pátek 16. ledna 2015

Pavučina lží - 34. kapitola


O incidentu v dole se mluvilo i další týden. Odklízecí práce dál pokračovaly. Trvalo to ještě celé dny, než se po dlouhém kopání, kutání, přemisťování zeminy a kamení dělníci konečně dostali k tělu Tobiase Dawsona a jeho mužů. Podle koronerovy zprávy všichni zemřeli na rozsáhlé trauma způsobené padajícím kamením.
Vlastně měl pravdu. Obři zahynuli pod závalem. Dawsonovi sice pomohl zásah ledovým krápníkem, ale smůla, důkaz se jako obvykle rozpustil. A já jsem za to byla vděčná.

Když záchranáři vyprostili těla, už tam nebylo moc co dělat, tak důl zavřeli a odešli domů. O pár dní později mi Finn ukázal v ekonomické části Ashlandského hlasatele článek, v kterém se psalo, že Dawsonovu společnost se vším všudy koupil za hubičku Owen Grayson. Nezveřejnil, co hodlá se zavaleným dolem dělat, jen, že na rozhodnutí, co dál, zatím nespěchá. Každopádně, diamanty byly zničené, takže v dohledné době Warrena T. Foxe a jeho pozemek nikdo ohrožovat nebude.
Byla jsem ráda, že jsem dokázala Warrenovi a jeho vnučce pomoct. Že jsem mohla prokázat službu člověku, který kdysi pro Fletchera hodně znamenal. Doufala jsem, že by to můj mentor ocenil, i když už  je osud dávno rozdělil.
Já jsem zapadla zpátky do běžného stereotypu. Chodila jsem na přednášky a četla, vařila, dohlížela na provoz v Pork Pit.
To bylo teď, když Jake McAllister zmizel ze scény, o hodně jednodušší. Zprávy byly plné zavaleného dolu, ale objevila se i zmínka, že Jake byl nalezen mrtvý v domě svého otce. Koroner úmrtí označil za přirozenou smrt, způsobenou vrozenou srdeční vadou – nebo nějaký podobný nesmysl. Nikde ani zmínka o účasti na večírku u Mab Monroe, koupelně a bodných ranách.
Když byl Jake mrtvý, jeho otec Jonah McAllister už neměl důvod na mě tlačit. Aspoň ne kvůli pokusu o vyloupení Pork Pit. Případ byl po Jakeově smrti odložen. Dokázala jsem si představit, že Jonah pořád ještě zuří a že mi dřív nebo později začne znepříjemňovat život, už jenom kvůli tomu, že si takové věci užívá. Aspoň prozatím se v Pork Pit vrátilo všechno k normálu, ale pořád jsem byla ve střehu, protože pokud by si mě Jonah McAllister spojil s blonďatou prostitutkou z večírku Mab Monroe, měla bych tu rázem o zábavu postaráno.
Finn v téhle záležitosti pro jistotu trochu pátral. Jonah McAllister kvůli smrti svého syna pochopitelně zuřil a taky kvůli místu, kde se to stalo. Přísahal, že vraha svého syna dopadne a zardousí holýma rukama. Mab Monroe na tom byla stejně, nedokázala přenést přes srdce, že se vražda stala v jejím domě.
Mab taky v tichosti rozhodila sítě. Snažila se vypátrat blond prostitutku, která z jejího večírku nedobrovolně odešla s Tobiasem Dawsonem. Podle Finna kvůli neznámé poslala Elliota Slatera a pár jeho mužů vyslechnout Roslyn Phillips, ale ti se museli spokojit s tím, že Roslyn ohlásila krádež šatů, šperků a pozvánky. Požádala jsem Finna, aby Roslyn za nepříjemný rozhovor vyplatil tučnou částku.
Pořád jsem přemýšlela o tom večírku, proč mě Mab jednoduše nezabila, když jsem ležela bez sebe na studené zemi v její zahradě. Bylo by to pro ni tak snadné. Proč to přenechala Dawsonovi? Proč to měl udělat on? Proč ho nechala, aby mě odvezl? Věděla, že vezme do dolu? Možná doufala, že se ho zabiju a ona pak bude mít všechny diamanty pro sebe. Nebyl by to špatný plán, kdybych při tom nenechala spadnout půlku hor.
Neznala jsem její důvody a nikdy jsem moc nevěřila ve štěstí, ale věděla jsem, že jsem tu noc unikla smrti jen o vlásek. Teď po mně intenzivně pátrala a nedělala jsem si žádné iluze o tom, co udělá, až odhalí mou identitu. Takže jsem byla radši opatrná, aspoň dokud její pozornost neupoutá někdo jiný.
*   *   *
Dva týdny po událostech v dole jsem seděla za pultem v Pork Pit a četla Dobrodružství Huckleberryho Finna od Marka Twaina. Fletcherův výtisk knihy Kde roste červené kapradí zdobil zeď za pokladnou - a samozřejmě dostal společnost – jeho společnou fotografii s Warrenem T. Foxem. Měla jsem za to, že by se to Fletcherovi mohlo líbit.
Byl tichý pondělní večer. V restauraci už nebyli žádní zákazníci, jen Eva Grayson a Violet Fox. Obě studentky seděly u pultu, srkaly čokoládový koktejl a procházely si svoje poznámky. Jejich knihy zabíraly většinu okolního místa. Eva s Violet si zvykly chodit do Pork Pit minimálně jednou týdně, když měly mezeru mezi přednáškami. Občas s nimi bývala i Cassidy, která se tehdy málem stala obětí Jakea McAllistera. Ale většinou to byly jen ty dvě.
„Takže, kdy si konečně vyjdeš s mým bratrem?“ Zeptala se Eva a odložila prázdnou sklenici.
Zvedla jsem oči od knížky. „Proč se ptáš?“
Eva se na mě podívala. „Protože pokaždé, když se zmíním, že jsem tady byla, tak se na tebe vyptává. Proč tomu chudákovi nedáš šanci?“
Nadzvedla jsem obočí. „Jestli by si se mnou rád vyrazil, může přijít a pozvat mě na rande sám, místo toho, aby za sebe nechal škemrat mladší sestru.“
Eva mávla rukou. „Já tě jenom upozorňuju na Owenův zájem a kvality, neškemrám.“
„Cože jsi říkala, že je tvůj hlavní obor?“
„Marketing,“ odpověděla Eva s úsměvem.
„Já si zrovna teď dávám pauzu.“
Violet se jen zasmála a napila se koktejlu.
Ozval se zvonek a přední dveře se otevřely. Vzhlédla jsem, připravená přivítat dalšího hosta.
Do restaurace vešel detektiv Donovan Caine. Černé vlasy, zlaté oči, bronzová kůže. Hispánský detektiv vypadal stejně, jak jsem si ho pamatovala, až na výraz ve tváři. Tentokrát vypadal vyrovnaně, jako by z něj spadlo těžké břemeno, jako by udělal nějaké důležité rozhodnutí, které mu přineslo do duše klid a mír. Přemýšlela jsem, co by to mohlo být, ale měla jsem takový pocit, že to bude mít něco společného se mnou. Možná všechno.
Detektiv přišel blíž a opřel si ruce o pult. Ruce, které dokázaly s mým tělem zázraky. „Gin.“
„Detektive.“
„Můžeme si promluvit?“ Zeptal se tlumeným hlasem.
Neviděla jsem ho od toho odpoledne, kdy jsem na něj mávala ze srázu nad zavaleným dolem a ani on se nepokusil o nějaký kontakt. Vždycky se mluví o fázi smutku, kterou si člověk musí projít po nějakém traumatickém zážitku. Já jsem tuhle fázi přeskočila, necítila jsem smutek, od bolesti jsem přešla rovnou k vzteku. Nic mezi tím. Ale pořád jsem byla zvědavá, proč přišel, co mi chce říct s dvoutýdenním zpožděním. Zpropadená zvědavost. Nikdy mě nenechá být.
„Jistě.“ Otočila jsem se k Violet a Evě. „Co kdybyste děvčata skočila dozadu za Sophií, aby vám udělala nové koktejly? Na podnik.“
Violet pokrčila rameny a obešla pult. Eva Grayson si Donovana Caina prohlížela s neskrývaným zájmem. Odfrkla si, aby mi dala jasně najevo, že si myslí, že detektiv nesahá jejímu bratru ani po kotníky a odešla za Violet.
Čekala jsem, dokud děvčata nezmizela vzadu a podívala se na detektiva. „Viděla jsem tě v televizi. Vypadalo to, že máš plné ruce práce s hledáním Dawsonova těla.“
Detektiv přikývnul. „To jsem měl, ale Owen Grayson hodně pomohl, stejně jako záchranáři a pomocní dělníci.“
Klidně jsme mohli mluvit o počasí, o moc zajímavější náš rozhovor nebyl. Pak ale detektiv rukama stiskl hranu pultu, jako by ho chtěl ulomit. Byl kvůli něčemu rozčilený. Neměla jsem nejmenší představu, co by to mohlo být. Protože to byl on, kdo se ke mně obrátil zády. Jinak se to vyjádřit nedalo. Tak jsem se rozhodla jít rovnou k věci.
„Proč jsi sem přišel, Donovane?“ Zeptala jsem se. „Co chceš?“
Detektiv se na mě díval, zlatýma očima putoval po mé tváři. „Odcházím z Ashlandu, Gin. Myslím, že bys to měla vědět a že bych ti to měl říct osobně.“
Na moment jsem zůstala omráčená. Jednoduše ohromená. Ze všech věcí, které mohl říct, jsem zrovna tohle nečekala – a zaplavily mě pocity. Bolest, vztek, smutek.
„Odcházíš z města? Proč?“
Donovan si rukama prohrábnul černé vlasy. „Z mnoha důvodů. Zrovna teď je toho na mě moc.“
„Dobře, takže se soustřeď na skutečný důvod, proč jsi tady. Na mě,“ vyštěkla jsem. „Opouštíš město kvůli mně?“
„Vinen v každém směru.“ Detektiv se pokusil o úsměv. Moc mu to nešlo.
„Proč?“ Zeptala jsem se. „U toho dolu ses ke mně otočil zády. Pochopila jsem. Z nějakého důvodu se mnou nechceš mít nic společného. Už ne. Nemusíš kvůli tomu odcházet z města, detektive. Nejsem ten typ, co běhá za mužem a žadoní  o pozornost.“
Hlas jsem měla naplněný hořkostí. Stejně tak srdce, ale výraz jsem udržela klidný, chladný, odtažitý. Nemínila jsem připustit, aby viděl, jak moc mi tehdy ublížil – a jak moc to bolí teď. Myslela jsem, že máme něco společného, že je mezi námi nějaký vztah. Že bych s ním možná mohla sdílet svoje srdce a svůj život. Ale tahle naděje vzala za své, proměnila se na popel jako jiné věci v mém životě. Naděje. Většinou jsem se k ní neupínala.
„Přišel jsem to vysvětlit,“ řekl potichu. „Necháš mě to udělat?“
„Fajn,“ zavrčela jsem. „Vysvětluj.“
Donovan se zhluboka nadechl. „Myslel jsem na tebe každý den, Gin. Už od té doby, co jsme se poprvé potkali. Tehdy, když přišel o život Gordon Giles. V duchu jsem si to setkání přehrával znovu a znovu. A nejen to jedno. Tu noc v Nothern Aggresion. Ten společně strávený čas v klubu. Pak v mém autě před pár týdny. Tu deštivou noc. Nemůžu to dostat z hlavy. Tvůj hlas, tvoji vůni, tvůj smích, ten pocit, když tě cítím proti sobě.“
„A co je na tom špatného?“ Zeptala jsem se. „Prostě se navzájem přitahujeme. To se stává.“
Donovan  na mě hleděl. „Je to špatné kvůli tomu, kdo jsi a co jsi dělávala.“
Tahle slova jsem čekala, ale pořád to bolelo. Vzdychla jsem si.
„Jestli je to pořád o Cliffu Ingelsovi---“
Zavrtěl hlavou. „To není o Cliffovi, teď už ne. Vím, proč jsi ho zabila a už jsem ti řekl, že bych to udělal sám, kdybych měl šanci. Ne, tohle je o mně.“
Nevěřícně jsem se na něj podívala.
Dovovan si vzdychl. „Víš, proč jsem u toho dolu nešel za tebou?“
„Vlastně ne.“
„Po té noci, co jsme byli spolu u mě v autě, jsem měl pocit, že by mezi námi mohlo něco být,“ řekl potichu. „Ale pak jsi řekla, že půjdeš po Tobiasi Dawsonovi. Že ho zabiješ. A já jsem tě to nechal udělat. Nechal. Jenom jsem stál opodál, zatímco ty jsi ho pronásledovala. A zabila. Udělal jsem něco, o čem jsem přísahal, že se nikdy nestane – díval jsem se jinam. Ne proto, že Dawson byl špatný člověk, ale kvůli tobě. Kvůli tobě a tomu, co k tobě cítím, jsem se sám sobě zpronevěřil.“
V očích se mu objevila vina, zármutek, rozčarování. Vzpomněla jsem si na Warrenova slova: On pro tebe není ten pravý, slyšela jsem v hlavě jeho hlas. Nějak se mi podařilo potlačit bolest, kterou jsem cítila a zkusila se k věci postavit klidně a s rozvahou. Zkusila jsem změnit jeho názor. Aby zůstal. Aby nám dal aspoň nějakou zatracenou šanci.
„Víš stejně dobře jako já, že Dawson by Foxovy nikdy nenechal na pokoji. Dlužil Mab tolik, že nemohl. A oni oba – oba – by udělali cokoliv, aby se jim ty diamanty dostaly do rukou. Dawsonova smrt byla jediná cesta, jak zachránit Warrena a Violet.“
Donovan zavrtěl hlavou. „Prostě se nedokážu přinutit věřit tomu, akceptovat to.“
Tenhle rozhovor jsme vedli už po několikáté. Nevedlo to nikam. Rozhodla jsem se pro jinou taktiku. „Proč je pro tebe nepřijatelné něco ke mně cítit? Proč prostě nepřijmeš skutečnost, že jsem bývala nájemný vrah a že se pokouším změnit?“
„Protože ty nikdy jiná nebudeš. Ne doopravdy.“
„Ne?“
„Ne,“ odpověděl přesvědčeně. „Přemýšlel jsem o tom. Když jsme zjistili, o co Dawsonovi jde, co jsi řekla jako první? Začala jsi mluvit o jeho zabití. Ani na chvíli jsi neuvažovala o jiné možnosti. Prostě ses rozhodla a pak to i udělala.“
„Bylo to potřeba,“ řekla jsem chladně. „Nic víc, nic míň. A jiná možnost nebyla, detektive. Protože policie je v tomhle městě jen pro smích, to oba víme. V Ashlandu se lidi dočkají spravedlnosti, jen když ji vezmou do vlastních rukou.“
Donovan sebou při mých tvrdých slovech cuknul, ale nezpochybňoval je. „Já prostě – nechci tím procházet znovu. Je mi líto, Gin. Ale mezi námi je konec.“
„Takže odcházíš z města, abys mě neměl na očích?“ Zeptala jsem se.
Donovan zvedl ruce v bezmocném gestu. „Ano. Ne. Nevím. Není to jen o tobě. Je v tom i práce. Tady jsou všichni příšerně zkorumpovaní. Jsem z toho všeho hlavně… unavený. Že každé ráno vstávám, abych bojoval předem ztracenou bitvu. Žiju tady na ostří nože, Gin. Pomalu bych sklouzl a byl jako ostatní policajti tady ve městě. Nechat tě jít proti Alexis James, to bylo něco jiného. Začala si, zaútočila jako první, ale s Tobiasem Dawsonem to bylo jiné. Kdybys to nebyla ty, tak už bych ti nasadil želízka a seděla bys v cele dřív, než by ses mohla k Dawsonovi jen přiblížit. Ale nic jsem neudělal. A lituju toho. Víc, než si dokážeš představit. Mrzí mě to, Gin. Chtěl jsem, abys to věděla. Opravdu mě to mrzí.“
„Ne,“ řekla jsem. „Mě to mrzí. Že jsem s tebou ztrácela čas. Přiznej si to, Donovane. Ty neutíkáš proto, že jsem zabila Dawsona, ale proto, že jsi mi v tom nezabránil. Protože víš, že bys to nedokázal, a protože i teď navzdory tomu všemu mě chceš. Utíkáš, protože tvoje morálka je pro tebe důležitější než cokoliv jiného, včetně mě.“
Donovan sebou trhnul, ale nic z toho nepopřel. Stejně už na to bylo pozdě. Teď už vypadal jen vyčerpaně. Jeho rezignace mě rozzlobila ještě víc. Na moment se mnou cloumal vztek, tvrdý a studený, hořký jako žluč. Měla jsem chuť něco rozbít, něčím hodit. Chtěla jsem mu ublížit, proříznout mu krk jedním ze svých nožů. Ublížit mu stejně jako on ublížil mně.
Napočítala jsem do deseti. Mohla jsem ho zranit jen slovy, jinak ne. Možná jsem zabíjela za peníze, ale nikdy z vášně a teď s tím nebudu začínat. Za to mi detektiv nestojí.
„U toho dolu ses ke mně otočil zády, protože jsi byl zklamaný, že nejsem mrtvá.“ Řekla jsem. „Protože pokud bych byla, nemusel by ses rozhodovat, jestli se mnou být nebo ne a tvoje drahocenná morálka by zůstala nedotčená. A pak jsem se tam najednou objevila, živá. A tobě došlo, že to nebude tak jednoduchá. Nemám pravdu?“
Mlčel a já jsem si konečně přiznala něco, co už jsem vlastně věděla. Sice mě chtěl, ale nebyl dost silný na to, aby mě akceptoval. Ani mou minulost, ani mou sílu. Vztek vystřídalo hořké rozčarování, ale nakonec jsem se zeptala na poslední věc, která mě zajímala.
„Kam půjdeš?“
Zavrtěl hlavou. „Myslím, že bude lepší, když to nebudeš vědět, Gin.“
Přikývla jsem. Možná měl pravdu.
„Přišel jsem taky proto, abych tě varoval,“ řekl. „Jonah McAllister je kvůli smrti svého syna vzteky bez sebe. Nedá si pokoj, dokud nepřijde na to, kdo to udělal. Jeden z mých informátorů mi pověděl, že prověřuje každého, kdo měl s jeho synem nějaký spor – včetně tebe. A Mab Monroe si nemyslí, že jsi zahynula v dole společně s Dawsonem. Osobně volala kapitánovi a ptala se, kolik těl se našlo. Takže si hlídej záda.“
„Proč mi to říkáš? Vždyť ti na mně nezáleží. Ne doopravdy.“
Ne dost na to, abys zůstal. To jsem mu chtěla říct, zakřičet na něho. Ale neudělala jsem to.
Donovan pokrčil rameny. „Nevím. Asi mám pocit, že ti to dlužím. Vlastně ještě něco. Velitelství mě vyměnilo.“
„Za koho?“ Zeptala jsem se spíš, jen abych něco řekla, než ze zvědavosti.
Znovu pokrčil rameny. „Nějaké eso ze Savannah. Jmenuje se Coolidge. To je všechno, co vím. Žena. Jde prý tvrdě za svým. Stejně jako ty.“
Donovan se na mě znovu podíval. Zabořil pohled do mých očí. Zase se tam objevily známé emoce. Touha. Strach.
Lítost. Odhodlání. Pro jednou jsem odložila chladnou masku, aby viděl, co k němu cítím. V očích se mu objevilo překvapení a na chvíli jsem měla pocit, že by mohl změnit názor. Ale jeho tvář ztvrdla a poznala jsem, že jsem ho ztratila. Doufala jsem, že ho v noci zahřeje jeho morálka, protože já už jsem s ním nechtěla mít nic společného.
Už nebylo co říct. Detektiv na mě ještě kývnul, podíval se mi naposled do očí, otočil se a odešel z Pork Pit a mého studeného, bolavého srdce.


18 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další úžasnou kapitolu, tohle jsem tedy nečekala, koukám, že se toho na ni zase valí víc než dost, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za skvělý překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. To bere zajímavý směr,děkuji za skvělou práci :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad!!! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc díky za nový překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. To nemyslí vážne,že odchádza preč :-( tak to som zvedavá,či Gin si niečo začne s Owenom. Vdaka za preklad a korekciu:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Donovan se ještě v jednom z následujících dílů objeví, ale bez něho jí určitě bude líp :-)

      Vymazat
  11. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat