neděle 1. února 2015

Vzdor - 18. kapitola



Logan
Stála přede mnou, červené prameny vlasů se jí ve větru honily, divokost jí zářila v očích. Chtěl jsem se k ní natáhnout, dotknout se jí. Nechat alespoň kousek toho úžasného světla, kterého měla tolik, proniknout do mě. Natáhnul jsem ruku, ale v poslední chvíli jsem začal rozumně uvažovat. Místo toho jsem sebral Jaredův Switch.


„Je pro tebe příliš velký. Udělám ti jeden ve tvé velikosti a pak budeme trénovat.“
„Ale to sledovací zařízení – “
Trvalo mi sekundu, než jsem si uvědomil, že si pořád myslí, že pracuji na zařízení pro Jareda. To jsem nedělal. Jednoduše jsem potřeboval den nebo dva, aby dokončil zařízení pro ni. Jen pro případ, že by nás Velitel kvůli nějaké hlouposti rozdělil.
„Můžu dělat oboje,“ řekl jsem. „Poslouchej mě, Rachel.“ Počkal jsem, dokud se její oči nepodívaly do mých. „Chci, abys mi slíbila, že pokud se budeš cítit ohrožená Velitelem, uděláš přesně to, co tě tvůj táta naučil. Srazíš ho k zemi a utečeš.“
„Pokud to udělám v Baalbodenu, každý, koho miluju, bude za to platit. A to nedokážu.“ Její hlas byl pevný, ale v očích byly stíny. Věděla o tom nebezpečí, do kterého se dostala, ale rozhodla se, že pokud se něco stane, tak položí život za Olivera. Za mě.
Jako bych jí mohl dovolit udělat něco takového. Vztek se do mě zakousl následován strachem. Ona není můj Ochránce. Já jsem její. A já nepřestanu, dokud od ní nebudu mít slib.
„Ale ano, dokážeš.“ Zavrtěla hlavou a tak jsem na ni vyštěkl. „Dokážeš. Je to jenom člověk. Krutý tyran, který si nezaslouží moc, kterou zneužívá.“ Ucítil jsem prudkou bolest, když mi vzpomínky na krev mé matky vylitou na dlažebních kostkách, zaplnily mysl. Byla mrtvá.
„Ale – “
„Víš, co se stává baalbodenským dívkám, když zkříží cestu Veliteli, Rachel? Víš to?“ Hlas mi přeskakoval. „Umírají. Zabíjí je. A zabije tebe, pokud přijde na to, co chystáme.“
„Logane – “
„Zabije tě. Rozumíš?“
Přikývla.
Odvrátil jsem pohled. Ve vzdáleném sadu se za stromy krčili muži, čekajíc, až začneme utíkat. Ten idylický obrázek počínajícího jara byl jen přízrak, který zakrýval krvavou pravdu života v Baalbodenu. Díval jsem se, ale nedokázal jsem úplně vymazat obrázek očí mé umírající matky, které zíraly někam, kam jsem jít nemohl. Ta bolest byla mým věčným společníkem.
„Logane?“
Otočil jsem se k ní, připravujíc se na soucit, o kterém jsem si byl jist, že najdu, ale ona ho v tváři neměla. Místo toho mě pozorovala s porozuměním.
„Nikdy jsem ti neřekla, jak moc jsem obdivovala tvou matku.“
Bolest v hrudníku trochu povolila. „Vážně?“
„Vážně. Táta mi řekl, že byla jedinou ženou, které nebylo povoleno jít znovu na Slavnost Nárokování, poté, co její manžel zemřel. Asi zemřel dřív, než ses narodil, že?“
Přikývl jsem. Mamka moc o tátovi nemluvila. Místo toho si mě přitáhla blíž a řekla, že měla štěstí. Měla přece mě, tak co potřebovala víc?
„Táta mi taky pověděl, že se Velitel prohlásil za jejího Ochránce, ale po dobu několika týdnů ji vůbec nekontroloval. Nemyslíš, že to je zvláštní? Proč porušil protokol kvůli tvé matce, ale kvůli nikomu jinému to neudělal?“
„Já nevím.“ Ale přál jsem si, abych to věděl. Možná, že kdyby mohla být znovu Nárokována, byla by stále naživu.
Zamračila se a řekla pomalu, „Vypadá to, jakoby tě Velitel nenáviděl od samotného počátku. Táta říkal, že jí on, Oliver nebo nějací další muži nosili nějaké jídlo. Viděli, co potřebovala, než zase Velitel přišel.“
„Dokud Oliver neonemocněl. Jared byl na misi. A nikdo jiný na nás nepamatoval.“ Ta slova byla těžké říct. Ty vzpomínky, které evokovaly, byly ještě horší. Prázdné kredence. Zoufalství v matčiných očích, když dny procházely a my s každým dalším dnem více hladověli.
„Byla hrdinkou. Bylo neférové, že jí odepřel skutečného Ochránce. Neférové, že s ní zacházel jinak, než s ostatními ženami. Byla odvážná, že šla na Dolní trh bez svolení. Udělala to pro – “
„Mě! Udělala to pro mě a to jí stálo život.“ Nemohl jsem dýchat při náhlém prudkém pocitu viny a žalu. „Kdybych neměl hlad, nikdy by tak neriskovala!“
Rachel se naklonila blíž, dokud vše, co jsem viděla, nebyla ona. „Ne. Kdyby nebylo tebe, neměla by pro co žít. Milovala tě a ty jsi byl dost cenný pro ten risk. Pořád jsi.“
Zírali jsme na sebe, když její slova mezi námi visela. Pak ustoupila, podívala se na zem a řekla, „Uděláš mi nový Switch nebo ne?“
Obrátit mou pozornost k věci v mé ruce bylo jednoduché. Zjišťovat, co bych měl dělat s Rachelinými slovy už tak jednoduché nebylo. Prozatím jsem tedy odsunul, hledajíc hůl, která by byla dostatečně těžká, abych ji mohl proměnit ve Switch a začal jsem pracovat.
V pozdním odpoledni jsem dokončil nový Switch a přivedl Rachel k figuríně. Těžší konec přistával na Bobovi s uspokojujícím křupnutí a ona zatočila holí, uvolňujíc čepel, zabořujíc ji do Bobova srdce, když letěl zpátky k ní.
Usmála se a vyprostila čepel. „Na někoho, kdo trávil dny shrbený nad starými nudnými papíry, je zajímavé, že víš, jak vytvořit pěknou hůl na zabíjení.“
Přišel čas ji naučit, s kým to vlastně mluví. „Nemohl jsem vyrůst na Jižním okraji, aniž bych se nenaučil pár triků,“ řekl jsem a zvedl Jaredův Switch. „Zastrč čepel. Budeme počítat dotknutí se tím koncem za zásah.“
Skryla ostří zpátky do hole a rozšířila svůj postoj. Šel jsem k ní, to rozhodní ji chránit naráželo do něčeho tvrdého a jasného tváří v tvář její odvaze.
„Tak já jsem trávil své dny nad starými nudnými papíry, jo?“ Moje tyč zahvízdala, když prorážela vzduch a Rachel odskočila. Otáčejíc se, zasáhl jsem ji koncem se zasunutým ostřím dřív, než mohla zvednout ruku na obranu.
„Mám bod,“ řekl jsem a neobtěžoval se skrýt úšklebek.
Kroužila kolem mě. „Štěstí.“
Znovu jsem se ohnal, ale byla připravená. Zablokovala mě prostředkem jejího Switche, otočila se pod mými nataženými pažemi a vrazila těžší konec do mého stehna.
Jenom pýcha mi zabránila, abych bolestí nezanadával. Byla silná a rychlá, ale bál jsem se, že není schopna předvídat nečekané. Ustoupil jsem, vybízejíc ji k útoku, a ona se vrhla vpřed, mávajíc těžším koncem její hole jako řezník odřezávající hlavu ovci. Čekal jsem do poslední sekundy, přikrčil se a zasáhl ji svým ramenem. Setrvačnost ji nesla dál přese mě a narazila do trávy svou tváří.
Vyplivla špinavé trsy trávy z pusy a nadávala, ale v jejích očích jsem viděl respekt.
Zasmál jsem se a můj strach o ni se zmenšil, protože jsem věděl, co teď můžu použít pro další plán. Zírala na mě, na rtech se jí rozprostřel malý úsměv a ta náklonnost, kterou jsem viděl, mě nutila cítit se jako ten nejbohatší muž na celém světě.
„Bojoval jsem dřív, než jsem začala vynalézat.“ Nabídnul jsem jí ruku. „Musíš být připravená na nepřítele, který dělá neočekávané.“
Chytla se mé natažené ruky, pevně uzavřela naše ruce, aniž by přerušila náš pohled. Slunce si razilo zlatou cestu po jejích ohnivých vlasech a mé oči klouzaly po její bledé kůži až ke rtům. Začalo se mnou šířit teplo, když jsem trhnul její rukou a přitáhl si ji blíž.
Nepolíbím ji. To by bylo… Nevěděl jsem, co by to bylo. Nemohl jsem myslet jasně. Vše, co jsem viděl, byla Rachel, zaplňujíc má prázdná místa a dělajíc ze mě něco víc, než co jsem ze sebe mohl udělat sám.
Možná je to to, co pro sebe dělá rodina. Ona je teď mou rodinou. Což byl důvod, i když jsem se k ní nakláněl, neschopný odtrhnout svůj zrak od jejích jemných rtů, proč jsem si řekl, že ji nepolíbím.
Udělala krok ke mně a zvedla obličej. Sklonil jsem se.

Za námi si někdo odkašlal.

8 komentářů:

  1. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další část a nemůžu se dočkat pokračování.

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad~~

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za skvělou práci ;-)

    OdpovědětVymazat