pondělí 1. června 2015

Její temný anděl - 3. kapitola 1/2


Apollyon se upravil, uhladil si své dlouhé černé vlasy do culíku a utáhl uzel na modré kravatě. Serenity vedle něj šla skrz temné uličky. Její plán byl jednoduchý, jen aby byl ještě efektivní. Podíval se na ni, hltal, jak rozdílně vypadala v černých krátkých šatech, které jí zvětšovaly prsa a snášely se jí od pasu dolů, a černé boty na podpatku k tomu. Měla svázané vlasy ve volném drdolu. Tmavé stíny jí lemovaly oči a rty měla zbarvené do ruda, což jí přidávalo na půvabu.

Bylo těžké nedívat se na ni předtím, ale teď to bylo nemožné. Přitahovala jeho oči a on se nedíval kolem. Chtěl na ni zírat navždy.
Připomenul si, že teď to není možné. Měl se na ni dívat, být k ní pozorný, okouzlující a romantický.
„Bude tu.“ ten třas v jejím hlase prozradil nervozitu, kterou z ní mohl lehce cítit.
Rozmyslela si to? Její forma odplaty byla mnohem jemnější a mírnější, než ta jeho. Mohl šťastně vhodit jejího nevěrného milence do bezedné jámy, aby tam trpěl s Ďáblem a ostatními hříšníky.
Tep se jí zrychlil. Podíval se dopředu, následoval její pohled a viděl neonová světla. O tom klubu se mu zmínila. Byl to jeden z těch, které s mužem jménem Edward často navštěvovala. Apollyon už získal popis svého cílu, ale udělala by líp, kdyby na něj ukázala.
„Neměla jsem tě žádat, abys něco takového dělal.“ Serenity se zastavila a otočila se k němu tváří. „Opravdu to není správné.“
„Jen mě žádáš, abych předstíral, že jsem tvůj nový milenec. Bude to jednoduchá šaráda a nebude v rozporu s žádnými pravidly smlouvy, kterou mezi sebou máme.“ Usmál se na ni a ona přikývla. Nic by nemohlo být v rozporu s pravidly jejich smlouvy. Nevyzval ji k vytvoření žádné ani neudělal svou. Cokoli by si od něj přála, to by dostala.
Ať už by to byl hřích nebo ne.
A jemu to nevadilo.
Serenity se k němu přiblížila. Zapomněl, jak dobře ženy voněly. Její lehký parfém škádlil smysly květinovými tóny a lákal ho k ní stejně tak moc, jako její vzhled. Takhle v bazénu nikdy nevypadala.
Chtěla se odtáhnout, ale chytil ji za zápěstí a zastavil ji.
„Jsi nervózní.“ Hladil ji konečky prstů po kůži, užíval si hedvábnou hřejivost. Kdykoli se jí dotkl, nechtěl ji pustit. Chtěl přejíždět rukama po každém jejím kousku, cítit jemné rozdíly napříč jejím tělem, studovat ji a zapamatovat si každou plnou rovinu a křivku.
„Taky bys byl, kdybys měl jít do klubu zavěšený do anděla.“ Byl v tom náznak vtipu, ale věděl, že byla vážná. Jeho vzhled ji vyváděl z rovnováhy.
„Nebudu pro ně vypadat jako anděl.“ Vzal ji za rameno a otočil ji tváří k tmavé výkladní skříni obchodu za ní.
Oči se jí rozšířily. Ať už měla jakoukoli schopnost, zřejmě nemohla vidět skrz iluzi, když procházela něčím jiným. Promítal svůj obraz na odraz, takže by měla vidět to, co jiní smrtelníci, když se na něj podívali.
„Takto vypadáš?“
Přikývl a nakláněl se dopředu, dokud nebyl hrudí blízko jejímu rameni, a nepodíval se jí do tváře.
„Uspokojuje tě můj odraz?“
Podívala se na něj přes rameno, její tvář byla blízko k jeho. „Myslím si, že tě raději vidím tak, jak jsi.“
Ta upřímnost v jejích slovech se dotkla jeho srdce. Pohled mu padnul na její rty a udělal krok vzad, pryč od pokušení, které představovaly.
„Máš vkus,“ řekla a on se ohlédl, „Na obleky i brnění.“
Apollyon se usmál. „Pokud jsi spokojená, pak nechť pomsta započne.“
Natáhl k ní ruku, spíš jako náznak, aby zamířili ke klubu, než aby ji vzala, ale vklouzla mu rukou do jeho. Byla v jeho dlani maličká, delikátní. Držel ji a vyšel s ní ke klubu, pokoušel se vzpomenout si přitom, jestli někdy předtím někoho držel za ruku. Pokud ano, bylo to příliš dlouho, aby si to vybavil, a nemohlo to být tak dobré. Nezapomněl by, kdyby bylo.
Muž u dveří ustoupil na stranu v momentě, kdy se přiblížili. Serenity se na něj podívala. Pokrčil rameny. Na některé smrtelníky bylo jednodušší použít nátlak než na ostatní. Vyhazovač byl snadný cíl. Zpráva, kterou poslal přímo do mužovy hlavy, říkala, že chce nechat projít tu krásnou ženu natolik, že pro ně zvedne červené sametové lano.
Apollyon ji vedl klubem do temného interiéru suterénu klubu, pak se ale pohnula před něj, když dorazili k přeplněnému placu na úpatí schodiště. Modré neony osvětlovaly černý bar, bílé reflektory vrhaly bledé světlo na barmany, kde se shromažďovali stálí zákazníci.
Serenity šla dál do klubu a Apollyon si do paměti ukládal okolí. Taneční parket byl malý a přeplněný smrtelníky, kteří předváděli to, co se dalo nazvat jen jako sex v oblečení. Modrá světla a lasery dělaly jejich pohyby trhané a lámavé. Vysoké, kulaté stoly obklopené stoličkami lemovaly okraj místnosti. Většina jich byla plná. Hudba byla příliš hlučná a rychlý, tvrdý rytmus ho donutil postrádat relativní klid Pekla.
Serenity se znovu zastavila a on jí narazil do zad. Pocit jejího horkého těla na něm ho rozrušil stejně jako hrnek kafe, udělal krok vzad, tak aby si toho nevšimla. Podívala se na něj přes rameno a pokynula očima směrem k tanečnímu parketu.
Pokud očekávala, že bude schopný všimnout si Edwarda v davu, přeceňovala jeho schopnosti.
Vzala ho za paži, raději cítil její prsty na kůži, než na saku jeho obleku. Taky se mohla dotknout jeho kouzla. Hořel, kde se ho dotkla, zvětšovala jeho rostoucí hlad, aby se ho dotýkala na jiných místech.
Už začínal chápat, proč se jeho kolegové bojovníci přislíbili smrtelným ženám.
Zvedla se na špičky, prsa přitiskla k jeho paži a hrudi a on sklonil hlavu k její puse, když konečně sebral dostatek rozumu, aby si uvědomil, že mu chtěla něco říct.
„Ten muž s šedohnědými vlasy, bílou košilí, která odhaluje přespříliš z jeho hrudníku,“ zakřičela mu do ucha a on se ušklíbl. Měl jí říct, že má citlivý sluch.
Hledal svůj cíl, pohledem skenoval tanečníky a soustředil se, když ho spatřil. Na bílé košili měl alespoň tři knoflíčky rozepnuté, hruď měl odhalenou a tancoval se štíhlou tmavovlasou ženou v těsných, titěrných šatech.
„Je to ta žena, se kterou tě podváděl?“ zamračil se. Ta žena byla nic v porovnání se Serenity. Jeho pohled se přesunul k ní a ona zavrtěla hlavou.
S jakým sukničkářem to Serenity byla zapletená? Při pomyšlení na ni s takovým mužem měl touhu změnit plány a poslat toho muže nakonec do Pekla.
„Chceš něco k pití?“ zakřičela přes hluk hudby.
Apollyon zavrtěl hlavou. „Nemyslím si, že by byl alkohol rozumný. Nikdy předtím jsem ho neochutnal a nejsem si jistý, jestli je pořád ještě zakázán.“
Serenity se podívala za něj na bar. „No, já potřebuju drink.“
„Pak ho budeš mít.“ Pustil jí ruku. „Budu tu za okamžik.“
Slyšel ji, jak si povzdechla, když zmizel. Nějaká žena se podívala přímo na něj, když se objevil v prostoru vedle ní a náhodou do ní narazil, omluvně se usmál. Ten vztek, který byl v jejích tmavých očích, okamžitě zmizel.
„Můžu ti koupit nějaký drink, krasavče?“ zatřepotala svými dlouhými řasami a usmála se.
Nikdy sice neflirtoval, ale poznal, že právě to ta žena dělala. Podíval se na Serenity, která stála u parketu a zírala přes hlavy davu na něj s šokem ve tváři.
„Jsem tu s někým.“ Vycítil, jak ho pohled ženy opustil.
Odfrkla si. „Opravdu, měl bys trochu povýšit.“
Narážela na to, že pro něj Serenity nebyla dost dobrá a že snad ona ano?
Zasmál se. Nikdy neslyšel nic tak směšného. Proč by chtěl opustit Serenity pro ženu stojící před ním? Serenity byla milá a vřelá, podíval se na ni zpět a úsměv mu pomalu uvadl, když mu to začínalo docházet, a krásná.
Byla opravdu krásná.
A on ji chtěl.
Nikdy nechtěl smrtelnou ženu.
Ale ji ano.
Mávl na barmana a přiměl ho, aby udělal ten stejný pestrobarevný nápoj, jako měla ta koketní žena před ním. Ten muž ho udělal a posunul mu ho po baru. Apollyon ho vzal a odešel, zmizel a znovu se objevil vedle Serenity.
Znovu zalapala po dechu a pak se usmála, když jí podal drink.
„Nejsem si jistý, co to je.“
„Doporučila ti ho tvá nová kamarádka?“ pořád se usmívala, ale bylo v tom něco odlišného.
Něco temnějšího, nějaký silnější pocit.
Žárlivost?
„Doporučila mi něco jiného a já odmítl.“ Znovu jí nabídl drink a tentokrát si ho Serenity vzala, zakroužila malým, černým brčkem a pak si usrkla.
Apollyon zíral na její pusu, byl uchvácený, když pustila brčko a olízla si rty.
„Dobré?“ řekl a ona přikývla.
Síla, která z ní vyzařovala, zmizela a usmála se. Nikdy předtím se nemusel zabývat čarodějkou. Mohla ho zaklít? Nebyl si jistý, jestli by jeho síla obstála proti její, a ani to nechtěl zjistit.
Stůl blízko nich byl volný, položil jí ruku na loket a vedl ji k němu. Vklouzla na vysokou, černou stoličku a on jí položil pití na kulatý, černý stolek. Apollyon se posadil naproti ní, sledoval, jak popíjí drink a čekal.
Hudba dál bušila, ale brzo se změnila v jinou píseň. Někteří z tanečníků opustili parket a šli k baru. Apollyon se natáhl přes stůl a položil ruku na Serenitinu, když kolem nich Edward procházel.
Usmál se na Serenity, když vycítil Edwardův pohled. Oči se jí rozšířily a pak se podívala na Apollyona.
„Díval se?“ naklonila se k němu, čímž mu poskytla nádherný výhled na její ňadra pod černými šaty.
Snažila se ho svádět?

„Díval,“ Apollyon se podíval přes rameno, sledoval, jak jde Edward přes místnost.


11 komentářů:

  1. Díky moc za další kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji na překlad, ale chybí vám kapitola 2 2/2

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem,je to skvelé.:-)diana

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad, korektúru i opravu!!! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat