úterý 13. ledna 2015

Práce pro Ďábla - 50. kapitola


Vznášela jsem se. Tváří dolů.
Bodání. Chlad tak intenzivní, až pálil. Ruce a nohy jsem měla ztěžklé únavou.
Ne. Známý hlas. Známé prsty na mé tváři, nadzvedávající mi hlavu. Ne, Danny, ne. Musíš žít. Slíbila jsi to.

Nic jsem neslíbila! Namítla jsem tiše. Nech mě! Nech mě jít, nech mě umřít.
Máš práci. Doreeinin hlas, něžný, neúprosný. Prosím, Danny. Prosím.
Plula jsem. Topila se. Ani sdílení Síly s padlým démonem mě v téhle situaci nedokázalo udržet při životě nadlouho. Něco se stalo. Santino něco udělal, ta malá lesklá věc, kterou hodil po Japhrimelovi.
Santino. Zabila jsem ho. Viděla jsem, jak se jeho tělo pod mými prsty rozpadá, probodla jsem ho. Byl nepopiratelně mrtvý a rozplynul se v mrznoucím oceánu. Nezůstal z něho ani kousek.
Zabila jsem ho. Naléhala jsem. Pomstila jsem tě. Copak to nestačí?
Ne, vážně odpověděla. Žij Danny, chci, abys žila.
Ale to bolí, protestovala jsem.
Modrá krystalická záře, most pod mýma nohama. Na jednu zvratnou chvíli jsem byla mezi dvěma světy. Síň Smrti, její bezcílné modré světlo prosvítalo skrz moje tělo, Anubis, štíhlý a vysoký stál na druhé straně mostu; skutečný svět, kde jsem plula tváří dolů mezi ledovými krami. Na nekonečnou chvíli jsem byla spoutaná nelítostným, všeodpouštějícím pohledem Boha Smrti, posuzovaná, oceňovaná. Jeho černé oči na mě setrvávaly. Tolik to bolí, řekla jsem mu. Prosím, nenuť mě se vracet.
Zavrtěl elegantní černou hlavou, jednou, dvakrát. Bojovala jsem. Ne! Dovol mi zůstat! Dovol mi zůstat!
Pak promluvil.
Svět kolem burácel. To nebylo jen jeho jméno nebo nějaké jiné slovo Moci. Nebylo to jméno, kterým jsem ho oslovovala, můj klíč ke dveřím Smrti.
Ne.
Už to nebylo moje jméno. Bylo to moje Slovo, vyslovené bohem, zvuk, který vyjadřoval moji podstatu, zvuk, který neměl zaznít nahlas. Duše se ve mně zatetelila, odpovídala na jeho dotyk. Bůh ze mě sejmul veškerou tíhu, nechal mě pocítit svobodu, neuvěřitelnou, fantastickou svobodu vyvěrající z mého těla, nezatíženého okolním svěem; čisté modré světlo zezlátlo, stalo se z něj reálné světlo přinášející budoucnost.
Pak se zcvrklo do malého bodu v temnotě a byla jsem vržena zpátky do svého těla, prsty svíraly moje vlasy, tahaly mě. Byla jsem vytažená z vodního objetí, pokrytá ledem, třesoucí se a kašlající. Přistávací světla hromady šrotu jménem Baby rozřízla temnotu. Jace s modrými rty kolem nás upevňoval záchranný kruh. Společně nás někdo vytáhnul nahoru, jeho ruce a nohy byly omotané kolem mě. Svalili jsme se na podlahu ve vytopené kabině vznášedla. Otvor se zavřel a typická beztíže se rychle změnila v tlak, když vznášedlo odstartovalo.
Kašlala jsem, dusila se a prskala.
Dýchej, ty malá tvrdohlavá potvoro,“ Jace se třásl a nadával, zlobil se na mě. Paluba byla celá zmáčená od vody z rychle tajícího ledu.
„Žije?“ Zeptal se Eddie zepředu. Po všem tom příšerném rámusu bylo ticho vevnitř vznášedla a normální řeč šokující.
„Žije,“ řekl Jace a znovu kolem mě ovinul paže. Voda odkapávala. V prstech mi brnělo a mravenčilo. „Zatraceně, Danny, tohle už mi nikdy nedělej.“ Líbal mě na čelo, zkoumal moje prsty a ztmavlé prsteny. Zabalil mě do deky, tělo se mi pomalu zahřívalo. Cvakaly mi zuby. Pravou ruku jsem měla zaťatou v pěst. Nedařilo se mi ji uvolnit.

„G-G-Gabe...“
„Žije. Tvůj démonský přítel ji zalátal. Nejdivnější věc, jakou jsem kdy viděl. Ztratila strašně moc krve, ale je stabilní. Teď ji hlídají přístroje.“ Jace mě políbil na tvář, odhrnul mi uvolněný pramen vlasů z obličeje. „Už mi to nikdy nedělej, Danny. Myslel jsem, že tě zabil.“
„Ta h-h-h...“ zkusila jsem.
„Holčička je v pořádku. Je zabalená v dece na sedadle. Spí.“ Jace si odkašlal. „Podívej, Danny...“
„Japhrimel?“ Zašeptala jsem.
Jace zavrtěl hlavou. „Bylo tam ještě nějaké vznášedlo. Možná ho sebrali, nevím. Hledali jsme ho, Danny. Opravdu. Zbytek toho zatraceného ostrova se rozpadnul a zmizel pod ledem. Nemyslím, že to mohl někdo přežít. Kdybychom nebyli ve vzduchu, nezbyl by z nás ani mastný flek. Co se vlastně stalo?“
„Zabila jsem h-ho.“ Zašeptala jsem. „Zabila jsem Santina. H-Hodil n-n-něco na J-J-aph...“
„Nepodařilo se nám ho najít,“ řekl Jace. „Je mi líto, Danny.“
Přitiskal jsem si pěsti na uši, zahrabala se pod deku a začala plakat. Po tom všem jsem si to mohla dovolit.


13 komentářů:

  1. Moc díky za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za další úžasné pokračování a nemůžu se dočkat příští kapitoly, doufám, že je Japhrimel v pořádku.

    OdpovědětVymazat
  5. Vdaka a som zvedavá na další vývoj príbehu :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za skvělou kapitolku a snad to Japhrimel zvládne :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujeeem za preklad!!! ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Doufám, že Japhrimela najdou, asi by mi chyběl :-) , děkuji za překlad i korekturu :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Doufám, že Japhrimela najdou, asi by mi chyběl :-) , děkuji za překlad i korekturu :-)

    OdpovědětVymazat