úterý 12. května 2015

Výhodný nákup


„Beezle, nesnědl jsi zase všechen popcorn do mikrovlnky?“ křikla jsem.
Hrabala jsem se ve skříňce, odsunovala stranou krabičky celozrnných cereálií, které jsem koupila v marné snaze dostat svého obézního chrliče a svou vlastní obézní osobu na zdravější stravovací plán. Nejsem si jistá, proč jsem se obtěžovala utrácet za to své peníze. Beezle by vědomě nepozřel cokoli s vitamíny a já byla obvykle příliš vystresovaná, než abych myslela na zdravé stravování.

Jmenuji se Madeline Black a jsem Agentka smrti. To znamená, že pomáhám duším poté, co zemřou. Mou prací je dát jim na výběr – projít Dveřmi (nikdo neví jistě, co se za nimi nachází) nebo navždy zůstat tady.
Asi před dvěma týdny jsem zjistila, že jsem také poloviční anděl a navíc Luciferův přímý potomek. Od té doby to vypadá, že se můj život zkomplikoval víc, než by měl.
Jedna z těch komplikací se právě opírala o mou kuchyňskou linku s malým úsměvem na tváři. Gabriel je mým osobním strážcem. Je asi taky tím nejžhavějším chlapem, který tudy kdy chodil, a mezi námi je docela dost nevyslovené a naprosto zakázané touhy. Kdykoli byl kolem – což bylo skoro pořád, protože byl pověřen udržet mě v bezpečí před Luciferovými nesčetnými nepřáteli – měla jsem dost potíže udržet své extrémně hříšné myšlenky na uzdě.
„Jak to, že tu nikdy není popcorn, když ho chci?“ reptala jsem.
„Měla bys na skříňky nainstalovat dětské zámky,“ řekl Gabriel.
„Odmítám názor, že se mnou máš jednat jako s dítětem,“ zlobil se Beezle, když vletěl do kuchyně.
„Možná by ses tak měl přestat chovat,“ řekla jsem. „Co děláš, vstáváš uprostřed noci a jíš popcorn, abych na to nepřišla?“
Podle provinilého pohledu, který se Beezlovi mihnul tváří, jsem uhodila hřebíček na hlavičku.
„OK,“ povzdechla jsem, v duchu jsem počítala množství peněz, které mi na bankovním účtu zbylo. Gabriel mi zrovna dal šek s nájmem a já jsem dostala zaplaceno za článek, které jako dopisovatelka na volné noze píšu, a který jsem napsala asi před čtyřmi měsíci, takže bych pravděpodobně měla být schopná sehnat slušné množství potravin. Pravděpodobně.
„Rodinný výlet do Costca[1],“ pověděla jsem Gabrielovi.
„Já půjdu taky,“ řekl Beezle.
„Budeš ještě někdy strážcem domu?“ zeptala jsem se.
„Proč by sis v obchodě měla užít všechnu tu srandu sama?“ řekl Beezle. „Kromě toho, vejdu se do tvé kapsy. Nebudu nápadný.“
„Né, ani v nejmenším není nápadný, když se mi zpod klopy neustále ozývá jakýsi hlásek,“ zabručela jsem, ale nechala jsem to být.
Před pár týdny jsem umřela a zároveň se znovuzrodila a Beezle to od té doby trochu přeháněl s mou bezpečností. Vážně neměl rád, když jsem bez něj opustila dům, což znamenalo, že jsem pro sebe měla sotva tři vteřiny od té smrti/znovuzrození události. Nezáleželo na tom, co jsem dělala, Gabriel a Beezle byli se mnou.
„Zajímalo by mě, jestli auto nastartuje,“ prohodila jsem, když jsme scházeli dolů po zadních schodech do malé garáže, která stála na kraji mého mrňavého trávníku.
Vlastním neuvěřitelně starobylý Ford, který používám jen zřídka. Většinu času používám křídla, abych se dostala, kam potřebuju. Když je nepotřebuju, tak zmizí, což je dobře, protože jinak bych na pláži vzbuzovala hodně udivených pohledů. Nicméně pohon křídel je nedostačující na vláčení gigantických balíčků Costco-velikosti, takže při vzácných příležitostech, kdy se hodlám chovat jako normální člověk, používám auto.
Naskládali jsme se do auta a ujeli několik bloků k obchodu. Bylo po šesté a na Damen byla hustá doprava, protože lidé mířili z práce domů. Zahnula jsem na parkoviště a vmáčkla se na první volný flek, jež jsem uviděla.
„Proč jsi zaparkovala tak daleko od dveří?“ stěžoval si Beezle.
„Ty se poneseš, takže netuším, proč si stěžuješ,“ odpověděla jsem. Zastrčila jsem mu hlavu, takže by v mé kapse měl být schovaný.
Vystoupili jsme s Gabrielem z auta. Zamkla jsem dvířka, otočila se a strnula.
Lucifer stál pod jednou z pouličních lamp, které lemovaly parkoviště. Jeho zlaté vlasy zářily a černá křídla měl schovaná pod kabátem. Ruce měl zastrčené v kapsách.
„Vnučko,“ řekl.
Zamračila jsem se na něj. „Co chceš?“
Slyšela jsem, jak se za mnou Gabriel nepatrně nadechl. Gabriel se namíchne pokaždé, když jsem neuctivá k Luciferovi nebo kterémukoli jinému Grigori. To znamená, že bývá rozčilený často, protože já se ani v nejmenším nezajímám o podlézání bandě padlých andělů.
Lucifer mi věnoval polovičatý úsměv. Vážně se nemůžu rozhodnout, jak se ohledně něj mám cítit. On je dokonale ochotný ohrožovat Gabrielův život, aby mě přinutil dělat to, co chce, ale taky ke mně cítí velkou náklonnost od té doby, co jsem poslední žijící potomek lidské ženy, kterou před staletími miloval. Jsme vcelku jako boxeři kroužící kolem sebe v ringu a občas si dáme ránu, aniž by došlo k nějaké opravdové škodě.
„Myslel jsem, že se k tobě připojím,“ řekl.
„Chceš jít do Costca,“ řekla jsem zpříma.
„Ještě nikdy jsem nebyl v jednom z těchhle obchodů,“ odpověděl. „Nemám členství.“
„Jo, mohli by se na tebe dívat podezíravě, kdybys měl na kartičce vytištěno ‚Princ Temnoty‘,“ zamručela jsem. „Fajn. Nedívej se na mě. Nemluv na mě. Chci být sama jen se svým výhodným nakupováním.“
Přikývnul, ten polovičatý úsměv pořád na tváři.
Popadla jsem vozík z řady a kráčela dál, Lucifer a Gabriel šli za mnou. Jakmile jsme vstoupili do obchodu, Beezle vystrčil hlavu.
„Cítím sýr Danish,“ řekl.
Zastrčila jsem ho zpátky do kapsy, než ho někdo mohl vidět. „Ani na to nemysli.“
„Proč ho nenechat, aby dostal ty svoje laciné pochutiny, když je chce?“ zeptal se Lucifer a se zájmem se kolem sebe rozhlížel.
„Jo, proč ho nenechat, aby dostal svoje laciné pochutiny, když je chce?“ zeptal se Beezle, hlas měl ztlumený mým kabátem.
„Nepovzbuzuj ho,“ řekla jsem Luciferovi.
Vložila jsem do vozíku krabici popcornu do mikovlnky a zamířila do zadní části obchodu, kde měli čerstvé ovoce a zeleninu. Zastavila jsem, abych se podívala na vyskládanou hromadu knižních bestsellerů, a když jsem se obrátila zpátky, zjistila jsem, že Lucifer do mého vozíku přidává věci. Teď jsem tam měla ohromný pytlík tortillových chipsů, asi kilo broskvovo-mangové salsy, 35 čokoládových tyčinek, grilované kuře, 12 balení instantní bramborové kaše a dvojité balení Nutelly.
Zírala jsem na Jitřní hvězdu.
„Zaplatím za to,“ řekl.
„Můžeme si nechat Nutellu?“ zeptal se Beezle.
„Ve svém životě už nepotřebuješ víc čokolády,“ prohlásila jsem, zatímco jsem tlačila vozík uličkami.
„To je směšné. Každý ve svém životě potřebuje víc čokolády,“ řekl Beezle.
„Souhlasím,“ řekl Lucifer.
Gabriel neřekl nic od chvíle, kdy Lucifer dorazil. Málo toho namluví i v těch nejlepších chvílích, ale v přítomnosti prvního Padlého inklinoval k naprosto zarytému mlčení.
Právě jsem uvažovala, jestli koupit nebo nekoupit extra velké balení jogurtu, když jsem si uvědomila, že je obchod velice tichý. Až příliš tichý. Pomalu jsem položila jogurt zpátky do chladničky a rozhlédla se kolem.
Lucifer a Gabriel oba tiše stáli s upřeným pohledem predátora větřícího kořist. Beezle vystrčil hlavu z mého kabátu.
„Co se děje?“ zeptal se. „Proč nenakupujeme super velká balení věcí, které vlastně nepotřebujeme?“
„Nejsou tu žádní jiní zákazníci,“ řekla jsem potichu. „Něco se děje.“
„Poslal jsem je pryč,“ řekl Lucifer. „Jen pro případ.“
„Ani nechci vědět, jaks to udělal,“ řekla jsem. „A pro případ čeho?“
Zem se zatřásla jako při zemětřesení a já trochu zavrávorala. Naplnil mě děs.
„Chci vědět, co to je?“ zeptala jsem se Lucifera.
„Pravděpodobně ne, ale myslím si, že to stejně zjistíš,“ odpověděl.
Pustila jsem svůj vozík a došla k jedné z centrálních uliček, která vedla přes obchod. Lucifer a Gabriel mi byli v patách.
Po mé levici se ozval řev. Ten největší démon, jakého jsem kdy viděla, se ke mně hrnul uličkou. Byl zelený a slizký a vypadal jako Bažináč[2], až na to, že byl vysoký asi patnáct stop. Jak běžel, budova se otřásala.
Rozhodně jsem nepřestala myslet. Hodila jsem po něm noční oheň. Koule modrého ohně se mu odrazila od hrudníku a narazila do stolu s dámskými džínsy ve slevě. Džínsy začaly okamžitě hořet.
Lucifer a Gabriel hodili svá vlastní kouzla, která se od démonova těla také odrazila.
„No, to je vážně skvělý,“ řekla jsem. „Nemůžeme proti tomu použít magii.“
„Budeme muset použít svůj důvtip,“ reagoval Lucifer.
„Jsme ztracení,“ prohlásil Beezle.
Lucifer vyrazil k jednomu z dalších stolů ve středu obchodu a shodil z něj stohy DVD, které tam byly narovnané. Andělé jsou neuvěřitelně silní. Hodil stůl démonovi na hlavu a ta stvůra se na chvilku zastavila, omráčená, purpurová krev se jí valila z řezné rány nad okem.
Gabriel následoval Luciferova příkladu a zvedl jiný stůl, držel ho za nohu. Použil ho jako palici k vyřazení démonova kolene. Stvůra na něj rozzuřeně udeřila obrovskou prackou a Gabriel obratně odtančil ke straně.
Já jsem jen poloviční anděl, což znamená, že jsem neměla super sílu čistokrevných. Moje magické schopnosti byly proti téhle věci neužitečné.
Rozhlédla jsem se po obchodě, hledala jsem něco, co by mi pomohlo, a v zadní části obchodu jsem zahlédla regál s grilovanými kuřaty. Běžela jsem k němu, otevřela dveře trouby a vytáhla zevnitř jednu z jehlic naloženou kuřaty.
„Vážně v téhle chvíli přemýšlíš o večeři?“ zakřičel Beezle.
Za námi se ozvalo několik dalších třesknutí a řev. Ucítila jsem kouř z hořících džínsů. Právě v tu chvíli se spustil systém automatického hašení, najednou všude z kropičů lila voda.
Stáhla jsem horká kuřata z jehlice, při tom jsem si spálila prsty. Přivolala jsem křídla a letěla zpátky na bitevní scénu.
Gabriel a Lucifer oba vypadali zpoceně a hotově. Démon-bažináč jejich námahou vypadal víc naštvaný než pošramocený.
Zaútočila jsem na netvora, jehlici jsem držela před sebou. Byl zaměstnaný výpady na Lucifera a Gabriela a nezdálo se, že by si mě všiml, jak si to k němu bzučím jako komár. Šlehla jsem křídly silněji, nabírala jsem rychlost. Monstrum v poslední chvíli vzhlédlo a já zamířila jehlicí přímo skrze jeho oko.
Démon zakřičel, purpurová krev vytryskla na všechny strany, s ohromným třeskem upadl na podlahu a srazil polici plnou cereálií. Tahle police udeřila do další police, ta do další a ta zase do další, dokud všechny police na téhle straně obchodu nepopadaly jako domino. Voda dál stříkala a v dálce byly slyšet sirény.
Vypadalo to, že monstrum, teď když bylo mrtvé, mizí v obláčcích kouře. Po několika chvílích byla obrovská skvrna purpurové krve vším, co po něm zbylo.
„No, to je prostě úžasné,“ řekl Beezle s výčitkou v hlase. „Zničilas jediné Costco na severní straně.“
„Chováš se, jako by to byla moje vina, že se nás rozhodl napadnout obrovský démon, zrovna když jsme šli nakupovat,“ odpověděla jsem.
„Asi bychom měli jít,“ prohlásil Lucifer a tlačil náš vozík plný potravin k přední části obchodu. Jak šel, přihodil do košíku několik dalších věcí. „Věřím, že lidské autority brzy dorazí.“
„A jak je možný, že ses na místě objevil, zrovna když zaútočil démon?“ zeptala jsem se podezíravě.
„Mám spoustu nepřátel, kteří by tě s radostí zabili, aby mi ublížili,“ odpověděl Lucifer.
„To je jediná odpověď, kterou dostanu?“ řekla jsem.
„Prozatím,“ odpověděl Lucifer.
Vážně nemělo smysl se s ním dohadovat. Lucifer je starý tisíce let. Říct, že je to zkušený podvodník, by bylo příliš podhodnocené vyjádření.
Jak jsme míjeli pokladnu, Lucifer na pás hodil hromádku hotovosti.
„Platíš za škody?“ zeptala jsem se.
„A za jídlo,“ odpověděl. „Zjistil jsem, že mám slabost pro výhodný nákup.“




[1] Costco – jakýsi řetězec obchodů, kde se jídlo a jiné věci prodávají na váhu za nehorázně výhodné ceny.
[2] Bažináč, anglicky The Swamp Thing – komiksová postava autorů Lena Weina a Berniho Wrightsona.

8 komentářů:

  1. :D :D :D, juj tak to bylo vtipné :D :D :D. Lucifer a Beezle mi připomněli mě a mamku s babičkou :D. Díky za tuto mezičást :D

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat