čtvrtek 19. února 2015

Vlčí kopce - 1. kapitola 2/2


Detektivce Sally Deckerové se stěží podařilo otevřít dveře, a Carly už tam stála, vytáhla ji z auta a sevřela ji v obrovském medvědím objetí.
„Pozor, Carly! Vždyť mi zlámeš žebra,“ žertovala Sally a objetí jí vrátila. Bylo to moc dlouho, co se viděly naposled. Ze staré party, měla Sally zvláštní místo v srdci, pro tuhle malou ztřeštěnku.
„Promiň!“ Carly se stáhla, ve tváři obavy.

Sally byla její reakcí nejdřív zmatená, ale nakonec, Carly byla vždycky divným miláčkem. Bylo to roztomilé.
„Nic se nestalo. Jen jsem žertovala.“ Sally si ji podržela na délku paže. „Musím se na tebe pořádně podívat. Vypadáš skvěle Carly. Nejlépe za poslední roky. Žádné tmavé kruhy pod očima a pokožka se ti jen leskne, i když jsi trochu bledá. Musíš nachytat bronz.“
Carly se zasmála, objala Sally kolem pasu, a táhla ji ke schodišti, kde už čekal vysoký, tmavovlasý a až moc pohledný chlap. Profesor, bez pochyby. Sakra, ztřeštěnka si vedla moc dobře.
„Vy musíte být Dmitri,“ řekla Sally a napřáhla ruku, když stoupali po třech schodech verandy. „Hodně jsem o vás slyšela.“
Měl pevný stisk a na tváři srdečný úsměv, když jí stiskl ruku. „Je milé, že vás konečně poznávám, Sally.“ Měl lehký, neznámý přízvuk, ze kterého ji mrazilo v zádech. Carly vážně nepřeháněla, když jí ho popisovala. Byl úžasný a jeho pohled, když se otočil za Carly, byl naplněný láskou.
Sally dokázala dobře odhadnout charakter a pokaždé věděla, když někdo předstíral city. Byla to součást toho, co z ní dělalo dobrého poldu. Vsadila by svůj poslední cent, že profesor je stejně zamilovaný do Carly, jako ona do něj. O jednu starost méně pro Sally. Alespoň část její mise je splněna, její nejmilejší přítelkyně netrpí žádným příkořím. Stačil jí jediný pohled na ty dva a bylo jí to jasné, Sally už se nemusela obávat. Profesor byl pro Carly ten pravý, Sally se poprvé po dlouhé době skutečně upřímně usmála.
„Prosím, pojďte dál. Carly vás provede po domě a ubytuje.“ Dmitriho přízvuk jí zase vyslal mrazení po zádech. Nebyla úplně imunní vůči jeho kouzlu, ale kromě vzhledu řeckého boha a pevného ducha, vážně nebyl její typ.
Sally zaznamenala mladou ženu, stojící poblíž zápraží.
„To je má nejlepší programátorka, Amy,“ představila je Carly a poplácala ženu přátelsky po rameni. „Po přesunutí centrály mé firmy z Kalifornie se ukázala jako skutečný poklad.“
„Ráda jsem pomohla,“ řekla Amy, usmála se na Carly a pak podala ruku Sally. „Pro vaši přítelkyni je radost pracovat. Vítám vás ve Wyomingu.“
Sally vrátila ženě milý úsměv. „Ráda vás poznávám, Amy. A děkuji za pomoc s problémy, kterou jste Carly poskytla v této cizí zemi.“
Všichni se jejímu vtípku zasmáli.
Sally byla ohromena Amyinou přirozenou krásou. V Kalifornii se seznámila s několika Carlyinými zaměstnanci, ale žádný z nich nevypadal jako začínající supermodelka. A tady… zatím každý koho viděla, byl vysoký, svalnatý a pěkně urostlý, muži i ženy. Všichni krásní, zatím neviděla jediného plešatého tlusťocha. Zvláštní… Náhodný vzorek lidí by měl obsahovat víc. Možná jsou všichni spříznění s nějakou modelkou, provdanou za sportovní hvězdu. Sally se usmála směru svých myšlenek, nechala si své šílené nápady pro sebe, zatímco ji Carly představovala ostatním. Navštívily s Carly její nové zaměstnance, kanceláře plné počítačových mágů, které jí postupně představovala.
Určitě věděli, jak uspořádat párty. Do ruky jí vrazili sklenici s pitím a během hovoru nechali kolovat tác se skvělými plněnými žampiony. V pozadí tiše hrála hudba. Carly se od ní odtrhla jen málokdy, Sally zaznamenala, že Dmitri se baví v jednom rohu, ale jeho oči zřídka opouští Carly, zatímco ze sklenky upíjí červené víno. Dobrý Bože, ten pohled přímo žhnul. Sally se rozpálila jen z pohledů, které vrhal po její přítelkyni.
„Je tak skvělý, jak vypadá?“ zeptala se Sally šeptem, zatímco ona a Carly byly na chvíli samy.
Carly zrudla, což jako odpověď stačilo. „Lepší.“
„Jsem za tebe tak šťastná, Carly. Zasloužíš si své štěstí a mám pocit, že je pro tebe ten pravý.“
„To je. Ach, Sally, nemáš ani tušení.“
Sally věděla, že Carly má tajemství a umírá touhou, aby jí ho mohla říct.
„Povídej,“ provokovala ji Sally.
Carly si zkousla spodní ret. „Kéž bych mohla, ale ne tady a teď.“
„Dobře.“ Pro tuto chvíli to Sally nechala být. „Ale brzy.“
„Brzy,“ souhlasila Carly.
Sally stočila pohled na shromážděný dav. „Řekni mi, kde jsi sebrala tolik nádherných mladých? Myslím, že to není normální parta.“
Carly vypadala ustaraně, ale vykouzlila svůj nejlepší úsměv.
Sally byla úspěšnou detektivkou, což také znamenalo, že si umí všímat. Něco se tady děje, ale jak znala Carly, nebylo to nic špatného.
„Žijí tady poblíž a umí to, co jsem potřebovala. Program co vyvíjím pro univerzitu, mě stojí téměř veškerý čas. Místní pracovní trh nenabízí moc příležitostí počítačovým fanatikům, takže jsem měla štěstí.“
„Jsou to příbuzní? Myslím, no… jsou vysocí, štíhlí a nádherní. Co se stalo s počítačovými šílenci, kteří žijí v suterénu maminčina domu, dokud jim není čtyřicet? Tihle chlápci jsou blond…“ Zadívala se dlouhým pohledem na mladé muže stojící o pár metrů dál popíjející drinky se dvěma dívkami v jejich věku. Byli to parádní hřebečci, ale pro Sally trochu moc mladí.
„No… mají tady dobrý atletický program.“ Carly nezněla moc přesvědčivě. Z nějakého důvodu si vymýšlela. Sally vycítila tajemství a to jen posílilo její zvědavost, i když si byla jistá, že nemůže být zapojená do něčeho špatného. Sally své přítelkyni naprosto důvěřovala. „Támhle Billy je ve skutečnosti starší a pořád hraje ve školním basketbalovém týmu. Ryan byl ve fotbalovém týmu. Absolvoval asi před třemi lety. Ty dvě dívky, Veronika a Jill, byly velmi úspěšnou volejbalovou dvojkou. Absolvovaly v loňském roce.“
Sally byla představena úplně všem a tak strávila pár minut klábosením s téměř každým, než ji dohnala únava. Měla za sebou dlouhou cestu a byla fyzicky i psychicky vyčerpaná, ještě než vyrazila. Vidět Carly tak šťastnou a zamilovanou jí vážně pomohlo. Potřebovala dovolenou, aby si trochu doplnila sílu, ale s touhle cestou nechtěla otálet. Potřebovala Carly zkontrolovat právě teď.
Od chvíle, kdy vyšla najevo pravda o nevydařeném manželství jejich přítelkyně Christy, cítila Sally potřebu zkontrolovat všechny své kamarádky. S ostatními se měla možnost vidět doma v Kalifornii, ale Carly od svatby neviděla. Všechny ostatní dívky byly teď vdané a jejich manželé byli pěkně žhaví. Každý z mužů v jejich životě na Sally hluboce zapůsobil a ona mezi ostatními páry viděla skutečnou lásku. Vidět je všechny tak šťastné byl jediný světlý bod v jejím stále prázdnějším životě v Kalifornii.
Ještě nedokázala přijít na důvod, proč si o Carly nikdo z ostatních nedělá starosti, takže si to vzala za úkol a vyrazila ji zkontrolovat. Naštěstí si podle všeho nemusí dělat vrásky. Sally během své služby u poldů viděla krutost, které jsou lidé schopni. Nedůvěřovala snadno, a měla otravnou a naléhavou obavu o Carly, ženu, k níž měla blíž než ke všem ostatním, během studia i potom.
Když Carly nedorazila domů na návštěvu, musela Sally nastoupit do letadla a jet se podívat, jak se její přítelkyni vede. A teď tady byla. Na první pohled si všimla, že Carly a Dmitri jsou do sebe stejně zamilovaní a úplně září láskou, jako ostatní.
Sally se ulevilo. Přiletěla sem kvůli své přítelkyni, ale teď si víc než kdy dřív uvědomila, jak moc potřebuje nějaký čas pro sebe, aby se zbavila stresu, kterého byl její život plný. Ze staré party byla jediná pořád svobodná. Cítila se odstrčená, i když svým přítelkyním nedokázala vyčítat štěstí, které našly.
Nezaslouží si snad sama štěstí? Proč si ještě někoho nenašla? Sally se vážně snažila. Věřila v karmu. Jestli to tak má být toho pravého určitě potká a jestli ne, má práci, která ji baví a uspokojuje. A až nebude mít sílu na práci u policie, najde si něco jiného v bezpečnostní sféře. Něco. Cokoliv.
„Děje se něco?“ Carlyin měkký hlas pronikl polospánkem, do kterého se Sally pohroužila.
Sally zavrtěla hlavou, překvapilo ji, jak daleko její mysl bloudila. „Omlouvám se, že jsem se mračila.“
„No tak, Sally. To jsem já, s kým mluvíš. Co je s tebou? Nevypadáš moc šťastně.“
„Hele, kdo je tady detektiv?“ Sally se humorem snažila vylepšit náladu.
„To nebude fungovat. Viděla jsem ten výraz ve tvé tváři. Promluvíme si o tom dřív, než odejdeš, ale pro tuhle chvíli, proč nenecháš Setha, aby ti nalil další drink?“ Carly zavrtěla prstem tak, že se Sally rozesmála. Kdo mohl tušit, že její plachá malá přítelkyně najde své štěstí uprostřed ničeho mezi skupinou šíleně atraktivních podivínů?
Na Carlyinu pobídku k nim přistoupil atraktivní mladík. „Co pro vás mohu udělat, dámy?“
Carly po něm střelila varovným pohledem. Ach ano, děje se tady něco vtipného. Sally se rozhodla, že se bude bavit a ne znepokojovat. Alkohol, který už vypila, by mohl mít něco společného s její náladou, samozřejmě. „Detektiv Deckerová potřebuje další drink. Proč ji nevezmeš k baru, ať vidí, co jí můžeš namíchat?“
„Jak si přejete.“ Seth na Sally vrhl vyloženě nemilosrdný úsměv. Bylo by vzrušující, kdyby nebyl tak mladý. Pro ni moc mladý, ačkoli je podle Carly jeden z nejstarších v místnosti. Vypadá to, že všem okolo ještě teče mléko po bradě.
Přesto ho nechala vzít ji za ruku a odvést na druhou stranu velkého obývacího pokoje, kde byl v jednom rohu zapadlý plně zásobený bar. Byl ohleduplný a pohledný jako hřích, ale prostě to nebyl její typ. I když byl hezký na pohled. A rozhodně byl pastvou pro oči.
Výběr vín v baru byl skutečně impozantní. Byla tam dokonce i prosklená lednice jen na víno. Sally dokonce poznala pár etiket pocházejících z vinařství Atticuse Maxwella a pomyslela na svou kamarádku Lissu, která se za toho vinaře před nedávnem provdala. Před pár týdny si k nim do domu přijela pro víno a byla ohromená honosným panstvím a rozsáhlými vinicemi. Byl tam i Marc Latour a její přítelkyně Kelly, mezi oběma páry se cítila vítaná. Byla to příjemná změna, než mezi jejími kolegy od policie a jejich manželkami, kde se cítila jako páté kolo u vozu.
Seth byl příjemný společník. Dobíral si ji se sebejistotou, která nebyla obvyklá pro mladíky jeho věku, a koktejly míchal jako starý profík. Ani jeden z nich nepil víno, ona se rozhodla pro piňa coladu, když se Seth nabídl, že pro ni jednu namíchá. Souhlasila a byla zvědavá, jestli se mu povede. Překvapila ji fronta žen, která se před nimi utvořila, když zapnul mixer.
Právě plnil sklenky, když si Sally všimla, že přední dveře jsou otevřené. Stála v nich Carly a zdravila se s tak neuvěřitelně pohledným chlapem, jakého Sally ještě nikdy neviděla. Věděla, že na něj zírá, ale nedokázala se zastavit.
„Kdo je to?“ zeptala se, když jí Seth podával orosenou sklenku.
Seth po jejím boku viditelně polkl. „To je Alfa.“
Muži ve dveřích se rozšířili nosní dírky, zdálo se, že testuje vzduch v místnosti. Jeho pohled klouzal po všech přítomných, dokud nepřistál na Sally. Opustil zmatenou Carly a vykročil vpřed.
„Cože?“ Sallyina pozornost se soustředila na muže, jenž k ní přes místnost kráčel. Upřel na ni pohled, jako tepelně naváděnou střelu a zbytek místnosti zmizel v pozadí. Jeho pohled a jeho naprosto zničující přítomnost ji uchvátili.
Seth se rozplynul, stejně jako všichni ostatní. Ten chlap jí naprosto učaroval. Vypadal jen o trochu starší než ostatní, ale nebyl nezralý. Viděl věci. Dělal věci. Některé věci, na které pravděpodobně nebyl moc hrdý a věci, které ho změnily od základů. Sally nevěděla, jak to ví, ale její instinkty byly něco, čemu se naučila věřit během práce u policie.
„Ty jsi Sally?“ Jeho chraplavý hlas rozvibroval něco hluboko uvnitř jejího těla, když se před ní zastavil.
„A ty?“ Zeptala se vyzývavě, zdálo se jí, že je to ten nejlepší způsob, jak zvládnout tohohle muže, který kolem sebe vyzařoval autoritu. Naučila se jednat s lidmi na ulicích, což jí přineslo uznání a postavení v její divizi.
V očích mu zaplálo a mírně zkřivil jeden koutek rtů, v mírném pousmání. Zdál se, pobavený a okouzlený tou výzvou. Nabídl jí ruku k pozdravu. Jako by zkoušel, jestli se ho nebojí dotknout.
Brzy se dozví, že ona neustupuje. Zvláště ne před něčím tak jednoduchým jako je podání ruky. Přijala jeho dlaň, pevně ji sevřel, a ona vzala na vědomí, že dokázal svou zjevnou sílu přizpůsobit tak, aby jí neublížil. Jeho stisk byl pevný, ale ne bolestivý.
„Jason Moore, vůdce této malé vlčí smečky.“ Líbil se jí humor v jeho slovech, i když přemýšlela o jejich významu.
„Sally Deckerová,“ vrátila mu automaticky pozdrav, užívala si teplou sílu jeho dlaně svírající její prsty.
„Já vím.“ Jeho úsměv se prohloubil.
Vážně. Skutečně ví kdo je. A teď věděl, jak na ni působí. Všechny myšlenky se jí rozutekly, když zaznamenala mírný důlek na levé straně jeho tváře. Páni. Nenapadlo ji, že je možné, aby se jí zdál ještě žhavější. „Carly o vás mluvila vzhledem k tomu, že zjistila, že přijedete na návštěvu. Jste chlupatá.“
Zasmála se jedné z nejroztomilejších přezdívek pro policisty. Vždycky se jí líbila.
„Dobře, že jste neřekl, že jsem prase. Zastřelila jsem muže i za méně.“ Byla pyšná za svůj pokus o flirtování. Moc často k němu nedostala příležitost a její dovednosti v tomto směru mírně zrezivěly.
„Prasata jsou kořist. Ta přezdívka na vás nesedí.“ Jeho slova byla podivně vážná, jeho intenzivní pohled a úsměv, který se vznášel kolem nádherných rtů, přinutil její srdce bít rychleji.
„Jsem ráda, že tomu rozumíte.“ Měla pocit, že si hraje s ohněm. Už se nikdy nechtěla nechat spálit. „Samozřejmě jsem nikdy nepochopila, proč právě chlupatí.“
Zasmál se jejímu malému pokusu o humor, byla ráda, že ho pobavila. Jeho mužný smích ji slastně mrazil po zádech.
„Chlupatý zní jako hebký a roztomilý. Stejně jako štěně. Malé, ale s ostrými zuby a divokými instinkty.“
„Malé?“ Zvedla obočí.
„Předpokládám, že jsi na ženu vysoká, ale určitě jsi malá v porovnání se mnou.“ Přejel ji nahoru a dolů pohledem, až měla pocit, jako by ji pohladil.
„Dobře, tak jo.“ Rozhlédla se po místnosti a všimla si, že se jim všichni obloukem vyhýbají. Ve vzduchu cítila elektřinu, která tam nebyla, než Jason dorazil. Samozřejmě to být tím jak ji přitahoval. Nestávalo se často, aby klábosila s tak úžasně atraktivním chlapem. Ale pořád nedokázala přijít na to, proč všichni, které tady potkala, mají tak dobrou kondici a dobře vypadají.
„Totéž lze říct o všech mužích v téhle místnosti,“ poznamenala. „I o těch mladých a uhrovitých. Máte tady ve vodě steroidy nebo tak něco?“
„Nebo tak něco.“ Pořád ji držel za ruku a teď ji otočil tak, aby její dlaň spočívala nahoře. Lehce zatahal, táhl ji směrem k polstrované barové stoličce, která stála jen pár metrů od nich.
Na jeho naléhání se posadila, ale pořád ji držel za ruku. Bylo jí trochu trapně. Stál těsně vedle ní a tak musela trochu roztáhnout nohy, aby udržela rovnováhu. Další věc, kterou zaznamenala, byla, že se posunul o kousek blíž a svalnatými stehny se jí otírá o vnitřní stranu kolene. Nebylo to špatné. Ne tak úplně. Ale byl trochu moc blízko. Alespoň v místnosti plné cizích lidí.
Nikdo v místnosti si jich nevšímal, ale najednou zahlédla znepokojenou tvář své přítelkyně, a jak se k nim začíná prodírat.
„Teď se nedívej, ale na cestě je kavalerie,“ zašeptala, když stočila pohled zpátky k Jasonovi. Páni. Vzal jí dech pokaždé, když se na něj podívala. Vůbec si nepamatovala, že by takhle na nějakého chlapa reagovala.
Překvapivě se Jason napřímil a o pár milimetrů se posunul, zřejmě čekal, že Carly dorazí. Úsměv na jeho tváři byl zdvořilý, ale výraz dravý. Zajímavá a lákavá kombinace.
„Paní Belaková,“ začal zdvořile, když k nim Carly dorazila. „Bylo od vás milé, že jste mě pozvala.“
„Nebyla jsem si jistá, že přijdeš, Alfo. Díky žes dorazil. Vždycky tě ráda vidím.“
Carlyina slova byla zvláštní, ale zdvořilá. Přesto byl v jejím hlase a pohledu osten, když střelila pohledem směrem k Sally. Něco se dělo. Sally zase měla pocit, že je mimo, a ne poprvé od chvíle, kdy dorazila.
„Dobrá, vy dva.“ Sally vytáhla ruku z Jasonova sevření, potřebovala si vyčistit hlavu. Naštěstí vycouval. „Co se děje? Carly, chováš se divně od chvíle, kdy jsem přijela. A proč mu říkáš Alfo? Co je to titul, nebo tak něco? A proč ti ostatní říkají, Paní? Tvůj manžel je členem BDSM komunity, nebo něco takového? Co se děje?“
„A co přesně víte o BDSM, Sally?“ Jason položil tu otázku s ďábelským zábleskem v očích.
„Jsem polda, Jasone. Ne jeptiška.“ Poklepala mu na rameno a o dalších pár milimetrů se od něj odtáhla. Potřebuje prostor, jestli chce jasně uvažovat. „Pěkný pokus o rozptýlení, mimochodem, ale já se nevzdám. Chci odpovědi.“
„A mám toho hodně co říct,“ vložila se do rozhovoru Carly, upoutala tím její pozornost. „Teď na to nicméně není nejlepší doba. Hodně se toho stalo, co jsem tě viděla naposled. Nebude pro tebe snadné to přijmout.“
„K čertu! Nemůžeš mi říct něco takového a pak mi sdělit, že budu muset počkat na vysvětlení tvého velkého tajemství.“
„To je fakt, Paní.“ Jason s vyzývavým úsměvem naklonil svůj drink ke Carly.
„Vůbec mi nepomáháš, Jasone,“ odsekla Carly.
„Snad pomohu já.“ Dorazil Dmitri, objal svou ženu jednou rukou a přitáhl si ji láskyplně do náruče.
Carly protočila oči v sloup. „Chtěla jsem si s ní promluvit sama. Víte to, ne.“
„Já vím, lásko.“ Sklonil se a políbil Carly na temeno. „Ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc jsem přesvědčený, že by bylo lepší, kdybys jí řekla pravdu hned, než aby si myslela, že ses zbláznila.“
„Je to jako když se strhává náplast,“ souhlasil Jason.
„Proč musí chlapi vždycky držet pohromadě,“ povzdechla si Carly. „Jak myslíte, že to mám udělat?“
„Mám pásek, takže ji můžu spoutat.“ Jason sjel rukama k opasku, a jeho úsměv se ještě víc rozšířil.
„Neopovažuj se.“ Zarazila ho Carly.
„Snažím se být užitečný.“ Jason zvedl ruce, dlaněmi vzhůru.
Jeho nevinný pohled byl téměř legrační. Sally by se smála, kdyby nebyla naštvaná tím, že před ní Carly něco skrývá.
„Alfa má pravdu v jedné věci. Rychle je lepší,“ souhlasil Dmitri. „Sally, jsem upír a Carly taky. Musel jsem ji proměnit, abych jí zachránil život, ale věděl jsem, že je má družka od chvíle, kdy jsme se milovali. Je to náš zvyk.“ Pokrčil elegantně rameny. „Vidím, že mi nevěříš, ale budeš.“
Zavřel pusu a znovu ji otevřel.
Kde měl předtím normální zuby, byly teď tesáky. Ostré a vypadající nebezpečně.
„Do prdele,“ zašeptala Sally do náhlého ticha.


19 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další pokračování i korekci

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka, a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak ten to vzal opravdu hopem :-) :-) :-) . Děkuju :-)

    OdpovědětVymazat
  6. To bylo opravdu strhnutí náplasti;-D děkuji za skvělou kapitolku;-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Knihomolka.36519. února 2015 22:32

    Díky za "strhnutí náplasti " :)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za perfektní překlad a korekci!

    OdpovědětVymazat
  12. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  14. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat