středa 11. února 2015

Studium jedů - 22. kapitola 1/2

Ahoj všichni,
dnes to bude bohužel bez korekce, protože jsem kapču poslala na korekturu pozdě, ale hned jak mi ji Narisa pošle, tak vám ji tady aktualizuji, ať nemusíte číst moje chyby. :)
Tenhle kousek je dost pochmurný nebo spíše smutný, tak by mě docela zajímalo, jaký máte názor na to, co se stalo. Když jsem knihu četla poprvé, tahle kapitola byla pro mě velkým zklamáním, co se týče postavy, kterou jsem měla ráda.
Paty

Poznala jsem tu chůzi. Sevřelo se mi srdce, když jsem pozorovala Randa kulhat k domu Star, kde dvakrát zaklepal.
Vpustila Randa do domu bez jakéhokoliv zaváhání. Slabé zabouchnutí dveří, jen prohloubilo prázdnotu v mé hrudi.
„Další test?“ zeptala jsem se Valeka se zoufalou naléhavostí. „Pracuje pro tebe?“ Ale odpověď jsem znala ještě před tím, než smutně zavrtěl hlavou. Cítila jsem se prázdná, jako by ze mě někdo vyrval veškeré emoce. Bylo toho na mě prostě příliš. Nejdřív Reyadův duch, pak Nixův útok a Valekův test. Nebyla jsem schopná psychicky zvládnout další ránu. Zůstala jsem zírat na Valeka bez jediné myšlenky, bez emocí a bez touhy.
Valek mi pokynul, abych ho následovala. Šla jsem za ním. Obešli jsme zezadu dům Star a vstoupili do budovy nalevo. Vystoupali jsme tři patra temným a prázdným domem. Jen horní patro nebylo úplně prázdné. Jeden z Valekových mužů seděl se zkříženýma nohama, zády opřený o zeď. Na druhé straně zdi byla pracovna Star. Muž si psal poznámky při malém plamínku svíčky.
Randův hlas byl slyšet zřetelně. Valek použil několik signálů rukou, aby se domluvil s mužem, který mu následně předal zápisky a zmizel po schodech dolů. Valek se posadil na jeho místo a poklepal na místo na zemi vedle sebe.
Klekla jsem si vedle něj čelem ke zdi. Netoužila jsem poslouchat Randovu zradu, ale neměla jsem ani sílu odejít. Valek ukázal na řadu otvorů ve dřevě. Nakoukla jsem. Vše, co jsem mohla vidět, byla zadní strana nábytku. Odhadla jsem, že otvory jsou určené jen pro poslech. Opřela jsem se čelem o zeď, zavřela oči a poslouchala Randův rozhovor.
„Tento týden přijedou Generálové. Není to sice nic nového, ale Velitel nařídil hostinu, takže se něco děje. Něco významného. Nebyl jsem ale schopen přijít na to, co,“ řekl Rand.
„Dej mi vědět hned, jak to zjistíš,“ odpověděla Star. Pak se odmlčela. „Možná, že Yelena ví, o co jde.“
Srdce mi poskočilo, když jsem zaslechla své jméno. Uteč, uteč, uteč, kvílela má mysl, ale já jen přitlačila čelo ještě více ke stěně a zůstala na místě.
„O tom pochybuji. Když jsem se zmínil o hostině, vypadala překvapeně, tak jsem se víc neptal. Mohla by toho vědět víc příští týden. Zkusím to znova.“
„S tím se nemusíš obtěžovat. Zeptám se jí sama.“ Úlisný tón jejího hlasu naznačoval, že si tohle odhalení nechávala do doby, kdy by mohlo zapůsobit nejvíce.
„Yelena?“ vyprskl Rand. „Aby pracovala pro tebe? Nemožné. To by neudělala.“
„Chceš tím říct, že pracuje pro Valeka?“ hlas měla napnutý znepokojením.
Stejně tak rozrušená jsem se podívala na Valeka. Zavrtěl hlavou a mávl rukou, abych si nedělala starosti.
„Ne. Určitě ne.“ Vzpamatoval se Rand. „Jsem jen překvapený, i když bych neměl být. Peníze by se jí určitě hodily, a kdo jsem já, abych ji za to soudil?“
„No, vlastně bys o ní vůbec neměl přemýšlet. Já to vidím tak, že je lehce odstranitelná. Jedinou mou starostí, až zemře, bude ten, kdo ji nahradí, a jak rychle ho budu moci podplatit.“
„Star, zase jsi mi ukázala svou nejodpornější stránku, takže čím dříve ti splatím svůj dluh, tím lépe. Kolik dostanu za dnešní informaci?“
„Dva stříbrňáky. Zaznačím si je do knihy, ale stejně to nebude žádný rozdíl.“
„Co tím myslíš?“
„Copak jsi na to zatím pořád nepřišel? Nikdy svůj dluh nesplatíš. Vždy, když se tomu blížíš, znova jdeš sázet a hrát, což tě dostane zase hlouběji, jen do jiné díry, než ve které jsi byl před tím. Jsi příliš slabý, Rande. Zotročený svými vlastními emocemi. Závislák a bez vůle.“
„Ach, pravda. Tvrdíš, že jsi kouzelnice. Už sis přečetla mou mysl, Kapitánko? ‚Kapitánka Star‘ – jsi k smíchu! Kdybys opravdu byla kouzelnice, Valek by se o tebe postaral už dávno. Vím, že nejsi zas tak chytrá, jak tvrdíš.“ Přes zeď byly slyšet těžkopádné nerovnoměrné kroky, když Rand odcházel.
Byla jsem jako opařená. Nikdy jsem Randa neslyšela mluvit tak sarkastickým tónem. A víc než to, mě děsila představa, že by Star mohla být kouzelnice, protože pak bych byla opravdu ve vážném nebezpečí. V mysli mi vířil bezpočet myšlenek, příliš komplikovaných, než abych o nich mohla teď uvažovat.
„Nepotřebuji ti číst myšlenky,“ zavolala na něj Star. „Vše, co potřebuji, je prohrabat se tvou historií, Rande. Všechnu ji tady mám.“
Rozhostilo se ticho. Jediný zvuk, který přicházel z pracovny Star, bylo šustění otáčených listů. Valek se postavil a vytáhl mě na nohy. Jeho muž se vrátil. Valek mu předal zápisník a začal sestupovat dolů.
Následovala jsem jej temnými ulicemi města. Drželi jsme se ve stínech, abychom se vyhnuli hlídkám. Jakmile jsme unikli z náruče města, Valek se uvolnil a šel vedle mě, po cestě do hradu.
„Je mi to líto,“ řekl Valek. „Vím, že to byl tvůj přítel.“
Použití minulého času bylo, jako by mi vrazil nůž mezi žebra.
„Jak dlouho jsi to věděl?“ zeptala jsem se.
„Podezření mám už tři měsíce, ale nezvratné důkazy jsem získal až tenhle měsíc.“
„Co ti napovědělo?“
„Rand a jeho pomocníci mi pomáhali připravit tvou zkoušku z jedů. Zůstal, když jsem připravoval otrávená jídla. Pohár s broskvovou šťávou jsem nechal na svém stole, aby byl oddělen od ostatních otrávených. Byl to spravedlivý test. Jed Ostružiník v tom poháru byl, ale já ho tam nedal.“ Valek se odmlčel, abych tu informaci vstřebala.
„Zajímavou vlastností ostružin je, že pokud je smícháš s žitnou pálenkou, kvasnicemi a budeš je velmi opatrně vařit při správné teplotě, vyrobíš z nich jed. Většina kuchařů, ani jejich pomocníci nemají dostatečné znalosti nebo dovednosti, aby tohoto výsledku dosáhli.“ Znělo to, jako by Valek obdivoval Randovu schopnost jed uvařit.
Když jsem si plně uvědomila, že se mě Rand pokusil otrávit, málem mě to srazilo k zemi. Začala jsem klopýtat, jak se mi bouřil žaludek. Pelášila jsem na stranu silnice a vyzvracela se do křoví. Teprve když se mi tělo přestalo svírat křečemi, uvědomila jsem si, že mě Valek přidržuje. Jednu roku měl kolem mého pasu, zatímco mi druhou studenou ruku tiskl na čelo.
„Díky,“ řekla jsem, když jsem si otírala bradu čistými listy. S rozklepanýma nohama, jsem nechala Valeka, aby mě dovedl do hradu. Kdyby mě nepodpíral, asi bych zůstala ležet stočená do klubíčka tady na zemi a volala jeho jméno do noci.
„Je toho víc. Chceš to slyšet?“ zeptal se Valek.
„Ne.“ Což byla pravda, ale jak jsme se blížili k vnějšímu opevnění hradu, něco hrozného mi došlo. „To Rand mě odhalil na Ohňovém festivalu?“
„Svým způsobem.“
„To není odpověď.“
„Ti šmejdi, co tě chytili, na tebe čekali blízko stanu s pečenými dobrotami. Takže podezřívám Randa, že Star řekl, že tam budeš. Ale pak tě nemohl spustit z očí. Vypadal, jako by tě ochraňoval. Vzpomeň si, jak byl rozzlobený, když tě nemohl najít. Taky jak se mu ulevilo, jakmile tě uviděl živou a zdravou?“
„Myslela jsem si, že byl opilý,“ podotkla jsem.
„Podle mě není Rand ochotný se toho účastnit. V době zkoušky jedů tě sotva znal, ale když se vaše přátelství prohloubilo, dokážu si představit, v jak těžké situaci se ocitl. Nechce ti ublížit, ale potřebuje zaplatit své dluhy. Star má rozsáhlou organizaci, se spoustou dalších zločinců, jež nahradí ty, o které se postarám. Násilníků, kteří by byli pro svou šéfku ochotni zlomit i pár kostí. Cítíš se kvůli tomu lépe?“
„Ne.“ Moje reakce na Randovu zradu se zdála příliš extrémní i mě, ale nemohla jsem ji jen tak vypnout. Nebylo to poprvé, co někdo předstíral, že je na mě hodný, a zřejmě ani naposled. Brazell mě také oklamal. Milovala jsem ho jako otce a byla oddaná všemu, co dělal. Nakonec trvalo asi rok, plný experimentů, než jsem prozřela, kým doopravdy byl. Ale u něj jsem vždy věděla, že ta věrnost je jen z mé strany. Nikdy mi nedal důvod myslet si, že mu na mně záleží, takže bylo snadnější to snést.
Randovo přátelství bylo oproti tomu pravé. Začala jsem mít pocit, jako by se vytvořila obrovská díra uprostřed zdi, kterou jsem si kolem sebe vystavěla. Dost velká na to, abych jí mohla proklouznout a užít si společně strávený čas. A teď se zeď rozpadla. Cítila jsem, jak mě kameny zasypávají a pohřbívají hluboko pod troskami. Jak bych ještě někdy někomu mohla věřit?
„Ještě něco, co bys mi chtěl říct?“ zeptala jsem se Valeka, když jsme se zastavili pár metrů od jižní brány. „Vycvičili mě Ari a Janco dobře na Nixův útok? Máš nějaký další test loajality nachystaný v rukávu? Možná, že příště opravdu selžu. Teď se to zdá opravdu lákavé!“ Odstrčila jsem Valekovu paži. „Když jsi mě varoval, že mě čas od času budeš testovat, myslela jsem si, že to budeš zkoušet u mého jídla. Ale zdá se, že je mnohem více cest, jak otrávit něčí srdce, a není třeba ani jídlo.
„Každý ve svém životě dělá rozhodnutí. Některá špatná, některá dobrá. Říká se tomu život, a jestli chceš odejít, tak jdi. Ale nedělej nic napůl. Nezdržuj se fňukáním a nejistotou,“ řekl Valek drsným hlasem. „Nevím, jakým hrůzám jsi musela čelit, než jsi skončila v našem vězení. Kdybych musel hádat, řekl bych, že byly mnohem horší než ty, které jsi odhalila dnes večer. Zkus se na to podívat z téhle stránky.“

Odkráčel do hradu. Opřela jsem se o chladnou zeď, hlavu opřenou o tvrdý povrch. Možná, že kdybych tady zůstala dost dlouho, mé srdce by se proměnilo v kámen. Pak by zrady, zkoušky oddanosti a jedy na mě neměly žádný vliv. Ale nakonec mě zima zahnala dovnitř.

13 komentářů:

  1. super preklad velmi pekne ďakujeme
    Iva

    OdpovědětVymazat
  2. Tak ti nevím, ale mám dojem, že díky tomu, že to nečtu jako celistvý román, ale po kapitolách, které sem přidáváš, tak to na mě nemá takový dopad, jaký to mělo asi na tebe. Nicméně je to od něj nepochybně nehezké. Díky za další kapitolu =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, to mě třeba nenapadlo. Málo kterou knihu čtu po kapitolách, protože na to nemám moc čas. Ale když ji čtu po kapitolách, tak většinou dělám zároveň korekci, tak si to taky tolik neužiji, jako když se pěkně začtu a ponořím do děje.
      A není zač, teď to snad už dopřekládám bez nějakého zdržení. :)

      Vymazat
    2. Přesně!!!! Když něco přímo hltáš, máš z toho úplně jiný zážitek, než když to hltat nemůžeš. Vidím to na sobě a svých překladech... když jsem knihu četla jako knihu, byla jsem z ní nadšená a otravovala tě, abych ti to mohla říct. Když jsem to pak ale překládala, tak už mi to nepřišlo tak vzrušující :).

      Držím palce, ať ti jde překlad od ruky :)

      Vymazat
  3. Moc děkuji za další překlad.Lvice

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. děkuju moc za překlad. Je mi líto ,že zrovna on se ukázal jak zmetek. Těším se na další kapitolku. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat