pondělí 16. února 2015

Polibek noci - 16. kapitola

Brenna se podívala ven zadním oknem, když Roshan vjel na silnici. „Myslíš, že bude v pořádku?“
„To je na něm.“
„Jak se můžeš nestarat o to, co se mu stane?“ zeptala se zamračeně.


„Nemůžu dělat vychovatele celému světu. Pokud mě poslouchal, bude v pořádku. Pokud ne…“ pokrčil rameny. „Vše, co dokážu zvládnout, jsou moje starosti o tebe.“
Nebyla si jistá, co na to má říct. Zachránil ji před hrozivou smrtí, miloval se s ní tím nejvíce něžným a neuvěřitelným způsobem, ale nikdy ji nenapadlo, že se o ni strachuje. Byl to příjemný pocit. Nikdo o ni neměl strach od té doby, kdy jí zemřela prababička.
„Co když je to možné?“ hloubala Brenna. „Co když Loken opravdu našel způsob, jak udělat z Jimmyho znovu smrtelníka?“
„Není to možné,“ odpověděl Roshan. „Být upírem není choroba. Nemůžeš to vyléčit jako infekci.“
„Co když můžeš? Nechtěl bys být znovu smrtelníkem?“
Byla to otázka, kterou nikdy vážně nezvažoval. Znal jediný lék na Temné Kouzlo a tím bylo vědomě ukončit svůj život. Přijal ten fakt a pokračoval dál. Nemohl nic získat tím, že by si přál něco, co nikdy nemohl mít. Teď zjistil, že přemýšlí nad Brenninou otázkou: Co když? Chtěl být znovu smrtelným? Přijal by takovou přeměnu, pokud by mu byla nabídnuta? Jaké by to bylo kráčet znovu na slunci po tolika letech v temnotě, užívat si plnohodnotné jídlo v dobré restauraci, žít normální život, zplodit dítě? Jako upír měl tyto běžné věci navždy mimo dosah. Na druhou stranu se nikdy nemusel starat o nemoci nebo choroby, stárnutí, umírání nebo jiný druh nemocí, které sužovaly lidský druh.
„No?“ pobídla ho Brenna.
„Nevím.“ Byl by ochotný se vzdát nadpřirozených sil, které pro něj byly teď samozřejmostí? Být smrtelný se rovnalo být slabý a zranitelný.
„Nerozumím tvému váhání,“ řekla Brenna.
„Pochybuji, že bych ti to mohl vysvětlit. Být upírem je jak prokletí, tak i požehnání. V minulých stoletích jsme byli loveni jako zvířata, zabíjeni bez výčitek nebo lítosti. Od té chvíle, kdy už jsme nebyli považováni za lidi, se předpokládalo, že nemáme žádné city. Věci se časem změnily k lepšímu. Většina lidí už nevěří na upíry a tak žijeme ve stínech noci, opatrně schováváme naše pravé já před zbytkem světa.“
„Pořád se mi to zdá jako osamělý život,“ řekla Brenna. „Co dobrého je na dlouhém životě bez lásky, bez rodiny a bez dětí?“
Roshan pomalu přikývl. Vše, co mu bylo vzato spolu s Atiyaninou smrtí, mu bylo navždy zakázáno, když podlehl Zereničině temnému polibku. Podíval se na Brennu, mladou a vibrující životem, kůže jí jen zářila dobrým zdravím. Minulou noc se s ní miloval, zabořil se do její sladkosti. Teď, náhle, se to zdálo jako svatokrádež, že se jí opovážil dotknout, dovolil si doufat, že ji může milovat a stejně tak i ona na oplátku jeho. Jakým právem se těšil z jejího objetí? Jaké měl právo ji pošpinit?
Pomyslel na Jimmyho Dugana. Co když měl ten chlapec pravdu? Co když našel čaroděj způsob, jak navrátit upírovi smrtelnost? Ve svém srdci si byl Roshan jistý, že taková věc byla nemožná, ale co když se mýlil?
Podíval se znovu na Brennu a věděl, že by byl ochotný se vzdát svých temných sil pro šanci sdílet jeden lidský život v jejím náručí.
Přitažlivost, která mezi nimi panovala, sílila, když dorazili domů.
Brenna stála v obývacím pokoji a lehce se chvěla. Chystala se kouzlem probudit oheň k životu, když tak učinil Roshan mávnutím ruky.  
Napjala se, když si stoupnul za ni, intenzivně si byla vědoma jeho blízkosti, jak jí stáhl kabát z ramen a hodil jej přes opěradlo křesla. Jeho dech ovanul její tvář, dlaněmi jí lehce spočíval na ramenou, poté jimi sjel po pažích dolů. Zachvěla se rozkoší z jeho dotyku a pocítila ostré píchnutí lítosti, když se od ní odtáhl.  
Pomalu se otočila tváří k němu a přála si, aby měla odvahu zeptat se ho, zda se budou znovu milovat.
„Je pozdě,“ řekl tiše. „Měla by ses vyspat.“
Přikývla a zklamání jí sedělo na srdci jako olověné závaží.
„Přísahej mi, že nepůjdeš do blízkosti toho knihkupectví nebo Lokena, pokud nebudu s tebou.“
„Přísahám,“ řekla. „Ale jenom pokud slíbíš, že pomůžeš Jimmymu Duganovi.“
„Co dalšího chceš, abych udělal?“
„Nevím. Jenom ho neposílej pryč, pokud za tebou znovu přijde.“
„Dobře. Udělám vše, co bude v mých silách.“ Horkým a hladovým pohledem přes ni přejel. A pak, neschopen odolat, když byla poblíž, si ji přitáhl do náručí a políbil ji. Hlad uvnitř něj rychle rostl, chňapal po jeho životně důležitých orgánech a připomínal mu tak, že se dnes v noci ještě nekrmil. Podmanivý hlas v zadní části jeho mysli mu našeptával, že nemusí jít hledat obživu ven, ne, když ona byla v jeho náručí, teplá a vibrující životem.
Náhle ji pustil a otočil se zády k ní. „Jdu ven,“ řekl zhrublým hlasem. „Zamkni za mnou dveře.“
Dříve, než mohla odpovědět, zmizel jí z dohledu.
Lovil s jedinou myšlenkou, odmítal myslet na Brennu, odmítal myslet na cokoliv jiného než na hlad, který musel ukojit.
Křik zvenčí obytného domu přitáhl jeho pozornost. Když dorazil, uviděl muže a ženu, kteří se prali na zemi. Na první pohled se zdálo, že jsou zmítáni v bolestech vášně, ale pak žena znovu vykřikla hlasem naplněným strachem a odporem.
„Drž hubu, děvko!“ Muž si sedl na paty a uhodil ženu přes tvář a rozrazil jí tak spodní ret. Vůně čerstvé krve se linula vzduchem.
„Nech mě jít!“ vykřikla. „Pomoc! Prosím, pomozte mi někdo!“
Pak muž zaklel, když se Roshanova dlaň sevřela na jeho rameni. Poté, co odtáhl muže z ženy dolů a otočil jej, Roshan udeřil pěstí do mužovy tváře. Ozvalo se uspokojivé lupnutí, jak mu zlomil nos. Krev stříkala vzduchem. Roshan se zhluboka nadechl, poté odhodil muže stranou stejně jako odpadky.
Žena zírala nahoru na něj s rozšířenýma očima, bezpochyby přemýšlela, jestli ji přišel zachránit, nebo měl v plánu dokončit to, co ten druhý začal.
„Jste v pořádku?“ zeptal se Roshan.
Přikývla. „A-ano, myslím, že ano.“
Přejel ji pohledem. Bylo jí okolo třiceti, měla hnědé vlasy a modré oči, jedno z nich se už začínalo zbarvovat černě tam, kde byla udeřena. Na levé tváři byla ošklivá rána; krev pomalu vytékala z poraněného rtu.
„Žijete tu?“ zeptal se a kývl směrem k obytnému domu za ní.
„Ano. Šla jsem zrovna z práce. Jsem zdravotní sestřička…“ Ucukla, když jí nabídnul ruku.
„Nehodlám vám ublížit.“ Hlas měl hluboký, přesvědčující. Hypnotizující. „Žiješ sama?“
Byl cizinec. Chtěla mu lhát, říct, že žije se spolubydlící, ale nedokázala to, ne, když se jeho pohled uzavřel s jejím.
„Ano, sama.“
Vzal ji za ruku a vytáhl na nohy, zvedl její kabelku a podal jí ji.
„Pojď,“ řekl. „Dovedu tě bezpečně domů.“
„Ano,“ řekla. „Bezpečně domů.“
Bydlela v moderním apartmánu s jednou ložnicí, který, i když malý, byl čistý a uspořádaný. Na stěnách viselo několik maleb. Vázy se suchými květinami stály na prádelníku a na stolku.
Jakmile byl uvnitř, Roshan zavřel a zamknul dveře, poté ji vzal za ruku a odvedl ji do ložnice. Posadil ji na postel a sám odešel do koupelny. Našel mycí houbu, namočil ji a vrátil se do ložnice, kde jí setřel krev z tváře. Nabídl jí whisky, kterou našel v kuchyni ve skříňce, přitáhl si ji do náručí, jeho mysl splynula s tou její, vymazal pryč její strach. Rychle se nakrmil, pak vymazal vzpomínku na něj z její paměti. Zítra si bude pamatovat pouze to, že přeprala útočníka.
Nechal ji poklidně spát, opustil dům a vrátil se do Nocturne. Zastavil se u vchodu, nasál vzduch, dokud nenašel pach Anthonyho Lokena.
Dovedl jej do jednopodlažní budovy umístěné na travnatém poli na kraji města. Okna byla překrytá prkny zevnitř a zamřížovaná z venčí. Skrze díry nepronikalo žádné světlo.
Pach Anthonyho Lokena tu byl ale silný a stejně tak i Jimmyho Dugana.
Roshan obešel budovu a všiml si, že tu byl jenom jediný vchod. Ten byl také zamřížovaný. Pokud by to byl Lokenův dům, byl by Roshan neschopný překročit práh bez pozvání, ale bylo to opuštěné pracovní místo a práh tu na něj neměl žádný vliv.
Roshan se proměnil v mlhu a proklouzl úzkým otvorem pod jedním prknem. Když byl uvnitř, vrátil se do své podoby. I když byla budova tmavá, upíří zrak mu dovoloval vidět vše jasně, ačkoliv tu bylo málo k vidění – dřevěná židle, kovová deska a skříňka na dokumenty.
Otevřené dveře vedly do dlouhé chodby, byla na každé straně lemována dveřmi, které vedly do prázdných místností. Úzké schodiště se nacházelo na vzdáleném rohu chodby.
Roshan se zastavil u hlavy schodiště. Lokenův pach byl stále silný a smíchaný s vůní krve a strachu. A násilné smrti.
Roshan opatrně našlapoval, když sestupoval po schodech.
A pach smrti sílil.
U úpatí schodiště byly jediné dveře. Roshan zkusil kliku, i když instinktivně věděl, že budou zamčené.
Opět se proměnil v mlhu a proklouzl mezerou pode dveřmi. Chvíli se vznášel, než se znovu navrátil do své vlastní podoby.
Vůně krve byla teď intenzivní a probouzela jeho hlad navzdory tomu, že se právě nakrmil.
Místnost byla laboratoří. Kovové poličky přecpané sklenicemi, zkumavkami, kádinkami, baňkami, nálevkami, sklíčky a lahvičkami se táhly na jedné straně stěny. Na stojanu bylo několik zkumavek s krví. Další police byla plná knih o čarodějnictví, anatomii a hematologii. Na dlouhém pultě byla i malá lednice, spolu s mikroskopem a inkubátorem. Velká, šedivá skříň na dokumenty stála na jedné straně dveří, stůl s moderním počítačem a tiskárnou byli na druhé straně. Magický kruh byl nakreslen na podlaze uprostřed místnosti. A ve středu kruhu stál nerezový operační stůl, na kterém byly pozůstatky Jimmyho Dugana. Jeho paže a nohy byly připoutané ke stolu stříbrnými pouty. Z hrudi mu trčel tlustý, dřevěný kolík. Dlouhá gumová trubice byla připojena k chlapcově levé paži a pomalu odčerpávala krev z jeho těla do velké skleněné nádoby.
Roshan se vydal směrem ke stolu a ucítil šepot temné energie, jak vstoupil dovnitř kruhu. Takže, Anthony Loken nebyl jenom černokněžník, ale také něco jako vědec.
Roshan se zadíval na Duganovo tělo. „Hloupý kluku,“ zamumlal. „Proč jsi sakra nevypadl z města, když jsi měl šanci?“
Roshan se otočil od stolu a přešel k pracovní desce, rychle si prostudoval černokněžníkovy poznámky, ale většina z nich pro něj byla nerozluštitelná.
Roshan se podíval na to, co bylo po levé straně Jimmyho Dugana. Poskytla Lokenovi chlapcova krev odpovědi, které hledal? Umožnila mu vymyslet formuli věčného života?
Roshan se proměnil v mlhu a vyklouzl z laboratoře. Dugan věřil špatnému muži a to ho stálo život.
Zhmotňujíc se venku před laboratoří, Roshan se zadíval na nebe, na milióny třpytících se hvězd, které mizely v nekonečnu. Ačkoliv věděl, že to je nemožné, až do teď si neuvědomil, jak zlé bylo věřit v to, že by mohl mít Jimmy Dungan pravdu a že Lokenova formule přinese lék pro hlad, který jej sužoval.
Nevědomky následoval černokněžníkův pach přes město až k domu na kopci. Vysoké ploty z tepaného železa obklopovaly pozemek. Světla zářila v oknech. Sloupec modrošedého kouře stoupal z komína z červených cihel.
Roshan se díval na dům několik minut, zcela ztracen ve svých myšlenkách, pak se otočil a zamířil domů.
Řekl Brenně, aby šla do postele, ale našel ji stočenou na pohovce v obývacím pokoji čekat na něj. Morgana spala v ohbí její paže.
„Jsi dlouho vzhůru,“ řekl a sedl si do křesla vedle pohovky.
„Nemohla jsem spát. Přemýšlela jsem o Jimmy Duganovi. Myslíš, že poslechl tvou radu a opustil město?“
„Je mrtvý.“
Oči se jí rozšířily. „Mrtvý? Jak to víš?“
„Viděl jsem jeho tělo.“
„Ale… co se stalo? Jak umřel?“
„Nejsem si jistý, ale Loken vysává krev z chlapcova těla.“
Tvář jí zbělala. Na chvíli si myslel, že se jí udělalo špatně. „Viděl jsi ho?“
Úsečně přikývl.
„Chudák pan Dugan. Kéž by tě jenom poslechnul.“
Roshan tiše zavrčel, překvapený svou lítostí nad chlapcovou smrtí. Obvykle pro něj životy druhých, zvláště pak smrtelných, nic neznamenaly. Krmil se na nich, když to bylo potřeba. Dokud Brenna nevstoupila do jeho života, pramálo se staral o lidské trápení celkově nebo jednotlivě. Ale Jimmy Dugan nebyl smrtelný. Byl upírem, a i když se Roshan vysmíval Jimmyho představě, že jsou bratři, cítil podivnou potřebu pomstít chlapcovu smrt.
„No,“ řekla Brenna a zvedla Morganu do svého objetí, „myslím, že půjdu do postele. Dobrou noc.“
„Dobrou noc.“
Sledoval ji, jak opouští místnost a pohledem setrvával na houpající se křivce jejích boků. Jeho malá čarodějka změnila jeho život způsobem, jaký si nikdy nepředstavoval, donutila ho toužit po věcech, které nechal navždy za sebou. A teď, když se na ni díval, zjistil, že s ní chce strávit zbytek svého života, zasadit své semeno uvnitř ní, sledovat, jak se její děloha naplňuje novým životem.
Jednoduché sny pro smrtelného muže.

Nemožné pro upíra. 

10 komentářů:

  1. Díky moc za překlad a korekci další kapitoly ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Díky , za další kapitolu a korekci

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za ďalšiu skvelú kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Knihomolka.36516. února 2015 12:17

    Díky za překlad.
    Jimmyho je mi líto, ale doufám že neprokec Roshana

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za skvelý preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat