pátek 24. dubna 2015

Zášť - 9. kapitola



„Jsi si jistý, že je tam?“ zeptala jsem se.
Finn se zašklebil. „Copak bych ti lhal?“
Podívala jsem se na něj.

„No, jo, občas.“ Připustil. „Ale co se týče Elliota Slatera, Jonaha McAllistera a Mab Monroe v téhle restauraci, můžeš mi věřit. Podle mého zdroje se tu scházejí každý týden, aby si navzájem poreferovali, co je nového. Obchod, peníze, počet mrtvých.“
„Takže nic zvláštního,“ zamumlala jsem.
Hleděla jsem ven okýnkem Finnova stříbrného Aston Martina. Bylo sotva jedenáct a parkovali jsme naproti Underwood, nejdražší Ashlandské restaurace. Byl to ten typ restaurace, kde sklenice vody stojí deset babek, a pokud ji chcete s ledem, tak ještě víc. Restaurace byla v centru, v jedné z historických cihlových třípatrových budov, obklopená honosnými bankami a jinými finančními ústavy. Budova byla zrekonstruovaná a v původních zdech třetího patra, kde restaurace byla, nahradila cihly velká okna od stropu až k podlaze, která skýtala omračující výhled na řeku, obtékající tuhle část města. Před vchodem do restaurace byl položený rudý koberec, na který vystupovali zákazníci z nekonečného proudu předjíždějících limuzín.
Finn se natáhnul a poklepal na obálku, která mi ležela v klíně. „Podle mého informátora, Tři mušketýři by si právě teď měli dávat desert. Mab Monroe tiramisu, hruškový koláč pro Jonaha McAllistera a Elliot Slater čokoládový dort.“
Otevřela jsem obálku a probírala se papíry. Hned jak Roslyn s Xavierem odešli z Pork Pit, pustli jsme se s Finnem do práce. Restauraci jsem na zbytek odpoledne svěřila Sophii Deveraux a s Finnem jsme začali shánět všechny dostupné informace o Elliotu Slaterovi.
Stejně, jako by to udělal Fletcher Lane, pokud by byl ještě naživu. Finn používal úplně stejné manilové obálky, jako kdysi Fletcher. Připomínalo mi ho to, a s nostalgií jsem na něj vzpomínala.
Nic zásadního jsme nezjistili, takže jsme se rozhodli pro staré dobré sledování, abychom odhalili jeho slabiny. Jeho oblíbený bar, obchodní partnery, odložené milenky. Počíhat si na Slatera někde s nožem, nebylo nic složitého, ale bylo potřeba, aby to vypadalo, že se stal obětí běžného pouličního násilí, a aby žádné stopy neukazovaly směrem k Roslyn.
Když byl Finn hotový se svými počítačovými kouzly, zajeli jsme ke mně domů a vyzvedli nezbytné vybavení na dnešní večer. Víc nožů pro mě a nové baterie do počítače pro Finna, lyžařské kukly a tmavé oblečení pro oba. Obvykle jsem se nemaskovala, dovolovala jsem svým obětem, aby mi viděly do tváře, ale s Eliotem Slaterem jsem nemínila nic riskovat. Hlavně kvůli tomu, že mě znal jako Gin Blanco. Při vší smůle by se mohlo stát, že se stane něco nepředvídatelného, on vyvázne a ukáže na mě zakrvaveným prstem.
Vrátila jsem papíry do obálky, položila ji na podlahu a opřela si hlavu o opěrku.
„Když už jsme u těch složek,“ řekl Finn, „prošla sis ty informace o Brie?“
„Ne.“
Finn na mě hleděl zelenýma očima. „Proč ne? Čekal bych, že budeš celá nedočkavá dozvědět se něco o ztracené sestře.“
Vzdychla jsem si. „Jedna moje část by chtěla, ale jiná mi říká, že bych neměla.“
„Proč?“
„Protože Bria je policajtka, Finne.“ Odpověděla jsem. „A poctivá, stejně jako byl Donovan Caine. Mám strach, že kdyby zjistila, kolik její starší sestra zabila lidí, mohlo by ji to vyděsit.
Finn se na mě chvíli díval. „Myslím, že se zase jednou podceňuješ. Pokud Bria nepochopí, proč děláš to, co děláš, nezaslouží si tě poznat. Stejně, jako si tě nezasloužil Donovan Caine.“
Pokusila jsem se usmát, ale moc mi to nevyšlo. „Je od tebe hezké, že to říkáš, ale oba víme, že to není pravda. Nemůžu mít Donovanovi za zlé, že odešel. Jedna věc je chtít se mnou spát, ale dlouhodobý vztah s bývalou nájemnou vražedkyní? Není zrovna uklidňující spát vedle někoho s ostrým nožem pod polštářem a s dalším na nočním stolku.“
Finn otevřel ústa, asi aby mi ještě odporoval, ale naši pozornost upoutal pohyb na druhé straně ulice. Otevřel se jeden z východů a na temnou ulici vyplula Mab Monroe. Měla na sobě stylový černý kabát a její rusé vlasy na tmavé látce připomínaly krev. Hned za ní se objevil Jonah McAllister následovaný Elliotem Slaterem. Oba muži byli v oblecích doplněných střízlivými vázankami a naleštěnými lakýrkami. Ten lesk byl vidět přes celou ulici.
Elliot Slater luskl prsty na portýry. Ti zbledli a úprkem se rozběhli pro auta. Tři mušketýři, jak je Finn překřtil, zůstali stát na chodníku a pokračovali v debatě. Finn stáhl okýnko, jestli náhodou nepochytíme něco z jejich konverzace.
„… bez ohledu na následky. Prostě to vyřiďte,“ vyštěkla Mab na své společníky.
„A není to trochu ukvapené…“ Začal McAllister konejšivým hlasem a otočil se k Mab rázující sem a tam po chodníku, takže jsem zbytek jeho věty nezachytila.
Mab se prudce otočila a upřela pohled na právníka se stříbrnými vlasy. „Není to ukvapené, Jonahu. Elliot a jeho muži se o to postarají. Dnes večer. Je to jasné?“
McAllister sklonil hlavu a Slater ho napodobil.
Ze stínů se vyloupla limuzína a zastavila před nimi. Mab ještě něco řekla, ale přes burácení motoru jí nebylo rozumět. Nasedla a vůz zmizel ve tmě. Pak portýr přivezl další auto, poslední model Mercedesu a vzápětí zmizel v opačném směru i Jonah McAllister.
Elliot Slater na chodníku osaměl. Vytáhl z kapsy cigarety a připálil si. Opřel se o cihlovou zeď restaurace a pomalu vyfukoval kouř. Pak vykouřil ještě další dvě cigarety a nevypadalo to, že by se chystal k odchodu.
„Na co čeká,“ zamumlala jsem, „na Vánoce?“
„Netuším.“ Odpověděl Finn.
Seděli jsme tam a dívali se na Slatera, jak kouří. Za dalších pět minut zastavilo před restaurací velké, terénní auto. Slater zadusil cigaretu a nastoupil. Jak nás auto míjelo, sklouzli jsme s Finnem po sedadlech dolů.
Nechali jsme ho blok odjet, než Finn nastartoval. Otočil se ke mně a usmál se. „Tak co, vydáme se do nory za bílým králíkem?“
„Jistě,“ odpověděla jsem. „Podíváme se, jakou noční práci si u něj Mab objednala – a jak bychom ji mohli překazit.“
*
Finn se držel v dohledu celou cestu městem, auto sjelo na dálnici, takže nebyl problém schovat se mezi ostatními vozidly.
„Vypadá to, jako by měli namířeno do Severního města.“ Podotkl Finn.
Ashland se rozkládal na úpatí hor na pomezí Tennessee, Virginie a Severní Karoliny a ve skutečnosti to byla města dvě – Severní a Jižní. Pork Pit a Ashlandská kolej byly na okraji Jižního města, kde bydleli ti méně šťastní. Feťáci, prostitutky a bezdomovci tam byli k vidění na každém kroku a žila tam hlavně dělnická třída.
Severní město bylo něco úplně jiného. Honosné domy, rozlehlé pozemky, pečlivě udržované zahrady. V téhle části města bydlely bílé límečky, a movitější část společnosti. To ale neznamenalo, že by to tam bylo bezpečnější. Radši jsem čelila tuctu feťáků, než partě sebevědomých výrostků ve značkových hadrech, kteří si mysleli, že jsou lepší než všichni ostatní.
„Ani mě nepřekvapuje, že míří do Severního města,“ řekla jsem Finnovi. „Spíš se tady najde nějaký trouba, který si myslí, že je dost bohatý na to, aby mohl dělat Mab problémy.“
„Jistě, takového odpadu z Jihu, jako jsme my, si Mab nevšímá.“ Zavrčel Finn.
Usmála jsem se. „A jednoho dne na to doplatí. Doufám, že brzo.“
Finn se na mě podíval koutkem oka. Za chvilku přikývnul a usmál se. Auto se Slaterem a jeho společníky opustilo dálnici. Finn zpomalil a sledoval ho z větší vzdálenosti. Projeli jsme kolem několika nákupních center přeplněných luxusními obchody a předraženými kavárnami. Doprava pomalu řídla a začínalo být těžké se schovat, i když mi na tom nějak zvlášť nezáleželo, jestli si nás Slater všimne nebo ne. Pokud by náhodou zastavil, aby nás konfrontoval, dostala bych příležitost vyřešit Roslynin problém hned na místě.
Jenomže byl příliš zaneprázdněný, než aby si všimnul, že ho někdo sleduje. Auto neměnilo rychlost, ani nedělalo neobvyklé manévry. Po dvaceti minutách jsme dorazili na předměstí s honosným jménem – Ráj. Finn čekal, dokud tréňák nezastavil, pak zhasnul světla a pomalu se přibližoval.
Sledovala jsem domy, které jsme míjeli. Většinou dvoupatrové, na rozlehlých pozemcích. Dost velké pro běžnou rodinu, ale nic přemrštěně velkého. Po trávnících s plastovými hrady se válely hračky a kola.
„Tohle nevypadá na místo, kde by bydlel někdo, kdo by chtěl Mab Monroe působit potíže. Tady bydlí střední třída, žádný pan Prachatý.“
Finn pokrčil rameny. „Vždyť na tom nezáleží. Jsme tu kvůli Slaterovi, ne kvůli někomu kdo šlápl Mab na kuří oko.“
Pokrčení jsem mu vrátila. „Ne tak úplně.“
Slaterovo auto stálo asi blok od nás a spolu s ním z něj vystoupili čtyři další obři. Dalekohledem jsem sledovala, jak si Slater rukou urovnal záhyby na šatech, a pak pokynul hlavou svým společníkům. Místo aby se vydali dolů ulicí, zamířili přes trávník k domku schovanému za čerstvě prořezanými stromy. Podle rozsypaného cementu a kusů cihel kolem vypadal jako právě dostavěný. Byl v bloku zatím samotný a víc než půl míle od nejbližší budovy.
„Vypadá to, jako by se chtěli dostat ze zadu k tomu domu na vedlejší ulici.“ Řekla jsem.
„Jak že se to tady jmenuje?“ zeptal se najednou Finn.
„Ráj,“ odpověděla jsem. „Proč? Bydlí tady jedna z tvých známostí?“
„Asi ano, ale je mi to povědomé kvůli něčemu jinému.“ Finn si poťukával prstem do stehna a pokoušel se rozvzpomenout.
Rozhlížela jsem se dalekohledem kolem. Z jednoho okna v přízemí vycházel proud světla, ale přes zatažené záclony nebylo vidět dovnitř. Upoutal mě záblesk vlevo od okna.
„Na poštovní schránce je jméno Coolidge.“ Ztuhla jsem. To jméno mi něco říkalo.
„Coolidge?“ zeptal se Finn.
„Ano, Coolidge.“ Luskla jsem prsty. „To jméno si pamatuju. Když mě tehdy zmlátili, mluvili pak o někom, kdo se tak jmenuje. Že se o něj musí postarat. Čím dřív, tím líp. Kvůli tomu jsou asi tady. Zajímalo by mě, čím ten chudák Mab rozčílil.“
Finn si vzdychl a na chvíli zavřel oči. „Ne on, ona,“ odpověděl. „Coolidge je ona, Gin.“
„Jak to víš?“
Finnovy zelené oči se ve tmě leskly. „Protože je to v té složce, co jsem ti dal.“
Zamrazilo mě. „V jaké složce?“
„V té o Brii,“ odpověděl Finn. „Bria Coolidge. To jméno teď používá.“

A sakra.


8 komentářů:

  1. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za nový překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat