středa 25. března 2015

Studium jedů - 23. kapitola 1/2


Po tom, co jsem pečlivě schovala Jancovy dárky do své uniformy, šla jsem do Valekových komnat. Pracoval u svého psacího stolu, ale vzhlédl, jakmile jsem vstoupila do místnosti. Měla jsem z toho pocit, jako by na mě čekal.
„Kde jsi byla?“ zeptal se.

„S Jancem,“ odpověděla jsem opatrně. I když jsem během dne přicházela pravidelně ve stejnou dobu, Valek se mě nikdy neptal, co jsem dělala ve svém volném čase.
„A co jste dělali?“ dožadoval se s rukama v bok.
Zábavná představa žárlivého manžela se mi vetřela do mysli. Potlačila jsem úsměv. „Probírali jsme taktiku při boji.“
„Ach tak.“ Valekův postoj se uvolnil, ale rozpačitě pohyboval rukama, jako by věděl, že to přehnal a snažil se to zakrýt. „Ano, to je v pořádku. Ale od teď potřebuji vědět, kde vždycky jsi, a doporučuji ti zůstat na hradě a držet se z dohledu. Stráže Generála Brazella vypsaly odměnu na tvou hlavu.“
„Odměnu?“ Strachem se mi sevřela hruď.
„Může to být drb nebo jen žvásty opilých vojáků. Ale dokud neodejdou, chci, abys byla chráněná.“ Prohlásil odhodlaně. Pak dodal. „Nechci cvičit nového ochutnávače.“
„Budu opatrná.“
„Ne. Budeš přímo paranoidní. Budeš se pohybovat pouze v davu, na dobře osvětlených místech a vždy se ujistíš, že máš sebou svůj doprovod, když půjdeš kamkoliv prázdnými chodbami pozdě večer. Rozumělas?“
„Ano, pane.“
„Dobře. Na zítřek je naplánována schůze brandy. Každý Generál přinese láhev nejlepší brandy, aby se podělil s ostatními, zatímco budou dlouho do noci diskutovat o zájmech Ixie. Musíš tam být, abys testovala Velitelovo pití.“ Valek zvedl z podlahy krabici o osmi lahvích. Souzvučně zacinkaly, když ji postavil na stůl.
Při vytahování malé sklenice na pití, řekl: „Chci, aby sis dnes večer z každé láhve trochu vyzkoušela a zítra ještě alespoň dvakrát, abys věděla, jak která chutná neotrávená.“ Podal mi sklenici. „Každá láhev je označena podle typu brandy, a který Generál ji donesl.“
Náhodně jsem vytáhla karafu. Byla to třešňovice Generála Dinna vyrobená ve VK-8. Naplnila jsem si ústa, poválela tekutinu na jazyku, a snažila se při polknutí zapamatovat její chuť. Alkohol mi sežehl hrdlo a zanechal za sebou ohněm spálenou cestičku vedoucí mou hrudí. Obličej mi zčervenal teplem.
„Navrhuji, abys použila usrkávací metodu, aby ses neopila,“ řekl Valek.
„Dobrý postřeh.“ Našla jsem další sklenici na odplivávání, a pak se propracovávala zbytkem lahví.
*   *   *
V den setkání jsem ve Valekových komnatách každou brandy dvakrát ochutnala, a pak udělala ještě jedno kolečko, abych se ujistila. Teprve, když jsem byla schopná sama podle chuti určit, která brandy patří kterému Generálovi, byla jsem spokojená.
Večer jsem čekala na Valeka, aby mě doprovodil k válečnému sálu. Přišel dolů v plné parádě. Uniformu mu na ramenou zdobily pruhy červených diamantů a na hrudi v levé části mu viselo šest vyznamenání. Vyzařovala z něj důstojnost, jež byla podpořena i jeho mužnou postavou. Byla bych ohromená, kdyby mu ve tváři nehrála mrzutost a nepohodlí. Jako by nedůtklivé dítě bylo donuceno vzít si na sebe své nejlepší šaty. Zakryla jsem si pusu, ale nebyla jsem schopná zadržet smích.
„Dost. Musím tuhle zatracenou věc nosit jednou za rok, ale i to je podle mého gusta až moc.“ Valek si povytáhl límec. „Připravená?“
Připojila jsem se k němu u dveří. Uniforma ještě zvýraznila jeho atletické tělo, a mé myšlenky se zaměřily na to, jak krásně bude jeho tělo vypadat, až bude mít uniformu shrnutou u kotníků.
„Vypadáš úžasně,“ vyhrkla jsem. Zahanbeně jsem zrudla, když se mi tělem šířila horkost. Musela jsem spolykat více brandy, než jsem si vůbec uvědomovala.
„Opravdu?“ Shlédl na svou uniformu Valek. Pak vypnul hruď a přestal si popotahovat límec. Jeho mrzutý výraz se změnil v zamyšlený úsměv.
„Ano. Vypadáš,“ zopakovala jsem.
Do válečného sálu jsme dorazili zrovna když se Generálové shromáždili. Dlouhá štíhlá vitrážová okna zářila slabými paprsky zapadajícího slunce. Služebnictvo pobíhalo kolem kulaté místnosti osvětlené lucernami, s nazdobenými tácy jídla a pití. Všichni byli oblečení do svých uniforem. Medaile a ozdobné knoflíky se jen leskly. Od pohledu jsem poznala jen tři Generály, zbytek jsem si odvodila podle barvy diamantů na jejich jinak černých uniformách. Zkoumala jsem všechny tváře, zapamatovávala si různé funkce, které zastávali, kdyby mě později Valek zkoušel.
Brazell se do mě zabodával pohledem, když jsem se na něj podívala. Rádce Mogkan stál vedle něj, a já se zachvěla, jak mě Mogkan přejel hodnotícím pohledem. V době, kdy na mě Brazell s Reyadem prováděli své pokusy, Mogkan byl vždy poblíž. Jeho přítomnost jsem pokaždé cítila, ale neviděla, a přinášelo mi to jen další násilnické noční můry. Brazellovi obvyklí poradci nebyli přítomni. Uvažovala jsem, proč místo nich přivedl Mogkana.
Konferenční stůl měl tvar vejce a Velitel seděl na jednom konci. Jeho uniforma byla jednoduchá a elegantní s opravdovými diamanty všitými na límci. Generálové v doprovodu svých rádců, usedli kolem zbytku stolu. Valekova židle byla po Velitelově pravici, a moje stolička hned za nimi u kamenné zdi místnosti. Věděla jsem, že schůze bude trvat celou noc, a byla jsem ráda, že se budu moci opřít zády o zeď a odpočinout si. Další výhodou tohoto zasedacího pořádku bylo, že jsem se nenacházela Brazellovi na dohled. I když jsem se mohla vyhnout jedovatým pohledům, jež házel mým směrem, nemohla jsem se schovat před Mogkanovými upřenými pohledy.
Velitel zaklepal dřevěným kladívkem do stolu. Rozhostilo se ticho. „Dříve, než se pustíme do naplánovaných témat,“ řekl Velitel, a poukázal tak na podrobný program jednání, který byl stanoven dříve, „mám důležité oznámení. Jmenoval jsem nového nástupce.“
Jak Velitel obcházel stůl a každému Generálovi předal zapečetěnou obálku, místností se rozlehlo mumlání. Uvnitř obálek bylo osm zašifrovaných kousků, jež měly odhalit jméno nového nástupce, pokud jste měli Valekův klíč k dešifrování.

Napětí se šířilo. Cítila jsem, jak na mě tlačí, jako by měla vodou přeplněná slupka prasknout. Překvapení, zlost, obavy, očekávání se vystřídalo na tvářích Generálů. Generál Rasmussen z VK-7 šeptal do ucha svého poradce, tvář rudou stejně jako jeho knír a vlasy. Naklonila jsem se a uviděla Brazella, jak se snaží udržet neutrální výraz, ale přesto mu potěšení rozjasnilo tvář.

11 komentářů:

  1. Huhú, tak to bude ještě sranda =). Díky za další kapitolu =)

    OdpovědětVymazat
  2. idem čítať potom napíšem koment ale ´dakujeme Iva

    OdpovědětVymazat
  3. No jo :3 Valek... je to zlatíčko :DD moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad~~ :D

    OdpovědětVymazat
  5. Moc díky za další překlad. Lvice

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat