako naše matka Eira a starší sestra Annabella. Byla jsem jediná, která podědila po našem otci Tristanovi také magii Kamene. Doufala jsem, že Bria bude mít dost energie, aby si je udržela od těla.
Kolem proletěl ještě jeden závan Ledové magie a pak zhasnul jako svíčka. Buď neměla Bria dost sil, nebo něco narušilo její soustředění – možná kulka, nebo rána pěstí.
Mosazné panty dveří byly vyvrácené. Obři zjevně vrazili dovnitř, aniž by se obtěžovali klepáním. Ačkoliv všechno ve mně křičelo touhou běžet Brii na pomoc, zpomalila jsem a přede dveřmi zastavila. Kdybych jen tak vtrhla dovnitř a zapojila se do boje, moc bych tím Brie nepomohla. Nebyl to můj styl, pracovala jsem jinak. A taky by hrozilo nebezpečí, že by si Bria mohla myslet, že patřím k útočníkům a napadnout mě. Zemřít rukou vlastní sestry by bylo hodně hloupé.
Zatím jsem jen stála a poslouchala. Ozvaly se další výstřely, a pak další. Ze dvou různých zbraní.
Ozvalo se zaklení. Mužský hlas. Jeden z obrů to schytal.
Ticho.
Krčila jsem se pár stop od vnitřních dveří a dala jsem si záležet na tom, abych byla úplně potichu. Dveře vedly do kuchyně, kde se leskla bílá vykachlíkovaná podlaha. Podle stop krve zápas začal tady. Ostré tající kusy ledu tvořily pod nohama mokrý koberec.
Největší překvapení ale představovala lednice. Dvířka byla vyražená a z načrtnuté runy uvnitř zamrzlého prostoru se linulo namodralé světlo. Symbol vypadal jako ostří pily a vlastně se tak i jmenoval – pila. Znamenal sílu stisku. Kromě toho, že se tyhle runy používaly jako osobní symboly, živlové je dokázali nabít magií. Jinými slovy, dokázali je oživit, aby plnily určitou funkci.
Pila byla oblíbená obranná runa, fungovala tak trochu jako magická nástražná mina. A protože Bria byla živel Ledu, měla ochranný symbol umístěný v ledničce, kde v něm střádala svou Ledovou magii. Když se do jejího domu vloupali Slaterovi obři, nejspíš vyslala výboj magie směrem k lednici, aby runa uvnitř uvolnila svou sílu a vybuchla. Dvířka lednice vylétla a s nimi ostré, ledové rampouchy. Příčina krvavých skvrn na zemi.
Tenhle trik jsem taky jednou nebo dvakrát použila, ale s kamením. Moje malá sestřička schovávala v ledničce past. Navzdory situaci jsem se pro sebe pod lyžařskou kuklou usmála.
 Pěkné.
To všechno jsem zaznamenala během tří sekund, které jsem potřebovala na překonání kuchyně. Dřepla jsem si u dalších dveří a opatrně nakukovala dál do domu. Viděla jsem chodbu pokrytou sutí, z které vedly dvoje do dalších místností. Rozbité porcelánové vázy, povalené židle, na zemi pod rozbitou omítkou prasklé zrcadlo. Další krvavé skvrny na dřevěné podlaze a ve zdech stopy po kulkách. Pomalu jsem se vydala vpřed—
„Vzdej to, Coolidge!“ Rachotil domem hlas Elliota Slatera. „Jsi obklíčená a je jen otázka času, než ti dojdou náboje. Ukončíme to rychle, slibuju!“
„Jdi se vycpat, Slatere,“ zavrčela Bria.
Nebyla to zrovna originální odpověď, ale pod tlakem se těžko vymýšlejí vtipné repliky. Stejně jsem ale ztuhla. Navzdory statečnému postoji, zněl její hlas tence, jako by byla zraněná, nebo ji alespoň něco bolelo. Pořád ale dýchala. Pokud to tak zůstane, dokáže Jo-Jo všechno ostatní napravit. Podle zvuku jejich hlasů, obklíčili Slater a jeho muži Briu někde v přední části domu. Takže útok zezadu nebudou čekat. Skvělé.
S noži v obou rukách jsem po špičkách přeběhla přes chodbu. Přestože mě to hnalo dopředu, pohybovala jsem se pomalu a opatrně. Nemohla jsem vědět, jestli nenechali pro jistotu někoho na hlídce. Slater pracoval pro Mab už hodně dlouho, takže nebyl hloupý a ve své práci se vyznal, radši jsem zkontrolovala každou místnost, kolem které jsem prošla.
Cestou ke kuchyni jsem musela projít kolem dvojích dveří a za jedněmi z nich jsem našla to, co jsem hledala. Nad umyvadlem v malé koupelně stál předkloněný obr. Podle dlouhých ledových úlomků zapíchnutých do obličeje to byl nejspíš on, kdo schytal hlavní zásah z lednice. Přidržoval si na oku bílý ručník. Nebo spíš kdysi bílý ručník. Teď byl celý špinavý od krve. Obr měl kromě pořezaného obličeje i několik střelných zranění. Z rány těsně nad srdcem mu vytékal pramínek krve. Moje sestra měla skvělou mušku, jen neměla dost času, aby ho dorazila předtím, než se objevil jeho komplic a začal ji ohrožovat.
Ještě že je tady velká sestra, aby se o to postarala.
Zhluboka jsem se nadechla a vtrhla do koupelny. Moje nenadálé zjevení obra tak překvapilo, že upustil ručník a mně se tak naskytl pohled na kus ledu, který mu trčel u oka. Otevřel ústa, aby přivolal pomoc, ale to už jsem mu nožem přejížděla přes krk. Výkřik se změnil ve chroptění, a když jsem mu druhý nůž zabořila do břicha, zasáhl mě proud jeho horké krve.
Ještě to ale nevzdal. Vrhl se na mě se zaťatými pěstmi. Zasáhl mě do ramene a další ránu jsem schytala do levé ledviny. Přestože byl zesláblý, rány pořádně bolely. Jako živel Kamene jsem sice dokázala zpevnit svou kůži, vytvořit z ní ochrannou kamennou ulitu, ale pokud by některý ze Slaterových mužů měl nějaký druh živelné síly, odhalila bych se. Kromě toho jsem si magii šetřila na výjimečné příležitosti, tohle ani nestálo za řeč.
Takže jsem do něj jen dál bodala noži. Po třech dalších zásazích přes košili prosvítaly růžové vnitřnosti a krk měl proříznutý skoro až k páteři. Přestože se mu už kalily oči, pořád bojoval. Nakonec to vzdal a svalil se na podlahu. Překročila jsem jeho tělo a vycouvala ze dveří.
„Co to bylo?“ ozval se hlas dalšího obra.
„Nevím,“ odpověděl další, když v tom se do ticha ozvaly další výstřely.
Někdo palbu opětoval, a já jsem zvukovou kulisu využila, abych vyklouzla z koupelny a přesunula se na druhý konec chodby, která ústila do velkého obývacího pokoje. Vypadalo to tam jako po tornádu. Rozbité lampy, pozpřevracený nábytek, rozházené drobnosti, vytahané zásuvky a věci z nich všude kolem.
K mému překvapení ležel hned za dveřmi mrtvý obr. Sjel podél zdi a mrtvé oči měl upřené ke stropu. V prsou měl několik zásahů, ale kulky ho nezabily. O to se postaral led. Jeho obličej byl namodralý a pokrytý jinovatkou. Od nosu a brady mu visely rampouchy a ústa měl otevřená v němém výkřiku.
Lidské tělo obsahuje hodně vody. Při použití živelné magie Ledu tkáň zmrzne a z těla se stane obří lidská zmrzlina. Není to zrovna hezký způsob jak zemřít, ale je to velmi účinný způsob jak se zbavit nepřítele, který je silnější než vy. Ta zmrzlá hrouda masa musel být jeden z obrů, kterého Bria zneškodnila. Teplota v místnosti byla díky Briině magii aspoň o deset stupňů nižší než ve zbytku domu. Od pusy mi šla pára.
Nikoho jiného, než zmrzlého obra jsem však neviděla, ale zpoza zdi se ozvala další série výstřelů. Ve vzduchu byl cítit střelný prach. Proplížila jsem se podél zdi a podívala se dovnitř. Elliot Slater se dvěma zbylými společníky se krčili za gaučem přímo přede mnou. Jen jeden z nich měl zbraň. Slater a ten druhý čekali na příležitost.
Podívala jsem se dál. Za změtí trosek židlí a stolu jsem uviděla obrovský kamenný krb. V něm se Bria schovávala. Viděla jsem z ní jen špičky prstů u nohou. Byla v pasti. Slater měl výhodu. Byla jen otázka času, kdy jí dojde palivo. Pak už pro tři obry nebude nejmenší problém přetrhnout ji vejpůl holýma rukama. Podle toho, jakým způsobem si Elliot Slater protahoval ruce, se na to docela dost těšil.
Rty mi zvlnil drsný úsměv. Napřed Roslyn a teď i Bria. Nepotřebovala jsem další důvod, proč Slatera sprovodit ze světa.
Střelba utichla, zaslechla jsem cvaknutí naprázdno a Briinu tichou kletbu. Došly jí náboje, což znamenalo, že přišel čas zasáhnout. S noži v obou rukách jsem vešla dovnitř a tiše zahvízdala. Obr, který byl ke mně nejblíže, se za písknutím otočil, a já jsem po něm bez váhání hodila jedním z nožů. Dostal zásah do levého ramene. Zavyl bolestí a pistole mu vyklouzla ze zchromlých prstů. Slater s druhým mužem se překvapeně ohlédli.
„Kdo sakra jsi?“ Vyštěkl Slater s pohledem upřeným na moje černé oblečení a lyžařskou masku.
Zašklebila jsem se a z pouzdra na zádech vytáhla další nůž. „Tvoje noční můra.“
Přivřel oči, „To se ještě uvidí.“
Slater se po mně vrhnul, ale obr, kterého jsem zranila, měl jiný nápad. Vyškubnul si nůž z ramene a stoupnul si před svého šéfa. Slater se zastavil a přes rameno ukázal na krb, kde se schovávala Bria.
„Chyť ji!“ zakřičel. „Vytáhni ji odtamtud, hned!“
Druhý muž se obrátil ke krbu. Hodila jsem po něm nůž. Zasáhla jsem ho do zad. Zasténal. Podle toho jak se hýbal, jsem mu nezpůsobila žádné vážné zranění, ale možná jsem ho aspoň trochu zpomalila.
Obr se ke mně třemi kroky přiblížil a ohnal se po mně mým vlastním nožem. Vrhla jsem se k zemi. Při tom pohybu se mi podařilo protnout tepnu na jeho levé noze. Černá krev mi vytryskla do tváře, ale ignorovala jsem to a sáhla do boty po dalším noži. Změna taktiky ho překvapila, zavrávoral a přepadl přes gauč. Nebyl mrtvý, ale krvácel tak silně, že ho to vyřadilo ze hry.
Mezitím Bria vyklouzla z krbu. Chňapla po pohrabáči a držela ho před sebou jako meč. Viděla jsem, že má na obličeji a na šatech krev, ale nedokázala jsem odhadnout, jak těžce je zraněná. Obr, po kterém jsem hodila nůž, si ho vytáhnul ze zad a vrhl se po ní. Otočila jsem se, abych jí pomohla, když jsem koutkem oka zachytila nějaký pohyb. Instinktivně jsem uskočila. Právě včas, Slaterova pěst mi prosvištěla těsně kolem obličeje.
Slater si mě měřil chladnýma očima. „Za tohle vyrušení mi zaplatíš smrtí.“
„Opravdu? Řekni to svým mrtvým poskokům.“ Dráždila jsem ho.
Slater mě ještě chvíli pozoroval a pak vymrštil ruku. Ránu jsem čekala, uskočila jsem, ale i tak se mu podařilo zasáhnout mě do břicha a vyrazit mi dech. Byla to silná rána, měl sílu. Proč musel být tak zatraceně rychlý? To prostě nebylo fér. Znovu po mně vystartoval a najednou jsem měla plno práce s odrážením jeho úderů. Ani jsem neměla čas stěžovat si na jeho rychlost.
Moji pozornost upoutal další rychlý pohyb. Na druhé straně místnosti se otevřely dveře a dovnitř stoupila postava v tmavém oblečení.  Na chvíli zastavila a zkoumala situaci – mě, jak zápasím se Slaterem a Briu, která si pomocí pohrabáče udržovala druhého obra od těla.
„Hej, kámo,“ ozvala se ta postava. „Potřebuješ s ní trochu pomoct?“
Obr se otočil, a Finn ho čtyřikrát střelil do obličeje. Fletcher Lane sice svého syna nevycvičil tak jako mě, ale o zbraních ho naučil všechno – včetně toho, jak střílet. K čertu, Finn byl vždycky lepší střelec než já. A teď se to naplno projevilo. Už první kulka prolétla obrovým okem a v momentě, kdy ho zasáhly další tři střely, už byl mrtvý. Bria ucukla před sprškou krve a mozkové hmoty, ale nevykřikla. Z nějakého důvodu jsem na ni za to byla neuvěřitelně pyšná.
Ale byl tu ještě Elliot Slater.
Ohlédl se přes rameno na Finna a svého mrtvého kumpána, a pak udělal jedinou chytrou věc.
Dal se na útěk.
Pohnula jsem se, abych to ukončila teď a tady a zbavila Roslyn jejího problému. Ale Slater byl zase jednou rychlejší. Zabořil mi pěst do břicha a nejbližším oknem zmizel do tmy.


13 komentářů:

  1. Moc děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  2. děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc. Tato série je vážně báječná.

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  6. ahoj, chci poděkovat za super překlad. Ala

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat