neděle 4. ledna 2015

Vzdor - 16. kapitola



LOGAN
Odešel jsem od Thoma Tankarda spokojený s mým nákupem a vkročil jsem do chaosu. Občané spěchali západní cestou od Dolního trhu, vrážejíc do sebe, aby měli nad ostatními lepší pozici. Někteří plakali. Ječeli. Křičeli.
Otočil jsem hlavu směrem k dolnímu trhu a uviděl černý kouř na horizontu.
Rachel. Oliver.


Všechno, na čem mi ještě záleželo, bylo někde v Dolním trhu.
Nával lidí se pohyboval bezmyšlenkovitou panikou. Ti, kteří váhali nebo se obrátili proti davu, byli odhozeni na stranu nebo ušlapáni.
Vrhnul jsem na okraj davu a tlačil proti proudu. Ze začátku bylo snadné od mě lidi odrážet, ale jak jsem opouštěl Jižní okraj a vstupoval na trh, dav zhoustl a zpomalil jsem.
Potřeboval jsem jinou cestu k Oliverovi. U nejbližšího stánku jsem se skrčil a vytáhl z bot nože. O vteřiny později jsem vyklouzl ze zadní části stánku a použil je pro vyšplhání na střechu. Zasouvajíc čepel, vytáhl jsem se nahoru, pak jsem zasunul druhou čepel a znova se vytáhl, uvolňujíc první čepel tak, abych mohl pokračovat dál.
Jakmile jsem se dostal na střechu, viděl jsem, že ten kouř jde zpoza Zdi, což znamenalo, že by Oliver s Rachel měli být v bezpečí, pokud zůstali v Oliverově stanu. Nikdy by se nepokusil dostat skrz tuto masu lidí s Rachel u boku.
Ohlušující řev zněl vzduchem a pravda mě udeřila jako pěst. Prokletý je tam venku. Při posvátném loupežnickém obchodním dni. Občané mimo Zeď jsou pravděpodobně mrtví.
Ještě jsem se nesetkal s tím, že by Prokletý byl tak blízko městu a navzdory Velitelovu prohlášení, že nás udrží ve městě v bezpečí, nevěřil jsem mu. Ta kreatura mohla překročit hranice města v sekundě a pak by Oliver a Rachel mohli zemřít.
Nepřemýšlel jsem. Prostě jsem se pohnul.
Běžel jsem, zvyšoval rychlost dřív, než jsem si uvědomil, co vlastně dělám. Doběhl jsem ke kraji střechy a skočil. Skoro jsem minul sousední střechu a dopadl jsem těžce na kolena. Jeden z mých nožů mě řízl do dlaně a vytryskla teplá krev. Vrátil jsem ostří do jejich pochev, přinutil jsem se postavit a znova se rozběhl.
V dálce se mísily výkřiky se zuřivým řevem bestie. Vypnul jsem ty zvuky a skočil dolů tak, abych přistál na střeše stánku. Plátno se nebezpečně zakymácelo a já jsem chňapnul po kovové tyči, která mi byla nejblíže. Zhoupnul jsem se na tyči a seskočil, narážejíc do boku druhého stanu.
Když jsem vyšplhal na střechu, uslyšel jsem za mnou dusot koní a otočil se, abych viděl, jak Velitel cválá ulicí nedbající na houfy zpanikařených lidí, kteří se zoufale snažili dostat se pryč z jeho cesty. Brána byla pouhých třicet yardů před námi. Oliverův stánek byl alespoň osm yardů po mé levici. Chtěl jsem se otočit, když jsem zachytil záblesk jasně červené blízko brány. Zaostřil jsem, a viděl jsem běžící lidi a na sekundu jsem měl před očima otevřenou scénu.
Strach sevřel můj hrudník studenými prsty a mé nohy se pohnuly dřív, než mi mozek řekl, že se dívám na Rachel. Chycenou ve zpanikařeném davu, mezi křičícími lidmi u brány. Tak blízko netvora, že pokud se Velitel mýlí v jeho schopnostech, tak bude jedna z prvních, která zemře.
Vrazil jsem do střechy vedle mě, sklouznul se po ní a skočil do vzduchu během jednoho úderu srdce.
Pokud je tam Rachel, je tam s ní určitě i Oliver. Mé srdce pádilo, zoufalý rytmus nutící mě zrychlit. Seskočil jsem na zem. Přišel čas na probojování se davem.
Netvor před Zdí zařval a země se zatřásla tak, že jsem málem upadl. Nastalo ticho, ostré a nepřirozené, přerušované jenom vzlykáním a praskáním ohně v dáli. Obešel jsem dva muže, z jejichž plášťů se kouřilo, odhalujíc růžovou kůži na jejich pažích. Zrovna přišli zvenku a teď ztuhle stáli, rozhlíželi se, jakoby přemýšleli, kde netvor udeří příště.
Nevěděl jsem, jestli se znovu vynoří, ale nebudu jenom stát před Rachel a Oliverem, pokud znovu přijde.
Teď už jsem ji viděl. Držela se Olivera, a ačkoli se její tělo třepalo, vypadla silně a připravená pro boj. Prošla mezi námi hrstka lidí, a když jsem ji znova uviděl, zírala na bránu vzteklýma očima. Následoval jsem její pohled a uviděl Velitele stojícího na tělem ležícím obličejem k zemi. Setkal se s Rachelinýma očima a mnou projel strach při zkoumajícím pohledu, který věnoval Oliverovi.
Věděl, že Olivera milujeme. Pokud nepojedeme podle Velitelových pravidel a nepřineseme mu balíček, bude Olivera vyslýchat k smrti za naše zločiny. Zabolelo mě srdce.
Oliver musí jít s námi. Mám čtyři dny na to, abych zjistil jak. Spěchal jsem po dlažebních kostkách, když Velitel zmizel v Dolním trhu. Oliver mě bouchnul do zad a já jsem viděl úlevu v jeho očích, že obě z jeho náhradních vnoučat jsou naživu.

Rachel mě objala a ve svém těle jsem ucítil její vibrace. Přitáhl jsem si ji blíž, sledujíc plameny požírající zbytky loupežnických vozů a pomalu vyhasínající.

9 komentářů:

  1. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za ďalšiu kapitolu~~ :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za překlad další kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za další úžasnou kapitolu a těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad a korekturu! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat