pondělí 27. dubna 2015

Polibek noci - 23. kapitola 1/2


Anthony Loken se podíval na Myru a vítězně se usmál. „Mám ho!“
„A ji,“ řekla Myra se slabým náznakem lítosti v hlase. „Doufám, že ji nebudeš muset zabít, Tony. Začala jsem ji mít docela ráda.“

„Jak jsi věděla, že je čarodějnice?“ zeptal se. „Několikrát jsem s ní byl a nikdy jsem to neodhalil.“ Nikdy ani nepodezříval DeLongpreho, že je skutečný upír, ale neviděl důvod, proč by to měla Myra vědět. Štvalo ho, že je její magie silnější než jeho, ačkoliv jeho znalosti Temných Umění rapidně rostly. Fakt, že byla vůdkyní jejich klanu, byl stejně tak protivný. Ale až jednou dosáhne svého cíle, všechno se změní. Bude mít daleko větší moc než ona.
„Oba ukrývali to, co jsou, velmi dobře,“ poznamenala Myra a podívala se dolů na upíra, „ale pak, jsem starší a silnější v řemeslu než ty. Buď s tím upírem opatrný,“ upozornila ho ostře. „Neotáčej se k němu zády. Nejsem si jistá, čeho je schopný.“
„Neboj se.“
„Opravdu si myslíš, že můžeš vytvořit magický elixír, který nám umožní žít věčně?“
„Jsem si tím jistý. Odnes tu dívku ke mně do auta, ano? Serafino, jdi a otevři kufr.“
Myra se zastavila ve dveřích a rozhlédla se ulicí předtím, než vynesla Brennu ven do Lokenova auta a položila ji na přední sedadlo.
Serafina otevřela kufr a Anthony hodil Roshana nepříliš něžně dovnitř. Chvíli na upíra zíral a všiml si ošklivých rudých puchýřků na jeho tváři a rukách a zářivých rudých podlitin v místech, kde se stříbrné řetězy dotýkaly jeho kůže. Tak dlouho, jak dlouho bude upír připoutaný stříbrnými pouty a pravidelně kropen svěcenou vodou, zůstane slabý a bezmocný jako novorozené dítě. Podobně, jako když byl Superman vystaven působení kryptonitu.
Anthony se bez soucitu usmál a zavřel kufr.
„Zavolej, pokud mě budeš potřebovat,“ řekla Myra.
Loken přikývl.
„Bereš je do laboratoře?“
„Jenom jeho.“
„Ujisti se, že posílíš zaklínadla a obalíš kliky dveří stříbrem, jen každý pro případ.“
„Vím, co mám dělat,“ řekl tak nějak podrážděně.
Usmála se odzbrojujícím způsobem. „ Samozřejmě, že víš. Kam bereš tu holku?“
„Ke mně. Nezdá se mi moudré nechat je pohromadě.“
„Možná máš pravdu. Dáš mi vědět, kdyby se cokoliv dělo?“
S pokývnutím otevřel Anthony dveře auta a vklouzl za volant. Strčil klíčky do zapalování, zařadil rychlost a šlápnul na plyn. Podíval se do zpětného zrcátka, když odjel od obrubníku. Pokud by nebylo Myry, nemusel by být schopný chytit jak čarodějnici, tak upíra, tak snadno, pomyslel si rozčileně, a kvůli tomu draze zaplatí, až bude elixír jeho.
Roshan pomalu přicházel k vědomí, vědom si toho, že slunce ještě nevyšlo. Jeho tělo bylo ztěžklé. Každý nerv a buňka křičely bolestí. Oči měl oteklé a stálo ho spoustu úsilí je otevřít.
Okamžitě rozpoznal laboratoř, zašklebil se, když si uvědomil, že byl připoutaný ke kovovému stolu, na němž dříve ležela mrtvola Jimmyho Dugana a poté to, že byl od boku nahoru nahý. Tlustý kožený řemen mu přebíhal přes hruď a připevňoval jej ke stolu. Ruce a nohy měl připoutané ke stolu těžkými stříbrnými řetězy, omotanými okolo kotníků a zápěstí. Stříbro mu spalovalo kůži. Jeho paže a hruď, pokropené svěcenou vodou, pálily jako skutečné plameny pekelné.
Otočil hlavu na stranu a uviděl na stole u protější zdi ležet mrtvolu. Podíval se nalevo a spatřil Lokena, jak ho pozoruje s přeslazeným úsměvem na tváři.
„Takže,“ řekl kouzelník a odrazil se od rámu dveří. „Konečně vzhůru.“
Roshan si olízl rty. Jeho krk, stále připoutaný stříbrnými řetězy mu připadal, jako by celý hořel. „Kde je Brenna?“
„Už není tvojí starostí.“ Loken zvedl stříkačku z linky a zabodl ji do velké žíly v Roshanově levé paži.
„Co s ní hodláš dělat?“
„Zkusil jsem vstříknout upíří krev do několika lidí, ale bezúspěšně, a když mi to nevyšlo, zkusil jsem to tak, že ji vypili.“ Loken pokrčil rameny. „To také nefungovalo. A pak jsem si uvědomil, že používám špatné testovací subjekty. To, co jsem potřeboval, byla…“
„Čarodějnice,“ řekl Roshan a žaludek se mu stáhl úzkostí.
„Přesně.“
„Nebude to fungovat,“ řekl Roshan. Sledoval s morbidní fascinací, jak černokněžník naplnil skleněnou ampuli jeho krví a poté zabodl další jehlu do stejné žíly.
„Myslím, že bude.“
„Na co… na co je to tělo?“ Stříbro spočívalo těžce na jeho krku a mluvení tak činilo složitým.
„Ach, ano, tělo. No, zdá se mi, že rozředění a smíchání upíří krve s krví z mrtvoly by mohlo způsobit, že se stane méně silnou a tím také méně toxickou pro smrtelníky,“ odpověděl Loken s úšklebkem. „Smíchat mrtvou krev s mrtvou krví se zdá jako správné řešení.“
„Nemůžeš ukrást upírovi schopnosti z jeho krve. Existuje jenom jedna cesta, jak je získat,“ zavrčel Roshan s obnaženými tesáky. „Tahle cesta.“
Loken navzdory své vůli odskočil. Naštvaný na to, že ukázal slabost, zabodl další jehlu do Roshanovo žíly. „Pokud mám pravdu, brzy se to dozvím. Pokud ne…“ pokrčil rameny. „Tvoje nevěsta zaplatí nejvyšší cenu.“
Tiché zavrčení rostlo Roshanovi v hrdle, když se napjal proti řetězům, které ho přidržovaly u stolu. Bolest v jeho těle, tak nesnesitelná, byla nic v porovnání se strachem o Brennin život. Ale svěcená voda spolu se stříbrem udělala své stejně tak dobře. Těžce dýchal a zřítil se zpět na stůl. „K čertu s tebou – dělej si se mnou, co chceš, ale nech ji jít.“
„Jak šlechetné,“ ušklíbl se Loken. „Neměl jsem ponětí, že jsou upíři tak galantní.“
Roshan na něj zíral, ruce sevřené bezmocným hněvem, když mu černokněžník odebral další ampuli krve.
Loken se přesunul k pultu, vytáhl tác naplněný malými skleněnými lahvičkami z horní poličky a začal je plnit, smíchával Roshanovu krev s krví, kterou už dříve odebral od mrtvého muže.
„Myslím si, že tohle bude pro začátek stačit,“ poznamenal Loken, uzavřel ampulky na podnosu a opustil místnost.
Roshan se za ním díval. Hlad zuřil hluboko uvnitř něj, umocněn ztrátou krve, kterou mu čaroděj odebral. Celé tělo mu připadalo, jako by bylo v ohni. Hlad se mu prožíral žilami; svěcená voda a stříbrná pouta mu propalovaly maso.
„K čertu s tebou, Lokene!“ řval. „Táhni do pekla!“
Soustředit se. Musel se soustředit. Musel najít Brennu a dostat ji pryč předtím, než Loken provede experiment, který měl na mysli.
Tiše zaklel. Nikdy, za celý svůj život, nezažil takovouto agónii. Pokud se odsud dostane, Anthony Loken bude do pěti minut mrtvým mužem!
Soustřeď se. Spřátel se s bolestí. Nechej ji tě posílit. Zavřel oči a dovolil si relaxovat, jak se snažil sesbírat síly okolo něj. Ale byl slabý, tak slabý. Nemohl se soustředit, nemohl myslet na nic jiného než na agónii, která vysávala jeho sílu a zamlžovala jeho mysl.
Soustřeď se! Musel najít způsob, jak se dostat z řetězů, které ho věznily.
Musel najít Brennu.
Musel ji najít dříve, než bude příliš pozdě, předtím, než ho hlad pohltí a oslepí jej před vším ostatním…
* * *
Brenna se podívala po svém okolí. Byla ve velké místnosti, ležela na sloupkové posteli, pořád oblečena do svých svatebních šatů. Stěny byly mdle zelené. Závěsy podobné barvy visely na jediném okně nalevo od postele. Na malém čtvercovém nočním stolku stála lampička od Tiffanyho, která poskytovala v pokoji jediný zdroj světla. Na stěnách byly obrázky. Trojitá skříň stála naproti posteli. Její závoj byl pověšen přes roh jednoho ze zrcadel.
Kde to byla? V ústech cítila příšernou pachuť. Nevolnost jí sevřela žaludek. V nose ji zaštípalo. Když se ho pokusila poškrábat, zjistila, že má paže natažené nad hlavu a připevněné ke sloupkům postele.
Strach do ní narazil. Kde to byla? Poslední věc, na kterou si pamatovala, bylo, jak si v Myřině obchodě připíjela…
Brenna si olízla rty. Byla zdrogovaná? Kde byl Roshan?
Zděšením se jí zastavil vzduch v plicích, když uslyšela blížící se kroky. Zírala na kliku u dveří a náhle se strachovala, že ví, kdo je na druhé straně.
Dveře se se zhoupnutím otevřely a Anthony Loken vkročil do místnosti. „Takže,“ řekl rozjařeně, „jakpak se cítíš?“
Brenna civěla na podnos v Lokenových rukách, její pohled zůstal přikovaný k malé lahvičce naplněné rudou tekutinou. Byla to Roshanova krev; to věděla zcela určitě.  
Zatahala za lana, která ji přivazovala ke sloupkům postele, když Loken zavřel dveře a vykročil k ní.
„Takže,“ řekl vesele, „představ si mé překvapení, když jsem zjistil, že jsi čarodějnice. Proč jsi mi to neřekla?“ Vydal ze sebe tiché tss. „Potom, co jsem s tebou sdílel svá tajemství.“

Neodpověděla, pouze se na něj dále dívala a její hrůza rostla s každou uplynulou chvílí. Řekl, že neprovozuje temnou magii. Teď věděla, že jí lhal.


10 komentářů:

  1. Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka za ďalšiu skvelú kapitolu, som zvedavá ako to dopadne :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Knihomolka.36527. dubna 2015 12:22

    Díky za překlad další části .
    musim říct že mě překvapil ten skok v příběhu :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat