sobota 10. ledna 2015

Společenství smečky - 2. kapitola 2/2


Stezky do kaňonu byly po celém městě. Umožňovaly obyvatelům jednoduchý způsob, jak upustit páru. Veřejné přístupy byly z druhé strany oblasti, což znamená stovky akrů volného prostoru. I kdyby je někdo uviděl ve zvířecí podobě, nic by nepoznal. Navíc cítila lidi dříve, než byli schopní ji zahlédnout. Ale největší jistotu dodávali strážci parku, kteří nechávali všechny mosty a cesty uzavřené, jelikož byli většinou sami měniči nebo jejich příbuzní.

Takto fungovala komunita. Starali se jeden o druhého. Lidé měli policii. Měniči měli jeden druhého.
Byla to krátká 10 minut dlouhá procházka. Vyšplhala do jeskyně, kterou s Dawsonem používali, rychle se svlékla a proměnila se.
Protáhla se, užívala si tah mocných svalů. Ačkoli se naposledy proměnila před méně než týdnem, měla pocit, že byla v lidské formě mnohem déle. Třela se o stěny jeskyně, aby označkovala své teritorium. V komunitě se nenacházeli žádní další rysi než ona, bratr a synovec.
Vlastně se nevyžívala úplně v běhání, spíše lezla, proto se rozhodla zdolat celou stěnu kaňonu, aby se na její hraně mohla natáhnout ve svitu Měsíce.
Vyrazila, skákala a drápala se nahoru, jak jenom mohla. Její zvědavý synovec se jí vždycky ptal, jak se cítí při proměně a ona, ačkoli se snažila sebevíc, nikdy nedokázala najít správná slova. Jako by se osvobodila, jako by byla konečně kompletně sama sebou.
Tenká vrstva listí ji pokryla, když pozorovala okolí. Přála si někoho, s kým by si mohla hrát. Někdy s ní šel bratr, ale povětšinou byla sama. I všechny ostatní Kočky upřednostňovaly samotu. Její Rys asi postrádal tuto část osobnosti.
Zabavila se na nízké větvi, na kterou vyšplhala a celou ožužlala. Zaslechla nedaleké zavytí vlka. Poškrábala se za uchem. Chtěla se na něj podívat. Vyskočila z křoví a kradla se za zvukem. Za méně než 5 minut ucítila nasládlý lesní pach přímo před sebou. Přidřepla a začala se plížit směrem ke zvuku.
V zákrutu říčky spatřila dospělého vlka. Její smysly jí prozradily, že je také měnič, což by si stejně tipla, protože se jednalo o červeného Vlka. Červení vlci jsou ohrožení a v celých Spojených státech se jejich populace odhaduje na méně než 100 kusů.
Tajil se jí dech.
Přikrčila se, aby se neprozradila. Sklonil hlavu k hladině říčky a líně jazykem ochutnával vodu. Jaké překrásné stvoření, řekla si, když se prohnul v zádech, zvedl čumák k nebi a znovu zavyl. Ačkoli byla Kočka, cítila se osamělá. Zahřímání se jí nahromadilo v hrdle. Musela se držet zpátky.
V divočině byli přirození nepřátelé. Dokonce i jako člověk nikdy nepotkala Vlka, co by si nemyslel, že je lepší než ona.
S těžkým povzdechem si lehla na zem. Vlk otočil hlavu jejím směrem. Musela být hlasitější, než si myslela. Věděla, že ji nemohl ucítit, protože nebyla po větru.
Snažila se co nejvíce schoulit, když si opožděně uvědomila, že sledovat neznámého Vlka, nebyl asi zrovna nejlepší nápad.
Nezaútočil na ni. Místo toho naklonil hlavu a snažil se přikrčit, podobně jako ona sama.
Pozorovala, jak se k ní pomalu přibližuje. Když se jejich pohledy střetly, zastavil se.
To samé škubnutí, které ucítila dříve, se znovu ozvalo, svaly se jí napjaly.
Znovu se začal přibližovat, pomalu a opatrně, napodobila jej. Oddělovalo je pouze pár stop.
Vlk se stočil do strany a zahrabal do země. Kdyby mohla, tak se zasměje. Zvuk, který vyšel z její tlamy, byl spíše malé zavrnění.
Vlkovy uši sebou zaškubaly, než to udělal znovu.
Vyhověla jeho přání a postavila se vedle něj. Nedotkli se. Jenom sdíleli vzduch a noc. Bok po boku stáli, hvězdy zářily a kaňon zněl pouze pro ně.
Bylo to nádherné, mírumilovné. Dokonce na maličký moment zavřela oči.
Ucítila závan horkého vzduchu, když se Vlk otřel hlavou o její bradu. Bez přemýšlení se o něj otřela.
Musel něco cítit také, protože sebou trhnul, než se o ni otřel znovu.
Kdyby byli v lidské podobě, tak by se určitě líbali. Ale jako zvířata…
Odtrhla se od něj. Zatraceně, je rys. Nemůže nic cítit k Vlkovi. Tak opatrně, jak jen mohla, začala pomaličku couvat. Vlk si lehl na břicho a pozoroval ji.
Jakmile se zvedl, udeřila ho tlapou. Měla ovšem zatažené drápy. Nechtěla mu ublížit, jenom se dostat pryč.
Co si pro všechno na světě myslela? Vždyť si nehráli, flirtovali spolu, prakticky se líbali!
Jen co měla dost prostoru, otočila se a utekla. Nepodívala se za sebe. Neodvážila se. Prostě utekla pryč.
Slezla po stěně kaňonu a nezpomalila, dokud se nedostala do jeskyně. Jak k ní přiběhla, dolehlo k ní srdceryvné zavytí.
Na tom nezáleží, řekla si. Byli ze dvou odlišných světů.


20 komentářů:

  1. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. super, díky za překlad a korekci :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. úžasne stretnutie tých dvoch :-)), už sa neviem dočkať pokračovania, vďaka za preklad a korektúru

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  8. Krasny - diky mockrat a tesim se na pokracovani :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za preklad!!! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  11. Knihomolka.36510. ledna 2015 20:04

    Díky za krásný překlad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za pěknou kapitolku :-)

    OdpovědětVymazat