středa 18. února 2015

Studium jedů - 22. kapitola 2/2

Ahoj všichni,
dneska se společně s Yelenou můžete naučit, jak se odemykají zámky, a kdo ví, k čemu jí to bude dobré? Zkuste napsat nějaké tipy do komentářů. Musím říct, že byl docela kumšt tuhle techniku přeložit. Abyste měli trochu lepší představu, tak vám tady dávám odkaz na video, kde uvidíte, jak se to dělá v praxi - ZDE.
Paty

„Použij na napínák víc síly. Ale ne moc. Potřebuješ dotek pevný, ale jemný dost,“ veršoval Janco.
Nezahojené ruce mě stále bolely, takže jsem nemotorně umístila napínák do klíčové dírky a zatlačila.
„Teď použij háček s diamantem k zatlačení stavítka, aby zůstalo zaseknuté, dokud necvakne,“ navigoval.
„Má cvaknout?“ ujistila jsem se.
„Musíš je srovnat do lajny. Když dáš klíč do zámku, kovový hřebínek zatlačí na pružiny stavítek a ty můžeš otočit válcem a odemknout. Stavítka drží válec na místě. Musíš každé zatlačit na místo a zároveň dál vyvíjet tlak na napínák“
Vklouzla jsem háčkem do zámku kolem napínáku. Manévrovala jsem háčkem, dokud jsem nesrovnala všechny pružiny. V prstech jsem mohla cítit lehké vibrace, jak každá pružinka zapadla s jemným, ale výrazným cvaknutím. Když byly všechny srovnané, otočila jsem válcem a dveře odemkla.
„Skvělá práce! Kruci, Yeleno, učíš se opravdu rychle.“ Janco se odmlčel a obavami nakrčil čelo. „Nepoužiješ to, abys udělala něco hloupého, že ne? A dostala nás tak do problémů.“
„Definuj slovo hloupý,“ řekla jsem. Když Janco vytřeštil oči, dodala jsem, „Neměj starost. Do potíží se dostanu jen já.“
Uklidnil se a já začala pracovat na jiném zámku. Byli jsme ve sklepení, kde nás nemohl nikdo načapat. Uběhly teprve čtyři dny od noci, kdy jsem se dozvěděla o Randovi. Valek mi rozkázal, abych se chovala, jako by se nic nestalo. Chtěl vypátrat celou organizaci Star, než je odhalí. Valek byl opravdovým dravcem, pomyslela jsem si trpce, sleduje svou kořist, než ji chytí a zabije.
Věděla jsem, že nejsem schopná hrát si na Randova přítele, tak jsem se mu vyhýbala, což nebylo těžké. Hrad se hemžil Generály a jejich družinami, takže každý, kdo zde pracoval, byl zaneprázdněn, včetně Randa.
Brazell byl dalším důvodem, proč jsem se raději držela z dohledu. Jeho vojáci v černozeleném byli na každém kroku a vyhýbat se jim bylo čím dál obtížnější. Ačkoliv, nevadilo mi skrývat se ve Valekových komnatách. Ukradl krabici Criolla a já byla více než spokojená, když jsem mohla s potěšením sníst kousek pokaždé, když jsem ochutnávala Velitelovo jídlo.
S Arim a Jancem jsme odložili výcvik až do doby, kdy odjedou Generálové, ale podařilo se mi přesvědčit Janca, aby mě učil odemykat zámky. Když jsem mu dala zlaťák, co jsem dostala od Star, bylo to pro něj dostatečnou motivací. Valek chtěl, abych si ji nechala, protože operace v utajení není součástí práce ochutnávače. Její váha mě však v kapse tížila a připomínala mi Randovu zradu, takže jsem se rozhodla dát mu ji pro lepší využití.
„Tenhle zámek má deset stavítek. Pokud otevřeš tenhle, budeš schopná zvládnout všechny, co se nachází na hradě. Až na ty vězeňské. Jsou příliš složité a trénovat na nich jaksi nemůžeme.“ Janco svraštil čelo. „Tuhle schopnost doufám nehodláš využít, že ne?“
„Upřímně doufám, že ne.“
„Skvěle.“
Po několika neúspěšných pokusech se mi podařilo zámek odemknout.
„Teď už potřebuješ jen cvičit. Čím rychleji ho otevřeš, tím lépe,“ podotkl Janco. „Chtěl jsem ti půjčit své nářadíčko, ale nikdy nevím, kdy ho budu zase potřebovat.“ Přehnaně zamrkal, načež se mu v očích objevily zlomyslné záblesky. „Takže…“ vytáhl další soupravu z kapsy. „Použil jsem minci, cos mi dala, a koupil ti vlastní.“ Podal mi černé pouzdro z látky.
„Ty peníze byly pro tebe.“
„Ale prosím tě, ještě spousta mi zbyla. I když jsem koupil tohle.“ Zamával dřevěnou tyčí barvy ebenu, jež byla dlouhá jako má ruka. Byla ozdobena stříbrným tlačítkem a stříbrnými symboly vyrytými na boku.
„Co je to?“ zeptala jsem se.
„Stiskni tlačítko,“ řekl nadšeně.
Zatlačila jsem na něj palcem a trhla sebou, když vystřelila dlouhá lesklá čepel. Byl to vystřelovací nůž.
Udiveně jsem na ty dary zírala. „Děkuji Janco. Proč jsi je ale pro mě koupil?“
„Řekl bych, že kvůli provinilosti.“
„Provinilosti?“ takovou odpověď jsem nečekala.
„Nazval jsem tě zločincem. Také jsem jím byl, ale to už je dávno za mnou a nikdo to proti mně nepoužívá. Krom toho, mám příšerný pocit, že ho budeš potřebovat. Brazellovi vojáci se ochomýtali kolem kasáren a vychloubali se jeden přes druhého, kdo se „postará“ o Reyadova vraha. Jsou docela vynalézaví. Už několikrát jsem musel Ariho zadržet, aby je všechny nevyzval. Deset proti jednomu nedává moc dobré šance ani Arimu, i kdybych mu kryl záda.“
„Budu se od nich držet co nejdál,“ prohlásila jsem.
„Dobře. Raději bych měl jít. Přebírám noční hlídku. Ale nejdříve tě doprovodím do tvého pokoje.“
„To nebude nutné.“
„Ari by mě zabil, kdybych to neudělal.“
Šli jsme společně k Valekovým komnatám. Když jsme se dostali k poslední odbočce k hlavním dveřím, Janco se zastavil těsně z dohledu stráží.
„Málem bych zapomněl,“ řekl rychle a sáhl do kapsy své uniformy. Vytáhl pouzdro na vystřelovací nůž. „Padne ti kolem pravého stehna. Nezapomeň si vytvořit pořádnou díru do kapsy u kalhot tak, aby zbraň nezachytila o látku, až ji budeš vytahovat.“
Byl už na odchodu, když jsem ho zastavila. „Janco, co to jsou za symboly?“ ukázala jsem na stříbrné značky na rukojeti.
Janco se usmál. „Jsou to staré bojové symboly, které byly hodně využívány za vlády Krále, když rozesílal zprávy a příkazy za války. Nezáleželo na tom, zda se dostaly k nepříteli, protože byly nesrozumitelné pro každého, kdo je neuměl dešifrovat. Někteří vojáci je stále používají. Při vojenských cvičeních se docela hodí.“
„Co znamenají?“
Jeho úsměv se roztáhl. „To by bylo moc snadné, Yeleno. Jsem si jistý, že na to přijdeš… časem.“ Vtipálek jako vždycky, se smál radostí.
„Pojď sem,“ zvolala jsem, „abych tě mohla praštit.“

„Rád bych ti vyhověl, má drahá,“ Janco uskočil z mého dosahu. „Ale mám zpoždění.“

9 komentářů:

  1. Děkuji za skvělou kapitolku ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za preklad~~

    OdpovědětVymazat
  4. Nie som odborníčka na páčenie zámkov, ale myslým, že to nemá chybu. ;-) Len dúfaj, že to nečítajú tvoji susedia a nebudú ťa žiadať o otvorenie zabuchnutých dvier do bytu!?! :-p :D ;-)
    Srdečná vďaka za skvelý preklad!!! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sousedi to rozhodně nečtou, ale i tak bych jim asi moc nepomohla. :D Určitě je to mnohem těžší, než to vypadá na tom videu. :D
      V životě by mě nenapadlo, že to někdo může mít jako koníček, ale tak aspoň jsem zase o něco moudřejší. :-)

      Vymazat
  5. Moc děkuji za nový překlad. Lvice

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuju za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat