pondělí 8. prosince 2014

Valentýn navěky - 3. kapitola


Jena nepřítomně pomyslela na to, jak jiné je tohle malé posezení s Ianem ve srovnání s katastrofální večeří, kterou absolvovala s Dickem. Když Ian uchopil její ruku, lůno se jí místo děsem, sevřelo očekáváním a vzrušením. Ian byl muž mimo její ligu a pro její srdce příliš nebezpečný. Přesto s ním flirtovala, i když neexistoval způsob, jak by mohla přežít jakékoliv bližší setkání s ním bez modřin. Pokud by jí rovnou nezlomil její křehké a smrtelné srdce?

Věděla, že je velmi nepravděpodobné, aby Ian zjistil, že je jeho Jediná. Jistě právě to se stalo jejím nejlepším kamarádkám, ale jaká je šance? Není to pravděpodobné. Zřejmě vůbec.
Přesto jen při pohledu do Ianových očí cítila štěstí, na které bude vzpomínat celý život. Až odejde, bude vzpomínat na plamínky v jeho očích. Jeho ruku na její a na to jak byl vzrušující. A byl příliš blízko. Bylo na čase se stáhnout ve jménu pudu sebezáchovy. „Nemysli si, že si těmi sladkými řečmi vydláždíš cestu k dárcovství krve, Iane. Už mě jednou kousli, a to mi úplně stačilo.“
Ian se opřel, přerušil kontakt a odtáhl ruku od její.
Okamžitě jí chyběl jeho dotek.
Jeho pohled byl ještě horký, spaloval jí kůži, jak si ji prohlížel. „Sebastian mi o tom řekl, víš.“
Ach Bože. Jena usrkla víno a doufala, že není celá rudá rozpaky.
„Myslíš, že mě kousl a řekl ti to? To se nestydí?“ Doufala, že to vezme s humorem a nechá to plavat, ale tak nějak měla podezření, že ji z toho nenechá tak snadno vyklouznout.
„Sebastian se od tebe napil před svědky, a napůl bez sebe strachy, věděl totiž, že musí změnit Christy rychle, aby jí zachránil život, ale i tak mi nezapomněl říct své podezření, že na tvé krvi je něco neobvyklého.“
„Neobvyklého? Nemyslím, že se mi líbí, jak to zní.“
„Neobvyklého,“ připustil. „Řekl, že tvá podstata mu dodala víc energie, než by měla, i když vzhledem k událostem si nebyl úplně jistý. Přesto když se věci uklidnily, vzpomínal a přemýšlel, jestli je to natolik významné, aby mi zavolal a řekni mi o tom. Myslel si, že bych o tom měl vědět, když mi bylo přiděleno tvé sledování.“
„Tak proč mi to říkáš? Je to nějaký propracovaný způsob žádosti o ochutnávku? Jestli ano, nevěřím tomu. Odmítám poskytnout dalšímu upírovi laciné vzrušení a jídlo.“ Jena zrudla, když si vzpomněla, jak se od ní Sebastian krmil, jak převzal vládu nad jejím tělem a věnoval jí orgasmus, jaký nikdy nezažila. Na veřejnosti! Před jejich přáteli. A to byli oblečení a on ji jen objímal a nedotýkal se jí ani trochu provokativně. Ten muž byl nebezpečný. A ona by se vsadila, že Ian je vyloženě smrtící.
„Za prvé, vůbec by to nebylo laciné, Jeno, a ty bys z toho měla hodně, ne-li víc než já.“ Jeho pohled ji spaloval, bradavky jí ztuhly jako oblázky, jako by věděl, jak moc ji jeho sexy nízký hlas vzrušuje. A on to zřejmě věděl, zmetek.
„Za druhé, opravdu mě to zajímá. Sebastian je relativně mladý v porovnání se mnou a já jsem skutečně zvědavý, jestli je to, co cítil, pravda nebo jen produkt tehdejší napjaté situace. A za třetí, jsem tě poslední týdny pozoroval a mám vlastní teorie, které bych chtěl otestovat. Ochutnání tvé krve by mi pomohlo zajistit tvou budoucí bezpečnost.“
Ráda by ho v tomto bodě zarazila, ale on pořád mluvil tím velitelským tónem a neumožnil jí říct ani slovo.
„A konečně…“ hlas mu klesl ještě víc, „…víš stejně jako já, že jsem tě mohl svést a kousnout, aniž bych se musel moc snažit. Ale jsem dost chlap na to, abych ti dal na výběr. Nechci to, pokud to nechceš ty. Jsem zkrátka staromódní.“ Pokrčil rameny a odstrčil sklenku s vínem po malém stolku.
Do prdele. Ten chlap mluví o sexu. A touží po ní. Nebo po její krvi, přinejmenším. A jestli je alespoň trochu jako jeho přítel, poskytl by jí intenzivní sexuální uspokojení, ale nějak si nemyslela, že by Ianovi stačilo dát jí jen duševní orgasmus. Ne, Ian potřebovat víc. Chtěl by kůži na kůži, tělo na tělo, skutečný, chaotický sex.
A ona při pomyšlení na to téměř slintala. Lůno se jí svíralo a kalhotky měla trapně vlhké.
„Takže mě chceš kousnout?“ Musela získat kontrolu nad konverzací.
„Ano.“ Ianovy oči se do ní zabodly. „Chci.“
Jena zatočila téměř prázdnou sklenicí, a snažila se získat čas, zatímco jí myšlenky tonuly ve zmatku. Bojovala s panikou, která jí náhle svírala vyprahlé hrdlo. „Víš, to vůbec není romantické.“
Ian vstal a strhl si ji do náruče. Vrazila do něj, bez dechu z jeho úžasně rychlé a důrazné akce. Objal ji kolem pasu, když bezmocně vzhlédla do jeho exotických, tajemných očí.
„Dokážu být romantický.“ Objal ji jednou rukou kolem ramen a začal s ní po místnosti kroužit v pomalém tanci.
„Iane, nehraje tu žádná hudba.“ Jak se nakonec ocitla vedle jeho tvrdého těla, stojíc tak blízko jeho svalnaté hrudi a vlnících se svalů? Je jako droga.
„Můžu to napravit.“ Ian ukázal prstem na její malé stereo, myslí ho naladil na jazzovou stanici. Za chvíli se začala ozývat hudba a on s ní začal tančit v jejím pomalém, sexy rytmu.
„Telekineze taky?“ zeptala se, trochu v úžasu, z toho ohromného chlapa, který ji tiskl tak blízko k svému dokonalému tělu.
Ian pokrčil rameny a ona cítila, jak se jí jeho pevné svaly pohybují pod rukama. Byl jako Michelangelův David.
„V průběhu let se mé síly zvýšily. Telepatie i telekineze. Narůstají v průběhu času spolu s ostatními schopnostmi.“
„Jsi úžasný.“
„Ne tak úžasný, jako ty, cara. Byla jsi vždy telepatka?“ Obkroužil s ní malý skleník, za erotických tónů jazzové hudby, tělo dokonale sladěné s jejím. Cítila, jak jeho každé slovo pulzuje hluboko v jejích žilách.
„Má matka se mnou dokázala navázat kontakt, už když jsem byla dítě,“ řekla. „Některé z mých nejranějších vzpomínek jsou o tom, jak si se mnou povídá v mé mysli.“ S něhou vzpomínala na ty časy a Ian si ji k sobě pevněji přitiskl. Byl zároveň starostlivý i provokativní.
„A tvůj otec?“
Jena zavrtěla hlavou. „Neměl schopnosti a nevěřil nám, matce a ani mě, bez ohledu na to, kolikrát jsme mu předvedly něco neuvěřitelného. Bylo s ním těžké pořízení.“
„Opustil vás?“
Přestože otec zemřel už dávno, cítila bolest, zatímco Ian ji pevně objímal. „Zemřel při autonehodě asi před deseti lety. To je důvod, proč jsem se rozhodla jít na medicínu.“
„A tvá krevní anomálie na tvou volbu neměla vůbec žádný vliv?“
Zastavila, přestala tančit a zamračila se na něj. „Jak to, že o tom víš? Měl sis mě prověřit? Jak ses dostal k mým lékařským záznamům? Myslela jsem, že byly zapečetěny!“
„Počkej, cara mia. Byl to jen odhad. Ale měl jsem pravdu, nebo ne?“
Uvolnila se. „Jak jsi to dokázal uhodnout? Myslela jsem, že dokážu své problémy dobře skrývat.“
„Před většinou lidí asi ano, ale já žiju už dlouho a jsem vycvičený v pozorování.“ Něžně ji hladil po vlasech, což ji příjemně uklidňovalo.
Zavrtala se mu do hrudi a našla v jeho objetí sílu mluvit. „Celá řada mých předků měla stejné problémy jako já. Aspoň to říká moje máma. Ona to má taky a sama žije déle, než většina ostatních, ale měla mě, když byla velmi mladá a byla vždy trochu zdravější, než já. Dokázala jsem vypátrat historii většiny svých předků a většina z nich se nedožila víc než pětatřiceti, takže jsem začala mít strach.“
Ian ji toužil uklidnit. Kdyby byla skutečně poloviční upír, věděl, že jeho bratři udělají všechno pro to, aby ji ochránili a prodloužili jí život. Tak tomu bylo i v minulosti, když někdo objevil polovičního upíra mezi lidmi. Byla to krutá hříčka osudu, která umožnila, aby se upírovi a smrtelníkovi narodilo dítě.
Většina skutečných druhů prošla napřed proměnou a až pak se rozhodla mít děti, a v takovém případě se málokdy stávalo, že by se páru narodil smrtelník. Málokdy se stane taková tragédie, aby si míšenců nikdo nevšiml po celé generace, a Jena musí pocházet právě z takové rodiny.
Ale Ian si to potřeboval ověřit, než jí něco řekne. A proto musí ochutnat její krev. Byla to hluboce zakořeněná touha, jak uspokojit svou zvědavost o jejím původu a nabídnout jí ochranu, ale také proto, že ji chce víc než všechny ženy, které potkal za celá staletí. Neuvěřitelně ho přitahovala od první chvíle, co ji uviděl.
„Tak co tomu říkáš?“ Zašeptala mu do hrudi s hlavou zabořenou těsně pod jeho bradou. Byla unavená a citově vyždímaná.
Nechtěl nic víc než zmírnit její smutek. Ale nejdřív ji musí přesvědčit. Nikdy by ji k ničemu nenutil.
„Alergie na stříbro, světlá kůže, která se pravděpodobně snadno spálí. Tvá slabost pro noční směny. V domě máš celou noc rozsvíceno. To jak si dokážeš vychutnávat víno.“ Odříkal seznam s náznakem humoru v hlase. Právě teď potřebuje přítele, ale za chvíli se to změní, toužil po ní už příliš dlouho a prostě jejich milování už nedokáže dlouho odkládat.
Pousmála se a ucítila tlukot jeho srdce. Na rozdíl od legend, Ian měl srdce a stále tlouklo. Jeho kůže nebyla studená. Ne, jeho základní teplota byla ve skutečnosti o něco vyšší, než u normálního člověka, díky změnám jeho krve a tkání na buněčné úrovni, když se přeměnil. Krev, která mu proudila v žilách, byla jiná. Někteří tvrdili, že upíři nepocházejí ze Země. Požehnaný nebo prokletý, v závislosti na úhlu pohledu – nesmrtelný život má určitá omezení, jako například neschopnost chodit na slunce, jíst potraviny, nebo averzi vůči stříbru.
„Vážně chceš ochutnat mou krev?“
Ian se hluboce nadechl, zaklonil jí hlavu a podíval se jí do očí. Pomalu přikývl.
„Dobře.“
Řekla ano? Tolik k jeho soustředění. Vypadalo to, že dostal svolení, ale potřeboval se ujistit, protože tahle žena byla prostě nepředvídatelná.
„Ale chci něco na oplátku.“
Její slova trochu zmírnila Ianovu radost. Dá jí cokoli, co bude chtít, jen když mu dovolí s ní sdílet její krev a tělo. „Co si přeješ?“ Věděl, že oheň, který mu zahořel v žilách, když se ho dotkla, se mu odráží v očích.
Objala ho kolem krku, zabořila mu prsty do vlasů a stáhla mu hlavu k sobě. „Chci pohádku, Iane. Alespoň pro dnešek. Chci, aby tenhle Valentýn znamenal něco víc než zklamání a rozčarování. Chci se s tebou celou noc milovat a mít pocit, že opravdu chceš být se mnou, v mé posteli. Chci jen na malou chvíli uvěřit, že muž jako ty skutečně touží po holce, jako jsem já. Jen jedenkrát, než zemřu.“
Její slova se mu hluboce zaryla do srdce a téměř mu ho zlomila. Ian si ji k sobě přitáhl blíž, sklonil hlavu a začal jí šeptat do ucha.
„Mohu ti to dát…“ vydechl do křehké lastury, „…ale cara mia, nebude to iluze.“ Prudce vydechla, když jí něžně skousl ušní lalůček a přejel jí rty po krku. „Chtěl jsem tě od chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl.“ Položil jí ruku na zadek a pevně se jí vtiskl do klína, kde se o ni začal otírat svým tvrdým klackem. „Vidíš, co mi děláš? Tohle cítím už od chvíle, kdy jsem poprvé ucítil tvou vůni. Okouzlila jsi mě hned ten první večer, cara, a od té chvíle jsem o tobě snil každou noc.“
„Iane,“ vydechla, když jí olízl hrdlo. „Iane, polib mě. Prosím.“
Hluboce zavrčel. Spokojený jejím tichým sténáním.
„Tvé přání…“ odtrhl rty od jejích, „…je mi rozkazem.“
Musí dávat pozor na své prodlužující se řezáky, jak Ian tvrdil, čekal na tento den celé týdny. Nikdy dřív nechtěl tolik pít ze ženy a nenechat ji odejít, ale s Jenou se tak cítil. Připadala mu zvláštní a její chuť zaplavila jeho smysly neuvěřitelným ohněm. Byla sladká a jemná, její plachý jazyk se po troše přesvědčování pustil s tím jeho do souboje, a rozžehl v něm oheň, který ho téměř přemohl.
Když ji pak jemně kousl do spodního rtu, zaslechl její slastný vzdech.
Pohled na malé červené kapičky na jejím buclatém vnitřním rtu byl téměř jeho zkázou, ale podařilo se mu ovládnout se a ty kapičky olíznout.
Prostě nedokázal odolat.
To malé ochutnání stačilo k tomu, aby zavrávoral. Byla požitkem pro všechny jeho smysly, její podstata ho zaplavila takovou silou, jakou nikdy předtím nezažil. Ian vrávoravě ucouvl, a odtáhl se od její krásné tváře.
„Iane?“ Vzala ho za loket, podepřela a odvedla do obývacího pokoje. „Co se děje?“
Zarazil ji dřív, než ho stačila posadit do květované lenošky a vtáhl si ji do náruče, kam patřila, a dovolil jí omýt ho svou přítomností jako hojivým balzámem.
„Jsi v pořádku?“
„Nikdy jsem nebyl víc živý, cara mia, od chvíle kdy jsem se proměnil.“ Věděl, že mu úsměv rozčísl tvář, ale nedokázal zadržet svou radost. To malé ochutnání mu řeklo všechno, co potřeboval vědět o jejím původu. Její krev obsahuje stopové množství látky, která koluje i v jeho žilách, jen v trochu jiné podobě a v mnohem nižší koncentraci. Byla skutečně napůl člověk a napůl upír.
„Proč se na mě tak divně díváš?“ Měla na tváři váhavý úsměv, který zatoužil slíbat, ale musel jí nejdřív sdělit tu dobrou zprávu.
„Kvůli tvé krvi.“ Prstem si okamžitě přejela po rtu, kde narazila na drobné ranky. „I z té malé kapky jsem poznal, že jsi to, co nazýváme polovičním upírem, Jeno. Někde v rodokmenu máš ženu, která se milovala s upírem, a z jejich spojení se narodilo dítě. To se nestává moc často, ale jednou za čas něco zabrání dokončení spojení mezi skutečnými druhy a dokonce i vzácněji, k narození dítěte, které je jako ty, polovičním upírem.“
„Cože?“ Ian mohl vidět, jak se jí v očích míhají myšlenky, její vědecky vyškolený mozek se snažil pochopit, co jí říká. „Opravdu?“
„Docela určitě. Jeno, zlato, znamená to, že se nemusíš bát, že brzy umřeš. Já i mí bratři, tě budeme chránit a starat se o tebe. Pomůžeme ti žít normální smrtelný život, jestli si to budeš přát, nebo se můžeš proměnit. Legenda dokonce říká, že když poloviční upír projde proměnou, zachová si schopnost vycházet na slunce, mimo jiné.“
Zamyšleně přivřela oči. „Já nevím, jestli chci být upírem, Iane. Chci říct, pro mé přítelkyně je to to pravé, ale já… Já si tím zatím nejsem jistá.“
„No, není nutné rozhodnout se okamžitě, cara. Ale znamená to, že se můžeš přestat obávat o své zdraví. Teď už víme co s tebou je, takže můžeme podniknout kroky k nápravě.“
Ian byl nadšený, že se mu tak uvelebila v náruči a vypadalo to, že v ní chce zůstat. Ale na dnešní večer měl pro ně ještě další plány.
„Kde máš ložnici, zlatíčko?“ Položil jí tu otázku, aby jí dal najevo, že pořád záleží na jejím rozhodnutí.
Jena mu omámeně pohlédla do tváře. Velmi rozvážně pohlédla ke dveřím po jeho pravé straně a pak se k němu pohledem vrátila. Pak se sexy usmála, lehce se od něj odtáhla a za ruku ho odvedla do své ložnice.

Sotva za nimi zavřela dveře ložnice, už ji svíral v náruči.

10 komentářů:

  1. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za pokračování a velmi dobrý překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další kapitolku.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Vďaka za preklad i korektúru :-))

    OdpovědětVymazat