čtvrtek 28. května 2015

Vlčí kopce - 3. kapitola 2/2


Jeli rychle, vítr jí bičoval tvář a proudil kolem jejího těla, kromě místa kde byla chráněna jeho velkým, teplým tělem. Byl jako její bezpečný přístav ve smršti. Byla plná dobrého jídla, takže se uvolnila a vychutnávala si rychlost a zručnost, kterou předváděl při řízení na silnicích, jak stoupali výš do podhůří. Většinu cesty už znala ze včerejška, kdy jela do domu Carly a Dmitriho.

Klidně si prohlížela krajinu. Neměla strach, věděla, že by ji ochránil. Netušila, proč mu tolik důvěřuje po tak krátké známosti, jen věděla, že může. Možná to mělo něco společného s tím, jak působil na členy své smečky. Snad nějaký vrozený instinkt jí říkal, že mu může důvěřovat a že by jí nikdy neublížil. Mohly to být její policejní zkušenosti. Nebo to mělo něco společného se zděděnými vlkodlačími instinkty, i když si stále nebyla jistá, zda tomu věří.
Zpomalil motorku a sjel z cesty, jel pomalu po trávníku, než dosáhl lesa a znova ubral. Jeli ještě chvíli lesem a pak najednou byli na mýtině s jen pár stop vysokým, ale okouzlujícím vodopádem, bylo tam nádherně.
Jason zastavil a čekal, než seskočí. Sally se nadšeně rozhlížela okolo, krása okolní přírody jí vzala dech. Voda skotačila po kamenech a vesele zurčela, když padala dolů a končila v malém jezírku pod vodopádem.
„Co si o tom myslíš?“ zeptal se Jason tiše, když se k ní neslyšně připojil.
„Je to tady úžasné,“ odpověděla, aniž spustila oči z okolní přírody.
„Jsem rád, že se ti tu líbí. Myslel jsem si, že bude.“ otočila se k němu a všimla si, jak je spokojený s tím, že se jí tam líbí.
„Už si tady měl hodně holek, co?“ byla náhle v hravé náladě a chtěla si z něj trochu utahovat.
„Budeš mi věřit, když ti řeknu, že jsi první?“ trochu přimhouřil oči a usmál se.
„Na většinu lidí by ten tvůj nevinný pohled možná zafungoval, ale já jsem policajt.“ protočila oči a on se na ni usmíval.
„Jsi si jistá?“ pokusil se o vážný pohled, ale ona mu na to neskočila.
„Promiň.“ zavrtěla hlavou. „Musíš se víc snažit.“
„Tak jo. Otázkou je, jestli to zvládneš?“
Přesunul se k ní blíž, a upustil přilby do měkké trávy pod jejich nohama. Najednou měla pocit, že ji sleduje divoká šelma. Po páteři ji mrazilo vzrušením, přemýšlela, jak mu uniknout. Chtěla si napřed trošku pohrát. Bude to legrace, když ji bude chvíli honit, ale nakonec chce být opravdu chycena.
Nepodlehla tomu pokušení a pevně stála, když se k ní blížil. Nebylo by dobré začít tenhle vztah jako hru. Buď si budou rovni, nebo do toho nejde.
Beze slova natáhl jednu ruku a zlehka se dotkl její tváře. Když se neodtáhla, prohloubil kontakt, sevřel její tvář ve své teplé a drsné dlani. Tep se jí zrychlil, když se k ní téměř přitiskl.
Sklonil k ní hlavu. Uzavřela prostor mezi nimi a vytáhla se na špičky pro polibek. A pak už byla ztracena.
Včerejší polibek byl ve srovnání s tímhle nic. Vklouzl jí jazykem do úst, nárokoval si ten její a ona to milovala. Přijala jeho výzvu a vrátila mu svou vlastní, pevně ho objala a přitiskla se k němu.
Nezklamal ji. Rukama jí sjížděl dolů po zádech, dokud do dlaní nepopadl její zadek, pak ji za něj nadzvedl a přitiskl si ji ke klínu. Ucítila, jak se jí jeho vzrušený tvrdý pták tiskne proti břichu a chtěla víc. Víc polibků. Víc z něj.
Nevěděla, jak dlouho ten polibek trval. Pouze věděla, že se odtáhl, snažila se ho přitáhnout zpátky. Podlehla jeho kouzlu a nechtěla přestat. Ani za nic.
Najednou se Jason úplně stáhl. Čelem se opřel o její a trhaně dýchal. Což pro ni byla alespoň nějaká útěcha. Cítila, jak se třese. Tušila, co ho to stálo, aby přestal. Cítila, to taky.
„Proč?“ to slovo jí uniklo dřív, než se stačila zastavit.
„Je to moc rychlé,“ odpověděl jí během přerývaných nádechů. „Jsi člověk.“ Pustil ji a couvl, pomalu, jako by se k tomu musel donutit. „Jsi z větší části člověk. Pro nezasvěcené může být naše páření moc drsné. Snažím se tě nevyděsit.“ Na tváři měl tak žalostný výraz, že ji naprosto odzbrojil. „Funguje to?“
„Proč nejdeš zpátky ke mně a nezjistíš to sám?“ namítala.
Ustoupil o další krok. „Později,“ slíbil. „Nejdřív ti chci něco ukázat.“ Natáhl k ní ruku a vyzvali ji tak, aby jej za ní vzala.
Drželi se za ruku, jako teenageři na prvním rande, když spolu kráčeli směrem k malému vodopádu. Na chvíli se zastavili a ona poslouchala hřmění vody, byla ráda, že v ní chladný vlhký vánek trochu zchladil vzrušení.
„Má matka nás sem vodila, když jsme byli malí. Pořádali jsme tu polední pikniky a nechala nás hrát si ve vodě a v lese kolem. Bylo to naše zvláštní místo.“
Jeho slova se jí dotkla, Sally se na něj podívala. „Musela být mimořádná.“
„To ano.“ Sally v jeho slovech vycítila spoustu bolesti. „Ten rok, kdy jsem se stal Alfou, byla zavražděna. Propukla klanová válka, dokud jsem se nechopil vedení a nenastolil mír. Byla to její smrt, která mě změnila v Alfu, kterým teď jsem. Byl to krutý způsob, jak poznat svou vlastní vnitřní sílu, ale v našem světě se to tak někdy děje. Měla bys to vědět dřív, než do něj pronikneš hlouběji.“ Obrátil se k ní s vážným výrazem. „Právě teď stojíš na rozcestí. Tvé přítelkyně žijí úplně v našem světě, ale ty tomu ještě můžeš uniknout, stačí, když přijmeš, že tě bude hlídat jeden z upírských vymahačů. Mohla bys mít normální, úplně lidský život. Jen bys věděla, že vedle lidí žije i někdo další. Stačí, abys složila přísahu mlčenlivosti svým přátelům. Ty dámy a jejich druzi jsou dostatečně silní na to, aby ti umožnili svobodu.“
„Carly mi včera večer řekla něco podobného.“
„Nebo…“ pokračoval, „…zvolíš tu část tebe, která byla vždycky jiná. Můžeš se stát trvalou součástí světa svých přítelkyň, kam patřím já, upíři a dokonce i uživatelé magie. Světa, kde žijeme v utajení mezi lidmi. Můžeš se připojit ke mně Sally, můžeš se spojit se svým vnitřním vlkem.“
Jeho řeč byla tak strhující, až cítila, že se v této chvíli může stát cokoli. Na zlomek vteřiny byla připravená hodit opatrnost za hlavu. Chtěla být s ním, přijmout všechno, čím je, a co by mohla být. Pak ji přehlušil zdravý rozum.
„Nejsem si jistá.“
Sally přemýšlela o svém dosavadním životě. Doma na ni čekala její těžce vydobytá kariéra, společně s krásným bytem, ve kterém strávila poslední tři roky a zařídila si ho podle sebe. Ano její život byl sice poněkud prázdný, protože se všechny její kamarádky vdaly a vídaly se méně, ale pořád to byl její život. Ten, který si vytvořila.
„To je v pořádku.“ Jason ji pustil a obě ruce si zastrčil do kapes džínů. Když vykročil směrem k lesu, maličko nahrbil ramena. Následovala ho. „Není nutné učinit jakékoli rozhodnutí ještě dnes. Máš dovolenou, ne? Uvidíme, kam to povede. Ale myslel jsem si, že bych tě na to měl upozornit, než učiníš nějaké vážné rozhodnutí.“
Pořád se usmíval, ale cítila v jeho hlase napětí. Z nějakého důvodu mu na její odpovědi skutečně záleželo. Líbilo se jí, že na ni moc netlačí. Potřebovala si všechno pořádně promyslet a musela zjistit podrobnější informace od Carly. Ráda by se dozvěděla víc i o měničích, když na to přijde. Tenhle svět byl pro ni úplně nový, i když ne tak znepokojující, jak by čekala. Nějak vždycky tušila, že existuje něco víc.
Vždycky slyšela a viděla, lépe a větší detaily než její kolegové. Mezi svými vrstevníky získala pověst jakéhosi super poldy, a líbilo se jí, jak vzrůstá její respekt a zároveň postavení.
V její práci se často objevovalo násilí. Byla užitečná. Chytala zloduchy, což byla její vášeň, ale poslední dobou pracovala spíš mechanicky. Už necítila stejnou euforii, jakou měla, když byla mladší. Spravedlnost se stala cílem její práce i života, a někdy jí bylo těžké dosáhnout. Po letech si vzala dovolenou a najednou si uvědomila, že vážně stojí na rozcestí. Buď mohla pokračovat stejným způsobem, nebo vyberte novou cestu.
Jason před ni právě položil nové vzrušující možnosti. Otázkou bylo, jestli se toho odváží?
„Jasone…“ náhle byla nervózní, nevěděla, jak se zeptat na to o čem právě přemýšlela.
Otočil se k ní. Stáli proti sobě v šeptajícím lese. Náhle se napětí mezi nimi vrátilo. Touha. Žár. Potřeba.
„Měl jsem dobré úmysly.“ zvedl ruku a zastrčil jí uvolněný pramen za ucho. Očima jí spočinul na retech, a ty se rozevřely… připravené… ochotné. „Myslím, že už vím, jak se Adam musel cítit v Ráji. Jsi samo pokušení, moje Evo.“
„Sally,“ připomněla mu hravě, i když se jeho slova dotkla jejího srdce. Žádný muž jí nikdy nesložil takovou poklonu. A žádný člověk na ni nikdy nehleděl jako Jason. Jako by byla mimořádná, i když to bylo příliš mírné slovo. Jako by držela celý jeho svět ve svých dlaních.
Věděla, že si to vymýšlí, ale to jí nevadilo. To podstatné je Jason a tento okamžik, a to jak moc ho chce od první chvíle, kdy ho uviděla. Bude čas se starat o všechno ostatní později. Právě teď byl vším, co chtěla.
Sklonil hlavu, a jeho rty našly její. Měla pocit beztíže a pak ucítila chladnou trávu pod zády, a její lechtání na krku jak ji Jason přitiskl do hustého zeleného trávníku. Cítila svěží vůni rozdrcené trávy a zahalila ji jeho lahodná vůně. Nikdy předtím nic takového necítila.
Zalehlo ji Jasonovo těžké tělo, dlouhýma nohama v džínovině, vklouzl mezi její jako by tam patřil. Jediný problém byl v tom, že na sobě měli příliš látky. Kůže na kůži by byla mnohem lepší.
Jako by slyšel její myšlenky, Sally cítila, jak jí bunda sklouzla přes ramena. Jason se zarazil a přerušil polibek, když narazil na ramenní pouzdro její služební zbraně. Podíval se na ni s úsměvem.
„Pořád zapomínám, že jsi policajt.“
„To je nejhezčí věc, kterou mi kdy chlap řekl,“ zažertovala a pokrčila ramena, když z ní pouzdro stahoval. Položil ho blízko ní, v dosahu, ale v bezpečné vzdálenosti od místa kde leželi.
Pokračoval v líbání, čímž ji opět mocně vzrušil, tak jak to zatím dokázal jedině Jason. Cítila, jak jí lem trička stoupá po těle, a pak jí Jasonovy ruce rozpalují kůži, jejich polibek stále pokračoval. Kroutila se pod ním, snažila se mu pomoct se svlékáním. Chtěla cítit lechtání trávy pod holými zády a dotek Jasonovy pokožky na své.
A hlavně chtěla cítit, jaké to je, mít ho v sobě, tak blízko, jak jen mohly dvě bytosti být. Chtěla vidět, jak vypadá, když se udělá a jak se bude cítit, až ji dovede k orgasmu.
Všechno to pro ni bylo nové a s Jasonem tak dokonalé. Byla si jistá, že s ním to bude jiné než její předchozí zkušenosti s muži. Nejen proto, že není člověk. Ale proto, že cítila, jak něco v něm volá po skryté části její vlastní duše, o které dosud nevěděla, že existuje… dokud se nesetkala s Jasonem.
Napadlo ji, jestli alespoň jeden z nich přežije tu erupci, až se ty dvě jiskry střetnou. Chtěla ho cítit, chtěla se ho dotýkat, chtěla ho poznat.
Mlčky ukončil jejich polibek a ona mu pomohla. Strhla z něj košili a odhodila ji, bylo jí jedno kam. Jediné co ji zajímalo, byla jeho teplá kůže, mírně chlupatá hruď a to že se poprvé v životě cítí drobná a ženská.
Rty jí přejížděl po kůži, klouzal jimi po krku až ke křivce ramen. Zuby zachytil ramínko podprsenky a pomalu ho stáhl, rukou udělal to samé s druhým, takže jí uvěznil ruce, ale svému pohledu odhalil to nezbytné.
Bradavky, které nutně potřebovaly jeho dotek, jeho jazyk, jeho škádlení. Jason okamžitě přijal výzvu, sklonil hlavu a vsál jednu bradavku, dráždil je prsty i rty, takže se pod ním v chladné trávě svíjela rozkoší.
„Jasone…“ zašeptala, nic takového ještě necítila.
Neodpověděl, ale zdálo se, že to vzal jako svolení. Svezl se na stranu, takže získal manévrovací prostor. Rozepnul pásek a stáhl si džíny. Chtěla víc. Mnohem víc.
Sally si skopla boty, zatímco jí Jason rozepnul džíny. Zvedla boky a on je z ní stáhl společně s kalhotkami. Do nohou ji šimrala stébla trávy, což ji ještě víc rozpálilo. Nikdy neležela nahá v trávě, nikdy dřív nebyla tak vzrušená. Nad nimi ševelily větve stromů. Slyšela měkké zurčení vodopádu. Skrz listnatou klenbu na ni dopadaly paprsky slunce a lechtaly ji na kůži, tam kde ji nestínil vysoký a tvrdý muž nad ní.
Vůně trávy a listí, tekoucí vody a země smíchaná s opojnou vůní vzrušeného muže. Tou kombinací se jí tím nejlahodnější způsobem roztočila hlava. Ležet nahá v trávě uprostřed lesa s polonahým mužem, bylo něco, co si nikdy nepředstavovala. Přesto to bylo perfektní.
Bylo to ještě dokonalejší, když jí Jason jednou velkou rukou vklouzl mezi holá stehna, a roztáhl je. Silnými prsty ji pomalu laskal a hledal vchod. Nejen že mu to dovolila, ještě ho povzbudila, roztáhla kolena a vtiskla se mu do dlaně.
Jedním prstem si našel cestu dovnitř, a jí se zatajil dech. Byl trochu drsný, ale zjistila, že se jí to líbí. Jako by mu patřila. Jako by přesně věděl, co má dělat.
Vedl ji zkušeně výš a výš.
Přidal druhý prst. Tentokrát křičela jeho jméno, vzpírala boky, a on převzal kontrolu nad jejím tělem, její rozkoší… její duší. Nebo jí to tak alespoň připadalo.
Uprostřed voňavé trávy ji Jason přivedl k rychlému a tvrdému vyvrcholení. Byla celá zadýchaná, jak křičela jeho jméno, a slyšela jeho spokojený smích. Pomalu otevřela oči a zjistila, že se znovu rozehřívá pod jeho vědoucím pohledem.
Hrál na její tělo jako virtuos a ona byla připravena na pokračování. Protáhla se, doufala, že ho zláká k polibku, že mu ukáže, že je připravená a ochotná pokročit dál.
„Nenechte se rušit.“ ozval se cizí mužský hlas.

Sally nadskočila, ale měla pořád uvězněné paže a její nohy zůstaly roztažené, Jason měl prsty stále uvnitř jejího těla a lehce jimi pohyboval. Byla uvězněná.


14 komentářů:

  1. Děkuji moc za skvělý překlad!!! :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, díky moc za další pokračování a korekci :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za pokračování, překlad a korekci!

    OdpovědětVymazat
  5. Diky za překlad, zajímavý konec:-D.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad :)
    To přerušení jim nezávidim :p

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za skvělou kapitolku a jsem zvědavá na pokračování :-) dík móc ;-)

    OdpovědětVymazat
  10. Tak, teď abych přemýšlela kdo je to vyrušil :-) . Děkuji za pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat