sobota 17. ledna 2015

Společenství smečky - 3. kapitola 1/2


Gray neměl zrovna nejlepší náladu, když se probudil. Noc s rysí Měničkou ho zanechala neklidného. Nechtěl ji vystrašit. Nechtěl, aby se stalo cokoli z toho.
Ale když zaslechl tichý šelest v mírném vánku, otočil se a spatřil ji, jeho mozek vypnul. Byla to tak strašlivě dlouhá doba, co naposledy viděl svou Smečku. Cítil se příliš osamělý. Prohnul záda a teskně zavyl. Měl pocit, že si s ním pohrává sám osud. Nemohla být náhoda, že potkal Beth ve zvířecí podobě.

Příliš na ni tlačil. Prakticky ho neznala a stejně chtěl, aby načichla jeho pachem – vznesl by tak svůj nárok.
Prošel svou ranní rutinou, co nejrychleji. Opravdu pospíchal, ani si neudělal chvilku pro sebe, aby ulehčil zklamání a stesku z noci. Ruka už po pár měsících ztrácela na atraktivitě.
Trochu ožil, když sešel do jídelny a ucítil úžasné vůně.
„Tady jste!“ přivítala jej Dorothy. Posadila ho ke stolu u okna. „Nejlepší místo v celém podniku.“
Rozhodně s ní musel souhlasit, když spatřil nádherný výhled na kaňon při východu slunce.
„Bála jsem se, že byste přišel o takový magický moment.“ řekla Dorothy a nalila mu hrnek kávy.
„Magický?“ zeptal se opatrně.
„Jenom chvilku vydržte.“ slíbila mu. „Dojdu vám pro snídani.“
Otevřel pusu, aby namítl, že si nic neobjednal, ale Dorothy už mířila ke kuchyni. Pokrčil rameny a opět se zadíval na východ slunce.
Oči se mu rozšířily v úžasu – pohltila ho směs barev, když se paprsky dotkly povrchu kaňonu. Naklonil se dopředu, aby mu neunikl jediný kousíček. Žlutá, oranžová, červená. Vše slité dohromady, dokud svět před ním neožil.
Skalní orel vyletěl a zamával Grayovi křídly na pozdrav. „Není to krása?“ hluboký hlas jej vytrhl ze zamyšlení.
„To opravdu je,“ souhlasil Gray skoro bez dechu.
Otočil se. Před ním stál muž v uniformě zástupce šerifa. Cítil z něj Kočku, starší verzi Tobyho.
Gray se postavil a natáhl před sebe pravici. Muž se zatvářil trošku zaskočeně, ale prakticky ihned nasadil neutrální výraz.
„Dawson Wilson.“ Potřásli si zápěstím a Dawson se zahleděl skrz okno. „Mnoho lidí nevidí Matku přírodu probouzet se k životu. Máte štěstí.“
Gray pochopil vzkaz mezi řádky. Nijak ho u srdce nezahřál.
„To rozhodně jsem.“ ujistil Dawsona.
„Šerif Manor by byl rád, kdybych vám ukázal nějaké neznačené stezky, které by asi stály za prozkoumání. Když už jsem tady, tak byste mi mohl říci, co vás přesně zajímá a mezitím si pochutnáme na něčem dobrém od Clauda.“ navrhl strážník.
„Inu, proč ne. Připojte se, Dorothy by měla přinést něco k snědku.“
„Viděla mě přicházet. Jím tady každé ráno, takže si myslím, že se o mě postará.“ Vysvětlil Dawson.
„Před tím, než přejdeme k práci, bych si rád vyjasnil jednu věc.“
Gray se snažil zůstat uvolněný. Po noci strávené s Beth bylo naprosto jasné, o čem si chce její bratr promluvit. Měl na to právo. Graye neznali, udělal by to samé. Nedivil se, že po zkušenostech s ostatními Vlky se zajímali o jeho záměry. Jenom si přál, aby je znal on sám.
„Doslechl jsem se, že jste se potkal s mým synem.“
Gray pomalu přikývl. „Toby.“
Dawson si povzdechl. „Je to hodné dítě. Zvědavé, miluje dobrodružství, ale může být maličko otravný. Až vás bude otravovat, tak řekněte Dorothy, Claudovi nebo mé sestře Beth. Postarají se, aby vás neotravoval.“
„Popravdě, mě neotravoval ani v nejmenším. Můj Alfa má dceru o pár let starší než je Toby, a když jsem od Smečky tak dlouho, jsem rád, že jsem se s ním potkal. Máte pravdu. Je to skvělé dítě.“
Dawson se uvolnil. „Mockrát díky.“
Dorothy se vrátila se dvěma talíři jídla a hrnkem kávy pro Dawsona. Když dolila Grayův hrnek, prohlédl si obsah talíře. Vajíčka, slanina, párky, klobásky, sušenky plnily každý kousek talíře v několika vrstvách. A ta vůně… kdyby ho teď někdo zabil, zemřel by s blaženým výrazem ve tváři.
„Naštěstí jsou tady na Měniče zvyklí, takže porce odpovídají.“ sdílel Dawson slast.
„Musím se přiznat, že takovéhle dobroty doma nemám.“
Oba muži se pustili do svých snídaní. Pohodlné ticho narušené pouze cinkáním příborů o talíře se usadilo po celé místnosti.
Dorothy občas prošla kolem, aby dolila hrnky, ale nikdy neřekla ani slovo.
Když Gray vybral talíř do posledního drobečku, pohladil si břicho a spokojeně se opřel. „Sakra, to bylo výborné!“
Dawson se na něj zakřenil přes prázdný talíř. „To teda bylo! Teď víte, proč tady jím každé ráno.“

Gray se také usmál a napil se kávy. Druhého muže si oblíbil. S Dawsonovou pomocí by konečně mohl vyřešit ten zpropadený případ. Vypadal jako typ muže, se kterým Gray rád pracoval. Přímočarý, ochránce rodiny a komunity. 

17 komentářů:

  1. DÍKY ZA PŘEKLAD.

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad!! :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za další pokračování.

    OdpovědětVymazat
  7. Vďaka za ďalšiu kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. Knihomolka.36518. ledna 2015 12:15

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad! :)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za pěknou kapitolku :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat