pondělí 25. května 2015

Polibek noci - 24. kapitola 1/2


Oslaben stříbrnými řetězy, které se mu otíraly o kůži, Roshan se prodíral k domu Anthonyho Lokena. Ačkoliv svěcená voda už dávno uschla, kůže ho stále pálila, ale na tom nezáleželo. Nezáleželo teď na ničem jiném než na tom, aby dostal Brennu od čaroděje pryč dříve, než bude příliš pozdě.

Ošklivá kletba vybuchla na Roshanových rtech, když se dostal na přední verandu Lokenova domu. Bolest mu zamlžila mysl. Byl tady, aniž by měl šanci dostat se dovnitř. Pokud by byl v plné síle, mohl by se pokusit překročit práh nehledě na důsledky, ale byl příliš slabý, aby bojoval s čarodějovými obranami, a s každou další minutou slábl.
Otočil se a vydal se dolů ulicí, dokud nedošel k jinému domu. Zaklepal na dveře a netrpělivě čekal, až někdo otevře.
Byla to teenagerka s blonďatými vlasy. Na sobě měla červený top s holými zády, který odhaloval přehnané množství kůže, a pár bílých šortek, které byly stejně tak odhalující. Na levém rameni měla vytetovanou malou černou růži.
„Ježiš, chlape, co se ti stalo?“ zeptala se a prohlédla si ho od hlavy k patám.
„Nemám čas na vysvětlování,“ řekl a uvěznil její pohled jeho. „Pojď se mnou.“ Bez otázek ho následovala do kopce na Lokenovu přední verandu.  
Roshan jí podal velký kámen, který zvedl po cestě. „Rozbij okno.“ Nezaváhala. Vzala mu kámen z dlaně a prohodila jej úzkým okénkem vedle dveří.
„Teď sáhni dovnitř a odemkni dveře.“
Opět udělala to, co jí bylo nařízeno, výraz její tváře byl dokonale nečitelný, i když si pořezala ruku o střepy. Vůně krve se linula vzduchem. Aniž by přemýšlel, Roshan ji popadl za ruku a olízal krev z rány.
„Dobrá,“ pátral jí v mysli, aby našel její jméno, „Jean, potřebuji, abys šla nahoru a našla Brennu. Až ji najdeš, přiveď ji ke mně.“
„Najít Brennu,“ opakovala Jean. Otevřela dveře a zmizela uvnitř domu.
Roshan zavřel oči a položil si čelo na rám dveří. Byl unavený, tak neskonale unavený.  V dálce uslyšel ženský hlas volat Brennino jméno.
O pár minut později se Jean objevila ve dveřích a vedla Brennu za ruku.
„Roshane!“ Brenna se vysmekla z dívčina sevření a vrhla se k němu. „Co ti to monstrum udělalo?“
„Budu v pořádku. Pojď, nemůžeme plýtvat časem.“
Brenna se ohlédla přes rameno. „Kdo je ta dívka? Co tu dělá?“
„Není čas na vysvětlování. Musíme jít. Jean, zavři dveře a pojď se mnou.“
Roshan sestoupil ze schodů a vyrazil z kopce, těsně následován Jean a Brennou. Když byli dva domy od toho Jeanina, Roshan si přitáhl dívku do náručí.
„Brenno, otoč se.“
„Ne.“
„Udělej to, co jsem ti řekl.“ Jeho hlas byl nízký, zhrublý bolestí a hladem, který nemohl dále popírat. „Prosím, Brenno.“
Jak mohla odmítnout, když se na ni tak díval, když byl jeho hlas naplněn mukami a úpěnlivou prosbou, když mu oči už začínaly rudnout.
S povzdechem se vzdala a udělala to, oč ji žádal, a poslouchala, jak tiše mluví k dívce a ubezpečuje ji, že jí neublíží.
Brenna zavřela oči, snažila se nepředstavovat si, jak se naklání k dívčinu krku, jak se rty dotýká její kůže…
Blesk zelené žárlivosti projel skrze Brennu. Byla to její svatební noc! Pokud se potřebuje Roshan nakrmit, proč nepožádá ji? Zakroutila hlavou, zděšena tokem svých myšlenek. Byla naštvaná, protože ve svém náručí držel jinou ženu, dotčená tím, že si vybral možnost nakrmit se z někoho jiného.
Opět ho slyšela mluvit k dívce, říkal Jean, že všechno bude v pořádku, říkal jí, ať jde domů a že si nebude pamatovat nic z toho, co se stalo.
Brenna se otočila a ucítila jeho dlaň na svém rameni. „Pojďme.“
„Proč?“ zeptala se a pohledem vyhledala ten jeho. „Proč ses nakrmil z ní a ne ze mě?“
Roshan zíral na svou nevěstu, neschopen uvěřit tomu, že žárlila. Tiše se zasmál a vzal ji za ruku. „Teď není správná doba a ani místo tohle probírat,“ připomněl jí. „Loken se může kdykoliv vrátit.“
Zachvěla se při zmínce čarodějova jména. „Pospěšme si.“
Přenést je domu mu sebralo poslední zbytky síly. Na verandě spadl na ruce a na kolena a přetočil se na bok. Zavřel oči a těžce dýchal. Ale na tom nezáleželo. Brenna teď byla v bezpečí. Na ničem jiném nezáleželo.
Brenna vedle něj poklekla. Okolo jeho krku byla šeredně ošklivá rudá značka. Jeho hruď a břicho byly pokryté puchýřky. Kůže na zápěstích a kotnících byla rozedřená do živého masa a zranění vypadala hodně ošklivě.
Zadržela slzy a pohladila ho po čele. „Co můžu udělat? Jak ti mohu pomoci?“
Zvedl ruku. „Sundej je ze mě.“
S přikývnutím vyběhla nahoru do svého pokoje. Popadla hůlku, kterou dokončila teprve před jedním dnem a pospíšila si zpátky k Roshanovi. Stiskla hůlku a soustředila se na pouta na jeho pravé ruce.
Rimuova!“
Ozvalo se tiché cvaknutí a želízka spadla na podlahu. Zopakovala kouzlo na levé ruce a na každém kotníku, poté odkopla okovy stranou.
Špičkami prstů se dotkla jeho hrudi, ale hned ruku odtrhla, když uviděla, jak při jejím dotyku zamžikal. „Je tady něco, co můžu udělat?“ zeptala se a přála si, aby měla nějaké aloe, které by mohla aplikovat na popáleniny.
S námahou otevřel oči. „Za několik dní budu v pořádku. Pokud se sem Loken pokusí dostat, zaklínadla by ho měla udržet v bezpečné vzdálenosti. Zítra v noci nevstanu, neboj se…“
Oči se jí rozšířily. „Co tím myslíš?“
„Temný Spánek mě uzdravuje. Nemusím po západu slunce vstát.“ Přetočil se na kolena a poté si sedl na paty a vzal její tvář do dlaní. „Moc z líbánek nebude, paní DeLongpreová,“ zamumlal. „Je mi to líto.“
„Budeme muset jenom počkat několik dní.“ Podívala se na něj s patrnými obavami v očích. „Možná bys měl jít dolů a odpočívat.“
Přikývl. „Budeš v pořádku?“
„Já nemám strach.“
„Pak tedy nejsi ani moc dobrá lhářka,“ řekl se slabým úsměvem. „Miluji tě.“
„Miluji tě.“

Políbil ji, jen rychlé otření jeho rtů o její, a hned poté otevřel dveře do svého doupěte a zmizel v temnotě na druhé straně.


9 komentářů:

  1. Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, díky moc za pokračování a korekci

    OdpovědětVymazat
  3. Vdaka za pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat