pondělí 9. března 2015

Polibek noci - 18. kapitola


Roger West tiše hvízdl, když uviděl auto Anthonyho Lokena. „Pěkný,“ řekl a přejel rukou přes vršek Lexuse.
Loken se zakřenil, odemknul dveře a vklouznul za volant. Jakmile byl West v autě, vyjel z parkoviště, pneumatiky zaječely, jak rychle najel na silnici a zamířil domů.
„Hej, kámo, zpomal,“ řekl West, který držel opěradlo. „Ještě nejsem nesmrtelný.“

Loken na něj blýsknul úsměvem. „Všechno ve správný čas.“ Zašeptané zaklínadlo mu přineslo zelenou na celé cestě domů.
„Tohle je tvoje?“ zeptal se West, když Loken zaparkoval před velkým domem a vypnul motor.
„Samozřejmě, že je.“ Otevřel dveře a vystoupil z auta.
„Musíš být zatraceně bohatý,“ zamumlal West, jak následoval Lokena nahoru po schodech k předním dveřím.
„Téměř,“ řekl Loken. Usmál se vlčím úsměvem, když otevřel dveře. „Jdeš dovnitř, že?“
„Takže,“ řekl West, jakmile překročil práh, „jak dlouho to trvá? Stát se upírem?“
„Ne dlouho.“
West přikývl. Zalapal vyděšeně po dechu, když se světla v místnosti začala rozsvěcet.
Loken se na něj zakřenil. „Trocha magie, nic čeho by ses měl bát.“
West těžce polknul. „Upíří magie, správně?“
„Ne tak úplně.“
„Ne?“ West se zamračil. „Jaký druh magie to tedy je?“
„Jsem ve skutečnosti černokněžník. Čaroděj, pokud chceš.“
„Ale já si myslel… říkals, že jsi upír.“
„Ano, říkal, že? Obávám se, že jsem lhal.“
„Co se to tu sakra děje?“
„Omlouvám se, pane Weste, ale jsem si jistý, že také čas od času lžeš. Je to životní fakt, že někdy musíme lhát, abychom získali to, co chceme.“
West se podíval na přední dveře. „Co chceš?“
„Tebe. Pro malý experiment.“
„V žádném případě! S tímhle končím!“ S potřesením hlavy se Roger West vydal ke dveřím jen proto, aby zjistil, že už nemá žádnou kontrolu nad svým tělem. Podíval se zpátky na Lokena, jeho oči byly divoké a děsivé.
„Pojď se mnou,“ řekl Loken a zval ho pomocí ukazováčku.
West zavrtěl hlavou. „Nikam s tebou nepůjdu,“ odpověděl, ale jeho nohy přesto následovaly černokněžníka dolů dlouhou tmavou halou, dolů po schodech v mezipatře a do sklepa.
„Vylez na stůl,“ řekl Loken.
„K čertu s tebou!“ vykřikl West, když následoval čarodějův příkaz. „Nech mě jít!“
„Lehni si. Nebude to trvat dlouho.“
Roger West se natáhl na stole a srdce mu bušilo. Nehledě na to, jak moc se snažil, nemohl se hýbat, neměl žádnou kontrolu nad svými pohyby. Pot mu vyrazil na čele a shromáždil se v podpaží. „Prosím, nech mě jít.“
„Příliš pozdě.“ Loken vytáhl ze svého kabátu lahvičku a sejmul zátku.
Vytáhl stříkačku ze zásuvky velké bedny na nářadí, naplnil ji krví.
West na něj zděšeně zíral. „Co... co s tím chceš dělat?“
„Je to test. Podle všeho, co vím, to z tebe může udělat upíra. Ale také tě to může zabít,“ řekl s podlým šklebem. „Nebo tě obdarovat věčným životem. Ale to nezjistíme, dokud to nezkusíme.“
Loken omotal pruh gumy okolo Westovy paže, poté mu ruku prohmatal, aby našel žílu. Našel vyhovující, vpravil do ní jehlu a stlačil píst.
West zíral na krev, která proudila do jeho paže a pak se podíval na Lokena. Poté vykřikl, jeho tělo se zmítalo v agónii, jak se upíří krev dostala do jeho krevního oběhu.
„Zavři zobák!“ řekl Loken. „Řekni mi, co cítíš.“
„Pálí to, pálí to,“ sténal mladý muž. „Zastav to, zastav…“
Zíral nahoru na Lokena, sliny mu tekly z koutku úst. Jeho tělo se naposled zatřáslo a poté zůstalo klidně ležet.  
„Zatraceně!“ Loken popadl chlapcovo zápěstí a hledat tep. Byl silný, ale nepravidelný.
Loken pustil chlapcovu paži, posadil se a čekal, až nastane finále.  

Roshan se plížil venku před čarodějovou laboratoří a smysly zkoumal noc. Loken tu byl dříve večer, ale nebyla tu žádná stopa, která by nasvědčovala, že byl Roger West s ním.
Kam Loken toho chlapce vzal?
Zamračil se, změnil v mlhu a vstoupil do budovy. Laboratoř byla prázdná. Tělo Jimmyho Dugana bylo pryč, i když zápach krve, strachu a smrti přetrvával ve vzduchu.
Roshan opustil dům a vrátil se zpět do své vlastní podoby. Pokud tady Loken nebyl, pak musel vzít Rogera Westa domů. Ale proč tam a ne sem?
Myšlenkou se přenesl k čarodějovu domu. Jakmile se přiblížil k předním dveřím, zachytil těžký zápach chlapcova strachu. Byli tady.
Přemýšlel, jak by mohl získat přístup do domu, když uslyšel tlumený křik, který vycházel ze sklepa. Roshan tiše zaklel ve vteřině, kdy křik dolehl k jeho uším. Byl to výkřik takového utrpení, že mu až sežehlo duši. A pak přišel znovu, bezeslovný výkřik agónie, srdcervoucí volání o pomoc.
I když věděl, že nebude moci vstoupit do čarodějova domu bez vyzvání, Roshan nemohl vzdorovat potřebě, která ho nutila jít chlapci pomoc.
Použil své nadpřirozené síly, aby odemknul a otevřel dveře, udělal krok kupředu, jenom aby byl zahnán silou prahů a zaklínadel, která čaroděj rozmístil kolem vchodu.
Roshan tiše zaklel; poté, i když věděl, že nemohl udělat nic, čím by chlapci pomohl, se přemístil zpět do Nocturne a zavolal policii.

Hlava Rogera Westa se kolébala ze strany na stranu, jak Lokenův nůž řezal do jeho masa. Zápach jeho vlastních výkalů mu naplnil nosní dírky a smísil se s vůní jeho krve. Nevolnost se rozšířila Westovým žaludkem. Tak moc krve. Tak moc bolesti. Snažil se sesbírat energii k pohybu, sílu k osvobození se z čarodějovy moci, ale marně. Mohl tam jenom ležet, vyděšený a bezmocný.
Loken upřeným pohledem sledoval, jak krev vytéká z hluboké rány, kterou udělal v chlapcově předloktí. „Rána se nehojí. Zdá se, že injekce nefungovala,“ přemýšlel nahlas. „Možná se krev musí požít.“
Vytáhl další lahvičku z kapsy pláště, zvedl chlapci hlavu a přiložil mu ji ke rtům. „Vypij to.“
Nechopen odporu, Roger West otevřel ústa a spolykal hustou rudou tekutinu jenom proto, aby ji hned vyzvracel. Stékala mu dolů po bradě a hrudi, rozstříkla se na Lokenově košili, kapala ze stolu dolů na podlahu.
Loken zaklel a uskočil stranou. „Vypiješ to a udržíš to v sobě,“ řekl, vytáhl třetí lahvičku z kapsy a přidržel ji hochovi u rtů.
„Čert tě vem,“ řekl West slabě. Ale obsah fióly vypil.  
„Dáme tomu možnost pracovat,“ řekl Loken a podíval se na hodinky. „Možná hodinu nebo dvě.“ Utrhl pruh látky z chlapcovy košile, použil jej jako roubík a poté mu přivázal ruce a nohy ke stolu. „Odpočívej, dokud můžeš,“ řekl Loken, zhasnul světla a opustil sklep.
Vrátil se do obývacího pokoje a chystal se jít do kuchyně pro láhev piva, když ucítil průvan. Přešel ke vchodu a zjistil, že přední dveře jsou otevřené.
Zamračil se, sesbíral své síly a zamumlal zaklínadlo. O chvíli později se na verandě začal formovat potemnělý obraz. Okamžitě jej poznal. Roshan DeLongpre.
Loken tiše zavrčel. Co tady DeLongpre dělal?
Stále zvažoval možnosti, když na příjezdovou cestu přijelo policejní auto. Dva policisté, oba mladí, vystoupili z auta.
Loken vstoupil na verandu. „Dobrý večer, pánové,“ řekl s milým úsměvem.
„Pan Anthony Loken?“
„Ano.“
„Máme nahlášený křik, který vycházel z tohoto domu.“
„Žijete sám, pane?“
„Ano, žiju.“ Znovu se usmál. „Jediný křik, který jsem dnes večer slyšel, vycházel z mojí televize.“
„Bude vám vadit, když se porozhlédneme?“
Loken zavrtěl hlavou. „Poslužte si.“ Udělal krok zpět, aby jim umožnil vstoupit.
Jeden policista prohledával dům. Druhý zůstal s Lokenem, jednu ruku položenou na pažbě revolveru.
„Mohu vám nabídnout něco k pití?“ zeptal se Loken. „Šálek kávy, nebo sodu?“
„Ne, děkuji vám.“
Loken přikývl a poslouchal kroky prvního důstojníka, jak se pohyboval po domě. Nebylo se čeho obávat. Dveře do sklepa byly neviditelné, chráněné čerstvým kouzlem, aby je obyčejný smrtelník nemohl objevit.
Uběhlo možná pět minut, když se první policista vrátil do obývacího pokoje. „Pojďme, Franku, nic tady není. Omlouváme se za obtěžování, pane Lokene.“
„To je v pořádku.“ Anthony následoval dva policisty k předním dveřím a sledoval, jak odcházejí. Dokonce jim i zamával, když odjížděli od obrubníku.
A pak zavřel a zamknul dveře.
Budu muset něco udělat ohledně pana Roshana DeLongpreho, přemýšlel. Něco permanentního. A hodně bolestivého.
A pak se usmál. Možná pan DeLongpre může zaujmout hochovo místo ve sklepě.

Tiše si pohvizdoval a sešel dolů, aby viděl, jak se daří jeho poslednímu experimentu.


10 komentářů:

  1. DÍKY ZA PŘEKLAD.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za skvělý překlad!! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za preklad a korektúru ďalšej kapitoly :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat