čtvrtek 15. ledna 2015

Valentýn navěky - 8. kapitola


Za týden nebo dva se Jeně podařilo matku přesvědčit, že Ian není členem mafie. Ale větší vliv než ona na ni měl Julian. Její matka byla vždy velmi rozumná žena, ale když zmínila jméno Julian, zazněla v jejím hlase teskná touha, která byla Jeně jasná i přes velkou vzdálenost.
Vytvořil plán, jak se setkat. Julian přiletěl ve svém soukromém letadle, Jena začala přemýšlet o tom, jak jsou tihle upíři vlastně bohatí. Když na to myslela, Ian ji škádlil tím, že může zlato nabírat bagrem.

Pořád se zlepšovala ve čtení jeho myšlenek, postupně je prosévala a učila se ho tím znát, a on dělal to samé. Něžně se na ni usmíval, když ji zastihl, často ji objímal a rušil ji polibky a štípanci, které přecházely v kousnutí a velmi pěkné orgasmy.
Bylo jim spolu skvěle. V jejím domku se milovali snad na každém místě, pak se přestěhoval do jeho bezpečnějšího domova a Ian tak s ní mohl strávit v bezpečí celý den. Musela chodit do práce, a nenáviděla, že s ním není, stejně jako on, spojili se tolik, že stačilo jen na něj pomyslet a byl s ní, v její mysli.
Ten pocit byl neuvěřitelně uklidňující. Samozřejmě, že si s ní pohrával, vracel jí slova a představy jich dvou jak se milují, když pracovala, byl to jediný způsob, jak zmírnit bolest, kterou jejich rozdělení vyvolávalo. Také ho v mysli škádlila a provokovala, a už v tom byla téměř stejně dobrá jako on.
Jednou v noci, když byla na noční, ji Ian začal zase škádlit a ona mu to vrátila. O deset minut později ji zamkl v její kanceláři v nemocnici, položil na stůl a doširoka jí roztáhl nohy. Vrazil do ní penis ještě dřív, než stihla jakkoli zaprotestovat. Dokázal se pohybovat nadpřirozeně rychle, když chtěl nebo to potřeboval.
Až ve chvíli, kdy se v ní pevně usadil, jí pohlédl do očí.
„Víš, co se stane, když mně budeš provokovat, zlatíčko?“ Jednou rukou ji držel za bok, tvrdě do ní narážel a druhou ji tahal za bradavky.
Jena zavrtěla hlavou.
„Kousnu tě.“ Olízl jí krk, aby si ji připravil.
Jena vykřikla. „Víc, Iane!“ Snažila se, být potichu, ale tušila, že se nechala unést. Ian na ni měl prostě takový vliv.
V odpověď na její prosbu začal Ian laskat její klitoris v souladu s každým přírazem, dokud nesténala touhou zapřená o jeho silné paže. Omotal si její nohy kolem pasu a začal ji tvrdě líbat, přejel jí rty po bradě, na krk a vnořil do ní tesáky, tím ji postrčil přes okraj, začala se zmítat v prudkém vyvrcholení.
Ian se od ní napil, vychutnával si její úžasnou krev a vychutnával si podstatu své Jediné. Jeho penis do ní stále stříkal, když zvedl hlavu, olízl si rty stále potřísněné krví, všiml si nedovřených dveří a zachytil koutkem oka záblesk pohybu.
Dveře byly jen pootevřené, ale to stačilo. Doktor Dick Schmidt se snažil dveře pomalu zavřít, ale nepovedlo se mu to dřív, než si ho Ian všiml. Zasraný šmírák, viděl toho víc než dost.
Ian z Jeny vytáhl ptáka, očistil je, postavil ji na nohy a ujistil se, že se na nich udrží. Pak ji něžně políbil. „Jsi v pořádku? Je tady něco, o co se musím postarat.“
Jena slabě přikývla a stočila se v křesle. Vypadala úplně zničená a Ian musel potlačit spokojený úsměv, že ji tak dostal.
„Kam jdeš?“
Ian si povzdechl. Nechtěl, aby věděla, že má v úmyslu umlčet toho druhého. Smrtí, bude-li to nezbytné. „Doktor Dick nás viděl. Ten úchyl si odemkl a nakukoval dovnitř, když jsem si ho všiml.“
„Dala jsem mu klíč pro případ nouze. Ale ne proto, aby mně špehoval!“ Ačkoliv zrudla rozpaky, zněla prakticky, když se pro uklidnění nadechla. „Co se s ním chystáš udělat?“
„To co musím.“
Na chvíli zavládlo ticho a pak se postavila. „Půjdu s tebou. Nejdřív musíme zkontrolovat jeho kancelář. Je o dvě patra výš.“
Ian neřekl ani slovo, když zamířila do kanceláře Dicka Schmidta.
Když dorazili do jeho kanceláře, přistihli doktora, jak zuřivě vytáčí telefonní číslo a ve druhé ruce pevně svírá barevnou vizitku.
„Polož ten telefon.“ Řekl Ian hypnotickým hlasem.
Doktor se jeho příkazu vzpíral, ale nakonec telefon zavěsil, jak mu bylo přikázáno. Jena za nimi zavřela a zamkla dveře. Ian vytrhl Dickovi vizitku z ruky, aby ji mohl později prostudovat. To jméno dobře znal. Benjamin Steele byl jedním z několika agentů Altor Custodis, Ian byl schopen na vizitce identifikovat jeho jméno, i když věděl, že toho obsahuje víc, mnohem víc.
Bylo důležité, že Ben dal Dickovi svou vizitku. Všiml už si Altor Custodis Jenina rodokmenu? Pravděpodobně ano. Tato starověká sekta sledovala a pronásledovala nadpřirozené bytosti déle, než Ian existoval. Pravděpodobně Jenu i její matku sledovali, což bylo trochu děsivé. Přihlíželi, ale pravděpodobně by ani nehnuli prstem, kdyby byla některá z nich v nebezpečí. Ian začal přemýšlet, jestli ten stříbrný náramek, který se Dick pokusil dát Jeně na den svatého Valentýna, nebyl nebezpečnější, než si původně myslel. Byl to test? Ví Dick nebo alespoň tuší, co to znamenalo?
„Kurva, upír!“ Zakoktal Dick.
Ian mu totiž dovolil mluvit, aby mu mohl odpovědět na nějaké otázky. Zavrtěl hlavou. „Upřímně, nemyslel jsem si, že máš nějakou představivost, Dicku. Nemůžu říct, že mám radost z toho, že jsem se mýlil.“
Ian si Jenu přitáhl těsně k boku a paží ji objal kolem ramen. Bylo to jasné prohlášení vlastnictví, které platilo především pro toho smrtelníka. Ian se téměř nahlas zasmál, když tvrdohlavě Dick zaťal bradu.
„Jdi od ní. Ty prašivej upíre!“ Dick sáhl do kapsy a vytáhl proti němu křížek. Naštěstí byl vyrobený ze zlata a ne ze stříbra. Málokdo tušil, že Ian byl celý svůj život oddaný katolík. Nebál se kříže, když nebyl vyrobený ze stříbra. Ve skutečnosti před ním Bohu přísahal, za svůj dlouhý život mnohokrát, vzhledem k tomu, že se narodil před staletími.
Ale Dick ho začal opravdu štvát.
Ian si Jenu schoval za záda a naštvaně zavrčel, nechal v očích problesknout rudé plamínky hněvu. Věděl, že tak vypadá jako démon, a právě teď se mu to hodilo. Malá ukázka nadlidské síly by mohla stačit k vyděšení a ovládnutí toho doktůrka. „Nech toho, doktore. Nebudu tě varovat dvakrát.“
Ruka svírající kříž se začala třást, jak se k němu Ian blížil. Jemně, téměř nábožně sebral kříž z Dickových prstů a uctivě ho políbil, než ho odložil stranou. Byl to opravdu krásný kousek a Ian ucítil uklidňující energii mnoha požehnání, která během času poskytl.
Možná to byl důvod, že cítil lítost k tomu ukňouranému člověku. Připomněl mu jeho víru, a to, jak snadno by mohl zabít dobrého lékaře. Ale znalosti o jeho druhu se nesmí v žádném případě rozšířit. To byl ten nejsvatější zákon a jediný, který přísahal, že bude dodržovat.
Nebo snad jeho soucit podnítil měkký, ženský, láskyplný hlas v jeho mysli. Neubližuj mu, Iane.
Ian si povzdechl, když používal své značné duševní síly k překonání Dickovy choré mysli. Ten se v bezvědomí zhroutil na podlahu. Krátce ke své družce obrátil frustrovaný pohled. „On to ví, Jeno. To není něco, co lze ignorovat. Náš zákon říká, že musí být zastaven…“
„Zabit, chceš říct,“ ušklíbla se. „Podívej, Iane. Bez ohledu na to, co si o něm osobně myslím, je to dobrý lékař. Zachránil hodně životů. Bylo by škoda přijít o jeho nadání, když existuje tolik nemocných lidí, kteří potřebují jeho znalosti. Není něco jiného, co můžeš udělat?“
Ian si ji k sobě přitáhl, políbil ji na čelo a pak dramaticky povzdechl. „Pro tebe bych pohnul horami, má lásko.“

Doktor Richard, už ne Dick, Schmidt se oné noci změnil. U lidí se slabou vůlí, jako byl on, dokázal Ian snadno změnit jejich vzpomínky a dokonce i trochu zlepšit jeho osobnost. Nedlouho poté Richard prodal svou jachtu, začal žít méně okázale a pracoval pro charitu. Dokonce věnoval část svého času a umu lékařům bez hranic a vyrazil na cestu sebepoznání do třetího světa.
Ian se samozřejmě ujistil, že bude neustále pod dohledem jeho bratří vymahačů. Richard Schmidt o tom nevěděl a pravděpodobně to nikdy nezjistí, ale po zbytek svého života bude velmi pozorně sledován.

Ian pro ně také zařídil večerní svatbu v krásné, staré katolické katedrále ve městě. Složil slib Bohu ještě jako křižák a nikdy nevzal své slovo zpět. Jena byla také katolička a chtěla mít skutečnou svatbu spojenou se všemi obřady, včetně toho že ji matka povede k oltáři, kde ji Ianovi předá.

Ian byl příjemně překvapený matkou své družky, Lilian. Bylo jí sice sedmačtyřicet, ale byla to pořád krásná žena v nejlepších letech života. Nejdřív přivítala Iana s podezřením, ale později, když viděla, jak je s ním její dcera šťastná, přivítala ho vřele do rodiny
Julian byl samozřejmě s ní. Okouzlující vymahač vpadl Lillian do života, a vypadalo to, že v něm hodlá i zůstat. Překvapivě, ještě o sobě Lillian nic neřekl, ale využíval své značné duševní schopnosti k tomu, aby ji získal.
Nakonec jí všechno o jejím dědictví řeknou, ale byla na poloviční upírku překvapivě zdravá a Jena chtěla s tou překvapivou novinkou počkat až po svatbě. A Ian souhlasil. Budou to brát postupně, nejdřív ať si na ně zvykne, potom rozbijí její představu reality a vysvětlí jí, jak svět skutečně funguje.
Udělá to buď on, Julian, nebo někdo další z jejich přátel. Jenina matka byla krásná, a třebaže si myslela, že je stará, podle délky života průměrného upíra, byla teprve holčička. Narodila se jako poloviční upírka, a tím pádem měla díky rodinnému původu nárok na to proměnit se v nesmrtelnou.
Ian by to s Marcem probral nejraději hned, ale mohlo to počkat až po svatbě. A po líbánkách. Lillianin život nebyl v bezprostředním nebezpečí, takže měli čas. Nic teď nebylo důležitější než přijmout svou životní družku i v očích Božích.

Když Ian poprvé zahlédl svou krásnou nevěstu, v tmavých dveřích nádherné staré katedrály, rozbušilo se mu srdce. Byla tak krásná.
Za zvuků hudby k němu pomalu kráčela uličkou. Kostel byl přeplněný jejich přáteli, ale viděl jen ji. Když nakonec stála vedle něj, vzal její malou ručku do své dlaně. Měla nervozitou studené prsty.
Miluji tě, víš? Poslal jí ujištění svou myslí.
Já tebe taky. Navždy Iane. Odmlčela se. Myslím, že… Chci zůstat navždy s tebou.
Myslíš to???
Ano. Chci, abys mě proměnil, ale bude to muset počkat až po narození dítěte.
Miláčku? Ian zeslábl v kolenou. Důsledky byly ohromující. Jena byla pořád smrtelná. Takže dítě, které se jim narodí, bude také poloviční upír. Bude mít schopnost procházet se na slunci.
Zůstaň se mnou, tatínku, nejdřív se musíme vzít. Naše dítě nebude nemanželské.
Ian cítil, jak se mu v očích hromadí slzy, ale odmítl je nechat spadnout. Jeho žena je úžasná. Přinesla mu smích, lásku, světlo a teď i dítě.

Zatímco on by raději počkal, až potom, co by se stala nesmrtelnou, Bůh měl zřejmě jiné plány. Ian se nechtěl přít s Bohem nebo Osudem, který zajistil, že se tenhle zázračný okamžik stane. Dobře věděl, že dosáhl naprostého štěstí a udělá všechno proto, aby to tak i zůstalo.

17 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. To bude ještě zajímavý vývoj,děkuji za úžasnou kapitolku;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad a korekci!

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Skvelá kapitola :-) vďaka za jej preklad a korekciu.

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad!!! ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. Knihomolka.36515. ledna 2015 18:20

    Už se těším jak se to vyvine :) Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za další úžasnou kapitolu, to je mi ale překvapení, těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat