středa 28. ledna 2015

Studium jedů - 21. kapitola 2/2

Margg měla svůj obvyklý výraz znechucení, když jsem se s ní setkala těsně za jižní bránou hradního komplexu. Prohodily jsme pár urážek místo pozdravu a pokračovaly dál do města v tichosti. Doufala jsem, že je Valek někde nablízku, ale vyvarovala jsem se ohlížení přes rameno a pobídla Margg k větší ostražitosti.

Hvězdy zdobily noční oblohu a jasně zářící úplněk vytvářel stíny. Cesta k městu měla vyježděné dvě rýhy – koleje od kol povozů – a kolem byla vyhlazená od spousty bot, které tudy prošly. Zhluboka jsem se nadechla studeného nočního vzduchu a ucítila očišťující těžkou zemitou vůni země a suchého listí.
Na okraji města jsem zahlédla úhledné řady čtyřpatrových dřevostaveb. Byla jsem překvapená jejich symetrií. Tak jsem si zvykla na rozmanité asymetrické styly hradu, jenž měl okna snad každého geometrického tvaru, že očividná obyčejnost města působila divně. Dokonce i umístění obchodů mezi staveními, bylo logické.
Pár měšťanů, jež jsem zahlédla, kráčelo ulicí za nějakým účelem. Nikdo se nezastavoval na slovíčko, nemluvil, nebo nebyl na občasné procházce. Nikdo, kromě stráží.
Vojáci, kteří kdysi hráli významnou roli při převratu, teď byli převeleni, aby jako strážníci dohlíželi na města po celém území Ixie. Kontrolovali zákaz vycházení, správné oblékání uniforem, ale také se vypořádávali se spravedlností v souladu s Kodexem chování, kontrolou dokumentů, zajištěním dodávek jídla a se zatýkáním. Každý návštěvník v každém městě se musel nejdříve hlásit v hlavní rezidenci a dokončit řádné papírování, než začne hledat ubytování.
Naše setkání bylo pečlivě naplánováno, abychom měly čas navrátit se do hradu, než začne být podezřelé, že jsme stále na ulici. Dvojice hlídek na ulici nás pronásledovali svými pohledy. Díky jejich kontrole jsem na kůži cítila mravenčení, až jsem byla napůl přesvědčená, že se na nás každou chvíli vrhnou.
Uprostřed ulice bez hlídek, se Margg zastavila u domu, který se ničím nelišil od těch sousedních. Dvakrát zaklepala na dveře. Po chvíli se dveře otevřely dovnitř a vysoká zrzavá žena v uniformě hostinské, vystrčila hlavu ven. Podívala se na Margg a přikývla, když ji rozeznala. Měla ostře řezaný nos, který při každém pohybu působil, jako by mi s ním ukazovala do obličeje. Její černé oči na mě spočinuly s intenzitou, která mě skoro donutila zavrčet. Kapka potu mi s určitou mrazivostí stékala po zádech. Nakonec odvrátila svůj nos a podívala se dolů ulicí. Hádala jsem, že čmuchá nějakou past. Zřejmě spokojená, pak otevřela dveře dokořán a nechala nás vejít. Nikdo z nás nepromluvil, zatímco jsme postupovaly nahoru každá jiným krokem.
Horní patro domu bylo zalito světlem, a já musela přimhouřit oči před ostrým jasem. Mnoho svíček lemovalo místnost na několik úrovních, ohřívaly vzduch protknutý kouřovou vůní jablek. Podívala jsem se z okna. Díky množství světla v místnosti, jsem si byla jistá, že se musí rozlévat celou ulicí, ale černé závěsy zakrývaly sklo a splývaly až k podlaze.
Police s knihami, stůl a pohodlná křesla na mě působila, jako by byl pokoj používán jako studovna. Žena, která nás uvedla, si sedla za stůl. Neobvyklé kovové sošky, které připomínaly lucerny s ozdobnými kovovými kroužky na bocích, stály na kraji. Další podivné a zářící objekty byly umně uspořádány na policích. Některé dokonce visely ze stropu. Tyhle se otáčely v závanu větru, jež vyvolal náš příchod.
Žena s ostrým nosem nám nenabídla, abychom se posadily, tak jsme s Margg stály u stolu. Většina jejích rudých vlasů byla stáhnutá do drdolu, ale přesto se malé kudrnaté pramínky uvolnily.
„Ochutnávač,“ řekla se spokojeným pozvednutím koutku úst. „Věděla jsem, že je jen otázkou času, než tě zaměstnám.“
„Kdo jste?“ má neomalenost jí musela naznačit, že netoleruji žádné hry.
„Můžeš mi říkat Kapitán Star.“
Prohlédla jsem si její hostinskou uniformu.
„Nejsem součástí Velitelovy armády. Mám svou vlastní. Vysvětlila ti Margg, jak pracuji?“
„Ano.“
„Skvěle. Tak to bude jednodušší. Tohle není společenská návštěva, takže nechci žádné drby nebo informace z doslechu. A žádné otázky ohledně mého podnikání nebo mě. Vše, co potřebuješ vědět, je mé jméno. Souhlasíš?“
„Souhlasím.“ Jelikož jsem chtěla získat její důvěru, nechtěla jsem způsobovat žádné problémy, alespoň zatím ne.
„Dobře. Co pro mě máš?“ Předklonila se dopředu, ovšem pohyb těla následoval až za jejím nosem.
„Velitel změnil svého nástupce,“ řekla jsem.
Její tělo zůstalo v klidu, když vstřebávala tuhle lahůdku. Podívala sjem se na Margg, která vypadala škovaně a naštvaně, že mám takové pikantní novinky.
„Jak to víš?“ zeptala se Star.
„Zaslechla jsem, jak se o tom Valek a Velitel baví.“
„Och, ano. Valek.“ Star naklonila svůj nos ke mně. „Proč žiješ v jeho komnatách?“
„To není vaše věc,“ řekla jsem pevným hlasem.
„Tak proč bych ti měla věřit?“
„Protože by mě Valek zabil, kdyby se dozvěděl, že jsem tady. Víte to stejně jako já. Kolik dostanu za tu informaci?“
Star otevřela černou sametovou kabelku a vytáhla jeden zlaťák. Hodila mi minci, jako by mistr hodil kost psovi. Chytila jsem ji ze vzduchu a potlačila škubnutí. Škrábance na ruce mi začaly pulzovat.
„Tvých patnáct procent.“ Poslala jeden stříbrňák Margg, která už znala způsoby Star, a snadno ji chytila. „Ještě něco?“ Zeptala se mě Star.
„Tentokrát ne.“
„Pokud něco budeš mít, řekni Margg. Sjedná další schůzku.“
Propustila nás, a tak jsem následovala tichou Margg ven z domu a dolů ulicí. Jakmile mě zavedla do temné uličky, Valek se vynořil ze stínů. Než jsem mohla zjistit proč, protlačil mě dveřmi a do malé místnosti.
Byla jsem překvapená a zmatená jeho náhlým příchodem. Myslela jsem si, že před Margginým zatčením nějakou dobu počká. Následovala mě do pokoje a pak tam stála s jízlivým úsměvem v kulatém obličeji. Byl to nejbližší výraz uspokojení, co jsem u ní kdy viděla, a úplně opačný tomu, co jsem očekávala, když byla přistižená při vypouštění informací. Otočila jsem hlavu k Valekovi a doufala ve vysvětlení.
„Měla jsem pravdu Valeku. Zaprodala Velitele pro jeden zlaťák. Zkontroluj jí kapsy,“ naléhala Margg.
„Vlastně, Yelena za mnou přišla ještě před schůzkou. Věřila tomu, že odhalí tebe,“ řekl Valek Margg.
Její škodolibý úsměv zmizel. „Proč jsi mi to neřekl?“ požadovala.
„Nebyl čas.“
„Margg není tím, kdo vypouští informace?“ Zeptala jsem se, stále zmatená.
„Ne. Margg pracuje pro mě. Krmíme Star nějakými zajímavými informacemi a doufáme, že zjistíme, kdo jsou její klienti. Otravovala Margg, aby tě přivedla, a mě to přišlo jako dobrá příležitost, otestovat tvou loajalitu.“
Naprosté porozumění Valekově náladě mi zavířilo myslí. Očekával, že jeho i Velitele zradím. Jak tomu mohl věřit? Přemýšlela jsem. Copak mě vůbec neznal? Vztek, zklamání a úleva bojovaly v mém srdci. Nebyla jsem schopná dostat slova přes stažené hrdlo.
„Doufala jsem, že tuhle krysu pošlu zpátky do žaláře, kam patří,“ postěžovala si Margg Valekovi. „Teď bude stále pobíhat kolem. Pořád bude hrozbou.“ Rozmrzelá, rýpla do mé ruky svým masitým prstem.
Pohla jsem se. V mžiku jsem jí zkroutila ruku za zády. Vyjekla, když jsem zvedla ruku výš, abych ji donutila předklonit se.
„Nejsem krysa,“ procedila jsem skrz rty. „Dokázala jsem svou loajalitu. Přestaneš mi dýchat na záda. Už žádné odporné zprávy napsané v prachu. Žádné čmuchání v mých věcech. Nebo ti příště zlámu hnátu.“ Tvrdě jsem ji strčila a uvolnila své sevření.
Klopýtla a přistála na hromadě. Rudá jako rak vyskočila zpátky na nohy. Když otevřela pusu, aby protestovala, Valek ji zastavil jediným pohledem.
„Skvěle řečeno, Yeleno. Margg, můžeš jít,“ odbyl ji Valek.
Prudce zavřela pusu, otočila se na podpatku a odkráčela.
„Není moc příjemná,“ podotkla jsem.
„Ne. A to je přesně důvod, proč ji mám rád.“ Chvilku studoval dveře, a pak řekl: „Yeleno, ukážu ti něco, co se ti nebude líbit, ale podle mě je důležité, abys to věděla.“
„Och, ano? Stejně jako jsem si užila tvůj test?“ Sarkasmus přiostřil můj hlas.
„Varoval jsem tě, že ochutnávače čas od času testuji.“
Zastavil mě, než jsem stihla odpovědět. „Buď zticha a drž se u mě.“ Vrátili jsme se zpátky do uličky. Drželi jsme se ve stínech a mířili zpátky k domu Star, kde mě Valek navedl do temného vchodu na dohled od dveří Star.
„Osoba, která vypouštěla informace, brzy dorazí,“ zašeptal blízko mého ucha. Jeho rty se lehce otřely o mou tvář. Po jeho doteku mi tělem projelo mravenčení a rozptýlilo mě od toho, co mi právě řekl.

Dopad Valekových slov mě nijak nezasáhl, dokud jsem neuviděla osamělou postavu, kráčející ulicí nesouměrnou chůzí.

14 komentářů:

  1. Děkuju moc,skvělý překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji, těším se na další kapitolu =)

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za preklad~~

    OdpovědětVymazat
  4. Vau, díky za další skvělé pokračování, nemůžu se dočkat pokračování, kdo je ten, kdo vynáší informace, už aby byla další část.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad a korekci další kapitoly ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za další kapitolku ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za pokračování překladu kapitoly, doufám že budou pokračovat. Lvice

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Ale ne, já doufala, že kuchař není zrádce, ale zatím to vypadá, že jo. I když to je asi zase moc očividný... Aaaa, další kapitolu prosím!!!!!!! :D
    Moooc díky za překlad! Tenhle příběh je skvělý!!

    OdpovědětVymazat
  12. Holky, nevím, jestli na příští týden kapitolu stihnu, ve čtvrtek mám totiž dost těžkou zkoušku, ale jinak bude už zase překlad pravidelný. :)
    Jsem ráda, že jste to s touhle knihou ještě nevzdaly. :)

    OdpovědětVymazat