středa 20. května 2015

Studium jedů - 24. kapitola 1/2


Pod mým dotekem Valek ztuhl. Čekal snad, že jej uškrtím? Přemýšlela jsem. Když mé ruce masírovaly jeho svaly, uvolnil se.
„Co bys dělal,“ zeptala jsem se, „kdyby se najednou svět stal dokonalým místem, a ty jsi nemusel nikoho špehovat?“

„Nudil bych se,“ prohlásil pobaveně Valek.
„No tak, mluv vážně. Jakou profesi bys dělal?“ Přejížděla jsem svými palci po ztuhlém svalu na jeho krku. „Ohňový tanečník?“ Zaplavila mě vlna horka, jak brandy kolovala mou krví.
„Ne. Hmm, zbrojař?“ navrhl Valek.
„Ne. Svět je dokonalý. Zbraně jsou zakázané.“ Přesunula jsem ruce níže po jeho zádech.
„A co třeba učenec? Četl jsi všechny knihy válející se tady na zemi, ne? Nebo jsou tady jen proto, aby ostatním ztížily vplížit se sem?“
„Knihy mi slouží v mnoha ohledech. Ale pochybuji, že by tvá ideální společnost potřebovala člověka vzdělaného ve vraždění.“
Mé ruce se na chvíli zastavily. „Ne. To rozhodně ne.“
„Sochař? Mohl bych vyřezávat extravagantní sochy. Mohli bychom vyzdobit hrad a oživit jej. A co ty?“ zeptal se, když jsem mu přitiskla prsty ke kříži. „Co bys dělala?“
„Akrobacii.“ To slovo ze mě vylétlo bez zaváhání. Myslela jsem si, že jsem akrobacii pohřbila společně s mým ohňovým amuletem, ale zdálo se, že lezení po stromech ve mně znova probudilo můj sen.
„Akrobatka! Ano, to hodně vysvětluje.“
Povzbuzená kontaktem s Valekovým svalnatým tělem, sjela jsem rukama na jeho podbřišek. Reyad buď proklet. Brandy mě zbavila strachu. Začala jsem Valekovi rozepínat kalhoty.
Chytil mě za zápěstí, aby mě zastavil. „Yeleno, jsi opilá.“ Hlas měl ochraptělý.
Valek propustil mé ruce a postavil se. Sedla jsem si, pozorovala ho s překvapením, když se sehnul, aby mě zvedl z pohovky. Beze slov mě odnesl do mého pokoje a položil na postel.
„Trochu se vyspi, Yeleno,“ řekl tiše a odešel.
Svět se se mnou točil, když jsem zírala do tmy. Položila jsem si ruku na chladnou kamennou zeď vedle postele a utřídila si myšlenky. Teď jsem to věděla. Valek o mě neměl žádný zájem, pokud se to netýkalo mé práce ochutnávače. Dovolila jsem si uvíznout v Dilaniných drbech a Marenině žárlivosti. Pulzující bolest z odmítnutí v mé duši, byla jen moje chyba.
Proč jsem si to nechtěla připustit? Lidé se měnili v monstra. Tedy hlavně ti, se kterými jsem měla zkušenosti. Nejdříve Brazell, potom Rand, a bezesporu Reyad. Co Valek? Mohl by se do jednoho také přeměnit nebo už jím je? Jak řekla Star, neměla bych na něj vůbec myslet, ne jako na společníka, a už vůbec ne jako na někoho, kdo by zaplnil mrtvé místo v mém srdci.
Jako bych tomu mohla zabránit. Zasmála jsem se. Opilecký zvuk, roztrhaná a rozpolcená hudba mých myšlenek. Koukni se kolem sebe, Yeleno, vynadala jsem si. Otrávený ochutnávač, co si povídá s duchy. Měla bych být ráda, že dýchám, že vůbec existuju. Neměla bych myslet na nic jiného, než svobodu, kterou mi může poskytnout Sitia. Potom mohu zaplnit prázdnotu. Odsunula jsem všechny sentimentální myšlenky a zaměřila se na to, jak zůstat naživu.
Útěk do Sitie by znamenal nemít žádné vazby na Valeka. Jakmile získám protijed na Motýlí prach, můžu rozjet svůj plán. Začala jsem tím, že jsem zkontrolovala, zda si pamatuji odemykání zámků, až jsem nakonec upadla do hlubokého alkoholového spánku.
Probudila jsem se asi hodinu před úsvitem. V hlavě mi bušilo. V puse jsem měla jako v opuštěné pavučině. Představovala jsem si, jak se mi s každým výdechem objeví před otevřenými rty obláček prachu. S největší opatrností jsem se vysoukala z postele. Zachumlala jsem se do deky a šla si pro něco k pití. Valek měl rád studenou vodu a tak si vždy nechával džbán na balkóně.
Svěží noční vzduch odvál přetrvávající ospalost. Kamenné hradní zdi zářily, tajuplně odrážely měsíční světlo. Našla jsem kovový džbán. Na hladině se vytvořila tenká vrstva ledu. Prolomila jsem ji prstem a hltavě polykala, když jsem si ji lila do úst.
Jakmile jsem znova zaklonila hlavu, abych si dala další doušek, zpozorovala jsem černý pavoukovitý tvar visící na hradební zdi nad mou hlavou. S rostoucí panikou jsem si uvědomila, že objekt klesá směrem ke mně. Nebyl to pavouk ale člověk.
Rozhlížela jsem se po úkrytu, ale pak jsem se zarazila. Uvědomila jsem si, že mě vetřelec už nejspíše zahlédl. Zamknout se v apartmá a vzbudit Valeka se zdálo jako nejlepší řešení. Ale než jsem vešla zpátky dovnitř tmavého pokoje, zaváhala jsem. Uvnitř bych černé oblečení narušitele těžko viděla. Po hodinách nácviku rozebírání zámků s Jancem, už mi zamčené dveře nedávaly takový pocit bezpečí.
Peskovala jsem se za to, že jsem si svůj vystřelovací nůž nechala uvnitř. Nezbývalo, než se přesunout na druhý konec balkónu s džbánem vody v ruce.
Postava seskočila zbývající úsek k balkónu. Snadný pohyb vyvolal prozření.
„Valeku?“ zašeptala jsem.
Ukázal se záblesk bílých zubů, pak si Valek sundal tmavé brýle. Zbytek tváře měl schovanou pod kapucí, jež mu zakrývala hlavu a byla schovaná pod přiléhavým trikotem.
„Co to provádíš?“ zeptala jsem se.
„Průzkum. Generálové mají tendenci zůstat ještě dlouho vzhůru po Velitelově odchodu. Takže jsem musel počkat, až všichni zalezou do postele.“ Valek vešel do pokoje. Sundal si kápi. Rozsvítil lucernu na svém stole a vytáhl z kapsy papír.
„Nesnáším tajemství. Mohl jsem nechat totožnost Velitelova nástupce tajemstvím, jako patnáct let před tím, ale dnešní příležitost byla příliš lákavá. Osm opilých a spících Generálů, kterým bych mohl tančit přímo na posteli a stejně bych je nevzbudil. Ještě k tomu ani jeden z nich nemá žádnou představivost. Viděl jsem, jak si všichni Generálové strkali obálky od Velitele do svých kufříků.“ Valek mi pokynul, abych se k němu připojila i stolu. „Tady, pomoz mi to rozluštit.“
Podal mi tuhý kus papíru. Byla na něm změť slov a čísel. Měl u sebe osm různých kusů zašifrované zprávy, které ukradl z pokojů Generálů. Přemýšlela jsem, proč mi důvěřuje. Příliš zvědavá, přitáhla jsem si židli, abych mu pomohla.
„Jak ses dostal přes voskovou pečeť?“ zeptala jsem se.
„Nováčkovský trik. Vše co potřebuješ, je ostrý nůž a malý plamínek. Teď mi přečti první skupinu písmen.“ Napsal si je, pak přeskupoval písmena, až se mu podařilo sestavit slovo. Otevřel knihu a listoval stránkami. Stejné symboly, jako na mém noži, se nacházely i v ní. Stránka, na které Valek zastavil, byla vyzdobená velkým modrým symbolem, jenž vypadal jako hvězda uprostřed tří kruhů.
„Co je to?“ neodolala jsem otázce.
„Staré bitevní symboly pro obléhání. Mrtvý Král je používal při komunikaci se svými Kapitány, když se válčilo. Původně byly vytvořeny stovky let před tím vynikajícím stratégem. Přečti mi další skupinu. Měla by to být čísla.“
Řekla jsem mu čísla. Začal počítat řádky v textu.
Napadlo mě, že bych si knihu mohla půjčit a zjistit, jakou zprávu mi Janco zanechal. Nakonec, proč ne. Janco nebude překvapený.
Když se Valek dopočítal, napsal na čistou stránku písmeno. Jakmile zprávu rozluštil, zůstal nehybně sedět se zatajeným dechem. Nemohla jsem déle čekat. „Kdo je to?“
„Hádej,“ odpověděl.
Pohlédla jsem na něj. Byla jsem unavená a kocovina mi moc nepřidávala.
„Napovím ti. Kdo byl nejšťastnější, když došlo ke změně nástupce? Čí jméno se stále objevuje v průběhu všech těch bizardních situací?“
Hrůza přikryla mé tělo jako plášť. Pokud se něco stane Veliteli, Brazell bude u moci. Pravděpodobně by se jeho první příkaz týkal mě a já bych nežila ani tak dlouho, abych viděla změny, které se v Ixii udají.

Valek pochopil výraz v mé tváři. Přikývl. „Přesně tak. Brazell.“

7 komentářů:

  1. Díky moc za další kapitolu =)

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Úžasné! Jsem ráda, že se překlad pohl kupředu... Moc děkuji.
    KJ

    OdpovědětVymazat
  4. díky, taky se mi líbí vyhlídka, že se dočkáme konce :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další překlad. Lvice

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat