sobota 16. května 2015

Studium jedů - 23. kapitola 2/2


Místo toho, aby se napětí ještě vystupňovalo, nakonec se vytratilo, když ho Velitel ignoroval a pokračoval v zahájení zasedání. Nejdříve byly probrány záležitosti VK-1, pak následovaly další kraje v pořadí. Láhev Generála Kitvivana se speciální bílou brandy kolovala kolem stolu, když Generálové diskutovali o sněžných kočkách a těžebních právech.

„No tak, Kite. Už dost o kočkách. Prostě je nakrmte, jako my a už vás otravovat nebudou,“ řekl podrážděně Generál Chenzo z VK-2, a prohrábl si vlasy bílé jako měsíc, svou masitou rukou. Ostře vynikly oproti jeho opálené kůži.
„Máme je nakrmit, aby byly zdravé a vypasené a mohly se množit jako králíci? Nebudeme pak mít žádné zásoby masa,“ odsekl Kitvivan.
Můj zájem o diskuzi narůstal a slábl podle tématu. Po chvíli jsem se začala cítit lehkovážně a bylo mi horko, jak brandy ovlivňovala mé tělo, protože protokol nařizoval, že jsem musela při ochutnávání vše polknout.
Generálové hlasovali o různých tématech, ale poslední slovo měl Velitel. Většinou však rozhodl ve prospěch většiny. Nikdo se také neodvážil protestovat, když tak neučinil.
Velitel Ambros žil ve VK-3, protloukal se chudobou se svou rodinou v podhůří Hor duší. Zaklíněn mezi horami a ledem, se na vrcholku obrovského diamantového dolu, tyčil jeho domov. Když bohatí zjistili, že byl objeven důl, Král vznesl nárok na diamanty, a Velitelově rodině „povolil“ na tom místě žít a pracovat v dolech. Mnoho členů jeho rodiny ztratil při závalech, otravou důlními plyny a znečištěným prostředím.
V mladém muži vřelo bezpráví monarchie, a tak se Ambrose vzdělával, až nakonec začal kázat o reformě. Jeho inteligence, otevřenost a všudypřítomnost mu získala mnoho věrných přívrženců.
Když se otázky Generálů stočily k VK-5, zase jsem se zaměřila na setkání. Generall Brazell způsobil značný rozruch. Místo, aby poslal kolem stolu svou nejlepší brandy, koloval stříbrný tác s něčím, co vypadalo jako malé hnědé kameny. Valek mi jeden poslal. Byla to kapka Brazellova Criolla.
Než se mohly vystupňovat protesty kvůli ignorování tradice, Brazell vstal a všechny vyzval, aby ochutnali. Po krátké chvíli ticha naplnily válečný sál výkřiky radosti. Criollo bylo naplněno jahodovou brandy. Veliteli jsem dala znamení, že je vše v pořádku, takže jsem si mohla vychutnat zbytek svého kousku. Kombinace sladké, ořechové chuti Criolla smíchané s úžasnou brandy, byla povznášející. Rand bude naštvaný, že ho nenapadlo smíchat tyhle dvě chuti, napadlo mě, a pak jsem zalitovala pocitu lítosti, když jsem si představila Randovu podvodnou tvář.
Jakmile pochvaly utichly, Brazell učinil prohlášení, že výstavba jeho nové továrny byla dokončena. Pak se přesunul k zemským záležitostem, jako kolik bylo ostříháno vlny a očekávané množství sklizené bavlny z plantáží.
Vojenský kraj 5 produkoval a barvil všechny příze pro Ixii, které pak posílal Generálovi Franisovi do VK-3, kde z nich ženy tkaly látky. Franis kýval v obavách hlavou, jak si zapisoval Brazellovy údaje. Byl z Generálů nejmladší, a měl zlozvyk přejíždět prstem své fialové diamanty na uniformě, když se soustředil.
Musela jsem usnout na své stoličce. Nejasné myšlenky se mi vynořily v mysli jako bouřkové mraky. Podivné sny o brandy, pohraničních hlídkách a povoleních kroužily kolem jako sněhové vločky. Pak se obrazy vyjasnily a zaostřily na mladou ženu oblečenou v bílých loveckých kožešinách.
Držela zkrvavené kopí se špičkou vysoko zdviženou do vzduchu v oslavném znamení. Mrtvá sněžná kočka jí ležela u nohou. Zarazila špičku zbraně do ledové kry a vytáhla nůž. Řízla do srsti a použila pohár na sesbírání krve, jež se valila ven.
Když pila, šarlatové potůčky rozlévající se jí po bradě, byla v povznesené náladě. Jasně jsem slyšela její myšlenky ve své mysli. „Nikomu se tento čin ještě nepovedl,“ myslela si. „Nikomu, jen mě!“ zařvala do sněhu. Její nadšení naplnilo i mé srdce. „Důkaz, že jsem silným a mazaným lovcem. Důkaz, že mi bylo odepřeno mé mužství. Důkaz, že jsem mužem. Muži už mi nadále poroučet nebudou,“ vykřikla. „Staň se sněžnou kočkou, abys žil se sněžnými kočkami, staň se mužem, abys žil s muži.“
Lovkyně otočila svou tvář. Nejdřív jsem ji považovala za Velitelovu sestru. Oba měli jemné rysy a černé vlasy. Svou sílu a sebevědomí nosila, jako oblečený plášť. Při pohledu na mé snové já, její zlaté oči tvaru mandlí, mnou projely, jako úder blesku. Náhlé poznání, že ona je Velitelem, mě probudilo. Srdce mi bušilo a hlavou jsem trhla a uvědomila si, že jsem zírala přímo do Mogkanova spalujícího pohledu. Spokojeně se usmál.
Bylo mi křišťálově jasné, proč Velitel nenávidí mágy. On byl ona, ale s naprostým přesvědčením věřila, že se měla narodit jako muž. Krutý osud, jenž mu byl přidělen, ho zatěžoval mutací, kterou musel překonat. A Velitel se obával, že by mágové mohli tohle tajemství vytáhnout z jeho mysli. Byla to naprostá hloupost, pomyslela jsem si a zatřepala hlavou, abych vyhnala tuhle šílenost. Jen proto, že jsem snila o ženě, neznamená, že je Velitel jednou z nich. Byl to nesmysl. Nebo snad ne?
Promnula jsem si oči, rozhlédla se kolem, jestli si někdo další všiml, že jsem usnula. Velitel zíral kamsi do dáli a Valek seděl ztuhle a ve střehu, prohledával místnost pohledem a hledal něco nebo někoho. Generál Tesso měl slovo.
Valek se otočil zpátky na Velitele a poplašeně mu zatřásl rukou. „Co se děje?“ šeptal naléhavě. „Kdes byl?“
„Jen jsem vzpomínal na dávné časy,“ řekl Velitel toužebně. „Bylo to rozhodně zábavnější, než poslouchat Generála Tesso a jeho nesnesitelně podrobnou zprávu o sklizni kukuřice ve VK-4.“
Studovala jsem Velitelovy rysy, snažila jsem se nahradit ženu z mého snu. Byli si hodně podobní, ale to ještě nic neznamenalo. Sny pokroutily realitu, takže bylo lehké představit si Velitele, jak zabíjí sněžnou kočku.
Dále schůze probíhala bez dalšího incidentu a já na své stoličce čas od času usnula, ale další podivné sny nepřicházely. Když Velitel zaťukal svým kladívkem, byla jsem v mžiku úplně bdělá.
„Poslední oznámení, pánové,“ prohlásil Velitel. „Vyslanci ze Sitie požádali o schůzku.“
Místnost naplnila spousta hlasů. Vzduchem létaly argumenty, jako by Generálové začali debatu přesně tam, kde před tím skončili. Diskutovali o obchodních dohodách a hádali se o napadení Sitie. Proč by s nimi měli uzavírat dohody, když je mohou ovládnout? Chtěli rozšířit své kraje a získat více lidí i prostředků, které by zastavily všechny obavy z toho, že by se Sitia mohla pokusit napadnout Ixii.
Velitel seděl mlčky a nechal příval rad kolem sebe proklouzávat. Generálové se nakonec uklidnili natolik, že mohli hlasovat o povolení, aby Sitiané přišli. Čtyři Generálové ze severních krajů (Kitvivan, Chenzo, Franis a Dinno) nechtěli, aby Sitiané dorazili, zatímco čtyři Generálové z jihu (Tesso, Rasmunssen, Hazal a Brazell) byli pro summit[1] se Sitiany.
Velitel zavrtěl hlavou. „Beru vaše názory na vědomí, ale jižané by s námi raději obchodovali, než na nás útočili. Máme více mužů a kovu. Což je skutečnost, které jsou si velice dobře vědomi. Pro napadení Sitie bychom položili hodně životů a hromady peněz. A kvůli čemu? Jejich luxusní zboží nám za tu cenu nestojí. S Ixií jsem spokojený. Vyléčili jsme naši zemi od Královy nemoci. Možná, že můj nástupce bude chtít víc. Ale do té doby si budete muset počkat.“
Mezi Generály se rozšířilo tiché mumlání. Brazell souhlasně přikývl, na rtech dravčí úsměv.
„Už jsem souhlasil se setkáním s určitým počtem jižanů,“ pokračoval Velitel. „Měli by dorazit do čtyř dnů. Do té doby můžete za mnou přijít s konkrétními poznámkami, ještě než se vrátíte zpátky do svých krajů. Schůze skončila.“ Klepnutí Velitelova kladívka se rozlehlo v mrtvolně tiché místnosti.
Velitel vstal a se svými strážemi a Valekem v patách, se chystal k odchodu. Valek mi pokynul, abych se k nim přidala. Trochu jsem se potácela. Zcela na mě dopadl efekt vypité brandy. Se závratí jsem následovala ostatní ven z místnosti. Ještě než se za námi dovřely dveře, vypukl tam neskutečný randál.
„Tohle by mělo trochu rozhýbat některé věci,“ řekl Velitel s unaveným úsměvem.
„Radil bych vám, abyste tento rok nejezdil na dovolenou do VK-8,“ řekl sarkasticky Valek. „To, jak Dinno reagoval na vaše oznámení o jižní delegaci, bych očekával, že zasype váš dům na pláži písečnými pavouky.“ Valek se otřásl. „Hrozivě bolestivý způsob, jak zemřít.“
Také mi naskočila husí kůže, když jsem pomyslela na smrtící pavouky velikosti malých psů. Náš průvod pokračoval chvíli potichu, jak jsme se blížili k Velitelovým komnatám. Má chůze byla nejistá. Kamenné zdi se mi rozmazávaly před očima, jako by se samy pohybovaly a já stála na místě.
Před dveřmi, pak Valek ještě dodal, „Také bych si dával pozor na Rasmussena. Vaši změnu nástupce nevzal moc dobře.“
Velitel otevřel dveře. Letmo jsem nakoukla dovnitř. Výzdoba byla stejná, jako v jeho pracovně a po celém hradu. Co jsem vlastně čekala? Možná záplavu barev nebo něco podobně ženského? Potřásla jsem hlavou, abych vyhnala své absurdní myšlenky. Z toho pohybu se mi ale zatočila hlava a já se opřela rukou o zeď, abych neupadla.
„Dávám si pozor na každého, Valeku. To přece víš,“ řekl Velitel, než za sebou zaklapl dveře.
Jakmile jsme se dostali do našeho apartmánu, Valek si svlékl uniformu a hodil ji na pohovku. Ukázal na křeslo a řekl: „Posaď se. Musíme si promluvit.“
Svalila jsem se do křesla a nechala nohy viset přes opěrku na ruce, sledovala jsem Valeka, jak přecházel po pokoji ve svém nátělníku bez rukávů a v přiléhavých černých kalhotách. Představovala jsem si, jak mu mé ruce pomáhají zmírnit napětí v dlouhých provazcovitých svalech na rukou a málem jsem se začala chichotat. Brandy mi kolovala v krvi a zrychlovala puls.
„Dnes večer byly dvě věci hodně špatně,“ řekl Valek.
„Ale no tak. Schrupla jsem si jen na chvilku,“ řekla jsem na obranu.
Valek po mě střelil tázavým pohledem. „Ne, ne. Vedla sis dobře. Myslel jsem, co se týče schůze a Generálů.“ Pokračoval v přecházení po místnosti. „Zaprvé, Brazell vypadal nezvykle šťastný ohledně změny nástupce a delegace ze Sitie. Vždycky chtěl uzavřít obchodní dohodu, ale obvykle na to jde opatrněji. A zadruhé, v sále byl kouzelník.“
„Cože?“ Zadrhl se mi dech. Odhalil mě?
„Magie. Velmi jemná, řekl bych, že to byl trénovaný profesionál. Cítil jsem ji jen jednou, takový letmý dotek, ale nemohl jsem detekovat zdroj. Kouzelník ale musel být v místnosti, jinak bych to necítil.“
„Kdy?“
„Během Tessovy dlouhé rozpravy plné povzdechů o kukuřici.“ Valekovo držení těla se trochu uvolnilo, jako by mu pouhé mluvení o problému pomáhalo se s ním vypořádat. „Ve stejnou dobu, kdy tvé chrápání šlo slyšet přes půlku sálu.“
„Ha,“ řekla jsem dost nahlas. „Tys byl tak nehybný na té schůzi, až jsem si myslela, že máš posmrtnou ztuhlost.“
Valek si pobaveně odfrknul. „Pochybuji, že bys vypadala lépe, kdybys musela celou noc sedět v nepohodlné uniformě. Úplně vidím, jak ji Dilana postříkala se zlomyslnou radostí větší dávkou škrobu.“
Pak zase zvážněl. „Znáš rádce Mogkana? Většinu večera tě sledoval.“
„Znám ho. Byl to Reyadův hlavní rádce. Chodili spolu na lov.“
„Jaký je?“ zeptal se Valek.
„Stejná lůza jako Reyad a Nix,“ řekla jsem. Slova mi splynula ze rtů. Oběma rukama jsem si zakryla pusu, ale bylo příliš pozdě.
Valek mě chvíli pozoroval. Pak promluvil, „Bylo tam několik nových poradců. Myslím, že je budu jednoho po druhém muset zkontrolovat. Vypadá to, že tady máme nového špeha z jihu s magickými schopnostmi.“ Povzdechl si. „Nikdy to neskončí.“ Spustil se na okraj gauče, když se na něm únava usadila jako vrstva prachu.
„Kdyby ano, byl bys bez práce.“ Než jsem se mohla zastavit, vmáčkla jsem se za Valeka a začala mu masírovat ramena. Alkohol mě zbavil veškeré kontroly nad tělem, a malá část mého mozku nemohla dělat nic jiného, než řvát zbytečné připomínky.




[1] Summit – setkání hlav států a vlád na nejvyšší úrovni.

9 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad~~

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkná kapitola, díky :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za střípek překladu. Lvice

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač, další střípek je už naplánován na středu. ;)

      Vymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. :D ten konec :3 moc děkuju za kapitolku :D

    OdpovědětVymazat
  7. jupíí ďalšia kapitolka jupíí ďakujeme ste pokladíki :)
    iva

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat