pátek 23. ledna 2015

Pavučina lží - 35. kapitola


Dala jsem Violet a Evě jejich slíbené koktejly a vypakovala do noci. O třicet minut později už jsem byla připravená k odchodu, když zazvonil telefon. Zvedla jsem to s nadějí, že by to mohl být Donovan Caine, že volá, aby se omluvil nebo – cokoliv.
„Pork Pit.“

„Zdravím, Gin.“
Zazněl ze sluchátka hluboký hlas Owena Graysona. Příjemný zvuk, ale přesto jsem se neubránila zklamanému povzdechu.
„Owene.“
„Nezníš zrovna nadšeně, že mě slyšíš.“ Řekl.
„Co bys rád?“ Možná jsem mohla být příjemnější a možná, nebýt Donovana Caina, bych příjemnější byla.
„Chtěl jsem si s tebou jen popovídat, zjistit, jak se máš, když jsi neodpověděla na žádný z mých vzkazů.“ Řekl měkce.
Sevřela jsem sluchátko pevněji. Po té události v dole Owen Grayson několikrát volal do Pork Pit a nechal mi pár vzkazů. Na žádný jsem neodpověděla.
Hlavně proto, že jsem nevěděla, jak si věci stojí mezi mnou a Donovanem Cainem. No, teď jsem to věděla. Ale nepotřebovala jsem Owena Graysona, aby sbíral moje roztříštěné kousky. Na to jsem si stačila sama. Dělala jsem to celá léta.
„Měla jsem napilno.“
„Má s tím něco společného Donovan Caine?“ Zeptal se. „Eva mi říkala, že se stavil v restauraci a že mezi vámi bylo cítit nějaké napětí.“
Přivřela jsem oči. „Mám pocit, že Eva moc mluví.“
Owen se zasmál. Nějak se mu podařilo vylepšit mi náladu. „Neměj jí to za zlé. Chtěl jsem po ní, aby si zahrála na špiona.“
„A to jako proč?“
„Protože moje nabídka pořád platí.“ Odpověděl. „Chtěl bych poznat skutečnou Gin Blanco.“
Odfrkla jsem si. Nemyslela jsem, že by se mu líbila skutečná Gin Blanco s její sbírkou nožů. Ale na druhou stranu, ani nehnul brvou, když jsem na večírku Mab Monroe vystupovala jako prostitutka. Projevil ke mně mnohem víc ohledů, než kdy dokázal Donovan Caine. Ale i tak jsem nebyla připravená se vrhnout do něčeho nového. Ne s Owenem Graysonem, jehož skutečné motivy pro mě byly záhadou. Navzdory touze, kterou jsem zahlédla v jeho fialkových očích.
„Je mi líto, Owene, ale nemám zrovna teď nejlepší náladu,“ řekla jsem laskavě. „A v dohledné budoucnosti se na tom asi nic nezmění.“
„Bez obav,“ odpověděl pohotově Owen. „Jsem trpělivý. Jen jsem ti chtěl zavolat a připomenout, že máš i jiné možnosti.“
„Dobře, povedu ty možnosti v patrnosti.“ Zívla jsem. „Ale právě teď mám za sebou dlouhý den a těším se, že půjdu domů – sama.“
„V tom případě se nenech zdržovat,“ zamumlal.
„Neboj, nenechám.“
Znovu se zasmál a já jsem se přistihla, že navzdory své náladě se taky usmívám.
„Dobrou noc, Gin.“ Popřál mi.
„Dobrou noc, Owene.“
A pak byl pryč. Ale na rozdíl od Donovana Caina jsem věděla, že o něm neslyším naposled. Ta myšlenka mě bůhví proč utěšila, když jsem stála ve tmě před restaurací.
*   *   *
Po hovoru s Owenem jsem nasedla do auta a jela domů. Zkontrolovala jsem štěrk na příjezdové cestě a pak žulu kolem dveří. Když jsem si byla jistá, že se kolem nikdo nepotloukal, vešla jsem dovnitř a namířila si to rovnou do kuchyně. Nalila jsem si do vysoké sklenice gin, doplnila ho ledem a usadila se na pohovce v obýváku. Opřela jsem se dozadu, hleděla do stropu a dumala.
Proklatý Donovan Caine. Zrovna teď jsem nedokázala myslet na nic jiného. Nedokázala jsem uvěřit, že opravdu opouští Ashland. Že opouští mě. Že ta žhavá přitažlivost, které mezi námi byla, už nikdy nebude mít šanci dojít naplnění. A kvůli čemu? Aby mohl detektiv v noci klidně spát a jeho idealistická zastaralá představa o právu a morálce zůstala nedotčená? Všechno nadarmo.
Lokla jsem si ginu a vychutnala palčivost alkoholu. Přemýšlela jsem, že si naleju znovu, ale nepřineslo by mi to nic dobrého. Jen bolení hlavy po ránu. Donovan Caine by byl pořád pryč. Právě se víceméně rozešel s nájemnou vražedkyní a nebylo divu, že mi nechtěl říct, kam jde.
Samozřejmě bych ho mohla najít. Přemlouvat ho, prosit, svádět, aby nám dal šanci. Aby zůstal v Ashlandu. O ničem jiném jsem cestou domů nepřemýšlela.
Ale nemohla jsem to udělat. Protože by mi to nepřineslo to, co jsem vždycky chtěla – aby po mně toužil, chtěl být se mnou, s Gin Blanco, bývalou nájemnou vražedkyní známou pod jménem Pavouk. To se nestalo a nestane. Jeho pravidla by mu to nedovolila, stejně jako bych já nedokázala zapomenout na všechny špatné věci, které jsem v životě udělala, na všechny lidi, které jsem zabila. Nebo předstírat, že bych to neudělala znovu, pokud by nastala situace, která by to vyžadovala.
„Warrene, ty starý mizero, nakonec jsi měl pravdu.“ Zvedla jsem skleničku k  pozdravu a napila se.
Odložila jsem skleničku na stolek a oči mi spočinuly na složce, ve které byly všechny materiály o mé rodině. To byla další věc, kterou jsem se v posledních týdnech zabývala. Nakonec jsem asi přišla na to, proč mi ji Fletcher nechal. Litoval toho, co se stalo mezi ním a Warrenem. Že se neusmířil se starým přítelem. Měl na to padesát let a nikdy to neudělal. Nechtěl, abych zažila podobnou lítost, tak mě postavil před volbu. Nechal mi dost informací, abych se měla na výběr. A od Večírku u Mab Monroe už jsem věděla, co udělám.
Když jsem konečně přišla na to, že ona je ten živel Ohně zodpovědný za smrt mé rodiny.
Možná to byla její jasmínová vůně smíchaná s kouřem. Možná její hedvábný hlas. Nebo možná její smích, když stála nade mnou a mluvila s Tobiasem Dawsonem o mé likvidaci.
Znovu a znovu jsem si připomínala všechno, co kdysi stalo. Neviděla jsem jí do tváře, když mě mučila. Ale slyšela jsem její hlas a její smích.
A ten byl stejný.
Byla jsem si tím jistá. Nebo už jsem to věděla dřív, jen jsem si to nechtěla připustit. Kvůli tomu mi ve složce Fletcher nechal list papíru s jejím jménem. Aby mě nasměroval.
Už jsem věděla kdo; teď jsem chtěla vědět proč. Proč zabila moji matku a sestru? Proč mě mučila? Proč chtěla tak moc vědět, kde je Bria? Až budu znát otázky na tyhle odpovědi, budu mít poslední kousek skládačky.
A pak tu mrchu zabiju.
Jistě, nebude to snadné. Možná při tom umřu. Pravděpodobně umřu. Ale Mab Monroe byla zodpovědná za smrt mé rodiny, kvůli ní jsem se sedmnáct let myslela, že jsem zabila svou mladší sestru. Kvůli ní jsem žila na ulicích a hledala si jídlo v odpadcích. Schovávala se před pasáky, narkomany a dalším pouličním odpadem. Kvůli ní jsem byla vyděšená a slabá. To už se opakovat nebude. Navíc moje rodina nebyla jediná, kterou během let zničila. Osud rodiny Snowových stál sotva za zmínku ve srovnání s některými strašnými věcmi, které Mab provedla.
A pak tu byla Bria. Přejela jsem očima po fotce svojí mladší sestry. Blond vlasy, chrpově modré oči. Runa s petrklíčem kolem krku. Byla někde venku, čekala na mě.
„Najdu tě, sestřičko,“ zašeptala jsem. „Slibuju.“
Oči se mi stočily na kresby na krbové římse. Hleděla jsem na kresbu na Fletcherovu počest, na jeho runu, jak jsem o ní přemýšlela. Znovu jsem zvedla skleničku k přípitku.
„Na tebe, Fletchere,“ řekla jsem. „Doufám, že bys na mě byl hrdý.“
Ticho rušilo už jen tikání starožitných hodin. Odložila jsem skleničku a vzala složku, připravená znovu projít všechny dokumenty. A pokud bude potřeba, tak i několikrát.
Dokud nenajdu odpovědi na otázky.
Donovan Caine měl v jedné věci pravdu. Aspoň nějaká moje část bude navždy Pavouk – a přišel čas získané dovednosti využít. Udělat to, co se udělat muselo.
Najít Briu.
Zjistit, proč Mab Monroe vyvraždila moji rodinu.
Zabít Mab.
„Staré dobré časy jsou zpátky,“ řekla jsem.

Pak jsem se pustila do práce.

19 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuju za krásný překlad a prosím prosím at je další díl co nejrychleji. Moc se na něj těším.Děkuju :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za skvělý překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za pokračování a souhlasím, že překlad a korektura této knihy jsou perfektní!

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za úžasnou práci, vždy s napětím očekávám další části, tak doufám, že i na další díl nebudu čekat dlouho.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za všetku prácu a námahu. Táto kniha bola super a strašne sa teším na ďalší diel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za všechny ohlasy a na dalším dílu už se pracuje :-)

      Vymazat
  7. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Vďaka za skvelý preklad a korekciu. :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad poslednej kapitoly a celej knihy!!! :-) A samozrejme vďaka patrí aj korektorkám!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji moc za překlad celé knihy... Jako vždy je to báječné... V minulé kapitole Donovan mluvil o nové policistce... Říkala. Jsem si, že by byli zajímavé, kdyby to byla její sestra... Už se nemůžu dočkat dalšího dílu... Holky, jste báječný... Děkuji za korekturu a překlad... 😃

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za krásnou kapitolku a vaši úžasnou práci ;-)

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad a korekturu celé knihy, nemůžu se dočkat dalšího dílu :-D

    OdpovědětVymazat
  15. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat