pátek 13. března 2015

Zášť - 4. kapitola


„Nemůžu uvěřit, že jsi mě sem dnes večer vytáhl.“ Zamumlala jsem. „Máme spoustu práce, pamatuješ? Zjistit něco o dlouho ztracené sestře, naplánovat, co s Mab Monroe, zbavit se jejích otravných pohůnků. Nebo jsi na to všechno zapomněl?“

Finn na moment odtrhl svůj pohled od dobře vyvinuté blond profesionálky a podíval se na mě. „Říkalas něco, Gin?“
Protočila jsem panenky. „Nic důležitého.“
„Tak jo,“ Finnovy oči zaostřily někam dozadu za blondýnu, která kroužila společně s pár dalšími osamělými ženami po tanečním parketu.
Vzdychla jsem si. Bylo to dva dny po tom, co mě napadl Elliot Slater se svými muži. Finn dnes večer přišel do Pork Pit a trval na tom, abych s ním šla ven. Doufala jsem v poklidnou večeři, možná v té nové mexické restauraci na St. Charles Avenue, kde prý podávali fantastické kořeněné fajitas.
Místo toho mě vzal do Nothern Aggression.
Klub v nóbl části města. Co víc, nejvyhlášenější klub. Ani ne proto, že by se tu scházela smetánka a sofistikovaná společnost, ale protože to bylo místo, kde jste mohli ukojit svoje nejtajnější touhy. Bylo tu k dostání všechno – krev, drogy, sex, tabák, alkohol. Ve skutečnosti toho klub nabízel ještě mnohem víc – samozřejmě za patřičnou cenu. Nebylo divu, klub řídila Roslyn Phillips, která kdysi jako profesionálka brázdila ulice Jižního města tak dlouho, dokud nedala dohromady úctyhodnou částku a neosamostatnila se.
Těsně před půlnocí bylo místo zaplněné zlatou mládeží. Pánové v oblecích, dámy v šatech tak titěrných, že to bylo na hranici legálnosti. Všichni s drinkem v jedné a cigaretou v druhé ruce, případně na zadku někoho jiného. Většina návštěvníků byla v doprovodu některého ze zaměstnanců – mixu mužů a žen, všichni to byli profesionálové oblečení podobně jako hosté, lišili se jen přívěsky, visícími kolem krku, Srdce protknuté šípem – oficiální znak Nothern Aggression.
Spoře oděný personál proudil klubem, zaměstnanci nabízeli hostům sklenice se šampaňským, jahody v čokoládě a další lahůdky, které byly v ceně, a to i v soukromých pokojích v patře, které se daly pronajmout třeba na půl hodiny, nebo i na méně.
Někteří z hostů nebyli, co se týče soukromí, až tak choulostiví. Dvojice, někdy i trojice případně větší množství propletených těl bylo k vidění v prostorných boxech. Polibky, dráždění, steny. Některé stoly se dokonce nadzvedávaly v rytmu pohybů lidí souložících na zemi.
Sedli jsme si s Finnem do boxu pár stop od tanečního parketu, kde se vlnila skupina lidí na písničku od Killers. Navzdory rozporuplným pocitům, které jsem měla ohledně sexem nabité, upocené atmosféry v klubu, jsem musela připustit, že na nestydatém, dekadentním stylu něco bylo. Zdi byly pokryté červenými sametovými závěsy a pružná bambusová podlaha se měkce prohýbala pod nohama.
Ale nejpůsobivější byl bar, který se táhl podél jedné ze zdí, vytvořený z jednoho velkého kusu ledu. Zdobily ho komplikované runové obrazce – většinou představovaly slunce a hvězdy symbolizující radost ze života. Té jste si mohli v klubu užít do sytosti – pokud jste na to měli dostatečně naplněnou peněženku.
Barmanovi mixujícímu drinky ve tmě mléčně zářily oči. Byl to živel Ledu, zodpovědný za to, aby barový pult zůstal celý večer neporušený. Kromě vyhazovačů to byl jediný stálý zaměstnanec klubu, který neměl na krku runový náhrdelník se srdcem probodnutým šípem. Sexuální služby návštěvníkům jeho pracovní povinnosti nezahrnovaly, měl co dělat s udržováním baru v jednom kuse a s mícháním drinků.
„Řekneš mi, proč jsme tady?“ Zeptala jsem se.
Finn se ani nenamáhal odtrhnout oči od obdařené blondýny. „Trochu si užít, samozřejmě. Měla jsi těžký týden, zasloužíš si trochu relaxace.“
Kopla jsem ho pod stolem do kotníku. „Proč ti ani trochu nevěřím,“
„Protože jsi strašně cynická.“
Znovu jsem ho kopla a tentokrát pořádně.
„No tak jo,“ řekl Finn a sklonil se, aby si promnul kotník. „Když to musíš vědět, chtěl jsem si o něčem promluvit s Xavierem.“
Nadzvedla jsem obočí „A mě táhneš sebou, protože...“
Finnovi přeběhl po obličeji stín. „Uvidíš.“
Nenabídl mi žádnou další informaci, ale tentokrát jsem neměla náladu, abych z něho mámila podrobnosti. Usrkla jsem si ze svého ginu a zašklebila jsem se. Chutnal dnes nějak hořce. Možná proto, že jsem pořád přemýšlela o Brie.
Finn dodržel svůj slib a vyšťoural o ní všechny dostupné informace. Už včera mi dal svazek dokumentů a souhrn všech klepů, které získal od svého kontaktu v Savannah. Ještě jsem se na to nepodívala. Obálka ležela netknutá na stolku v mém obývacím pokoji.
Nebyla jsem si jistá, jestli chci poznat její život a tajemství prostřednictvím popsaného kusu papíru. Jedna moje část – celkem dost velká část – dávala přednost tomu, jak jsem si ji pamatovala. Jako svou malou mladší sestřičku. Nevinné děvčátko, s kterým jsem si hrála na schovávanou a mlsala čokoládu. Nechtěla jsem si číst o věcech, kterými si prošla, když vyrůstala jako sirotek. Měla jsem dost vlastních traumat z dětství, z života na Ashlandských ulicích. Doufala jsem, že to Bria měla jednodušší, ale nebyla jsem si jistá, že to chci vědět. Protože odpovědi na otázky by se mi nemusely líbit.
Popravdě řečeno jsem ani nevěděla, jak se mám cítit v situaci, kdy se moje dávno ztracená sestra objevila a navíc je z ní ještě detektiv. A asi dobrý, aspoň co jsem zatím zjistila. Snažila se pomáhat lidem, změnit zaběhlé pořádky v korupcí prolezlém Ashlandu – zatímco já jsem celý svůj dosavadní dospělý život strávila tím, že jsem za peníze zabíjela lidi. Ta myšlenka mi pořád vrtala hlavou – máme stejnou DNA -  bude to hrát nějakou roli?
Spolkla jsem zbytek hořkého ginu. Alkohol sklouzl do žaludku a příjemně hřál. Náladu mi to ale moc nevylepšilo.
„Pojďme najít Xaviera, ať už to mám z krku.“
Teď byla řada na něm, aby nadzvedl obočí. „Jsi nějaká rozmrzelá.“
Usmála jsem se. „To teprve zjistíš, jak jsem rozmrzelá, až si na tvůj účet objednám to nejdražší, co tu mají.“
Finn zvedl ruce. „Dobře, Xavier za námi měl přijít, ale jestli chceš, tak se po něm podívám.“
Finn vstal, narovnal si vázanku, uhladil si vlasy a zmizel v davu. Asi si to namířil k ledovému baru, aby se u barmana poptal po Xavierovi. Musel projít těsně kolem tanečního parketu, blondýnka, která po něm předtím pokukovala, mu poslala vzdušný polibek. Usmál se na ni a změnil směr své cesty k ní. Netrvalo to ani tři minuty a ti dva spolu seděli u baru, popíjeli martini a hleděli si do očí.
Bubnovala jsem prsty do stolu. Hezká tvářička a patřičné křivky by Finnegana Lanea odlákaly i z vlastního pohřbu. Měla bych mu říct, že odcházím. Zrovna jsem sahala po telefonu, abych mu napsala zprávu, když na mě padl stín.
„Zdravím, Gin, to je ale milé překvapení,“ ozval se mužský hlas.
Vzhlédla jsem a zjistila, že u boxu stojí Owen Grayson. Stejně jako Finn, měl na sobě oblek, v jeho případě černý, s tmavě šedou košilí vespod.
Kvalitní materiál zvýrazňoval jeho pevnou, svalnatou postavu, která mi připomínala trpasličí stavbu těla. Až na to, že se šesti stopami a palcem navíc byl Grayson na trpaslíka příliš vysoký.
Jeho černomodré vlasy a fialkové oči se v tlumeném klubovém osvětlení blýskaly. Na bradě se výrazně rýsovala bílá jizva. Někoho jiného by možná hyzdila, ale na něm vypadala sexy a nebezpečně. Stejně tak nakřivo srostlý zlomený nos. Možná i kvůli těmhle malým nedokonalostem vypadal zbytek tak neodolatelně.  Owen Grayson věděl, jak nosit drahý oblek a já jsem si nemohla pomoct, ale musela jsem přemýšlet, co je asi pod ním. Měla jsem pocit, že to bude stejně atraktivní jako svrchní slupka.
Navzdory uhlazenému, drahému zevnějšku, Owen Grayson vypadal, že svého času schytal nejednu ránu. Bojovník skrz naskrz. Sebevědomý způsob, jakým se ke mně choval, na mě působil ještě víc. Dokázala jsem ocenit sebejistotu – zvlášť když k ní měl dotyčný člověk důvod. A protože Owen Grayson byl jeden z nejbohatších podnikatelů v Ashlandu, měl zhruba milion důvodů k úsměvu.
Setkala jsem se s ním před pár týdny. Jeho mladší sestra Eva se stala obětí přepadení v mé restauraci Pork Pit. Stalo se to tehdy, když se mě pokusil vyloupit Jake McAllister. Owen Grayson měl od té doby pocit, že mi něco dluží, protože jsem jeho sestru zachránila před smrtí.
„Nazdar, Owene,“ odpověděla jsem. „Co tě sem dnes večer přivedlo?“
Pokrčil rameny, látka na jeho obleku se při tom pohybu napjala. „Eva si chtěla zatancovat.“
Očima jsem přejela po tanečním parketu. No jistě, Eva tam kroužila s několika dalšími děvčaty a chlapci. Eva byla Owenovi hodně podobná, ale vypadala spíš jako oživlá sněhová vločka. Jak se pohybovala po tanečním parketu, poutala k sobě hodně pozornosti. Míhala se od jednoho chlapce k druhému a na všechny se usmívala. Stačilo jí pokynout prstem a přidávali se další a další.
Podívala jsem se zpátky na Owena. „A ty jí děláš doprovod.“
„Jsem klidnější, když na ni můžu dohlédnout.“ Zabručel. „Kromě toho tvrdila, že potřebuji vypadnout. Zjevně má pocit, že moje obchodní zájmy, které plní její svěřenecký fond, nejsou podle jejího vkusu dostatečně vzrušující.“
Usmála jsem se. Stejně jako většina dívek v jejím věku, Eva ráda flirtovala. Protančit noc v Northem Aggression jí vyhovovalo – dokonce i pod bedlivým dohledem staršího bratra.
„Můžu si přisednout?“ Zeptal se Owen.
Pokrčila jsem rameny. „Posluž si.“
Grayson si rozepnul sako a usadil se na protější straně boxu. Zamával na obsluhu a objednal si skotskou. Nechala jsem si přinést gin s ledem a plátkem limetky. Možná se zbavím té hořké pachuti v ústech.
Naše drinky dorazily a já jsem si lokla. Hořkost neustoupila. Vzdychla jsem si a ukazováčkem jsem čmárala po orosené skleničce.
„Něco není v pořádku?“ Zeptal se Grayson a upil ze svojí skotské.
Znovu jsem pokrčila rameny. „Asi jen nemám dnes večer tu správnou náladu.“
Jen si mě prohlížel fialkovýma očima. „Možná bychom se mohli my dva přesunout někam jinam a zabavit se jiným způsobem.“
„Nech mě hádat, kam by to mělo být…do tvojí ložnice?“
Grayson se usmál. „Vlastně mě napadl spíš nějaký hotel poblíž. Proč se trmácet zbytečně daleko?“
„Takže jsme zpátky u toho, že by ses se mnou rád vyspal?“
Graysonův úsměv se rozšířil. „Usoudil jsem, že za pokus to stojí.“
Odfrkla jsem si. Z nějakého neznámého důvodu se o mě Owen Grayson pokoušel. Jistě, pomohla jsem jeho sestře a byla jsem vcelku pohledná žena, ale ani jedno nevysvětlovalo, proč se tak snaží. Většina žen tady byla víc sexy, mladších, hezčích, s větším poprsím, a většina z nich by zájem bohatého obchodníka uvítala, i kdyby to mělo být jen na dnešní večer.
A hlavně jsem si nebyla jistá, že je jeho urputný zájem upřímný. Nebyla jsem zrovna důvěřivá, takže jsem Owena Graysona podezřívala z nějakých vedlejších úmyslů. Nevěřila jsem, že prostě jen stojí o mou společnost.
Nevěděla jsem, co si o něm mám myslet. S černými vlasy a fialkovýma očima byl víc, než atraktivní, takovým drsným, sexy způsobem. Jenomže na tom mi nikdy nijak zvlášť nezáleželo. Během posledních let jsem se stýkala převážně se svými spolužáky z přednášek, případně s postgraduálními studenty nebo profesory. Mohla jsem dnes večer přijmout jeho pozvání a zítra na něj zapomenout stejně snadno jako bych si vymyla krev z vlasů. Vlastně vymýt si krev z vlasů by byla větší výzva.
Ne, problém nebyl Grayson a jeho postranní úmysly, ať už byly jakékoliv. Problém byl Donovan Caine a moje city k němu, ten měkký pocit v hrudi, který byl silnější než chtíč. Když odešel z města, když mi řekl, že odchází kvůli mně, tak to mému egu opravdu nijak zvlášť neprospělo. Ani mě to nepřivedlo k touze vrhnout se vzápětí do něčeho dalšího.
I nájemní vrahové si občas potřebují vylízat rány.
Jenomže Owen Grayson se na mě díval stejně jako jsem se já dívala na Donovana Caina. S čistým, soustředěným zájmem – a s jistotou, že dostane to, co chce. Mě. Navzdory mým pochybnostem o něm, bylo to…hezké, když se na mě takhle díval. Bez chladné podezíravosti, se kterou se na mě většinou díval detektiv.
Owen se natáhl a chytil mě za ruku. Jeho dlaň byla příjemně chladná a cítila jsem výboj magie, který se otřel o jizvy v mých dlaních. Graysonovy oči na chvíli zjasněly jako by se mu ve fialkovém pohledu rozžaly plamínky. Kromě toho, že byl úspěšný obchodník, měl také živelný talent pro kov. Aby se člověk mohl počítat mezi čistokrevné živly, musel mít talent pro ovládání jednoho ze čtyř základních prvků – Vzduch, Oheň, Led nebo Kámen. Ale mnoho lidí dokázalo ovládat různé varianty základních prvků, jako třeba elektřinu nebo vodu. V Owenově případě to byl kov, odnož magie Kamene. Dokázal vycítit, ovládat a formovat všechno kovové.
„Pořád je tam stříbrná slitina,“ řekla jsem suše. „Pokud ji hledáš.“
Owen potřásl hlavou. „Přiznávám, že jsem zvědavý, jak se ti mohlo dostat pod kůži tolik kovu – a proč mají jizvy tvar pavoučí runy. A proč máš u sebe pořád tolik nožů. Zvědavost je asi moje prokletí. Ale nejvíc ze všeho jsem tě jen chtěl držet za ruku.“
„Kolik ti je? Dvanáct?“
Grayson se na mě znovu usmál. „Občas jsou ty nejjednodušší pocity ty nejpříjemnější.“
Chvíli jsem se na něho dívala. Pak jsem trhla hlavou dozadu a rozesmála se. „Wow. To bylo dobré. To zkoušíš na všechny nebo jenom na mě?“¨
Místo, aby se urazil, široce se usmál a fialkové oči mu teple zazářily. „Jen na tebe, Gin, u žádné jiné to zatím neplatilo.“
Rozesmál mě, to jsem mu musela nechat. Takže jsem mu dovolila tam sedět a držet mě za ruku, místo abych mu řekla, ať zmizí.
Graysonův palec obkroužil jizvu v mé dlani, střed pavoučí runy vpálené do mé kůže. Někde vevnitř mého těla se probudila jiskřička zájmu. Dovolila jsem si zvážit potenciál a možnosti. Trochu jsem se nad Owenem Graysonem zamyslela, zatímco jsem očima klouzala po širokých ramenou, pevných pažích a klenuté hrudi. Teplo mi zalilo žaludek a sklouzlo o něco níž. Hmm, možná bych měla zvážit jeho nabídku na sex. Možná by mi to pomohlo vyhnat z hlavy Donovana Caina jednou pro vždy.
„Už jsem se ptal a zeptám se znovu, Gin,“ řekl Grayson. „Rád bych tě někam pozval. Večeře, tanec, kino, cokoliv by se ti líbilo. Bylo by mi potěšením dělat ti společnost.“
Znovu jsem usrkla ze svého nápoje. „A co když nejsem zrovna dobrá společnice?“
Pokrčil rameny. „Pak se na to budeme dívat jako na nepovedený pokus. Co ty na to?“
Otevřela jsem ústa, abych něco řekla…cokoliv, nebyla jsem si jistá co, když vedle boxu zastavila žena.
„Owene, ráda tě tady dnes večer vidím,“ řekla.
Poznala jsem ji. Byla to Roslyn Phillips, upírka a majitelka Nothern Aggression. Roslyn byla nádherná žena od hlavy až k patě. Plná, hezky tvarovaná prsa, štíhlá stehna, klenuté boky a zadek jako vytesaný Michelangelem. S takovou postavou nebylo divu, že Roslyn kromě krve čerpá svou sílu i ze sexu.
Někteří upíři to tak měli, zvlášť ti, co byli zapojení do Ashlandských obchodů se sexem. Všichni upíři samozřejmě potřebovali krev, pili ji stejně, jako když někteří lidé polykají svou denní dávku vitamínů. Ale pro některé z nich měl stejný efekt i sex – nebo lidské emoce. Takže si účtovali nemalé částky za sexuální služby a zároveň ukájeli své potřeby. Výhra pro všechny. Z toho důvodu taky většina prostitutek v Ashlandu patřila k upírské komunitě. A taky proto, že žili tak dlouho. Sexuální služby byly v kurzu v každé době a záložní plán, když přijde recese a selžou všechny investice, se vždycky hodí.
Roslyn Phillips byla oblečená na noc v klubu, měla stříbrnou minisukni doplněnou ladícím sakem. Vypadala skvěle. Ani já jsem nepůsobila zrovna ošumělým dojmem v úzkých černých kalhotách, modré hedvábné košili a značkových botách, ale vedle ní jsem byla jako strašák v pytli od brambor. Její obličej byl stejně krásný jako zbytek těla. Oči a kůže v barvě tmavého karamelu, sestříhané černé vlasy dosahující přesně k pevné čelisti. Malý špičatý nos. Zářivě bílé zuby se dvěma ostrými špičáky.
Owen vyskočil na nohy a políbil ji na tvář. „Roslyn, taky tě rád vidím. Můžu ti představit svou společnici? Roslyn, tohle je--“
„Gin,“ řekla upírka neutrálně.
Owen se zarazil „Vy se znáte?“
Usmála jsem se. „Jsme staré přítelkyně, že ano Roslyn?“
„Samozřejmě.“ Zamumlala.
Owen si sedl zpátky vedle mě, ale Roslyn zůstala stát tam, kde byla. Měřila si mě svýma karamelovýma očima. Po chvíli si skousla špičákem spodní ret. O něčem přemýšlela.
Neměly jsme s Roslyn zrovna ideální vztah. Kdysi jsem pomohla Roslyn zbavit se násilnického švagra, který týral její sestru a neteř. Napřed nevěděla, že si najala zrovna mě, jenomže když na to přišla a řekla o mých službách jedné ze svých dívek. Ta informace se ale bohužel dostala k nesprávným uším a výsledkem byla násilná smrt Fletchera Lanea. Na jeho pohřbu jsem Roslyn řekla, že mi za jeho smrt dluží a že čekám, že se mi za to kdykoliv dostane její pomoci.
Roslyn si to vzala k srdci. Když jsem ji před pár týdny zavolala, dala mi všechno, co jsem potřebovala, abych se mohla vydávat za jednu z jejích děvčat a proklouznout na jeden nóbl večírek, kde jsem se chtěla dostat k Tobiasu Dawsonovi. Kryla mě, když se jí na celou věc přišel vyptávat Elliot Slater. V podstatě jsme teď byly vyrovnané, ale to jsem Roslyn neřekla, zvlášť když si mě prohlížela jako by přemýšlela o něčem důležitém.
„Můžu pro tebe něco udělat, Roslyn?“ Zeptala jsem se.
Roslyn se ještě chvíli kousala do rtu. Pak kývla. „No, vlastně, něco---“
„Myslel jsem, že jsem ti řekl, ať na mě čekáš vzadu, holčičko,“ přehlušil okolní hluk hluboký mužský hlas.
Roslyn se v karamelových očích objevila nefalšovaná čirá hrůza. Emoce ji naplnily zorničky stejně jako se lidem ovládajícím magii plnily oči mocí. Cítila jsem z ní chlad stejně jako z ledového baru opodál.
Podívala jsem se za Roslyn na muže, který na ni promluvil. Sedm stop vysoký, bledý, albínské rysy. Světle hnědé oči. Pěsti jako kladiva. Elliot Slater si měřil upírku chladným způsobem, který naznačoval, že je s ní velmi, velmi nespokojený.
Sakra. Co tady dělá? Pod stolem jsem si nechala sklouznout do dlaně jeden ze svých  nožů. Owen Grayson vedle mě ztuhl, ale nepohnul se, ani nic neřekl. Chytrý muž. Kdyby Slaterovi jen naznačil, že mám zbraň, zbytek života by k pití používal slánku – přinejmenším. A to i přesto, že se mi líbil.
Roslyn nasadila falešný, nucený úsměv a otočila se k obrovi. Posunula jsem se blíž ke kraji boxu, jen pro případ, že bych musela narychlo použít nůž.
„Nazdar, Elliote.“ Roslynin hlas byl sametový jako vždycky, ale jasně jsem v něm slyšela stres a strach.
Dřív, než jsem si stihla uvědomit, co se děje, Elliot Slater se natáhl, chytil Roslyn za krk a přitáhl si ji k sobě. „Říkal jsem, že máš počkat vzadu. Ne se tady potulovat, aby tě mohl kdekdo okukovat. Teď jsi moje. Nebo jsi na to zapomněla?“
Jeho? Roslyn byla jeho? O co tady k čertu šlo?
Roslyn se pokusila usmát, ale moc jí to nešlo. „Ale Elliote, už jsme o tom mluvili. Víš, že musím chodit mezi lidi, čeká se to ode mě.“
Obr s ní zatřepal stejně jako by to udělal teriér s krysou. „A taky jsem říkal, že nedovolím, aby se ti někdo kromě mě díval na zadek, rozumělas?“
V tu chvíli si jejich ´rozhovoru´ začalo všímat několik dalších hostů, včetně Finna. Nechal blondýnu samotnou u baru a prodíral se davem lidí směrem k Roslyn. Čeho si myslel, že dosáhne? Kromě toho, že skončí zbrocený krví u nohou Elliota Slatera?
Situace přitáhla pozornost i někoho dalšího. Blížil se i Xavier, policista a zároveň šéf klubové ochranky. Zůstal stát před Slaterem.„Pusťte ji,“ zazněl klubem jeho hlas. Ruce měl zaťaté v pěst a byl připravený se na druhého muže vrhnout. „Už tu nejste vítaný.“
Dav se rozšeptal. Tanečníci se přestali vlnit, kuřáci típli cigarety, pijáci odložili skleničky. Dokonce i dvojice, které se pod stoly a v temných koutech věnovaly jinému druhu zábavy, se rázem soustředily na střet dvou obrů.
Elliot Slater si Xaviera změřil se stejně netečným výrazem, jaký měla před chvílí Roslyn. Pak se do něho s neuvěřitelnou rychlostí pustil pěstmi. Xavier nestačil zareagovat a Slaterovy pěsti na něho dopadly se silou, která by dokázala zabít býka. Xavier se zapotácel a zalapal po dechu. Dvojice vyhazovačů přiskočila svému šéfovi na pomoc. Slater luskl prsty a z davu se vynořili další dva obři, kteří mu hlídali záda. Byli to ti samí, co mě přede dvěma dny drželi, zatímco mě Slater mlátil.
Xavier dopadl na bambusovou podlahu a Slater zvrátil Roslyn hlavu dozadu tak, že mohla sotva dýchat. Podívala jsem se na Finna. Sebral z nejbližšího stolu láhev piva a kývnul na mě. Souhlasně jsem přivřela oči. Pod stolem jsem ucítila na noze ruku Owena Graysona. Šlehla jsem po něm očima. V ruce svíral těžkou skleničku od skotské, připravený použít ji jako zbraň. Mrkl na mě. Ať už jsme se s Finnem chystali udělat cokoliv, byl připravený přidat se. Musela jsem přiznat, že to mrknutí bylo sexy. Líbil se mi čím dál tím víc.
Elliot obrátil pozornost pátky k Roslyn. „Teď půjdeme, lásko dozadu a promluvíme si o tom, jak jsi mě znovu zklamala.“
Elliot se naklonil a vtiskl Roslyn na třesoucí se rty lehký polibek. Jako by byla jeho životní láska. Jako by pro něj byla opravdu důležitá – a ne jako by byl jen vlásek od ukončení její existence.
Napjala jsem se, připravená zaútočit, zatímco byl zaneprázdněný.
Ale dřív, než jsem se stihla pohnout, jsem v tichu uslyšela klapnutí pojistky u pistole. Situace byla čím dál tím zajímavější.

Slater uslyšel zvuk také. Přerušil polibek a natočil se, aby se podíval na osobu, která mu mířila pistolí na hlavu – na Briu.


15 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za preklad a korektúru, a som zvedavá na ďalšie pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za skvělý překlad!! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuju za překlad ,už se nemůžu dočkat jak to bude pokračovat dál

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Díky zanový překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Diky za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za pokračování, perfektní překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za skvělou kapitolku ;-)

    OdpovědětVymazat