neděle 22. března 2015

Návrat mrtvého muže - 3. kapitola


O tři dny později mě z neklidného polospánku probudil bzučivý zvuk. Jace vedle mě něco mumlal přes sevřené rty. Otočila jsem se, zkontrolovala hodiny a vzdychla si. Přikrývku jsem měla omotanou kolem nohou. Zase jsem se odkopala.

Tři hodiny odpoledne. Další propitá noc při sledováni starých filmů Indiana Jonese, Čaroděje a Otce Egypta. V odpolední poště byl dopis. Obálka bez zpáteční adresy zapečetěná krvavě červeným voskem. Ještě než jsem ji vzala do ruky, tak jsem ucítila těžký kořeněný pach. Démon. Moje třesoucí se ruce samy proti mojí vůli obálku roztrhly.
Přes papír se táhla pečlivě vykroužená písmena. Dante. Chci s tebou mluvit. Místo podpisu jen L. Jako bych nevěděla, od koho to je.
Princ Pekel. Sám Lucifer se obtěžoval mi napsat. Zkoušela jsem namluvit sama sobě, že je mi to jedno, vyhodila jsem papír do koše a po Jaceově vzoru jsem do sebe lila jeden drink za druhým.
Ne, že by to pomáhalo. Už jsem se nemohla ani opít.
Jace znovu něco zamumlal a otočil se. Nabídl se mi výhled na jeho široká svalnatá záda. Vytetovaný škorpion na jeho levé, rameni se neklidně pohnul, černé žihadlo se napřímilo. Tenká, bledá linka zjizvené tkáně se táhla přes kůži, na které ještě bylo vidět opálení z Nuevo Ria. Zase se svalil do mojí postele, protože byl tak opilý, že nedokázal dojít do svého pokoje. Kromě toho bylo skoro uklidňující, slyšet vedle sebe jeho dech, zatímco jsem ležela a pokoušela se usnout, pomáhalo mi to upadnout do neklidného polospánku, po kterém se moje mysl cítila skoro stejně unaveně jako předtím.
Něco se stalo. Napovídal mi to můj instinkt, z prstenů sršely jiskry. Samozřejmě, že se něco stalo, nikdo by mi v tuhle dobu nevolal jen tak. Žádný holoprodejce by si netroufal volat na číslo registrované na psionika, měli jsme tendenci na nabídky a reklamy reagovat nepřiměřeně ostře. Sice bylo nelegální provádět normálům naschvály, ale některým z nás chyběly zábrany, když došlo na hyeny z holomarketů. A pro obchodní korporace bylo velmi drahé odstraňovat následky psionických kleteb.
Levé rameno mě bolelo, znenadání se mi do něj zakousl palčivý chlad, propálil si cestu až ke kosti. Pokud bych se ho dotkla, ucítila bych pod prsty zjizvenou tkáň. Odolala jsem nutkání si sáhnout a změnila jsem polohu. Protočila jsem ramena a setřásla nejasný sen. Telefon se znovu rozdrnčel rozčilujícím zvukem.
Zvedla jsem sluchátko a proklínala jsem toho, kdo měl ten nápad dát telefon zrovna sem. Tehdy to vypadalo jako dobrý nápad. Takže jsem nadávala sama sobě. „Sekkmetsa´es. No?“
Vzhledem k okolnostem to bylo to nejzdvořilejší, čeho jsem byla schopná. Nikdy jsem nepoužívala moderní telefony s obrazovkou, pokud to bylo možné. Nějak se mi nelíbila představa, že by mě někdo viděl doma, v soukromí.
Navíc, kdybych chtěla zvedat telefon nahá, nikomu do toho nic není.
„Danny,“ ozvala se Gabe. Ze všech lidí na světě, které jsem poznala po hlase, byla na prvním místě. Zněla napjatě a uspěchaně. „Zvedni zadek. Potřebuju tě.“
Napřímila jsem se a stáhla z Jace přikrývku. Na protest zabručel a stočil se do klubíčka. „Kde jsi?“
Cvaknutí zapalovače a nádech. Zase kouřila. To bylo špatné znamení. „Na stanici. Za jak dlouho tu můžeš být?“
Natáhla jsem se a zatřásla Jaceovi ramenem. Jeho kůže byla chladnější než má. Lehce jsem ho škrábla nalakovaným nehtem. Vzbudil se mnohem elegantněji než já, sedl si a hned zastrčil nůž zpátky pod polštář, když si uvědomil, že je tom jen telefon a ne útok. Oba jsme byli napružení; stává se to, když pořád někoho honíte.
„Jsem na cestě,“ řekla jsem jí. „Vydrž.“
Zavěsila. Vrátila jsem sluchátko do vidlice a protáhla se, vazy na mé pravé ruce zapraskaly, jak jsem se pokoušela narovnat prsty. Nespala jsem, ale za poslední tři týdny jsem se dnes k spánku dostala nejblíž a moc se mi vyrušení nelíbilo. Honění se za zločinci pravidelnému odpočinku moc nesvědčilo; spánek byl pro kořist šance na únik.
Navíc, mívala jsem zlé sny; dobře jsem spala jen v době, když jsem žila s Doreen. Sedaeen dokázali uklidnit i nejvzpurnějšího Nekromanta, byla to další z věcí, kvůli kterým jsem ji tolik postrádala; něha, s kterou mě dokázala ukonejšit, když mě uprostřed noci vzbudila noční můra.
Mohla bych započítat i čas strávený s Japhrimelem, ale tehdy jsme toho moc nenaspali.
„Co se stalo?“ Jace zněl ospale, ale nohy měl spuštěné z postele a sahal po džínsech. Já už jsem byla na druhé straně pokoje a sundávala čistou košili z ramínka, aniž bych věděla, jak jsem se tam dostala. Zase jsem se přesunula pro člověka nemyslitelnou rychlostí. Přestaň to pořád dělat.
I když měsíce přibývaly, pořád jsem si nemohla zvyknout. Pamatovala jsem si, jak se Japhrimel dokázal tajemně a děsivě rychle pohybovat. Přemýšlela jsem, jestli můj pohyb vypadá stejně, když se moje tělo během mrknutí oka přemístí a mozek se s tím pokouší vyrovnat. Část mé síly, řekl, staneš se silnější a méně zranitelnou.
Bez toho daru bych teď byla mrtvá. Štístko Danny Valentine, vydrží o tolik víc, než běžný psionik.
„Gabe. Na stanici. Chce nás tam mít. Hned.“ Nezívla jsem, jen jsem se zhluboka nadechla a uvažovala, odkud se bere za slabost. Pokud jsem nepotřebovala spát, proč bych měla být unavená?
Potřebovali skoro-démoni spánek? Žádná z čarodějnických knih mi neodpověděla a honění se za zločinci mi moc času na průzkum a bádání nenechávalo, stejně by mi to způsobilo jen další trápení.
„Jasně.“ Jace zívnul a protáhl se. Odhrnul si z obličeje blond vlasy, nasoukal se do košile a natáhl se po svém opasku s výbavou. Naolejovaná vydělaná kůže, pistole nože, ruce se mu pohybovaly naprosto automaticky. V pravé ruce mi bolestivě pulzovalo, dokud jsem ji nezkroutila a neprotáhla. Pověsila jsem si napříč přes tělo svou černou tašku, zastavila se, abych popadla dech a upravila si popruh.
Možná se z toho vyklube další zakázka. Nějaká velká a složitá, která by si na nějaký čas udržela mou pozornost. Aspoň do té doby než se naskytne něco dalšího. A dalšího.
Nezáleželo na tom. Strhla jsem z věšáku kabát a zmačkala ho do tašky. Nože putovaly do svých pouzder; pistole vklouzly za opasek a z mých prstenů sršely zlaté jiskry. V břiše se mi usadilo známé vzrušení namíchané z bázně a zvědavosti, bylo to cítit z mého dechu, který jsem vyfoukla mezi zuby.
„Řekla něco bližšího?“ Jace si promnul obličej a znovu zívnul. Jeho aura se vlnila, vzduchem se míhaly ostré výběžky Šamannské temnoty. Moje vlastní vrstva energie na odpověď téměř zpívala. „Myslel jsem, jestli budu potřebovat pušku?“
„Ne.“ Zatápala jsem prsty v tašce a zkontrolovala náhradní munici. Plasmová pistole žádné náboje nepotřebovala, ale klasické zbraně ano. Přes závěsy v mé ložnici prosvítalo sluneční světlo. Cítila jsem se těžkopádně a unaveně jako obvykle během dne. „Jen obvyklé věci. Kdyby nás potřebovala v plné síle, ukázala by se osobně, nevolala by.“
„Taky pravda.“ Jak mohl znít tak pobaveně, když vypil tři čtvrtě láhve Chivas Red? Ještě jsem z něho cítila výpary, jak jeho tělo a Síla metabolizovaly alkohol na cukr. „Sakra, Danny, asi jsem ještě opilý.“

„Nevadí.“ Strčila jsem do tašky další dva zásobníky. Byla jsem ráda připravená. „Aspoň se budeš cítit uvolněně. Pojďme.“


10 komentářů:

  1. hrozně moc děkuju! myslím, že je to můj oblíbený překlad :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě těší, protože se u něj dost zapotím :-)

      Vymazat
  2. Diky za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za další kapitolku ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za preklad, tak to som zvedavá čo sa stalo, a prečo sa Lucifer chce stretnúť s Dante?

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Srdečná vďaka za preklad korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat