sobota 3. ledna 2015

Společenství smečky - 2. kapitola 1/2


Beth zavedla Tobyho zpět do domu. Pořád musela myslet na vlčího měniče. Vyděsilo ji k smrti, když uviděla svého synovce, jak se s ním baví. Každá buňka jejího těla křičela, aby jej bránila vlastním tělem, dokud hrozba nepomine.
Překvapilo ji, jak moc přátelský a otevřený byl. A to se ještě nezaměřila na jeho krásu.

Ale nemohla si dovolit takto přemýšlet. Ačkoli její komunita byla vybudována na toleranci, a to jak k lidem, tak i mezidruhové. Ona byla Kočka a on Vlk. Byly časy, kdy si toto nemyslela, ale teď, ať už ji přitahoval, či nikoli, se časy změnily.
Stále mohla alespoň myslet na ty úžasné oči, které ji tak rozpálily. Na jeho vypracované tělo, či výšku si rozhodně nestěžovala. Nikdo to nemusel vědět… Kdyby byl Kočka, nebo jakýkoli jiný druh, tak by se rozhodně nedržela zpátky.
Potichu si povzdechla, když šla za Tobym nahoru po schodech a on pořád mlel o Vlkovi. Měla by varovat bratra, že Tobyho učaroval cizinec. Když chlapce přemohla zvědavost, zahodil za hlavu veškerou opatrnost.
Společně prošli večerním rituálem v podobě čištění zubů a uložení Tobyho do postýlky. Když byl Toby zalezlý pod peřinou, políbila ho na čelo. „Tatínek bude brzo doma, aby se na tebe šel podívat.“ řekla.
„Super! Povím mu všechno o mém novém kamarádovi!“
Usmála se na něj. Takto to bude nejjednodušší. Měla v plánu ho k tomu přinutit. Bratr bude alespoň o trošičku více připraven než ona.
Sešla o patro níž, připravila si sklenici ledového čaje s pořádnou dávkou cukru a šla si sednout na houpačku na přední verandě. Její tělo se pořád chvělo štěstím, jak se vypořádala s tím měničem a ačkoli na to nespoléhala, tak doufala, že si bude moci užít, dokud může.
Pár Vlků se odvážilo vstoupit do Kojotího srázu. Vlci mají tendenci být se svou Smečkou na jejich území. Ti, kteří přišli, většinou nezůstali dlouho. Byli příliš dominantní, aby nechali věci prostě být.
Nikdo by nenechal samotářského Vlka, aby se chopil vlády nad městečkem. Pár se jich o to pokusilo, ale byli vždycky rychle vyhnáni.
Až na jednu výjimku žádný Vlk nezůstal. Mark byl speciální případ. Vlk, tak zmučený a utrápený, že se bál i vlastního stínu. I po roce ve Srázu zřídka kdy opouštěl svůj dům a, co sama věděla, nikdy se nepřeměnil.
Nebyla si úplně jitá, co se mu stalo, ani se ho nezeptala. Stala se jedním z pár jeho přátel. Toby sám jej nikdy nepotkal.
Příběh o uneseném Kočičím princi se k nim dostal prakticky okamžitě. Kojotí sráz se nikdy nestaral o politiku Koček, či jinou. Ale každá Kočka ve městě se rozhlížela po čemkoli podezřelém. Klepy o Vlcích pomáhajících s pátráním se ukázaly být pravdivé, tedy pokud důvod Grayovy návštěvy byla opravdu nabídka pomoci.
Šerif, Jim, říkal, že se možná ukáže někdo, kdo bude chtít pomoci. Beth ovšem nevěřila, že by někomu z jiných druhů měničů mohlo záležet na osudu Kočičího prince.
Polovina jejího vlastního druhu se nezajímala. Kočky jsou samotářské, a i když mají vládnoucí linii, která vydává zákony, tak většina Koček žije vlastní životy a nezasahuje do záležitostí jiných.
Zde to je jinak. To se jí líbilo na jejím domově. Žila společně se svojí rodinou a nečekalo se od ní, že se odtrhne. Velmi nekočičí.
Její bratr Dawson a Toby byli jediní blízcí příbuzní, které měla. Jejich rodiče je opustili hned, jak překročili práh dospělosti. Nejstarší z nich, její a Dawsonův bratr, šel do armády a už ho nikdy neviděli. Bylo to více než 20 let. Jmenoval se Casey.
Obklopila ji záře z předních světel bratrova policejního auta. Posunula se, aby mu udělala místo vedle sebe na houpačce. Vystoupil z auta, oklepal prach z bot a posadil se vedle ní.
„Je krásná noc. Myslel jsem, že už se nikdy neochladí.“ pozdravil.
Bylo neskutečné vedro. Teploty dosahovaly skoro 40 stupňů.
Podala mu sklenici s čajem a šťouchla ho do ramene. „Toby si získal nového kamaráda.“
Dawson se zasmál. „Co je to tentokrát? Ryba z rybníka nebo krysa ze stodoly?“
Toby se přátelil prakticky s čímkoli, co se pohnulo. Měnič nebo normální zvíře, na tom nezáleželo.
„Vlk.“ zašeptala.
Dawson ztuhl.
„Takže přišel? Jim si nebyl jistý kdy, ale říkal, že během tří dní.“
Přikývla. „Dorazil dneska. Nevěděla jsem, že přijel a Toby chtěl nějaké sušenky.“
„A našel Vlka?“ hádal Dawson.
„Jo. Když nepřišel zpátky, tak jsem se po něm šla podívat a našla ho tady na verandě.“
Viděla, jak se snaží zůstat v klidu. Asi by ho měla přestat trápit, ale od čeho jsou sestry?
„Zatraceně Beth.“ Dawsonovi došla trpělivost. „Mám mu nakopat prdel nebo ne?“
Usmála se a plácla bratra do stehna. „Eeeh, slíbil, že Tobyho nesežere.“
Bratr zasténal. „Prosím, řekni, že to neřekl přesně takhle?“
„Jistě, že řekl.“
„Sakra!“ reptal. „Nikdy bych to neřekl, kdybych věděl, že Toby si to vezme tak doslova.“
Odfrkla si, neschopná odepřít si tu trošku zábavy. „Gray vypadal, že mu to nijak nevadí, jestli ti to pomůže.“
Zastavil se uprostřed kývnutí hlavy. „Pokud je tady na víc než pár dní, tak si můžu pouze představovat, co všechno ještě bude řečeno. Víc zjistíme zítra. Jim chce, abych mu ukázal nějaké stezky. Nemyslíme si, že by někdo byl za bariérou dále v kaňonu, ale je pro nás moc velký na to, abychom si byli jistí. Strážci hlídají pouze veřejné vstupy.“
„Proto jsou tady? Myslí si, že se někdo schovává v kaňonu.“ zeptala se. Normálně se bratr se svojí prací nesvěřoval, ale když měl přístupnou náladu, tak chtěla vydolovat co nejvíce informací. Byla zvídavá stejně jako její synovec.
„Není tu čeho se bát.“ řekl Dawson, přecházející zpět na mód Velký brácha. „Pokud tam někdo je, tak ho určitě najdeme. Půjdu si ještě trošku zacvičit a pak vlezu do sprchy.“
„Dobře. Když už se konečně trošku ochladilo, tak půjdu běhat.“
„Jen si dávej, prosím, pozor. Hlavně když tu je cizí Vlk.“
„Slibuji, že se nenechám sežrat velkým zlým Vlkem.“ dobírala si ho.
Protočil oči v sloup a bez dalšího slova vešel do domu. Díky Bohu za to. Při představě, že její slova přecházejí do reality, celá zrudla. Rozhodně by jí nevadilo, kdyby ji okusoval Vlk…
Povzdechla si, položila prázdnou sklenici na stůl. Běh byl velmi dobrý nápad. Mohla se zbavit přebytečné energie a nebýt vzhůru celou noc při představě sexy samce, od kterého ji dělí tenoučká stěna.


22 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  2. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Nikol: Dakujem velmi pekne za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Dekuji za preklad

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělé, moc děkuji za překlad a korekci!

    OdpovědětVymazat
  8. Vďaka za ďalšiu skvelú kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Knihomolka.3654. ledna 2015 12:34

    Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Skvělé,děkuji ;-)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Ďakujem za preloženú kapitolu!!!

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat