pondělí 1. prosince 2014

Valentýn navěky - 1. kapitola



Zdravím všechny čtenáře,
chtěla bych vás upozornit na překlad pátého dílu série Brotherhood of Blood (Bratrstvo krve), kterou pro nás překládá Adarlan tentokrát do češtiny. Bude se zveřejňovat vždy v pondělí a čtvrtek.
Doufám, že si knihu užijete, i když je poměrně kraťoučká.
Paty


Jena zaznamenala upírovu přítomnost v malém bistru téměř okamžitě. Bylo těžké přehlédnout člověka tak hezkého jako Ian Sinclair. Setkali se na svatbě její přítelkyně Christy. Je to starý přítel ženicha… velmi starý přítel, vzhledem k tomu, že ženich byl upír starší než dvě stě let.
Jena se dozvěděla o existenci upírů od Sebastiana, Chrityina novomanžela, který zachránil její přítelkyni tím, že ji proměnil. Christy byla v nemocnici v Jenině péči, a ona se snažila zachránit jí život i přes její komplikovaná zranění. Christyin exmanžel Jeff ji téměř ubil k smrti, ale Sebastian ji zachránil díky své magii krve a krátce poté, byla Christy osvobozená od Jeffa a šťastně provdaná za Sebastiana.
Jako lékařka byla Jena fascinovaná myšlenkou na vampyrismus, i když se k nim odmítala přiblížit, snažila se přijít na to, v čem se jejich krev tak liší. Jako ženu Jenu zaujalo upíří erotické kouzlo. Jena nenechala Sebastiana přeměnit Christy bez předchozího ujištění, že kousnutím by jí neublížil ještě víc. Ne, Jena si vymohla, že nejdřív kousne ji, aby se ujistila, že Christy nebude trpět.
To co cítila, když jí Sebastian nejdřív olízl krk, pak se zakousl a sál, bylo neuvěřitelné. Intenzivní orgasmus jí projel celým tělem, i když byla úplně oblečená. Horší bylo, že ona i Sebastian byli v nemocničním pokoji plném přátel, starých i nových, kteří pozorovali každou křeč její extáze s různým stupněm závisti a pobavení. Jena mohla zemřít rozpaky, kdyby se necítila tak zatraceně skvěle. Kousnutí upírem spojené s jeho schopností ovlivňovat lidskou mysl vyvolalo sexuální reakci, jakou do té doby nezažila.
Jena se dozvěděla, že upíři se nekrmí jen krví, ale také energií, která je nejsilnější v okamžiku orgasmu. Sex jim poskytoval výživu, stejně jako krev. Byla to smyslná stvoření v každém smyslu slova a muži, kteří teď byli spojení s jejími nejbližšími přítelkyněmi, byli extrémně sexy. Zdálo se, že všichni vyzařují nějaký druh živočišného magnetismu, kterému bylo neuvěřitelně těžké odolat.
A pak tu byl Ian.
Jedinečný, ohromně krásný upír se smutnýma očima, které spalovaly. Jena ho zahlédla přes sál na Christyině svatbě a od té chvíle se zdálo, že pro ni všichni ostatní muži kromě něj přestali v jejím světě existovat. Byl vysoký, krásný jako hřích a jen při pohledu na něj se její tělo zachvělo očekáváním. Ach, měl stejnou sexuální přitažlivost jako ostatní, ale stejně jako ostatní upíři si jí vůbec nevšímal. Kdyby ano, obávala se, že by se na něj vrhla, a před všemi svatebními hosty by ho zneuctila přímo na svatební tabuli.
Byl šíleně sexy.
Sebastian jí dal nejlepší orgasmus jejího života, což jak věděla, bylo smutné, vzhledem k tomu, že ani neměli sex a on už byl v té době bez sebe strachem o Christy a trochu naštvaný na Jenu stojící mu v cestě. Vzal si její krev, rychle, s malou obratností, ale ach, jak fantasticky jí to udělal. Jestli byl Sebastian tak dobrý ve stresu, uvažovala, co by dokázal dělat Ian, kdyby měl dost času.
Ian Sinclair byl stejně přitažlivý jako Sebastian, ale mnohem starší. To málo co věděla o jeho minulosti bylo z druhé ruky od Christy, a ať se propadne, jestli tuší, proč ji ten muž tak fascinuje. Christy jí řekla jen nějaké detaily, například že Ian byl rytířem, ty neuvěřitelné svaly dokázaly ovládat meč, a že v jednom ze svých domů na pobřeží má stáje a chová koně.
Žil nedaleko, ale Christy nevěděla kde. Jena také slyšela, že pracuje jako vymahač pro upíří organizaci, kterou řídí novomanžel její přítelkyně Kelly, Marc.
Jednoduše řečeno, Ian byl povolán, aby ji sledoval. Pozoruje a čeká, připraven ukončit její život, kdyby podnikla jakýkoli krok k odhalení existence upírů nebo šířila své znalosti o jejich druhu. Byl jako policie, soudce i kat, zajišťoval utajení posvátných tajemství jejich druhu. Neměla pochyb o tom, že ten muž je chladnokrevný zabiják, ale myšlenka na něj ji neděsila, necítila ani odpor. Ne, pokud se zachvěla, bylo to v jakémsi sexuálním očekávání.
Od Christyiny svatby, nedokázala dostat toho chlapa z hlavy. Zatančili si spolu a konverzovali, ten rozhovor nebyl tak úplně nudný nebo banální, jak by měl být mezi cizími lidmi. Povídali si o nevěstě a ženichovi. A byl to Ian, který stočil konverzaci k filozofické diskusi o zázračné síle lásky, dokonce i pro pár tak nepravděpodobný jako jsou Christy a Sebastian. Týrané ženy a anglického šlechtice, ze kterého se před více než dvěma stoletími stal upír.
Ian byl pevně přesvědčený, že ta možnost existuje pro každého a dotkl se tím jejího srdce, pamatovala si, jaké teplo sálalo z jeho tmavých očí. Po celý tanec cítila teplo jeho pohledu upřeného na ni, a jak večer postupoval, zjistila, že ho také pozoruje. Nejen, že to byl krásný chlap, ale i jeho chování bylo dokonalé a zdálo se, že má skutečně rád své přátele. Když přišel čas na přípitek nevěstě a ženichovi, Jena byla dojata Ianovou výmluvností a romantickým přípitkem novému páru.
Oné noci se vetřel do jejího měkkého srdce, a od té doby ho nedokázala vyhnat. Samozřejmě, bylo téměř nemožné na něj zapomenout, vzhledem k tomu, že pokaždé, když se otočila, ji pozoroval. Věděla, že ji sleduje přicházet a odcházet z domova téměř každou noc.
Ano, každý večer, když se vrátila z práce domů, ji pozoroval a dal najevo, že tam je, ale nikdy s ní nepromluvil. Jeho tichá přítomnost by ji asi měla zneklidňovat, ale kupodivu shledala jeho dohled zvláštně uklidňujícím. Ve skutečnosti, když ho neviděla, na okamžik, jen na okamžik, zpanikařila.
Ale dnes bylo svatého Valentýna. Jena s obtížemi vytěsnila Iana ze své mysli a připravovala se na večer. Nechodila moc do společnosti, trávila většinu času v nemocnici, ale dnešní Valentýnský večer nechtěla strávit sama. Takže souhlasila s pozváním na večeři, od jednoho ze svých kolegů lékařů, Dicka Schmidta, kardiologa s velkým egem a velmi drahým autem. Obvykle by Jena nevěnovala tak povrchnímu člověku čas, ale Dick ji žádal už pár týdnů a jeho vytrvalost ji ohromila. Navíc, copak by svobodná žena opravdu chtěla být sama na Valentýna?
Dohodli se na večeři a o několik hodin později, tam byla, seděla v malém módním bistru s mužem naproti sobě. A ten nádherný upír na ni zíral přes celou místnost.
Seděli na uzavřené terase osvětlené svíčkami a měkkým měsíčním svitem procházejícím skleněnou střechou. Venku bylo chladno, ale sklo jim poskytovalo iluzi posezení venku bez chladného únorového vzduchu.
Snažila se soustředit na Dicka a jeho stupidní řeči, ale bylo to těžké. Za prvé snažil se jí dotknout. Ten muž byl jako chobotnice, ačkoli většinou respektoval skutečnost, že jsou na veřejnosti. Přesto byl nakloněný přes stůl a dotýkal se její paže, ruky a čehokoli dalšího na co dokázal dosáhnout. Bylo to odporné.
A pak tu byl Ian. Seděl tam, oči horké jako hřích. Propaloval ji očima.
Bylo to uklidňující, ale současně, dost otravné. Jako upír byl Ian úplně mimo její ligu, pokud nechtěla být dárcem krve. Ale ona chtěla víc, než jen muže. Chtěla, domov a rodinu, muže, o kterého se může starat a on se naopak postará o ni. Byla v kritickém věku, kdy musela myslet na minulost dřív, než podlehne, jako její předkové před ní. Tak se snažila ignorovat Iana a soustředit se na poznávání Dicka Schmidta. Možná to byl opravdu milý člověk pod vnější fasádou. Zasloužil si šanci a sakra, byl to jediný chlap, který ji po měsících pozval na rande, takže žebráci si nemůžou vybírat. Jena se pokusila smát jeho vtipům a nemyslet na upíra, v malé, spoře osvětlené místnosti.
Samozřejmě nepomohlo, že Ian měl přímý výhled na jejich stůl. To, jak planoucím zrakem sledoval každý její pohyb, bylo poněkud tísnivé, ale když k ní pozvedl sklenici temně červeného vína v přípitku, Jena zjistila, že nedokázala ovládnout nával krve do tváří. Pokusila se ukrýt za svou sklenku, ale tušila, že upír vidí ten stoupající ruměnec, dokonce i v tlumeném osvětlení restaurace.
*   *   *
Ian nevěděl, proč sám sebe tolik mučí. Měsíce tu ženu sledoval, a ona nevykazovala žádné symptomy toho, že by chtěla zradit společné přátele nebo jejich tajemství. Její věrnost pro něj hodně znamenala. Jak sám viděl, tu lékařku spojovalo hluboké pouto s Christy, Kelly a Lissou, třemi novými družkami upírů, které byly samy nedávno proměněny. Ženy se spřátelily na vysoké škole a tohle pouto se zdálo neporušitelné. Vypadalo to, že se Jena snadno smířila s tím, že si její přítelkyně našly partnery mezi upíry.
Byla zvědavá, samozřejmě, vzhledem k tomu, že je lékařka, ale přijala i to, že její kamarádky a jejich noví manželé jsou nesmrtelní. Ian ji obdivoval. Byla stejně silná, jako ženy jeho klanu v dobách nekonečné války s Angličany a později pak za jeho cesty do Svaté země a podél hedvábné stezky. Ale Jena byla také něžná a starostlivá, s ušlechtilým srdcem. Pozoroval ji v nemocnici, když byla na noční směně, když dával pozor, aby zakryli svou přítomnost na veřejném místě a viděl její obratnost i její soucit.
Rovněž viděl žalostné prosby muže, který teď seděl proti ní, když ji zval na večeři na svatého Valentýna. Tiše doufal, že odmítne, ale k jeho zděšení, se s tím druhým doktorem dohodla na večeři. Ian měl nutkání toho chlapa rozmáčknout svou myslí, kvůli tomu, že má šanci strávit večer s touto zvláštní ženou.
Jít sem dnes bylo dětinské, věděl to, ale nedokázal si pomoct. Musel na ni dávat pozor. Říkal si, že koná jen svou povinnost, přísahal přece, že bude pracovat jako vymahač svého druhu, ale ve skutečnosti zde byl jen kvůli sobě. Jena tomu skrčkovi nechtěla vyprávět o upírech, a i kdyby chtěla, ten tupec sedící proti ní by jí nevěřil. Prostě neměl fantazii.
Ale byl drzý. Šíleně. Ian viděl, jak se po ní přes stůl natahuje rukama a zároveň pod stolem se chodidlem v ponožce snaží přejíždět po její noze. Jena nadskočila a popojela židlí, takže byla převážně z dosahu jeho záškodnických doteků pod stolem, ale nedokázala mu vytrhnout ruku, aniž by ztropila scénu.
Jestli se jí ten ňouma dotkne ještě jednou, Ian se neudrží a bude to masakr na den svatého Valentýna.
Vážně Iane? Její ironická poznámka zlehka přistála v jeho mysli, která se soustředila na italské kožené mokasíny. Pokus se chovat se slušně.
Slyšelas mě? To nebylo možné, ta malá lidská doktorka mohla mít nějaké duševní nadání, ale rozhodně ne tenhle druh silné telepatie. Ian se během staletí, setkal jen s pár lidmi, kteří s ním dokázali komunikovat tímhle způsobem.
Samozřejmě. Její tón byl suchý a pobavený.
Fascinující. Přes svůj údiv na ni pohlédl. To jste zvyklá poslouchat myšlenky ostatních lidí?
Ve skutečnosti ne. Jen jsem schopná soustředit se na opravdu silné jedince, ale prakticky mě jiný neslyší, když mluvím v jejich mysli.
Prakticky nikdo?
No dokáže to moje matka. A pár dalších.
Čím dál zajímavější.
Dick Schmidt přerušil jejich němou konverzaci a stiskl jí ruku.
Co vidíš na tom chlapovi? Je to obyčejný trouba. A jestli toho Romea vezmeš s sebou domů, asi se neovládnu.
Jmenuje se Dick.
Jak vhodné.
Ve skutečnosti ho nezraníš, že ne?
Ian se zarazil. Upřímně Jeno? Nejsem si jistý. Nesnesu vidět tě s ním.
Ale je to tak špatné ve svém životě někoho chtít, Iane? Ve srovnání s tebou, je můj život tak krátký. Chci najít lásku, jestli to dokážu. Tón jejího hlasu byl tak toužebný, ozářil i temná zákoutí, kde bylo pohřbeno jeho srdce.
Nenajdeš lásku s ním a jemu podobnými. A pořád ti zbývá dost času, k tomu abys našla muže, který si tě zaslouží.
Ne tolik, kolik si možná myslíš.
Ian by se rád zeptal, co měla na mysli tím tajemným komentářem, ale Dick upoutal její pozornost, a postrkoval k ní přes stůl malou krabičku.
Ianovi se zježily vlasy.
„Pro tebe, panenko.“
Ianův ostrý sluch zaznamenal podlézavý tón hlasu. Jeho jedinou útěchou bylo, že se Jena nezdála vůbec nadšená představou, že od toho druhého doktora dostala dárek. Otevřela malý balíček, jako by v něm bylo něco nakažlivého, její krásnou tvář opanoval výraz obezřetné zvědavosti.
Když zvedla víčko, téměř krabičku odhodila zpátky na stůl, Ian vstal a chtěl k ní běžet, ale rychle se oklepala. Se zjevně falešným úsměvem na tváři, poděkovala muži za hezký nápad, ale všechno na co se Ian dokázal soustředit, byl masivní stříbrný náramek. V celé místnosti, byla najednou cítit kovová příchuť ryzího stříbra.
Jed!
Ryzí stříbro byl nejrychlejší a nejbolestivější způsob, jak zabít upíra. To reaguje se zvláštní složkou v jejich krvi a tkáních, shoří. Ian viděl jeden nebo dva z jeho druhu zemřít tímto způsobem a i po mnoha staletích cítil jejich utrpení.
Vrať mu to. Nechci, aby byl ten jed kdekoli blízko tebe. Ian věděl, že je to nesmysl. Byla koneckonců člověk, stříbro pro ni nebylo nebezpečné. Ale jeho ochranné instinkty vzrostly, když viděl jinak hezkou ozdobu.
Věř mi, ani já nechci se stříbrem přijít do styku.
Jena jen špičkou jednoho prstu posunula krabičku po stole před Dicka. Znovu mu poděkovala za sentiment, ale vysvětlila mu, že je alergická na stříbro. Také řekla, k Ianově spokojenosti, že nemůže přijmout tak nákladný dar od muže, kterého téměř nezná.
Jsi alergická na stříbro? Ta skutečnost Ian zarazila. Jen málo lidí bylo opravdu alergických na vzácné látky.
Moje kůže zčerná a zezelená. Je to hnus, tak se mu vyhýbám.
Čím dál zvláštnější, pomyslel si Ian. Světlá kůže, alergie na stříbro, preferuje noční směny… všechny tyhle skutečnosti se mu najednou zdály podezřelé. Vzpomněl si na staré legendy o tom, že se upírům může narodit dítě jako upír i smrtelník. Nebylo to běžné, ale stávalo se to.
Výsledné děti byly často nemocné, ale obvykle žily do třiceti a někdy měly vlastní děti. Poloviční upíři žili na okraji obou světů, často zcela vůbec netušili o své vazbě na nadpřirozeno, když nepřišli do styku se skutečným upírem, který byl ochoten jim vše vysvětlit.
Jena, nebo pravděpodobněji jeden z jejích předků, byl plodem takového spojení. Pak by její schopnosti a sklony dávaly mnohem větší smysl. Ian by se nedivil, kdyby byla jednou z nich – nejvzácnější z vzácných.

21 komentářů:

  1. Vďaka za kapitolu :-).

    OdpovědětVymazat
  2. Nikol: Dakujem za pokracovanie v prekladany serie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé díky za další pokračování serie.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  5. Vau, díky moc za úžasnou kapitolu, vypadá to zatím skvěle, nemůžu se dočkat pokračování.

    OdpovědětVymazat
  6. Super moc děkuji :)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. ďakujem za preklad, vyzerá to zaujímavo

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za pokračování této série, samozřejmě velký dík překladatelce i korektorce!

    OdpovědětVymazat
  11. Som veľmi vďačná za pokračovanie a teším sa na ďalšie kapitoly :-)

    OdpovědětVymazat
  12. DĚKUJI ZA PŘEKLAD.

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za pokračování v překladu serie :)

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji,zajímavé ;-)

    OdpovědětVymazat
  16. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  17. Vďaka za preklad úvodnej kapitoly, tejto skvelej série :-)

    OdpovědětVymazat