úterý 27. ledna 2015

Práce pro Ďábla - 52. kapitola


Uvnitř luxusního vznášedla bylo všechno v různých odstínech červené. Purpurová, rumělka, vínová, karmínová, od koberce až po schůdky. Ve vzduchu se vznášel démonský pach, kouřový, pižmový. Zhluboka jsem se nadechla. Bylo to jako bych až do teď zadržovala dech. Cokoliv démoni dýchali, vznášedlo toho bylo plné.

Tak proto mi její vůně byla povědomá. Protože je cítit jako on. Je cítit jako Lucifer.
Princ Pekel byl elegantně rozložený na červeně čalouněném prostorném gauči. Dokonce i boty měl zabořené do červeného sametu. Unaveně jsem se rozhlédla kolem sebe. Tónovaná, zamřížovaná okna, dveře, pravděpodobně vedoucí do soukromé ložnice a koupelny. V rohu zapuštěná vana naplněná bublající průsvitnou vazkou tekutinou, která z dálky vypadala jako voda.
V Luciferových světlých vlasech prosvítala červená. Oblečený byl samozřejmě v černém hedvábí. Volné kalhoty a košile s límečkem. Na zdech bylo něco, co vypadalo jako drahá červená, damašková tapeta napůl zakrytá těžkými sametovými závěsy, které dokázaly ztlumit jakýkoliv zvuk.
Polkla jsem. „Výzdoba stojí za hovno,“ řekla jsem, příliš unavená na klanění a podlézání. Pravou rukou jsem si držela levou, v které mi po ústupu adrenalinu bušilo bolestí.
„Taky ti přeju pěkné odpoledne,“ odpověděl Lucifer. Jeho hlas mě hladil v uších.  Postřehla jsem jemnou hrozbu, ale byla jsem příliš unavená, abych na ni zareagovala. Kdybych měla víc energie, byla bych vyděšená. „Přinesla jsi mi Vejce?“
„Ne,“ řekla jsem. „Ale Santino je mrtvý. A já jsem Vejce ani přinést neměla. To byla Japhrimelova práce. A vypadá to, že ji řádně odvedl, protože jsi mimo Peklo a vypadáš čile.“
Lucifer zvedl jednu elegantní zlatou ruku. Už jsem mu mohla pohlédnout do tváře, bez mrkání a slzení. Jeho pach pronikl do mých vlasů, nasáklo mi jím oblečení. Z jeho blízkosti se mi třásly všechny kosti, vibrující energie mě nutila pokleknout. Cítila jsem ten tlak téměř fyzicky.
Kolem ruky s  profesionální manikúrou na prstech měl ovinutý zlatý řetízek. „Kdysi-démon Japhrimel mi ho přinesl.“ Řekl a v dlani válel diamantově třpytivý ovál připoutaný k řetízku. Vzduch naplnil hukot Síly. Pokud jsem nechtěla přijít o zrak, nemohla jsem se na tu blýskavou věc podívat přímo.
Vyschlo mi v krku. „Tak tohle to bylo.“ Santino hodil Vejcem po Japhrimelovi, aby ho odrazil.
„Vskutku. Vardinal dokázal uvolnit část Síly soustředěné ve Vejci a vrhnul ji po Tierci Japhrimelovi. Jediná síla, která mohla ublížit mému nejstaršímu, protože je moje a je tedy nebezpečná celé mé linii. Každý démon by v takovém případě utrpěl bolestivé zranění, samozřejmě kromě mě. Já jsem Princ.“ Lucifer zněl pobaveně, sklonil zlatou hlavu. „Kde je dítě, Dante Valentine?“
Pokrčila jsem rameny. „O ni šlo celou tu dobu nebo ne? Doreeinino dítě. Androgyn. Nechal jsi Santtina být, dokud neudělal to, co jsi ty sám nemohl a teď máš všechno.“
„Sedayeen  nebyla nic víc, než šablona, Dante. Vejce obsahovalo můj genetický kód a čirou Sílu. Je to známka mé moci a užitečný nástroj.“
„Věděl jsi to celou tu dobu. Věděl. Nemohl jsi připustit, aby se někdo dozvěděl, co Santino udělal, o tvé slabosti, tak sis na špinavou práci najal člověka. A celý ten nesmysl o rozbití Vejce,“ trhla jsem hlavou, v krku knedlík. Můj hlas zněl ochraptěle a drsně proti jeho podmanivému a přesvědčivému tónu.
„Mysli na to, jak by Vardinal dokázal vychovat bez úhony dítě, Dante. Představ si, jak řídí Peklo a naše agenty na Zemi, všechno díky tomu dítěti. To je přesně by znamenalo ´rozbít Vejce´. Převzít vládu nad Peklem. Sesadit Lucifera.“
Moje instinkty zapracovala a po celém těle mi vyskočila husí kůže. Není nervózní, ale je napjatý. Kde je Japhrimel? Co teď hraje za hru?
Otočila jsem se zpátky ke dveřím vznášedla. Byly zavřené, byla jsem tam sama s Ďáblem a k mému překvapení to vypadalo, že Ďábel se tak trochu bojí mě. „To vznášedlo nad Santinovým sídlem bylo tvoje. Byli v něm tví agenti, to oni sebrali Japhrimela a Vejce. Santino je mrtvý, případ je uzavřený, smlouvu jsme dodrželi.“ Nechtěla jsem to říct, ale nedokázala jsem si pomoct.
Lucifer naklonil svou krásnou hlavu a přejel mě pohledem zelených očí. „Nezeptáš se na Japhrimela?“
Myšlenka, která mě mučila celou cestu z ostrova, znovu vyplula na povrch. Kdo si myslíš, že mi pomohl uprchnout z Pekla? Je Luciferův popravčí, jeho Pravá ruka! Využil tě! „Pochybuju, že bys mi řekl pravdu, kdybych se zeptala,“ řekla jsem. „Proč bych se měla namáhat?“
„Je z něj A´nankimel, Padlý. Už mi k ničemu není, připoutal se k tobě. A kromě toho, slíbil jsem mu svobodu.“ Vypadalo to, že se zabořil do pohovky ještě hlouběji. „Nikdy jsem si nemyslel, že se dočkám dne, kdy se můj popravčí sníží k lidské ženě.“
Bylo mi jasné, že Lucifera vývoj situace nepotěšil.
A jsme u toho, pomyslela jsem si chladně a přála si, abych u sebe měla svůj meč. „Takže co? Je volný. Skvělé.“
Lucifer zamrkal.
Potlačila jsem nutkání k smíchu.
„Udělejme si v tom jasno, Dante. Nechceš si se mnou zahrávat.“
Pokrčila jsem rameny. „Nehraju si. Už je mi to jedno. Chci jen jít a trochu si zdřímnout.“ Rozhodila jsem svoje, teď už dokonalé zlaté ruce. Ve vzduchu nabitém silou zapraskaly jiskry z mých prstenů. Bylo to jako by se chystal zásah bleskem.
Co jsem věděla, jeden mě čekal.
Narovnal se, spustil nohy na podlahu. Napjala jsem se. On se ale jen naklonil dopředu s rukama položenýma na kolenou. „Dobře, máš na vybranou. Dej mi to dítě a já ti přenechám Japhrimela.“
Takhle to udělal.
Zaklonila jsem hlavu dozadu a rozesmála se. Začalo to jako hihňání, pak to přešlo v chichotání a skončilo jako hurónský smích. Smála jsem se, až mi z očí tekly slzy a bolelo mě břicho. Nakonec jsem se uklidnila, otřela si oči a soustředila se na Prince Pekel.
„Vyliž si,“ řekla jsem „jestli to dokážeš. Pokud si myslíš, že ti jen tak přenechám nevinné dítě, Doreeinino dítě, když jí chceš bůhví k čemu, tak jsi na omylu. Uzavřeli jste s Japhrimelem dohodu, že až skončí s touhle prací, bude volný. A on ji dokončil. Už ho nemůžeš dál držet, ty politováníhodný zkurvysynu. Nebo to můžeš zkusit a já se na to ráda podívám. Dá si tě k snídani.“ Zhluboka jsem se nadechla. Moje prsteny jiskřily, Síla kroužila kolem. „Ráda bych ti dala malou radu, Iblis Lucifere. Nepokoušej se nikdy podvést Nekromanta. Můžeš být sebeděsivější, Princi. Smrt je mnohem horší a silnější.“
Dokončila jsem svou řeč s rukama na bocích a bradou vysoko zvednutou. V pravé ruce mi cukalo nesnesitelnou bolestí, jak jsem ji měla pevně sevřenou v pěst. Lucifer se nepohnul. V očích mu jiskřilo, a to bylo všechno. Bezpochyby se obával, že by ho Santino s Evou mohli vyzvat a asi si myslel, že já taky, pokud mě dostatečně vytočí.
„A jak si představuješ, že ji budeš živit, Dante? Nebo ji učit žít v lidském světě? Peklo je od světa izolované z určitého důvodu. Nedokážeš se postarat o Androgyna.“ Říkal vemlouvavě, slova byla hedvábí otírající se o moje uši, šepot v mých žilách, sladěný s rytmem mého srdce.
„Dala jsem slib,“ řekla jsem. „Slíbila jsem, že se o ni postarám. Nestojím o Peklo, ani nějakou pochybnou dohodu. Měl jsi mi říct všechno hned na začátku, Lucifere. Ona nebyla součástí dohody. Nech Japhrimela jít.“
Čekala jsem. Vzduch byl horký, nepohnula jsem se, hleděla jsem mu do očí, příliš unavená na to, aby mi dělalo starosti, jestli vyhraju hru s Ďáblem o to, kdo uhne pohledem jako první.
Nakonec promluvil. „Japhrimel už není démon,“ řekl tiše. „Žádná z našich původních dohod už neplatí. Budu ho držet v Pekle, spoutaného, zmučeného, dokud bude naživu. A ujistím se, že bude vědět, že jsi ho mohla zachránit, ale odmítla jsi.“
„Ty jsi ale dáreček,“ řekla jsem s levou rukou sevřenou kolem rukojeti nože. Levou rukou? Nemohla jsem zabít Ďábla levou rukou. „Nenechám ti to dítě, blázne. A mučit Japhrimela bych ti nedoporučila, ty prolhaný podfukáři. Jak by to vypadalo, kdyby Princ Pekel nectil svoje závazky. Že jsi lhář, to o tobě všeobecně ví, ale teď bys byl i podvodník.“
Nepostřehla jsem jeho pohyb. V jednu chvíli jsem tam stála s rukama založenýma v bok a mluvila s Princem a vzápětí mě držel pod krkem. Jeho drtivé sevření bylo silné a pevné. Držel mě u stěny vznášedla, zlehka, jako bych byla divoké kotě, které drží za kůži za krkem. „Byl jsem milosrdný,“ řekl skoro něžně, „protože jsi byla užitečná. A teď podléháš milnému dojmu, že máš na výběr.“ Jeho stisk zpevněl, bezúspěšně jsem kopala nohama. „Nemíchej se mezi mě a to dítě a já nechám tebe a Japhrimela nerušeně žít vaše nudné, bezvýznamné životy.“
Kam zmizel přátelský postoj? Bojovala jsem, před očima mi tancovaly tmavé skvrny. Jeho prsty byla jako z oceli, nestačila na ně ani má nová démonská síla. Něco v krku mi prasklo; trochu povolil stisk. Mohla jsem se trochu nadechnout. „Jdi do prdele.“ Zakrákala jsem. Jeho oči vzplály. Když byl vzteklý, nevypadal už tak hezky.
Levé rameno mě pálilo, slabě, ale vytrvale. Zatmívalo se mi před očima. Slabě jsem kolem sebe kopala.
„Ach,“ hleděl mi přes rameno z okna a pak mě odhodil jako pytel smetí. Odkulila jsem se stranou, kašlala jsem a třela si rukou krk. Do plic mi pronikl požehnaný vzduch. Musela jsem se několikrát nadechnout, než se mi podařilo vyškrábat se na nohy. Boční vchod do vznášedla byl otevřený, dovnitř pronikalo bílé bílý sluneční žár Nuevo Ria a na podlaze vznášedla vykreslilo čtverec.
Dovlekla jsem se k východu a napůl vypadla po schodech dolů. Ostré hrany se mi zabořily do boku a bouchla jsem se do hlavy. Z rozražené tváře mi kapala krev. Pokusila jsem se zvednout z rozpáleného mramoru.
Malá Eva stála u pytle s odpadky. Ve slunečním světle vypadaly její vlasy ještě světlejší, zářivější. Oči svítily jasnou modří.
A přímo před ní stál Lucifer.
„Ne,“ vykřikla jsem a zoufale se snažila zvednout z mramorové dlažby. “Ne!“
Princ Pekel si opatrně klekl a sklonil se. Černá skvrna v zářivě bílém dni. Viděla jsem Jace ve dveřích našeho vznášedla, jak třepe hlavou jako by snažil probrat z omámení. Lucifer zvedl Vejce a zapnul kolem útlého krčku zlatý řetěz.
Usmála se na něj.
Moje zmučené tělo odmítlo poslušnost. Nohy se mi zapletly a znovu jsem upadla. Lucifer se zvedl jako tmavá vlna, holčička s rukama kolem jeho krku seděla na jeho paži a tiskla se k němu s hlavou položenou na jeho rameni.
Jako malá holčička se svým tatínkem. Zvedl se mi žaludek. Ale démoni nejsou lidé a nevztahují se na ně lidská pravidla. Podle toho co jsem věděla, byli všichni Luciferovi zlí hoši jeho děti. Byl Androgyn. První.
Pak se Lucifer otočil, udělal tři kroky a zvedl zlatou paži. Jeho černé vlasy se ve slunečních paprscích nesnesitelně leskly. Slyšela jsem motory vznášedla, ale bylo mi to jedno. Viděla jsem Lucifera, jak vytvořil díru do materiálu reality a prošel skrz, jakoby přešel z jedné místnosti do druhé. V rozích otvoru se objevily plameny a poslední, co jsem viděla, byla Eva, usmívající se přes jeho rameno, modré oči upředené na mě, klidné, pokojné a zcela nelidské. Hladina Síly se rozčeřila a nevolnost mi stoupala hrudníkem nahoru.
Něco rachotilo po dlažbě. Jaceovy boty dopadly s nárazem těsně za mě. Natáhl se ke mně, klesl na kolena a se zasténáním mě chytil za ramena. Společně jsme se dívali, jak vznášedlo stoupá nad Nuevo Rio. Policejní lodě udělaly nad domem ještě jedno kolečko a pak zmizely někde nad městem. Asi se vrátily na svou obvyklou trasu.
Hra byla u konce. Lucifer vyhrál.
Jace klel a třásl se mnou. „Danny! Danny!“
„Co to sakra?“ Jazyk byl na moje ústa příliš velký.
Jaceovy paže mě svíraly. „Ksakru, Danny, co se stalo? To děcko uslyšelo ze sluchátek jeho hlas a prostě vyšlo ven; jen řekla, že pro ni přišel její tatínek.“
Zasténala jsem. „Nesnáším tenhle druh práce,“ zachraptěla jsem a obrátila se k místu, kde parkovalo vznášedlo.
Další černá skvrna na mramorové dlažbě, s krátkými inkoustovými vlasy.
„Vyhodili ho ven,“ zašeptal Jace do mých vlasů. „Danny...“
„Pomoz mi na nohy. Pomoz mi.“
Vytáhnul mě nahoru, podepřel mě, když jsem klopýtla.
„O co tady k čertu jde?“ Křičel ze dveří Eddie,
„Vrať se,“ řekla jsem Jaceovi. „Bude mi fajn.“
„Není ti dobře,“ položil mi ruku na záda. „Podívej se na sebe, tvoje ruka a krk...“
„Běž a ujisti se, že je Gabe v pořádku.“ Řekla jsem a odstrčila ho. „Jdi.“
Možná jsem to neměla dělat. Ustoupil o krok zpátky, výraz chladný a tvrdý jako mramor pod jeho nohama. Připadalo mi jako bych v tu chvíli viděla pětiletého Jace Monroea, s pokleslými rameny a s očima bledýma jako námraza.
„Danny,“ řekl, „to nemyslíš vážně.“
Vedro z rozpálené modré oblohy po nás stékalo jako horký olej. „Jdi, Jace. Běž.“
Odvrátila jsem se. Klopýtala jsem k zmačkanému černému stínu kontrastujícímu s bělobou. Nehybný. Byl až moc nehybný.
„Danny,“ slyšela jsem za sebou Jaceův hlas, zvuk slábl. Nevšímala jsem si ho.
Trvalo mi strašnou dobu dokulhat se k němu přes celé nádvoří. Konečně jsem byla u něj. Klesla jsem na kolena. Ležel zkroucený na hladkém kamení, nohy polámané, tvář pohmožděnou tak, že nebyl k poznání. Nikdo, kdo utrpěl takovou škodu, nemohl přežít.
Položila jsem levou ruku na jeho rozdrásanou hruď. Jeho křídla ležela pomačkaná a polámaná na zemi pod ním. Už přestal krvácet, z křídel mu stoupal kouř, jeho krev doutnala.
„Ne,“ šeptala jsem. „Ne.“
Oči měl pootevřené a zakalené. „Japhrimele?“ Zachraptěla jsem. Značka na mém rameni přestala tepat palčivou bolestí. Byla studená, až mě z toho mrazilo. Znecitlivělá, zmrzlá šokem.
Ani jiskřička života. Dotkla jsem se jeho krku, nadzvedla oteklé oční víčko a podívala se. Žádný pulz. Zornice nereagovaly. Jen z něj vytrvale stoupal kouř.
Hlava mi klesla. Vydechla jsem. Jakoby ten výdech trval věčnost. Krk mi pulzoval bolestí.
Vzala jsem všechnu Sílu, kterou jsem v sobě našla. Pokusila jsem se v něm najít aspoň jiskřičku života. Se zavřenýma očima jsem držela levou ruku na jeho těle a vytrvale pátrala, ale nic tam nebylo. Zůstala jen schránka.
Japhrimel byl pryč.
Volný. Konečně byl volný. Lucifer ho buď zabil nebo aspoň nechal zemřít.
Ani jsem si nevšimla, že mi po tvářích tečou slzy. Dlouhou dobu jsem byla skloněná a horečně pátrala po nějakých známkách života, než jsem si sedla na paty, celá studená a ztuhlá ve slunečním žáru. Démonské tělo spalovalo samo sebe, stravovaly ho plameny, zůstal jen popel a pach spálené skořice.

Zaklonila jsem hlavu a zavyla směrem k lhostejné modré obloze.

20 komentářů:

  1. Ahoj holky, blíží se závěr, takže mi prosím napište, co si o knize myslíte a jestli stojíte o pokračování. Série má ještě čtyři další a díly a bohužel musím říct, že dobře neskončí ani jeden z nich.
    Děkuju za podporu a těším se na vaše ohlasy. Jitka

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za další úžasné pokračování. První, co mě napadlo na pokračování, bylo rozhodně, pak jsem si přečetla, že dobře neskončí žádný a bylo to jen, to jako vážně ani jeden? Nemám ráda špatné konce, ale i tak to jsou dobré knížky, takže jestli se ti chce, tak prosím pokračuj.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky bych ráda aby to pokračovalo a veřím ze se tam objeví nějaké světlejší chvilky :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Tiez nemam moc rada smutne konce, ale pokracovanie by sa mi pacilo, teda ak sa prekladatelke paci tato seria :) Dakujem.

    OdpovědětVymazat
  6. ten koniec fakt nestál za veľa :-((
    ale, aj tak by som rada vedela, čo sa bude diať v ďalších dieloch série, pretože fakt sa mi to páči.
    ešte vďaka za celý preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc :-) :-) jsem urcite pro preklad dalsich dilu :-) i kdyz spatne zkonci.

    OdpovědětVymazat
  8. Kniha byla skvělá,chtěla bych pokračování.Moc vám děkuji za vaši práci :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za preklad

    OdpovědětVymazat
  10. Knížka se mi moc líbila, na ty konce se sice moc netěším, ale ráda bych pokračování :-). Děkuji, že jsem si ji mohla přečíst :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Srdečná vďaka za preklad!!! :-) Ešte bude epilóg ?!? A budem vďačná, keď budeš pokračovať v sérii, nie všetko musí mať "sladky" happy end !?! ;-) .-) :-P

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za překlad, kniha byla poutavá, ne vždy je happy end a moc rda bych uvítala pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za skvělou práci ;-)

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za skvělý překlad, byla bych moc ráda, kdybys pokračovala s překladem dalších dílů :)

    OdpovědětVymazat
  15. O můj bože! To si ze mě děláš srandu?! No tak to ne, to by nešlo. To jako ten hnusnej, slizkej, nanicovatej blb vyhraje? A co Jaff? To jako vážně!?! :-( :-/
    Prosím, moc moc prosím, pokračuj v překladu dalších dílů. A ujisti nás, že tam mu Danny nakope tu jeho luciferskou prdel.
    Moc děkuji za překlad a korekturu! Těším se na epilog :-)
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za překlad. A také jsem pro pokračování.

    OdpovědětVymazat
  17. Díky moc za překlad a korekturu :-D Ráda bych si přečetla další díl série :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Díky veľmi za preklad a bolo by super prečítať si ďalšie diely aj ked budú smutné :-)

    OdpovědětVymazat