pondělí 23. února 2015

Polibek noci - 17. Kapitola 1/2



Šla po ulici kolem Wicca Way Kavárna a Knihkupectví, když Anthony Loken srovnal krok vedle ní. Usmál se, vzal její dlaň do své a vedl ji dolů ulicí. Šli, dokud nebylo město daleko za nimi. Zamračila se, když se přiblížili k velké cihlové budově. Jak ji táhl blíž, začala se chvět, když ji všechny její instinkty varovaly, aby nevstoupila do budovy. Dveře byly ze železa. Okna zatlučená ze vnitř a zamřížovaná z venčí.
Mohla cítit smrt uvnitř.

S výkřikem se snažila vyprostit svou ruku z Lokenovi, ale stisk jeho prstů zesílil, jak ji vtáhl dovnitř budovy a zabouchl dveře. Zoufale se mu snažila uniknout a tak se pokusila nashromáždit svou vůli za účelem zahnání jeho stisku, ale její magie byla proti němu k ničemu.
Ďábelský smích mu stoupal v hrdle, když ji táhl dolů po schodech do sklepa. Otevřel dveře a stisknutím vypínače zaplnil místnost světlem, které poněkud rozehnalo temnotu, která se shromažďovala okolo ní, temnotu tak hustou, že téměř cítila, jak jí leze po kůži.
Dlouhý kovový stůl stál uprostřed magického kruhu. Mrtvola Jimmyho Dugana ležela na stole obscénní a scvrklá smrtí. Kolík byl zaražen v jeho srdci. Tělo bylo zbaveno krve.
Otočila se, aby se podívala na Lokena, vnitřnosti se jí stáhly hrůzou, když ho uviděla, skutečně uviděla, poprvé. Nebyl muž ani černokněžník, ale nějaké stvoření z nočních můr. Oči měl krvavě rudé, uši dlouhé a špičaté, spíše jako rohy, než lidské uši. Zuby měl bílé a ostré.
Podívala se zpět na stůl, oči rozšířené hrůzou když zjistila, že se dívá Jimmymu Duganovi do očí. A tehdy se k jejímu zděšení začal vzhled mladého upíra měnit. Oči se z hnědé změnily v černou, oči z tmavě hnědé na tmavou půlnoční modř. Ramena se mu rozšířila, nohy prodloužily a najednou to už nebylo tělo Jimmyho Dugana, co bylo připoutané ke kovovému stolu, ale Roshanovo.
Výkřik jí stoupal hrdlem, odrážel se od stěn, podlahy a stropu. Křičela, dokud ji nebolel krk. Křičela s hrůzou a odporem. A s jejím křikem se mísil zvuk satanistického smíchu Anthonyho Lokena…
Probudila se s rozbřeskem a tělo i tvář se jí koupaly v potu.
Vyškrábala se z postele, rozhrnula závěsy a otevřela okno, pak u něj stála a zhluboka se nadechovala čerstvého vzduchu.
Sen, nebylo to nic než zlý sen, a přesto dosud nemohla setřást pocit blížící se zkázy.
Někdy byly sny jen sny a někdy byly záblesky budoucnosti.
Pospíšila si ze schodů a vešla do kuchyně. Vytáhla těžkou stříbrnou mísu ze skříňky a naplnila ji vodou, poté ji položila na stůl, netrpělivě poklepávala prsty, zatímco čekala, až se hladina vody zklidní.
Rukama přejela nad mísou, zadívala se do vody a zamumlala. „Tajemství ukrytá, temná a hluboká, ukažte mi, kde má láska bdí.“
Pramínky barev stoupaly vzhůru ze dna mísy, vířily přes povrch vody, dokud se nezformovaly do obrázku Roshana. Ležel na zádech ve velké posteli s dřevěným, vyřezávaným čelem. Tmavě modré prostěradlo ho překrývalo od pasu dolů. Jeho kůže vypadala oproti povlečení velmi světlá. Zúžila oči a dívala se na něj. Nepohnul se, neškubnul sebou, nedýchal. Zachvěla se proti své vůli. On, samozřejmě, spal jako někdo, kdo je mrtvý. Ale alespoň byl v bezpečí!
Teď kdyby jenom znala místo, kde se nachází jeho doupě.
Když jí ta myšlenka probleskla v mysli, voda se zachvěla, barvy se seběhly dohromady a utvořily nový výjev na hladině, teď se dívala na chodbu, která vedla od vchodu do obývacího pokoje. Zaostření obrázku se zúžilo, dokud se neukázaly malé dveře situované blízko vchodu do obývacího pokoje.
Brenna se zamračila. Prohledala celý dům od střechy po sklep, když se snažila najít, kde spí. Jak mohla přehlédnout ty dveře?
Zapamatovala si jejich polohu, projela prsty ve vodě a smazala obraz. Vylila vodu do dřezu a pak přešla do chodby. Kráčela podél chodby, ale nebyla tam žádná stopa po dveřích.
Stanula u vchodu a sesbírala své síly.
„Skryté dveře jsou tu dnes, ukaž mi Zraku, ukaž směr.“
Vzduch se zavlnil, modrá zrnka se shlukla kolem ní, poté nastínila malé, úzké dveře umístěné na levé straně chodby. Zastavila se před portálem. Nebyla tu žádná západka. Klesla na kolena a přejela rukou přes dveře, zamručela: „Ach-aha!“, když se dveře otevřely dovnitř a odhalily tak dlouhé schodiště, které vedlo dolů, dolů, do temnoty. Při jejím doteku modrá smítka zesvětlala a poté zmizela.
Vrátila se do kuchyně, našla svíčku a pak se vydala zpět ke skrytým dveřím. Rychlé zaklínadlo zažehlo svíčku.
Na chvíli zaváhala, poté, jednou rukou se přidržovala stěny a druhou držela svíčku před sebou, prošla průchodem a kráčela po schodech dolů.
Dole se zastavila. Nejprve si myslela, že je ve sklepě, ale ten nebyl tak velký a naplněný nábytkem a krabicemi. Rozhlédla se okolo, neviděla nic, dokud znovu nepoužila Zrak. A pak to spatřila, světlou linii dalších dveří. Tyhle už byly průměrné velikosti. Znovu nenašla žádnou rozeznatelnou kliku; opět přejela rukou přes přední stranu a boky, ale tyto dveře odmítaly pohnout. Zkusila několik zaklínadel, ale bez výsledku. Dveře se odmítaly otevřít.
Se zrazeným povzdechem se otočila a vyšla po schodech vzhůru. Co by dělala, kdyby se dveře otevřely? Opravdu chtěla vidět Roshana tam ležet, zcela nehybného? Pokud by se dostala blízko k němu, nebyla by schopna odolat tomu, aby se ho dotýkala. Byla by jeho kůže chladná, bez života? Věděl by, že tam byla?
Když dorazila k hlavě schodiště, Morgana tam seděla a čekala na ni. Kočka vyjádřila svou myšlenku pomocí zúžených žlutých očí, její výraz dával jasně najevo, že snídaně má velké zpoždění.
Poté, co zavřela dveře, Brenna poklekla a poškrábala Morganu za ušima, pak odešla do kuchyně, aby sobě a kočce připravila snídani.

Hluboko ve svém doupěti se spícím upírem prohnalo uvědomění, probral se s prazvláštním pocitem, že ho někdo sleduje. Teď necítil žádnou hrozbu vůči sobě ani žádné bezprostřední nebezpečí. A pak k němu dorazila Brennina vůně spolu se svěžím závanem vzduchu. Byla ve vnější komoře jeho doupěte. Měl pouze moment na to, aby zvážil tak nevšední příhodu, než ho Temný Spánek stáhl zpět do bezvědomí.

Anthony Loken stál v průchodu do své laboratoře, obočí měl svraštělé, když se díval na tělo na stole. Tak neuvěřitelně hloupý kluk, věřit, že někdo dokáže vytvořit lék pro Temné Kouzlo.
S potřesením hlavou Loken vytáhl trubičky z končetin, z mrtvolně bledých paží a pak, když se opatrně ujistil, že kolík je pevně zabořen v chlapcově hrudi, zvedl tělo do náručí a odnesl mrtvolu bez krve nahoru. Otevřel přední dveře, rozhlédl se vpravo a vlevo, aby se ujistil, že nikdo není v dohledu, a odhodil upírovo tělo na zahradu. Jak slunce dopadlo na nadpřirozené maso, ozvalo se nepatrné zasyčení a pak, v jediném okamžiku, tělo Jimmyho Dugana vzplálo.
Loken zíral na políčko pusté země, kde bylo chlapcovo tělo. Nezůstal žádný důkaz, že Jimmy Dugan kdy existoval. Efektivní, hloubal Loken. Velice efektivní.
Loken zavřel dveře a vrátil se do své laboratoře. Po všech těch letech hledání byl Dugan prvním skutečným upírem, kterého našel. Dobré znamení, pomyslel si. Na konec se na něj usmála štěstěna.
Otevřel malou chladničku, kde uchovával upíří krev a vytáhl jednu z lahviček. Teď, když věděl, co potřebuje, možná bude konečně schopný objevit, co v krvi nemrtvých dovoluje upírům se uzdravit prakticky okamžitě z každého zranění, měnit tvary, v okamžiku zdolat velké vzdálenosti. Byla to však upíří schopnost přežít po staletí, po níž Loken dychtil. Proč by měl souhlasit s několika lety obyčejného lidského života? Byl silným, inteligentním mužem a čarodějem, jemuž nebylo rovno, a byl donucen smířit se zničujícími účinky věku, chorobou a smrtí. Pravda, někteří čarodějové žili dlouhou řádku let, ale on neměl v plánu zestárnout ani oslábnout. Jeho životním cílem bylo najít způsob, jak si užívat upířích sil bez upířích tužeb nebo omezení. A teď měl konečně svůj cíl na dosah!
 Vytáhl z poličky mikroskop a postavil jej na stůl. Poté, co si natáhl pár rukavic, připravil několik sklíček s upírovou krví.
Položil první z nich pod mikroskop a poté, rozechvělý vzrušením, naklonil hlavu nad nástroj a zadíval se do okuláru. Na chvíli zapomněl dýchat a jednoduše zíral na to, co viděl. Strávil roky studiem hematologie, teď mu žádná z jeho zkušeností nedovolovala interpretovat to, co vidí. Hleděl na neustále se přesouvající masu červených krvinek tak tmavých, že se zdály téměř černé, buňky, které jak se zdálo, požírají jedna druhou, dokud jich nezůstalo pouze několik a ty, k jeho úplnému ohromení, se rychle začaly množit a pak celý proces započal znovu.
Zavrtěl hlavou a sejmul první preparát, aby jej nahradil druhým a dále třetím.
Co to znamenalo? Pokud by do sebe vpravil upíří krev, poskytla by mu jejich schopnosti? Nebo by upíří krev zkonzumovala jeho vlastní, až by žádná nezůstala?
Morče bylo tím, co potřeboval.
Rychle vše odklidil stranou, otřel kapku suché krve z vyšetřovacího stolu, sundal si rukavice a zhasnul. Nemělo by být těžké najít nějaké morče. Jednoho z naivních pseudoupírů z Nocturne. Budižkničemu z ulice. Uprchlého puberťáka. Jednoho z nezaměstnaných mladých mužů, kteří se shromažďovali blízko autobusové zastávky na jižním konci města a hledali práci. Musel si jenom vybrat.
Tiše si pohvizdoval, opustil laboratoř a ujistil se, že za sebou zamknul dveře.


Roshan našel Brennu v kuchyni, jak připravuje večeři a povídá si s kočkou. Chvíli tam stál, obdivoval jemně zakulacenou křivku ženy, hedvábný lesk jejích vlasů, způsob, kterým se džíny přizpůsobily jejím štíhlým tvarům, zvuk jejího hlasu.
Začervenala se, když se ohlédla přes rameno a uviděla ho stát ve dveřích.
„Nenech se mnou rušit při konverzaci,“ řekl. „Morgana vypadala poměrně zaujatá tím, co jsi říkala.“
„Jak dlouho tam stojíš?“ zeptala se Brenna a ruměnec se prohloubil, až se stal nejtmavším odstínem růžové.
„Ne dost dlouho.“
Morgana se podívala z Brenny na Roshana a pak vyrazila z kuchyně.
„Nemyslím si, že mě má ráda,“ zapřemýšlel.
„Bude, časem.“
„Pochybuji o tom. Málo zvířat dokáže tolerovat můj druh.“
„Omlouvám se. Nevím, co bych bez Morgany dělala. Je jediná rodina, kterou mám,“ řekla tesklivě. „Vše, co mi v životě zůstalo.“
„Dneska jsi mě hledala.“ Nebyla to otázka. „Byla jsi v mém doupěti.“
Podívala se na něj, její ticho bylo přiznáním viny.
„Proč?“
Vzdorovitě zvedla bradu, odmítala se nechat zastrašit, i když věděla, že to, co udělala, bylo špatné. „Byla jsem zvědavá,“ řekla a hned na to se zamračila. „Jak jsi věděl, že jsem tam byla?“
„Cítil jsem tvé oči, jak mě pozorují.“
„To je nemožné!“
Zvedl jedno obočí. „Ne?“
Zavrtěla hlavou. „Jak bys mohl?“
„Přiznáváš to tedy? Špehovala jsi mě?“
„Vyvolala jsem tvůj obraz v mém zrcadle (tím je myšleno zrcadlo určené k předpovídání budoucnosti, pozn. překladatelky).“
Chytrá holka, pomyslil si. „A co jsi použila jako zrcadlo?“
„Mísu s vodou.“
Vzpomněl si na rozhovor, který vedli dříve, když mu říkala, že přemýšlela o koupi zrcadla. Myslel si, že chce zrcadlo ze stejného důvodu, jako každá žena. Ale ona nebyla jako žádná jiná žena. Stále tu nebyl důvod, proč by nemohla mít malé zrcadlo na věštění, pokud to bylo to, co chtěla. Nebyl tu důvod, proč by nemohla mít zrcadlo, plnohodnotné zrcadlo, ve své ložnici. Jenom proto, že se jim on vyhýbal, tu nebyl důvod, proč by jich nemohla pár mít, pokud si je přála.
A pak, váben její vůní, teplem jejího živého těla, zapomněl na všechna zrcadla a čarodějnictví. Uzavřel vzdálenost mezi nimi a přitáhl si ji do náruče. Jeho tělo okamžitě oživlo, každá buňka a nervové zakončení mu připomínalo noc, kdy se milovali.  
Podívala se na něj, oči jí zeleně zářily.
„Ach, Brenno,“ zamumlal bezmocně, a když svěsil hlavu, políbil ji.
Stoupla si na špičky, ruce mu omotala kolem krku, tělem se přimkla k jeho.
Horkost jejího těla jej zahřála, sladkost jejích rtů ho rozvášnila. Přitáhl si ji blíž, těsněji, cítil, jak se mu tesáky prodloužily, jak se jeho hlad probouzel k životu. Vzpomínka na jejich milování mu vyvstala v mysli, sváděla ho, aby ji vzal do náručí a odnesl nahoru, položil ji na postel a miloval se s ní, dokud by slunce nevyšlo na horizontu. Lákavé, tak lákavé. Jenom jeho pocit viny z toho, jak ji minule uchvátil, a strach, že by si vychutnal víc, než jen potěšení jejího sladkého těla, mu zabránili v uskutečnění té představy.
Zaklel a pustil ji.


11 komentářů:

  1. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za opäť skvelú kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat