pondělí 6. dubna 2015

Polibek noci - 21. kapitola 2/2


Tiše se zasmál, jeho ruce jí masírovaly ramena a pak, neschopen déle čekat, sklonil hlavu a políbil ji.
Sladké, pomyslel si, sladší než víno bohů. Sladké tak, že si jeden stěží vzpomene na chuť matčiny švestkové marmelády. Přejel jazykem po Brennině spodním rtu, vychutnával si jeho chuť a jemnost předtím, než ochutnal sladkost uvnitř jejích úst. Touha mezi nimi jiskřila, vzal do dlaní její zadek a přitiskl si její tělo blíže.

Tiše zasténala a jazykem vedla bitvu s tím jeho. Přejela mu rukama přes hruď, dolů po pažích, vychutnávala si jeho sílu, divila se, že muž tak silný a mocný jako Roshan může být tak křehký, tak velice a velice jemný. Jeho síla ji vzrušovala a nutila ji, aby se cítila malá a bezmocná, ale tím dobrým způsobem, protože oba dva dobře věděli, že není bezmocná.  
S lítostivým povzdechem se od ní Roshan odtáhl.
Brenně se z hrdla vydral tichý protestující zvuk. „Proč jsi přestal?“
Nejistě pokrčil rameny. „Nevím. Zkrátka mi přijde špatné pomilovat se s tebou noc před tím, než budeme oddáni.“
Udělala na něj obličej. „Ale minulou noc to bylo v pořádku?“
„Samozřejmě, že bylo, ale neptej se mě proč.“
Usmála se na něj. „Nemám ponětí, proč jsi tak galantní,“ řekla a spojila svou ruku s jeho. „Přemýšlím, co dalšího bych se o tobě měla dozvědět během následujících nocí.“
„Nedovedu si to představit,“ zamumlal.
Odešli zpět do kostela a on se nemohl ubránit myšlenkám na to, že manželství s Brennou Flanaganovou bude nejspíš jedna velká kupa legrace, něčeho, co tak postrádal uplynulých dvě stě osmdesát šest let svého života.


Brenna dorazila do knihkupectví krátce poté, co následujícího rána otevřelo.
Myra ji vřele uvítala. „Jsi tu dnes brzy.“ Naklonila hlavu na stranu. „Vypadáš, jako bys spolkla kus slunce. Řekni mi, co ti tak rozzářilo oči?“
„Přišla jsem tě požádat o laskavost.“
„Inu, pokud je to legální, považuj to za vyřízené.“
Brenna si skousla ret. Roshan řekl, že manželství nebude uznané státem.
„Neplánuješ bankovní loupež, nebo něco takového, že ne?“ zeptala se Myra.
„Ne, budu se vdávat.“
„No, pak není divu, že se culíš jako kočka Šklíba. Gratuluji! Kdo je ten šťastný?“
„Jmenuje se Roshan. Neznám ve městě nikoho a já… no, potřebuji někoho, kdo by vedle mě stál, a přemýšlela jsem, jestli nejsi moc zaneprázdněná, jestli bys…?“
Myra vzala Brennu za ruku. „Drahoušku, bude mi ctí.“
„Ach, děkuji ti.“
„Takže, kdy se koná ta šťastná událost?“
„Dnes v noci v devět.“ Našla ráno na nočním stolku lísteček od Roshana. Na něm jí sdělil, že mluvil s otcem Lanzonimem a kněz souhlasil, že je dnes v noci oddá.
„Dnes v noci!“ vydechla Myra.
Brenna přikývla. „Vím, že se to zdá poněkud unáhlené, ale…“ Cítila, jak se začíná červenat. „Ale nechtěli jsme už déle čekat. Vím, že jsem ti měla dát vědět dříve, ale,“ pokrčila rameny, „ani Roshan ani já nemáme rodinu a…“
„Docela tomu rozumím,“ řekla Myra a poplácala Brennu po rameni. „Mladá láska a to všechno, ale, drahoušku, to mi stěží dává čas, abych si našla šaty, nebo jenom samotné boty! Sarafino,“ zavolala, „zaskočíš za mě, že? Jdu nakupovat.“
Poté, co dala Myře adresu kostela a popřála jí příjemný den, Brenna se vrátila do domu. Byla příliš vzrušená, aby vydržela klidně sedět a tak oprášila nábytek, vyluxovala koberce, vyprala prádlo, dala nádobí do myčky, a přesto ještě stále zbývaly hodiny do západu slunce.
Konečně se posadila na pohovku, zapnula televizi a doufala, že najde film, který by ji rozptýlil. Poté, co projížděla nabídku různých kanálů, zůstala u filmu, který už předtím viděla. Teď znala i název: Jestřábí žena. Na příběhu o galantním rytíři a ženě, která byla prokletá zlým knězem, bylo něco vtíravého.
O chvíli později Morgana vyskočila na pohovku a domáhala se její pozornosti.
Brenna se na kočku usmála, jak ji hladila za ušima. „Víš, že se dneska vdávám?“ zamumlala. „Přemýšlím o tom, že budu paní Roshana DeLongpreho.“
 Při tom pomyšlení Brennino srdce vynechalo jeden úder. Samozřejmě, bude to znamenat změny v jejím životním stylu. Bude muset přizpůsobit své spací návyky jeho tak, aby spolu mohli trávit co nejvíce času, a pak ji za chvíli omrzí jíst všechna svá jídla sama. Možná s ní bude večer čas od času sedávat. Ale tohle byly jen nedůležité detaily.
Brzy, pomyslela si šťastně, brzy budu jeho ženou.

Roshan se probudil se západem slunce. Jeho první nádech mu do nosních dírek donesl Brenninu vůni. Jeho první myšlenka byla, že předtím, než půjde znovu spát, bude jeho, v duchu si pomyslel, že už byla jeho všemi způsoby, na kterých záleželo. Právo smrtelníků už nad ním nemělo moc, ale manželství bylo pro Brennu důležité a to jej dělalo stejně důležitým i pro něj.
Vstal, opustil svůj brloh, nedočkavý vidět svou nevěstu. Našel ji v kuchyni. Stála u sporáku a míchala něco v hrnci. Pokrčil nos nad vůní kukuřice a pečeného kuřete.
Po špičkách se tiše přesunul za ni. „Pěkný večer, má lásko,“ zamumlal a přitulil se k její šíji.
Opřela se o něj a otočila hlavu k polibku.
„Rozmyslela sis to?“ zeptal se.
„Nikdy.“
Přitáhl si ji do náručí, aby ji mohl políbit ještě lépe, smysly se mu naplnily její blízkostí. Dnes v noci bude jeho, vždy a navždy jeho. Od dnešní noci bude sdílet svůj život se ženou, kterou miloval. Byla to naprosto omamná myšlenka, splněné přání, které si nikdy nepřiznal, naděje, kterou nečekal, že kdy získá.
Neochotně ji pustil. „Brzy se vrátím,“ slíbil.
Přikývla. Nemusela se ptát, kam jde. Znala ho dost dobře, aby dokázala poznat, kdy se nakrmil a kdy ne.
Znovu ji rychle políbil a pak byl pryč.

Anthony Loken stál nad pozůstatky své poslední oběti. Stejně jako předchozí čtyři i tahle už ani vzdáleně nepřipomínala člověka. Loken stiskl ruce v pěst podél boků a zíral na to, co bývalo ještě před chvílí mladým a zdravým mužem.
Sakra! Naplněn pocitem prohry, Loken přecházel v laboratoři z jednoho konce na druhý. Zkusil vpravit upíří krev do lidského systému všemi možnými způsoby, které vymyslel. Žádný z nich nebyl úspěšný. Subjekty se pokaždé scvrkly a umřely, někdy během minuty, jindy po hodinách. Jak upíři přežívali, když se jejich krev zdála být toxická? Zkusil smísit upíří krev s krví subjektů, zkusil ji zředit různou škálou tekutin, ale marně. Experimentoval s teplotou, zahříval a chladil krev. Výsledky byly stejné. Subjekty se scvrkly a umřely, většina z nich křičela v agónii bolestí, kterou si dovedl pouze představit. Zvýšil počet bílých krvinek. Smíchal krev se svěcenou vodou, myslel si, že by to mohlo zmírnit smrtelné následky upíří krve. Zkusil přidat malé množství krve. Nezáleželo na tom, co zkusil, výsledky byly pokaždé stejné.
Praštil pěstí do stěny a němý výkřik frustrace a hněvu mu stoupal hrdlem. Neprohraje. Znovu udeřil do stěny a pak znovu a poté se náhle zastavil, netečný ke svým zkrvavělým kloubům. Zamračil se a zadíval na prázdné ampule na lince. Možná bylo něco špatného s krví upíra. Nebo možná používal špatné osoby…
Samozřejmě! On nebyl obyčejný smrtelník. Byl čaroděj s téměř nepřekonatelnou mocí.  Jeho chyba byla v tom, že experimentoval s obyčejnými smrtelníky, když potřeboval čarodějnici.
  Olízl si krev z kloubů a pak zhasnul světla v laboratoři. Myra bude vědět, kde má hledat čarodějnici. Ve skutečnosti bude jeho první volbou, ačkoliv její schopnosti nebyly zdaleka tak skvělé jako jeho.
Ano, pomyslel si a jeho sebedůvěra byla zpět. Všechno, co potřeboval, byla čarodějnice a tajemství věčného života a dobrého zdraví bude jeho.

Ale dříve, než půjde na lov čarodějnice, potřeboval upíra. A zásobu čerstvé krve.


10 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za pokračování kapitoly

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to som fakt zvedavá, či sa tá svadba vôbec uskutoční ??? Vďaka za preklad a korektúru :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Knihomolka.3656. dubna 2015 14:23

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat